Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Infarkt jako blesk z čistého nebe. 🙁
Je mi líto, že nemůžu napsat nějakou radostnou zprávu, ale dnes byl opravdu hrozný den a ještě teď je mi zle.
A hlavně mám hrozné výčitky a nějak mi asi přerůstají přes hlavu. 🙁
Dopoledne bylo dědovi ( jedná se o mého tatínka ) dost zle. Byl bledý, vypadal nezvykle špatně. Hned jsem mu nabídla odvoz k dr. Přemlouvala ho i mamka. Nebylo to nic platné. Prý ho jenom bolí hrudník, záda…ale už je to lepší..Nechtěl nám ani říct, co přesně mu je. Jen stále opakoval, že si odpočine a bude to dobré, rozhodně, ať nevoláme žádného doktora a že nikam nepojede.
Pak si mamka všimla, jak si masíruje ruce, přiznal, že v nich cítí mravenčení. Až ve 14hodin ho mamka přemluvila a že tedy k dr. pojede! Odmítal odvoz. Nasedl do auta, mamka s ním a jeli na obvod. Tam ho lékařka položila na lůžko a zakázala veškerý pohyb, do 5minut přijela rychlá. Ihned ho odvezli do nemocnice a mamce jen řekli, že půjde okamžitě na sál a uvidí se.
Vyděšenou mamku jsem dovezli domů, zbalili nějaké věci a jelo se do nemocnice. Naštěstí to zatím vypadá dobře. Děda měl neprůchodnou cévu, byla mu provedena angioplastika – zprůchodnění.
Leží na koronární jednotce. Dokonce nás k němu na chvilku pustili. Nasadily jsme si s mamkou zelené oblečky, roušku, návleky, provedly desinfekci a byly vpuštěny. Je to nepříjemné koukat na nemocného blízkého člověka. Děda měl všude samé hadičky, monitory.
Měla bych být šťasná, že to tak dopadlo a děda bude v pořádku! Jenže mám z toho hrozně špatný pocit. Stačilo tak málo…vyčítám si, že jsem nevolala lékaře hned!
Vždyť on si dojel sám k dr…To je jako vtip…dobrý den paní doktorka já mám asi infarkt, ale jinak mi nic není, tak já zase jedu..:-)
Přišlo to jako blesk. Jinak je taťka velmi aktivní člověk, sportuje, nekouří…
Obrovské poučení pro příště – ihned volat a třeba i zbytečně!
Hlavně ať to dobře dopadne a jeho stav se zlepšuje …
Peťko, dobře, že to tak dobře dopadlo…. Uf!!! Vůbec nic si nevyčítej – když sám nemocný nechce, to je těžké přemlouvání…. pro dědečka to bude ponaučení pro příště a vy už teď taky víte, jak takový infarkt může vypadat. Já to chápu – jak jsem si tak četla v několika časopisech o těch příznacích, tak si říkám, že vůbec není jednoduché na to přijít, že to může být zrovna TOHLE a člověk logicky nechce o doktora vypadat jako hypochondr… Tak hlavně přeji brzké uzdravení!
Tatínkovi držím palce, ať je brzy v pořádku a doma. Určitě si ale nevyčítej (můžu tykat?), že jsi nezavolala pomoc dřív. Ono je někdy opravdu těžké přesvědčit nemocného, že situace je vážná a něco se dělat musí – dvojnásobně to platí u vlastních rodičů…bohužel. Přeji už jen samé dobré dny.
Peťko, držím tvému tatínkovi palce, všechno bude určitě dobrý.
A souhlasím s tebou – radši volat vždycky, než něco zanedbat!
Peťko, infarkt má hodně podob, takže někoho jen tak neurčitě pálí, mravenčí, píchá za hrudní kostí či pod lopatkou… Není mu vyloženě příšerně, takže v tomhle věku člověk radši doufá, že to přejde, než aby si přiznal, že smrt může být blízko. Kdyby tvůj taťka měl jiný typ průběhu, šokující bolest, silné opocení, obrovský strach… pak by se vaší rychlé pomoci nebránil. Infarkt je obojí, ten váš je ovšem lépe ošetřitelný a zvládnutelný. Kdyby mu bylo hůř, nebyl by ničeho jako holení atd. schopen. Tož přeju rychlé uzdravení (a teď už rychlé bývá, ještě před 10 lety, když jsem začínala, lidé po infarktu leželi v nemocnici 3-6 týdnů) a hlavně aby váš prožitý strach neskončil jako fóbie z každého píchnutí či špatně chyceného dechu u tatínka v příštích měsících, protože ON SÁM je ten, kdo se musí naučit signály svého těla pozorovat a říct, kdy už je to nějak neobvyklé.
Nevyčítej si, že jste nekonaly dřív, opravdu nemůžeš člověku pomáhat úplně proti jeho vůli. Mně se i stalo, že rodina přivolala sanitku ženě, ta mi po svém příjezdu odmítla jakoukoliv péči, podepsala revers a odjela domů autobusem, který jel za 2 hodiny…
Peťko řekla bych že s věkem u člověka převáží ten strach z lékařů a nemocnice a vůbec ze změny zažitého prostředí před bolestí….lidi mají tendenci říkat,,to nic není“ a trpět při tom..moje tchyně má bolest v noze a docela už pajdá…ale pořád bude tvrdit ,že to nic není…. byla na vyšetření 2x a nic jí nezjistili–před 10lety…a pak už nikam nešla….a nedá si to vymluvit….tož tak.
Jsem moc moc ráda,že to tak dopadlo a drž se…jsou to nervy když nad tím člověk pak přemýšlí,že měl něco udělat hned….ale prostě to bylo jak to bylo a už se tím netrap. K
Peťi ať se tatínek brzy uzdraví a je vše v pořádku. Hodně sil tatínkovi. Neboj bude to dobrý.
Peti, hlavně když jste nakonec k lékaři opravdu dojeli a hned mu bylo pomoženo. Je strašně důležité, že zprůchodnění šlo udělat, jinak ho čekal by-pass.
Známe muže a jejich přístup k lékařům, nikdy se jim nechce, takže si s maminkou nic nevyčítejte, udělaly jste hodně.
Držím palce, ať už je jenom lépe! Lenka
Peťko, uf.
Hlavně, že to dobře dopadlo. Ale dovedu si představit, jak jsi asi z toho rozklepaná.
V létě jsme takhle vezli mou mamku. Že si jde lehnout, že se jí nějak motá hlava, ale ono je to u ní docela běžné, navíc si ten den stěžovala na migrénu a vzala si lék (nějaký nový).
No po chvilce jsem z pokoje, kde ležela, slyšela divné zvuky, snažila se mi něco říct (pak mi říkala, že si myslela, že jí rozumím, že mluví normálně), ale nešlo vůbec rozumět, bylo to jen hekání. U toho se celá klepala. Můj taťka s bráchou ji hned naložili do auta a jeli do nemocnice. Byla to nějaká alergická reakce na ty nové léky. Ale hrozný pohled a hrozná bezmoc.
Všichni jsme tak nějak zachovali v tu chvíli chladnou hlavu, ale byla jsem z toho rozklepaná nejmíň celý den.
To jsou fakt hrozné okamžiky.
Peťko,neboj,všechno bude v pořádku.Můj taťka už měl takových příhod několik.Traduje se to od mých 4 let a to je několi desetiletí.A naštěstí to vždycky dobře dopadlo.Je fakt,že už měl 2x 4násobný “bajpas“,ale vždycky si říkám,že to není tak hrozný.Stačí aby trochu kolísal tlak a vypadá to strašně.Já taky mám nízký tlak a někdy je kolabs na světě.Ale je fakt,že radši zavolám záchranku,než si něco do smrti vyčítat. Tak hodně zdraví.