Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Sen
Možná si některé z Vás ještě vzpomenou, že mi před rokem a necelými čtyřmi měsíci odešla maminka. Nevím, jak to mají ostatní, ale místo toho, abych se s tím nějak “smířila“, nedokážu to. Vzpomínám na ni (přijde to samo od sebe) i v ty nejnevhodnější chvíle, dnes v noci se mi zdálo, že mi někdo říkal, že má umřít a probudila jsem se naprostým zoufalstvím.
Tak nevím. Je to tak normální? Je mi jasné, že maminka je jen jedna a že k ní má člověk hluboký vztah, musím ale říct, že mi to už trochu “vadí“ (nevím, jak to nazvat, není to vyloženě “vadí“, ale jiné slovo jsem nenašla).
Ach jo 🙁
Ajiku…kdyz ti umrou rodice…najednou ti dojde ze uz nikdo na svete ti nevynada za cokoliv a pritom to s tebou budou myslet dobre….me treba desne schazi mamcino cukrovi….a bryndzova polivka kterou umela vyborne jen ona.:((
Holky, slzím a žasnu, kolik z vás má osobní zkušenost s odchodem někoho milovaného. Mně umřel tatínek před 10lety a pořád to bolí, jsou chvíle, kdy na něj moc myslím. Je mi moc líto, že neviděl syna, mého manžela, … Ale věřím, že to všechno sleduje shora!
Babička odešla před 4lety a také je to stále živé. Byla z K. Varů, v létě jsem tam byla poprvé sama a bylo mi smutno.
Jo jo, je to tak, uvědomila jsem si to s odchodem tchýně… Kolikrát člověk vidí na rodičích jen ty mouchy, ale když už nejsou, uvědomí si, jak moc a nenahraditelně mu schází… navíc i přes ty mouchy se přesvědčuji, že když je mi zle nebo mám jen docela obyčejné starosti, nastartují se v mojí mamce ty správné “útěšné“ mateřské reakce a je to ona, kdo je tu jako první, aby potěšil a soucítil a třeba i pomohl… Díky Jovanko, za uvědomění si toho, co a kdo je MÁMA…
Jovanko, to je smutné, každého nás to jednou potká.
Taky si nedovedu představit, jak budu bez maminky. Jsem už velká holka…ale maminka zůstane navždy maminkou. Ten první člověk, kterého v životě potkáme, a ten, který nás obvykle nejvíce ovlivní.
Mezi mámou a dítětem je opravdu výjimečný vztah. Já to tak cítím.
Ještě že máme aspoň slzičky, které nám (pomalu, ale přece)pomůžou odplavit tu velkou bolest, co po jejím odchodu zůstala. Ach jo, slova jsou tak málo…
Jovanko, mně se o tátovi a o babičce zdá dodnes….
Chápu, že někdy to třeba může i “vadit“ .
Vím, že dokáže pomoci i homeopatie-stesk po někom blízkém, smutek a stále se vracející myšlenky se dají dobře ovlivnit.Na toto téma jsem přečetla dost zajímavého….
Ještě jsem Vám chtěla moc poděkovat za podporu a hlavně se i omluvit, že jsem vyvolala vzpomínky a asi mnohdy i slzičky. To jsem nechtěla.
První dobu jsem měla pocit, že je tady mamča stále s námi a to, co se mi zdávalo, mě spíše uklidňovalo.
Naštěstí jsem měla možnost se s ní rozloučit, bylo to, jakoby čekala, až s mužem za ní přijedeme (odešla asi tři hodiny po naší návštěvě).
Ale teď si na ni vzpomenu třeba (i), když jsem s mužem v postýlce (!!!) – a to je věru nevhodné – pro ni i pro něj. Snad tohle časem přejde….
Jovanko….ja takhle vzpominam stale…i na tatu…jsou chvile kdy je proste clovek potrebuje…ale uz nejsou:(
ahoj Jovanko, mě umřela babička před pěti lety. Ležela jsem tehdy v nemocnici na rizikovým těhotenství, po třech týdnech pro mě manžel přijel, konečně mě pustili na chvíli domů, a v autě mi říká, že je babička mrtvá. Bylo to jako blesk z čistýho nebe, musela jsem se kvůli malýmu držet, na doporučení doktorů jsem ani nebyla na pohřbu,prý bych jistojistě jela zpět ještě z kremačky. Dala jsem kvůli malýmu na jejich radu ale dodneška mě to mrzí, že jsem se s ní nemohla rozloučit. Ono to asi nepřestane nikdy bolet, tak at to alespon bolí čím dál mín.
Je to 7 a půl roku, co umřel taťka a mě se občas vybavují ty dny kolem jeho smrti tak intenzivně, že mě to rozbrečí (a nejenom v těhotenství 🙂 ). Ve snech se mi taky objevuje dost často. Obávám se, že to jen tak nezmizí. Donedávna jsem nemohla slyšet znělku radiožurnálu – taťkova oblíbená stanice, ještě předloni jsem ze slzama v očích utekla z místnosti, kde se zpívala někomu k narozeninám Svěrákova píseň Franta má narozeniny….. , neuvěřitelně živě to slyším z taťkových šedesátin – posledních společně slavených narozek. Asi tě Jovanko zklamu, nebude to ještě dlouho trvat, než to zmizí, myslím, že to nezmizí nikdy …., přeju sílu a jen ty krásné vzpomínky. 🙂