Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Obsese?
Karamelka mě vyprovokovala položit otázku, na kterou jsem se chtěla zeptat už dříve.
Máte nějaký vyloženě získaný návyk, zvyk, potřebu?
Můj bratranec např., syn rodičů silných kuřáků, nikdy nevzal do pusy cigaretu, tak mu to znechutili.
Naši stále zavírali doma dveře, neměli rádi průvan či co. Já bych nejraději všechny dveře zrušila, popř. zbourala stěny v bytě.
Máte taky něco takového? 🙂
A já jsem se včera (snad poprvé)nevrátila při odchodu z bytu do práce a neobhlédla celý byt.
A pak jsem ze zastávky zoufale volala ségře, ať mi jde zkontrolovat plyn, jestli jsem ho vypla…
Naštěstí bydlí ve stejné ulici. Uf.
Nejlepší je, jak si s mužem vzájemně vyčítáme, že se při odchodu z bytu každý klidně i 3x vrací, a děláme to oba. U toho druhého nám to příjde prostě “strašné“. :o))
Bankovky – musím mít srovnané podle hodnoty. Protože jinak bych ztratila přehled, kolik že mám v peněžence peněz. Jo a dopředu dávám ty opotřebovanější, abych se jich dříve zbavila.
Kolíčky – neměla jsem přesné pořadí barev, ale snažila jsem se dávat vždy stejnou barvu. U dvojic (menší kousky oblečení) je to jednoduché. Tam, kde jich bylo potřeba víc, jsem dělala různé symetrické kombinace. Ale co jsem se vrátila do práce, je mi to fuk.
Jinak si kolikrát nepamatuji, jestli jsem – zamkla, vypnula rádio, televizi, zhasla – takže než někam odejdu (zejména když je to na delší dobu), musím se několikrát vrátit a zkontrolovat to. Mám to po tátovi. A manža je v tom úplně stejný, možná horší.
Jinak manža musí mít všude hodiny – nemáme je snad jen na záchodě a v chodbičce.
Prádlo po bytě už zásadně nesbírám (už taky skoro není co), jen když se chystám prát, vydám dostatečně dopředu “pokyn“, ať je nachystáno. Co mám připraveno, vyperu. Co není, musí počkat na další várku.
A manža se mě teda furt ptá, kde má to či ono. No, už to zkoušejí i holčičky…
Jinak u nás se používají už víceméně jen papírové kapesníky – máme všude po bytě krabičky (Any občas popadne mánie, bere si je a začne vše utírat jako hadrem, prachovkou…). Látkovky máme už jen jako pojistku.
Jo, a tchýňka, když přijede, stále mi přerovnává kuchyň podle svého. Snažím se to “přecházet“ (nereagovat), ale vytrvale si vše vracím tak, jak jsem zvyklá.
A ještě jedna moje obsese z dětství – dřív mě urputně a neustále svědilo mezi prsty na rukou (tam kde mají vodní ptáci blanku (o; ). A já se naučila sérii drobných pohybů, které mi od těch nepříjemných pocitů pomáhaly. A dělala jsem je dnes a denně furt a furt, takže pak už docela rychle. Ještě dnes bych to zvládla.
;o)
Kaťule,
pobavilas mě,,,,u nás to je taky tak, že se válí různé věci a já si říkám “tak, nechám to tady,třeba si to uklidí sám“,,,,obvykle to po 14ti dnech vzdám a sama uklidím
Super diskuze, tak já si z dětství odnesla hooodně návyků týkající se úklidu. Moje máti je zdravotní sestra a pořádek u nás byl a doteď je v její domácnosti naprostou prioritou … desinfekce, každá věc měla svoje místo, běda, jak nebylo všechno pečlivě srovnáno, něco posunuto o pár milimetrů jiným směrem. Někdy si říkám, že ona trpí opravdu chorobným uklízením a nadměrným zvelebováním domu. Pořád přestavuje nábytek, stěhuje věci (my pak jako blázni hledáme …), neustále si kupuje nové věci do domu i na sebe (pak si stěžuje, že nemá peníze …). Uklízí i během našich návštěv, nedej bože, když některému z dětí něco upadne na podlahu – je schopná opakovaně několikrát za sebou vytáhnout vysavač a vysát, o utírání drobečků na stole, případně koleček od skleničky ani nemluvím … Takže jsem si nějaké návyky přenesla do své současné domácnosti, kterou sdílím s manželem, který zase pro změnu vyrostl v totálním “bordelu a výbuchu“. Moje máti pomlouvá mou tchýni kvůli jejímu nepořádku, moje tchýně zase dělá hloupé narážky na pořádek mojí máti … a tohle se asi nezmění. Moje máti ujíždí na nakupování a naprosto nejhorší na tom je, že pak ty starší věci (které mají mnohdy pouze pár týdnů či měsíců stěhuje do domácnosti mojí nebo mých sester, aby měla záminku k nákupu nových věcí …). Já tak neustále uklízím, snažím se, aby měly všechny věci svůj pořádek, když vidím, že je záclona křivo, musím jít a spravit ji. Běda, jak je ulepená kuchyňská linka. Na počítač jsem taky háklivá. Na urovnané knihovně jsem ujížděla jako dítě u rodičů. Prádlo věším zprava doleva, nijak ho ale netřídím a neřadím, barva prádla i kolíčků jsou mi naprosto fuk. Peníze v peněžence a jejich uspořádání řeším pouze málokdy – hlavně, když tam nějaké jsou. Hlavně musím mít na jednom místě klíčky od auta, mám nějak zafixovaný pocit, že jsou prostředkem k případnému rychlému zásahu (rychlý odjezd k lékaři), navíc, co mi manža koupil k vánocům nové auto si ty klíčky hlídám dvojnásob. Když se někde zbytečně svítí, taky se snažím zhasínat, ale to není úchylka jako spíše snaha šetřit energii.
Jinak k manželovi – je bordelář, já jsem ho za ty dlouhé roky společné domácnosti naučila aspoň základním hygienickým návykům a dovednostem (někdy je dělají děti automaticky a manža nějak pozapomíná), vadí mi, když háže špinavé prádlo všude různě po domě. Když se jde sprchovat, někdy prádlo hodí do koše se špinavým prádlem, někdy na koš, ale většinou vedle něj. Už to dělám tak, že co je na zemi nebo se válí různě po domě, tak automaticky beru a odnáším k pračce. Jestli to pak hledá a chce znovu oblíknout – jeho problém. Někdy ale hodím truc a nechám to tak klidně tak dlouho, dokud to psychicky vydržím … nakonec to stejně musím uklidit já, nebo ho na to upozornit, aby si to šel laskavě uklidit on. Většinou smrká do látkových kapesníčků, ale papírové by snad nebyly tak velkým problémem.
Holky, zajímavá debata, u těch kapesníků a věcí všude možně se taky musím řechtat:o) Než já jsem ho naučila používat papírové kapesníky, no ot byly nervy! Ale dosáhla jsem svého:o))
Z toho všeho, co jsem tu pročetla, ujíždím na vyrovnané knihovně (taky podle velikost a ještě podle žánru), dál mám seskládané peníze podle hodnoty, na to su pes a přeskládávám ještě u pokladny:o)) a pak ještě CD – jak já jsem trpěla, když malá měla “rabovací“ období. Ale nejlepší kuriozitka je to, jak CD skládáme. Já ty svoje zásadně podle žánru – od shora je to folklór,cimbálovky, následuje “střední proud“ – pro mě je to hudba 70.a80.let, pak muzikály a pak současné (Čechomor, Mig21, Chinasky apod.) a úplně dole vážná hudba. V jiném stojanu mám řadu dětských, řadu “středního proudu“ a řadu vážné a poslechových nahrávek našeho sboru.
A manžel? Všechno podle abecedy, od AdoZ:o)) A chraň bůh jít hledat já k němu nebo on ke mně:o)) Proto jsme ani po svatbě nedali naši diskotéku dohromady, ale zůstalo to zvlášť, my se prostě nemohli domluvit:o))
to mne uz se kolikrat stalo ze on si nachystal ciste veci na obleceni….a nez mezitim posnidal nebo tak neco…ja to posbirala a dala do spinaveho pradla:)
souhlasím a přidávám se…muži mají některé rysy asi geneticky dané….já už když vidím jak manža dojde domů a v kuchyni na stole si sundá hodinky,nakoukne do ledničky a v ten moment neví kam hodinky dal…naprostá amnésie:-))))
takže ty věci za ním sbírám a uložím na jedno místo v obýváku.
oblečení,které nosí:-D má také všude po bytě a velmi se brání abych jej prala nějak ,,předčasně“..to ještě není špinavé… když mu operu pyžamo tak mi ještě nadá,že to je jeho oblíbené a kde je…slovy ZASE jsi to oprala ???:-)))))..já nevím peru pyžama tak 1x za týden…
co jedl je jasné..o tom není řeč:-)))
pokud by se zastavil doma co tam nejsem je taky 100% že to poznám:-DD
smrká do papírových..jiné nemáme:-)))))
K
:))))))
a jeste jedna ma obsese…tapetovani….doufam ze dnes manza trefi z prace do spravynych dveri:)))))jsem venkovni otapetovala na rakos:)…to zas bude reeeeeeeeeeečííííííííííííí
dost me tato diskuse uklidnuje:)))
ale asi ji dam precist manzovi….on si totiz mysli ze je uzasny(a to on je)ze v zadnem pripade neni jako jini muzi:)