Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Pád z postele
Ahoj holky,
musím se vám svěřit, co se mi před chvílí stalo. Ještě teď se celá klepu. Stačila chvíle nepozornosti a můj sedmiměsíční synek mi spadl z naší asi 45cm vysoké postele na dřevěnou podlahu. Spadl na bříško a nevím, jak se mu to podařilo, ale vůbec se neuhodil hlavičkou o zem, udržel ji nahoře. Nejdřív vůbec neplakal, to přišlo až když jsem ho zvedla a začala ho konejšit. Asi se hrozně lekl. Pak jsem ho prohlídla a zdá se, že se mu vůbec nic nestalo. Teď už si zase spokojeně hraje. Mám z toho hrozné výčitky, že jsem ho neuhlídala. Taky mám pochybnosti, jestli jsem s ním neměla raději vyrazit k doktorovi. Co myslíte? Stalo se vám taky něco podobného?
Tak hlavně, že to dobře dopadlo. My už za sebou máme tolik pádů, že už mě jen tak něco nerozhodí :-).
Manžel vyhazoval naši sotva roční holčičku do vzduchu pod pergolou (naštěstí plechová střecha nebyla napevno přidělaná, takže jen šílený rámus a malé JOJO), pak spadla přímo na pusinu (už měla zoubky), když udělala krok zpět na manželovu nohu, no krve jak z vola, ale jen rozseknutý ret, pak spadla na skříňku – to bylo asi nejhorší – lítala jak praštěná pořád dokolečka, až se jí zamotala šiška a spadla pravou stranou čela (kousek od spánku) na roh skříńky. Vypadalo to docela neškodně, jen jí vylezla obrovitánská boule, ale asi měla rozraženou hlavu, důlek tam má dodnes. Drobné pády (z golfek, z koloběžky, z tříkolky a ze schodů) už ani nepočítám :-)))).
Fany, to je hrůza… 🙂 ale s těmi drobky to je prostě opravdu tak, že než se člověk otočí, už někde visí… náš Jeník než vstanu ze židle, už je nahoře v pokoji a to těch schodů máme asi 25 i s mezipatrem! Jednou jsme byli u známých a náš Davídek – tehdy 20 měsíční, se vydal během chvilinky dolů sám, po schodech neuměl… schodečků bylo asi jen 8, byly dřevěné, ale neskutečně příkré… nezapomenu na to šílené salto, jak padal dolů… naštěstí začal hned řvát a manžel taky nevěděl, jestli má opečovávat dítě nebo mě – myslela jsem, že omdlím… naštěstí měl jen velkou bouli na čele. Tak anonymní, snad je malá vpořádku.
Myslím,že můžeš zůstat v klidu,jak píšou holky.Pokud nespadl na hlavičku.Jenom bych ho sledovala,jestli se nemění jeho chování.Myslím si,že se to stalo skoro každé mamce.Ani nás to neminulo a to už byly naši Petrušce čtyři roky.Spadla nám asi z metrového lešení a přímo na hlavičku.Byl to hrozný šok,pořád upadala do bezvědomí,ale nenechali jsme ji usnout.V nemocnici nám ošetřili šílenou bouli na čele a poslali rengen,chirurgii a neurologii.Díky Bohu byla v pořádku.Jen ji za pár dní klesl hematom do oka.Vypadala úžasně.Nejen,že na něho neviděla,ale hrálo ji hodně dlouho různýma barvama.Když jsme šli po ulici,nejeden člověk se za náma otočil.Pár dní před tím si ostřihala vlásky,takže i s tím monoklem vypadala tak,že se divím,že na nás neposlali sociálku.A jak se na mě dívaly učitelky ve školce,to se ani neptejte.Tetˇje z ní už skoro šestnáctiletá
slečna a na nic si nepamatuje.Jenom se směje fotečkám,které jsme tehdy udělali.
Ahoj !
Naprosto Tě chápu i výčitky , typu “proč jsem nebyla opatrnější“
Mně se Evička v 6 měsících skulila v noci z naší manželské postele na zem (naštěstí na koberec).Kojila jsem kolem 4 hodiny ráno a při kojení vleže jsem usnula.Pak nás s manželem probudil řev. Druhý den ráno jsem šla k naší paní doktorce, čekala jsem výčitky, ale paní doktorka mě utěšovala a vyprávěla svůj zážitek se synem, který se převrátil v zimě s kočárem, v malé chvilce než pomohla staršímu synovi. Protože měl malý zimní kombinézu, tak se nestalo nic tragického.Zlomil jen klíční kost (podle slov doktorky).
Věřím, že malý bude v pořádku, pokud by tě to ale trápilo, tak pro klid duše se poraď s lékařem.
Držím palce.
Taky myslím, že to bude OK…Mě jednou Eliška spadla v čekárně u doktorky – stála na lavičce, uklouzla a šup po hlavě dolů. Nestihla tam dát ruce, tak to pěkně zadunělo. Naštěstí byla zrovna v čekárně sestřička, tak nás vzala hned dovnitř, jenom nevěděla, jestli má konejšit Elišku, nebo křísit mě (bylo mi z toho na omdlení). Byl to takový fofr, že jsem absolutně nestačila zareagovat. Doktorka nás poslala pro jistotu na rentgen, ale všechno bylo OK.
Tak všem přeju co nejmíň úrazů a když, tak ať je to jenom boule a nic horšího!!!
Cvrček
Klid. Když to nebylo na hlavičku tak to bude dobrý. Děti jsou jako z gumy. Jak píše Lenous, tak něco podobného z kamenných schodů se mi stalo vloni. Jeden chlapeček schválně shodil syna do sklepa, kam vede 8 kamenných schodů, docela prudkých. Když jsem tam doběhla tak jsem myslela, že mě klepne. Kluk tam ležel a ani se nehýbal, pak jsem zjistila, že leží v pořádku jen se asi hrozně leknul ani nezaplakal. Chlapečkova maminka ani nehla brvou natož aby synátorovi domluvila – to mě naštvalo nejvíc, tak jsem “ručně“ jejímu synkovi domluvila já.
A to nemluvím o lezení na půdu, než se člověk obul, už děti byly na žebříku, samozřejmě až navrchu taky zkoušely skákat. Pak když jsem čekala třetí, tak jedno mi tam vylezlo, dolů nemumělo a já s tím pupkem ho snášela na zádech. Dnes už neodsuzuji příběhy rodičů, které občas vidím v televizi, pak se totiž pravidelně něco staně mě. Dcera, vypustila ročního brášku z domu, když jsem si musela odskočit a pak když jsem ho našla asi 500 m od domu (jak to stihl nevím), tak to vysvětlila tím “maminko, když on tě tak zlobil, tak jsem ho pustila ať si jde“.
I kdybys měla křídla, a stála jako svatá nad dítětem – nepomůže to. Ale jak píše Matilda – je to jen začátek. A když bude dětí doma víc ….
Stalo se mi to u naší tenkrát půlroční dcery, spadla na hlavičku z postele na plovoucí podlahu. Měla tam bouli, ale paní doktorka říkala, že jsou gumoví, plovoučka je prý docela pružná a pády z postele jsou dost časté. Zkoukni reflexy, dej si čokoládku a buď v pohodě. Naše děti dokonce několikrát padly ze schodů – ty jsou kamenné, ale vždycky to bylo v pohodě.
Já se taky připojím s uklidněním, taky jsem si tím prošla, myslím, že se to stane každému rodiči, když je dítko živé. Věřím, že se ti zastavilo srdíčko, jak ses lekla, ale věř mi, je to jen začátek:-)
No, já myslím, že pokud nespadl na hlavičku, že se vůbec nic neděje… Taky jsme byli vyděšení, když nám první syn spadl z postele…. stává se to ( u nás víceméně všem, ať hlídám sebelíp, stačí se na chvilinku otočit a prcek se zatím “uplazí“ neskutečnou vzdálenost)…. 🙂 Jak píše Marilla, dej si čokoládku, malý bue určitě Ok, on to bývá větší šok pro mamku…
Před pár měsíci jsem vyděšeně psala do Tamtamu stejnou zprávu. Ten první velký pád vypadal strašidelně. Od té doby jsem více zocelená a další pády a boule už tak neprožívám. Jenda je drak a neposedí nepostojí. Pokud tvůj syn neusíná, nezvrací a nechová se apaticky, tak se ničeho neděs. Ještě tady někdo psal o tom, že by se měly zkontrolovat zorničky (asi kvůli otřesu mozku) – mají být stejné.
Dej si čokoládu na nervy :))