Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Nechci být takový slaboch
Proč jen jsem takový slaboch? Proč jsem tak strašně moc citově závislá na člověku, který mi tolik ubližuje? Proč se nechám od něj tolik trápit, když vím jaký je a že bude zase zle???
Kdybych viděla takhle někoho se v tom plácat jako to dělám já, úplně jasně a nekompromisně bych mu poradila, ať ho nakope a nechá ho plavat. Proč to nedokážu já??? Už začínám mít pocit, že budu potřebovat odbornou pomoc. Stydím se a přestávám si sama sebe vážit.
Blani – mě by tedy tak akorát naštval 🙁 (opravdu – také jsem takhle končila jeden vztah po 5ti letech) K ukončení jsem se rozhoupávala půl roku, ale pak, když už jsem byla rozhodnutá, už mě nemohlo nic přesvědčit. Je to otázka – jestli chceš být s chlapem takového charakteru… Přece člověka, s kterým chceš žít, si musíš pro něco vážit. Já vím, sama mám doma problémy – manžel by samozřejmě byl pro – klidně 10 dětí, ale finance také klidně nechá na mně – nemyslí vůbec dopředu 🙁 Ale je fakt, že v krizových situacích se na něj můžu spolehnout.
Blani, Dáša má pravdu.
Já Ti jenom přeju, abys to něco horšího opravdu prožít nemusela a zavčasu nabrala dostatek sil a kopla do patřičných míst……
A buď klidná, já jsem taky zbabělec. Taky se nedokážu pořádně rozhodnout a udělat ten krok do neznáma. Takže – nejsi v tom sama.
Blani, naprostý souhlas s DášouP-jaké si to uděláš, takové to budeš mít….
TaHad, mysli jen na sebe a své syny! Držím palce!
Jsem zbabělec, jak by to bylo jednoduché, kdyby to zůstalo jako teď, neozývá se a já jsem celkem v klidu. Sama se mu neozvu, to vím, to si věřím.
Bohužel vím, že jen vyčkává na vhodnou příležitost. Myslím, že mě jen tak nenechá….. teď si určitě myslí, že mě trestá za to, že jsem si dovolila jet na víkend s kamarádkou. Kdyby pochopil, že jsem ráda, že se neozývá….. možná by bylo všechno o moc jednodušší
Dokážu pochopit, že se těžko odchází od člověka, kterého miluješ, i přesto co všechno ti provedl. Myslím, že bych určitě vyhledala odbornou pomoc, abych si alespoň dokázala přesně seřadit pro a proti, abych se mohla s čistým svědomím a jistotou rozhodnout. Hodně štěstí a sil!
Blanko,
mám pocit, že vztah neukončíš, aspoň ne teď.
Nikdo to za tebe neudělá. Rozumově chápeš moc dobře, jak Ti to ublížilo a ubližuje. Ale dost možná potřebuješ ještě jinou, větší lekci. Nikdo z nás tě tady nepřesvědčí, že to máš ukončit, že ho máš „přestat milovat“. Musí to hrozně bolet. Ale hlavně ta zklamaná důvěra.
Je mi to líto, ale ať se rozhodneš jakkoliv, určitě Tě nikdo nezatratí, a můžeš si kdykoliv přijít vybrečet a nechat pofoukat bolístky.
Věci nejsou bohužel tak jednoduché, jak se zdají. Nejspíš tě čeká ještě něco horšího, (tím tě nechci strašit!) něco, co Tě opravdu donutí změnit myšlení a definitivně Tvou lásku k němu zabije. třeba toto nebylo to nejhroznější, čeho ses od něj mohka dočkat… :o( Třeba potřebuješ jasnější signál a nemůžeš si pomoci. Ani my Ti nemůžeme pomoci. Jen se můžem koukat a držet pěsti, popřát hodně sil.
Nikdo nemůže za Tebe učinit rozhodnutí. Co si vybereš, to máš. Přeji Ti, aby Ti to bylo tentokrát ku prospěchu. Všichni děláme chyby.
Blaničko, myslím, že je to krásné, jak ses snažila do poslední chvilky ten váš vztah zachránit, ty jsi pro to opravdu udělala všechno, ale teď je čas se k němu s konečnou platností otočit zády a brát ho jako minulost. Nemyslet na ty krásné chvilky, ale na ty, kdy sis kvůli němu nabila čumák, promiň za ta nevybíravá slova.
Takhle to přece mezi mužem a ženou fungovat nemá, sama to vidíš, ve chvíli, kdy jsi ho nejvíc potřebovala, on tě dokázal vrcholně urazit a srazit na kolena, tady nic nenasvědčuje tomu, že by se v budoucnu při řešení vážných problémů zachovat jinak.
Víš, mám svého přítele dva a půl roku. Není to moc dlouhá doba, ale stihli jsme si oba projít peklem. Rozvody, boje o děti, dluhy, hrozící exekuce… Ať se děla jakákoliv hrůza, vždycky jsme stáli při sobě, a jsem opravdu šťastná, on ještě nikdy v mých očích neselhal, že by myslel jen na sebe. A takhle to má být, Blani, nejsme dokonalí, ale pro rodinný život musíme udělat maximum, ne do něj jít jen z poloviny, a ve chvíli, když dojde na lámání chleba, stáhnout ocas a zdrhnout jako kojoti a pak když je po všem, se najednou zase úlisně objevit…
Ale to ty všechno víš, musíš jen překonat tyhle těžké chvilky. V tom ti ale nepomůže, když se budeš pořád babrat v tom, jak šťastná jsi s ním byla a proč to teda nevyšlo…
No vidíš, díváš se na to dobře 🙂 Tak se netrap a pošli ho k šípku definitivně, určitě to ještě bude bolet, člověk vždy do vztahu vkládá spoustu nadějí. Ale když víš, jaký je, určitě ta bolest přejde dřív, než kdyby tě opustil opravdu kvalitní partner. Život je vážně krátký na to, abys jej marnila s takovým člověkem. A vůbec, holky, jak to, že po světě lítá tolik nedospělých chlapů bez svědomí a bez pocitu zodpovědnosti? Je to nějaké divné.
Špatně jsem to formulovala, nestydím se za to, že uvažuju o návštěvě psychologa, ale za to, jaký jsem slaboch a že bych pořád ráda věřila. Asi ho, bohužel, pořád ještě miluju, i když už nechci….. v podvědomí pořád ještě doufám, i když rozum říká: vykašli se na něj!
Že bych nenašla jiného, z toho strach nemám a vůbec na to nemyslím, jen je mi líto, že tento vztah nevyšel a ztroskotal….. většinou to bylo krásné (nechce se mi věřit, že to byla jen přetvářka) a pak vždycky VELKÉ BUM a všechno je hrozně špatně, všechno co včera bylo ještě v pořádku, dnes už není. Psychologa by měl navštívit on, ne já.