Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
SOUŽITÍ S BABIČKOU
AHOJ VŠICHNI,NEJDŘÍVE VÁM POVÍM SVŮJ PŘÍBĚH.JSME MLADÁ RODINA,MÁME TŘI MALÉ DĚTI A BYDLÍME V BYTĚ 3+1.BOHUŽEL S NÁMI BYDLÍ I MOJE MATKA.TO JE HOTOVÉ PEKLO.JÁ JSEM NA MATEŘSKÉ A ONA V DŮCHODU,TAKŽE NEJSEM ANI CHVILKU SAMA DOMA.JÁ DÁM DĚTEM POHLAVEK,PROTOŽE NEPOSLOUCHAJÍ A ONA SE CÍTÍ DOTČENÁ.JÁ DÁM DĚTEM NĚJAKÉ ÚKOLY A ONA JE DĚLÁ S NIMA.S MANŽELEM URČÍME PRAVIDLA A ONA JE STÁLE PORUČUJE A KDYŽ JI NA TO UPOZORNÍM,JE NA MĚ NAŠTVANÁ,ŽE SI TOHLE ONA NEZASLOUŽILA A ZAČNE BREČET.A NEJHORŠÍ JE,ŽE SE CHOVÁ JAK MALÉ DÍTĚ.NEUMÍ PO SOBĚ NIC UKLIDIT A KDYŽ JÁ UKLIDÍM,COŽ DĚLÁM KAŽDÝ DEN,DĚLÁ HNED NEPOŘÁDEK A NEBO ZA MNOU CHODÍ A ŘÍKÁ,ŽE NEVÍ CO MÁ DĚLAT.JEJÍ NEJ-ČINNOST JE PROLÉZÁNÍ OBCHODŮ.JÁ UŽ JSEM Z NÍ NA NERVY A NEVÍM CO DÁL.KAŽDÝ DEN KVŮLI NÍ KŘIČÍM NA DĚTI A PAK BREČÍM,PROTOŽE SI UVĚDOMÍM,ŽE ONI ZA TO NEMŮŽOU.I HÁDKY S MANŽELEM JSOU U NÁS NA DENNÍM POŘÁDKU.PORADTE,JAK DÁL.BABIČKA BOHUŽEL NEMÁ KDE BYDLET A PODNÁJEM BY SAMA TAKÉ NEUTÁHLA.OMLOUVÁM SE,ŽE VÁS S TÍM OBTĚŽUJI,ALE UŽ JSEM SE POTŘEBOVALA S NĚKÝM PORADIT A DOSTAT TO ZE SEBE.MÁTE NĚKDO ZKUŠENOST A JAK TO ŘEŠÍTE?DĚKUJI MARCELA
Adavidlo plně tě chápu já bydlím s manželem a dcerou v rodinném domě v suterénu moje mamina s babičkou bydlí o patro víš.No ti povím kolikrát je to o nervy a já jen křičím protože na to nemám sílu.S máti to celkem jde i když taky máme občas neshody,ale stará babička to je děs běs.A pořád něco kupují a zase jdou na pivo a zase mají návštěvu.Nejraději bych jí lískla opravdu se přiznám lískla.Já sama jsem měla díky ní hrozné dětství nikdo k nám nemohl,protože by jsme udělali nepořádek.Ven jsem mohla být s děckama od sousedů jen do 7 to už jsem musela být doma v pyžamu.Moje máti díky ní zůstala sama,ale já si na hlavu s prominutím srát nenechám.Už jsem se s ní i pohádala protože mé dceři teda poroučet nebude a nebude ji teda peskovat jako mě.Naštěstí k nám dolů nechodí,protože toho moc neujde má špatné nohy.Ale když se pohádáme tak to stojí zato.Je to hrůza nic jí nevysvětlíš mele si tu svou aje to s ní horší než s dítětem.Moje máti občas taky mele a peskuje,ale já jí řeknu cituji: i kdybych tady měla hovno uprostřed obýváku tak ty ho přejdi a nestarej se o to jestli mám ukizeno nebo ne.Přece nebudu každej den vysávat a vytírat a leštit-mě už to taky nebaví.A s dítětem taky já zakážu ona povolí no kvůli tomu už jsem se taky hádali.Ale zase můžu být ráda že jsou tady ohledně hlídání to je fakt,ale odsud podsud.Tak jsem se vykecala a úplný román napsala.
MOC VÁM VŠEM DĚKUJI ZA CENNÉ RADY.SOUROZENCE MÁM,ALE TI O NÁS ANI O MOJI MATKU NESTOJÍ.DOMOV DŮCHODCŮ,TO BY BYLA MATČINA SMRT.VČERA JSEM TO S NÍ V KLIDU VŠECHNO PROBRALA A ZATÍM SE ZDÁ,ŽE TO POCHOPILA.SAMA BYDLET NECHCE.NAŠTĚSTÍ UŽ BUDE JARO A TAK BABIČKA BUDE CHODIT NA ZAHRÁDKU.TAK SNAD TO BUDE LEPŠÍ.JEŠTĚ JEDNOU MOC VÁM VŠEM DĚKUJI ZA RADY.MARCELA
Máte naprostou pravdu, s těmi kohouty na smetišti. Musí být hrozné, když dvě dospělé ženy mají společnou kuchyň, pamatuji si to od své babičky a prababičky, ty byly obě v jedné místnosti, ale stejně každá zvlášť. Babička byla v nevýhodě, protože prababička byla maminka dědy, takže měla takovou tu maminkovskou nadřazenost. Byly to docela boje, i když v klidu, babička tím stejně docela trpěla. Sama mám sice svou domácnost, bydlíme s ovdovělou tchýní v jednom domě, my nahoře, ona dole v přízemí. Někdy mi taky nějaké věci dost lezou na nervy (například větrání kuchyňských výparů otevřenými dveřmi do patra – zvlášť uzené maso a smažení je docela síla), ale naštěstí jsme zvlášť. Je pravda, že řeším vše v klidu, babičku občas potřebuji jako hlídací, i když toho nezneužívám, ale je ve výhodě, je tom manželova matka, takže bych mohla narazit.
Co poradit, snažit se promluvit si s maminkou o těch vámi daných pravidlech, po dobrém si vytyčit hranice a určit, že je prostě bude muset dodržovat. Vy jste rodiče a vy vychováváte.
Výjimečně s běláskem souhlasím. Domov důchodců či s pečovatelskou službou by mohl pomoct. Vím, že se na ně dlouho čeká, ale i to se dá při troše štěstí obejít. A bydlení tam rozhodně není zlé. Jedna babička z naší rodiny tam je a nemůže si to vynachválit. Když chce, zajde si na oběd (spoustu obědů na výběr i pro staré s různými dietami), mají tam pedikúru, cvičení, výtvarné dílny, vánoční a velikonoční besídky, … Prostě se tam pořád něco děje. Určitě nějaký takový najdete i ve svém okolí. A když by to teď odmítala, přesto ji aspoň zapište na čekací listinu, kdoví, za pár let třeba bude ráda. Držím pěstičky, ať se to co nejdřív vyřeší.
Museli by jste se ,ale vzájemně navštěvovat,aby se matka necítila opuštěna !!
Staří lidé,když nebydlí s rodinou pohromadě,tak bydlí v domově důchodců,nebo v domě s pečovatelskou službou.Je třeba zvážit,co je lepší? jestli zblbnout z neustálých hádek,nebo šoupnout matku do domova.Myslím,že v domech s pečovatelskou službou je dobré bydlení,když má každá svůj pokoj,je to jako by bydlela v bytě.V domově důchodců,je to také dobré,pokud má svůj samostatný pokoj.Pokud bydlí po dvou již to nemusí dělat dobrotu a pokud jsou 4 na pokoji,tak to není určitě dobré -žádné soukromí.Někdy si 2 paní pokud spolu bydlí dobře rozumí,pak je to dobré bydlení jindy v extrému se i bijí a pak vedoucí domova je musí přestěhovat každou jinam.Já bych osobně radil,ať manža zjistí ,zda není nablízku dům s pečovatelskou službou a zda tam mají volné místo !!
No, Marcelo, myslím, že jiné řešení než rozdělení neexistuje. Zkuste ještě opravdu navážno probrat všechny možnosti, jestli neexistuje nějaké řešení na samostatné bydlení. Myslím, že s rodiči jde bydlet jen v případě, že máte každý svou bytovou jednotku třeba v baráku, kde se dá plně respektovat soukromí. Pokud to nejde, tak si budete asi muset pořádně promluvit, zkus jí někam pozvat na skleničku mimo domov a zkus jí to nějak rozumně vysvětlit. Jinou radu opravdu bohužel taky nemám. Držím moc palce 🙂
holky máte všechny pravdu. Dívám se na to z té druhé strany. Jsem sice -ještě pracující- ale taky babička. Jsem ráda, že moje děti bydlí samostatně a můžu být babička hlídací, když je potřeba a když to v rámci práce jde.
Bydlela jsem tři roky se svojí mamkou -mě bylo 21 a jí 41 . Taky jsme se hádaly , taky měla pocit, že nás musí všechny vychovávat a to i mého manžela . Po třech letech jsme se odstěhovaly a naše vztahy se zlepšily. Nevěřím, že je možné soužití dvou generací – a to ještě když jsou tam děti. Výchova rodičů a prarodičů je zkrátka jiná. Logicky.
Držím moc palečky a doufám , že se nepozabíjíte. babi Maruna
asi jako rady co tu byly bud ušetřit nebo si vzit hypoteku na garsonku nebo se odtěhovat vy jina možnost neni nebo ji urychleně najit nějakeho samotneho dědka s bytem co hleda outěžek a břebeno do sveho bytu
Nedovedu poradit, i našim vztahům s rodiči prospělo rozestěhování. Moje máma taky soustavně narušuje domácí pravidla i u nás i u mé sestry. Nevím, kolik mamince je, ale pokud je ještě mladá, asi se budeš buď muset duševně smířit s tím, že budete stále dvě “kohoutky“ na 1 smetišti nebo jí najít nějakého přítele či jí ušetřit (pro váš klid) na bydlení. Držím palce, musí to být nesmírně náročné.