Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Obsese?
Karamelka mě vyprovokovala položit otázku, na kterou jsem se chtěla zeptat už dříve.
Máte nějaký vyloženě získaný návyk, zvyk, potřebu?
Můj bratranec např., syn rodičů silných kuřáků, nikdy nevzal do pusy cigaretu, tak mu to znechutili.
Naši stále zavírali doma dveře, neměli rádi průvan či co. Já bych nejraději všechny dveře zrušila, popř. zbourala stěny v bytě.
Máte taky něco takového? 🙂
Tak já musím mít hned jak vyvětrám v ložnici, uklizenou ložnici. Natřepané polštáře, vyrovnané prostěradlo, duchny pěkně vyhlazené a daný přehoz. Nesnáším, když mi tam manžel pohodí nějaký svůj kus prádla se slovy, že to pouze odkládá, v jeho případě na půl dne!
Ale co dokáže můj můž udělat, když zjistí, že knoflíky mého polštáře jsou otočeny k němu a on to bytostně nesnáší…klidně mně vzbudí i o půlnoci, jen aby otočil můj polštář. Hrůza.
V příborníku musím mít lžičky pěkně dané do sebe. A hlavně jednotlivé druhy lžiček co patří k sobě. Kávové v sobě, zmrzlinové v sobě, dlouhé lžičky v sobě atd….
Rožnuto mi taky hodně vadí tak zhasínám. Klíčky od auta a doklady je nutný trénik, že tohle MUSÍ být na jednom místě, abychom se nezbláznili při hledání. Stačí, že nevíme kde máme zase zaparkované auto – to jako šok kolem auta stačí bohatě – obzvlášť zde v Praze.
Nádobí do myčky, dle slov manžela umí poskládat nejlépe on. Už se nedohaduji a pokud to jde nechávám ho. Když skládám já nabodí musí opět lžičky svého druhu být u sebe… je to lepší při vyskládávání.Zkus te to….
Mažel nesnáší ponožky srolované do kuličky. Já nesnáším jeho styl přehnutých ponožek, čas na hledání ponožky do páru můžu využít jinak.
Neumím manželovi logicky vysvětlit proč doma potřebujeme plno plastových nádobek různých velikostí, které nám zabírají jedno šufle u kuch.linky. Občas si z těch krabiček jde dát mokrý hadr na hlavu. Zrovna dneska mi všechny posbíral, že je odveze na chalupu.
Miluje, když jeho kuchyňské nože se lesknou a jsou zrovna nabroušené – rád vaří. Chrání si je jako oko v hlavě. Na ně sahám jen když se nedívá a nebo není zrovna doma ;o).
Jinak normální rodinka.
:-))))
Marti, až příště pojedeš k nám, tak se rozhodně musíme domluvit :-)))
Holky, jsem ráda, že jsem vás pobavila, ale tady u nás na vesnici není kanalizace:-)))
Ovšem když se dostanu do města, to už je jiná…Ale snad to není tak očividné, hranatému kanálu se prostě vyhnu, na kulatý šlápnu, když se mi dostane pod nohy, ale že bych vyloženě na chodníku tuto šanci vyhledávala, to jen, když si hrajeme s holkama…:-)
No vidět Matildu s bříškem přeskakující kanály, to by mohl být dobrý zážitek 🙂
Leni, ty kolíčky až takhle tedy nemám, je to ale jistým způsobem praktické. Doufám ale, že to tak dělat nebudu!!! :-))
no ja jednou vedla ucty v excelu i s tim rozdelenim ze jsem psala kazdeho clena zvlast…..no to jste meli videt manzela a to toco…on prece ty kable potrebuje(porad doma sklada nekale pocitace)…..
A já jsem pro Tebe exot? Chtěla bych Tě nenápadně pozorovat, matku od dětí jak skáče po kanálech podle tvarů :-DDDD Moc jsi mě pobavila, fakt.
Teda Ali, ty jsi ale šikovná, vedeš si domácí účto…:-)
Leni, s těmi kanály jsi mi připoměla mou další z mála úchylek (ono se nakonec i něco najde) – jako děti jsme si hráli – hranatý kanál – smůla, kulatý – štěstí. Dodržuji to do dneška naprosto automaticky. (naštěstí si toho nikdo nevšiml…)
Tak k bankovkám – když dorazím z obchodu, nebo z většího nákupu, mám v peněžence neskutečný bo…l 🙂 – bankovky smíchané s paragony, stravenkami… 🙂 Ale doma si sednu, vezmu zápisník, sepíšu všechny nákupy, založím paragony a PAK teprve srovnám bankovky… 🙂
Matildo, to je prostě už automatický návyk. Jestli chceš ještě jednu naprostou šílenost, tady je: nepřekračuji hranice obcí (tam kde jsou cedule s názvem) nikdy jinak než pravou nohou. “Pravou, Štěpánku, vykroč pravou.“ Ale na druhou stranu, neutíkám před černými kočkami, na na dekl od kanálu se taky nebojím šlápnout. Tohle je prostě věc, kterou jsem dělala už jako dítě, tak to se mnou roste 😀