Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Pomoc od manžela
Ahoj holky, nemám sice žádný aktuní problém, ale dnes jsme se s kamarádkou bavily o domácích pracech a o tom, jak se na nich podílejí naši muži. Jak je to u Vás, děláte všechno samy nebo Vám (a jak moc) pomáhají Vaši manželé/partneři?
Díky, jsem zvědavá na Vaše názory a zkušenosti 🙂
…tak já nevím, jak je to s tím vychováváním…
Můj manža bydlel nějakou dobu sám, pral si, žehlil, vařil denně teplou večeři (a to třeba klidně v osm večer – protože v práci teplé jídlo neměl, dnes už si nechává vozit), uklízel….
Když jsme začali spolu žít, jestli to půjde, dělali jsme fakt všechno na půl…
Ale po svatbě… (že by za to mohlo to oficiální lejstro!?)
Jakoby vše zapomněl… ach jo… :o(
Jak píše Sunny, je to umění, zařídit to tak, aby Pán něco dělal a zároveň si myslel, že to nic není, že ho to „neponižuje“ 🙂
Ale holky, jak si je vychováme, takové je budeme mít.
Je jasné, že když nějakou věc dělá muž poprvé, je to vždycky horší, než když si to uděláme samy. Asi to chce neobracet oči vzhůru (dá to někdy dost práce) a plně důvěřovat. Nebo ještě raději odejít někam daleko 🙂
A nedělat z nich nesvéprávné hlupáčky, kteří si neumí ani namazat chleba…. Třeba by (aspoň někteří) rádi byli potřební i doma, ale ruku na srdce, kolik si občas musí vyslechnout řečí, jak jim to nejde, že jsou leví apod.
Jo, je to věda 🙂
Tak u nás je to asi takhle.Co se týče uklidu-musím vystihnout vhodnou chvíli a pak polopatě požádat,jestli by mohl vyluxovat-nevšimne si,že chodí po drobcích,vynést koš-nevadí mu,že odpadky už není kam dát-tudíž nic nevyhazuje a obaly od jídla staví na linku.Už jsem zjistila,že nesmím vyjet ale důležitě požádat.No a když ten koš přece jen zapomenevynést-prostě ho postavím těsně za dveře,takže když se chce dostat do bytu,musí ho prostě vynést.Horší je to s kutilstvím,přestože je moc šikovný,o opravy v bytě musím prosit opravdu i týdny,vše je veliký problém a hlavně-na každou práci,i zatlučení hřebíku,se musí náležitě připravit.Takže co zvládnu sama,to si udělám.Ale na druhou stranu,když neječím,nevyčítám…vyndá i nádobí z myčky,dá tam nový,
no a ddyž tuhle hlídal malýho,tak dokonce VYŽEHLIL,takže z toho plyne,nemíš na něj řvát co zas neudělal,ale dát mu pocit že když to či ono udělá,bude moc důležitej
Maro,u nás je to opačně,když stihnu uvařit čeká mě chvála,když nestihnu,přítel si dá párky nebo něco z lednice.(teplé obědy má v práci a tak ty jeho večeře doma moc neřeším)Hlavně to tak dělám od začátku,vařili jsme půl na půl.Přede mnou chodil s holkou,která neuměla vůbec nic uvařit,takže si asi říká,že lepší občas nežli vůbec:-))
Holky kdysi jsem slyšela někde návod pro šťastné manželství „KRMTE TU BESTII“. mne taky manžel občas vytáčí, hlavně navečer, když se vrátíme ze chléva, lehne k televizi, já obstarávám děti a on řekne nebude něco k večeři. Ale stále si říkám, jsou horší a tohle jsem si vybrala, nikdo mne nenutil.
U nás se náš otec taky nepřetrhne, dělá jenom občas drobnější výpomoc na mé požádání…krom vaření – to fakt neumí…ale zase takové ty domácí opravy – kleště, šroubovák, pájka, vrtačka…to zvládá velmi dobře, takže si říkám že aspoň tak…protože třeba moje kamarádka má muže, který nejen že doma neudělá nic, ale je levý i na tyhle mužské domácí práce – neumí fakt ani zatlouct hřebík do zdi nebo vyměnit těsnění – kámoška to řeší svépomocí nebo zkrátka objedná řemeslníky, nosí do opravny…Její manžel jí vždycky odpoví, že není truhář, instalatér, malíř, stěhovák…takže ona mu odpovídá že ona taky není kuchařka, švadlena, pradlena, vychovatelka (mají už větší děti a i ona chodí do práce) a přece to všechno dělá…ale on má zase jiné přednosti, asi jako každý…nejvíce mě ovšem mrzí, že náš otec tule práci v domácnosti jaksi vůbec nebere na vědomí…zkrátka to nějak nevidí neboještě hůř – vidí jenom to „špatně udělané“…ale už jsem nějak rezignovala a připsala to do jeho „mínusů“, se kterými nic nenaděláš…
Tak dneska jsem měla hoňku kolem našeho zaběhlého psa , mrněte a udělala jsem jen sladký koláč a manža po příchodu z práce konstatoval:To tady jako vždy není nic k jídlu!
Dost mi to mrzelo, halt jsem nestihla uvařit, ale vyprala jsem a umyla nádobí, zametla…
Prostě chlap je spokojenej, když má navařeno.
Už si to budu pamatovat a vemu si to k srdci.Ale mrzí mi to, myslím, že si poslední dobou nějak moc navzájem vyčítáme..
Než jsem si manžela vzala,tak jsme spolu nějakou dobu žili a to mi s domácíma prácema pomáhal tak mírně,např.vysával,vytíral hlavní chodbu v paneláku(1x za měsíc)a když jsem potřebovala pomoct třeba s vánočním,nebo jarním úklidem,tak s velkými problémy mi teda pomohl,ale měl u toho spoustu připomínek!Když jsem ho požádala,aby umyl nádobí,tak u toho měl tolik řečí,že to vypadalo,jako by to byla pro něj nějaká podřadná práce,jako že to je práce,jen pro mě!Když jsme se vzali,tak jsem hned otěhotněla a jsem na rizikovém už od začátku a manžel chodí do práce,takže veškerý úklid a domácí práce zvládám v našem malém bytě sama,mu zůstálo to co doposud,vytírání a vysávání,nic jiného neexistuje!Mě to nijak nevadí,jedíné co mě vytáčí k šílenství je to,že si není schopen po sobě ani uklidit po večeři hrnek od čaje,nebo talířek,když něco v obyváku dojí,tak tam nechá např.ohryzek,nebo práznou misku,ponožky se válí úplně všude a když se okoupe,tak všechny přípravky jsou hozené ve vaně,když se holí tak po sobě neumyje ani umyvadlo atd.atd.atd…..
Jenže,když mu na to něco řeknu,tak mi řekne,že si to PAK uklidí,jenže párkrát jsem zkusila,co znamená to PAK a zjistila jsem,že to znamená (TO UKLIDÍŠ TY AŽ TĚ TO ZAČNE ROZČILOVA),takže jsem po pár měsících rezignovala,protože to nemělo cenu se rozčilovat několikrát za den,takže si většinou případám,jako služka!
Myslím si,že na vině v jeho případě je výchova jeho rodíčů,protože ho i jeho bratra maminka nenechala v kuchyni nikdy nic dělat,vše zastala,co se týče práce v kuchyni sama a tatínek zase zastal vše kolem domu,taky je nenechal nic dělat,protože to většinou dělali špatně,tak si to on raději udělal vždy sám,aby se nemusel rozčilovat!Kluci doma nedělali nikdy nic,můj manžel si neumí udělat ani vajíčka!Ještě chci říct,že než jsem si ho vzala,žila jsem 7 let s jiným přítelem a ten byl úplně jiný,žil jen s mámou a ta ho k práci vedla,dělal doma vše,uklízel,vysával,vaříl,dokonce mi i žehlil a pekl koláče,byl úplný opak mého muže,ale zase měl jiné vady,tak to si člověk musí pak vybrat,co je pro něho větší priorita do života,můj manžel sice neumí v domácnosti udělat absolutně nic(ani vymalovat),ale má zlaté srdce a miluje mě a váží si mě za to co pro něj dělám,a jak se o něj starám a proto ho miluji takového jaký je.Jen se modlím,ať se trošku zlepší,když se nám za dva měsíce narodí naše první miminko,snad mi trochu i pomůže!
Ahojky, ja jsem drahouska celkem zaprahla, kdyz jsme spolu zacali bydlet, ale od te doby, co mame maleho a ja jsem na materske, nejak se mi to vymyka z ruky. Manzel chodi pozde, ma narocnou praci, takze pres tyden nedela vubec nic, jsem rada, kdyz se aspon chvilku venuje malymu. O vikendu je to lepsi, ale myslim, ze system vse je uklizeno, nakrmeno, pripraveno mu vyhovuje. Jedine, na co opravdu nesahnu, je lux, a taky si vzdycky pri luxovani stezuje, ze si poridime pani na uklid. Problem je, ze kdyz prijde utahanej z prace a jeste dela doma, nemam to srdce ho nutit jeste do tohohle, asi jsem blba. Ale nam vsechno vynahrazuje babi, ktera chodi kazdy den a pohlida, takze muzu vypadnout, poklidit, uvarit, takze to jde.papa Teri
Já myslím, že je to i o tom, že rozumný muž pochopí, že čím dříve (a tedy společnými silami) se domácí práce udělají, tím dříve může pro všechny začít zábava…. jakákoliv. Výlety, kino, povídání, kolo, lyže – a jiné 🙂