Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Manžel mě chce opustit...
Ahoj všichni,
už jsem se tu dlouho neukázala, ale možná si na mě ještě někdo vzpomene:-), jen se potřebuju vypovídat..
Už na podzim u nás proběhla krize, manžel si najednou uvědomil, že po 4 letech už to není jako na začátku a asi myslel, že mu ujíždí vlak, nebo já nevím. Taky v tom figurovala jedna slečna, ale mám pocit (a to jsem objektivní), že nebyla až tak podstatná, víceméně s ní nic neměl a on sám tvrdil, že byla spíš důsledek než příčina a kdyby se neobjevila zrovna ona, tak by to mohla být klidně nějaká jiná, která by mu “rozuměla“. Tenkrát jsem ho s těžkým srdcem vyhodila ať si rozmyslí co vlastně chce. Po dvou dnech byl zpátky, že si uvědomil, že mě pořád miluje a že si připadal hrozně sám a chce nám dát ještě šanci. Všechno jsme si vyříkali, vyřešili jsme to, překonali a mě se zdálo všechno naprosto v pořádku, možná dokonce lepší.
Ale tenhle týden zničehonic přišel s tím, že už ke mě necítí to co na začátku a že bysme potřebovali pauzu, vyčistit vzduch.Říká, že jsem se změnila, že už nejsem ta bezstarostná holka, kterou si bral.Představoval si nejspíš, že to bude celý život taková ta zamilovanost a euforie. Já jsem se jenom zklidnila, možná dospěla, přibyla mi zodpovědnost za malou, vlastně i za něj a taky přibyli každodenní starosti, ale to je přece všude, ne?Občas mám pocit, že ještě nedospěl a náš vztah jsme přeci jen hodně uspěchali.
Když jsme se seznámili, tak to byla láska jako trám, po pár týdnech jsme plánovali svatbu,po necelém půlroce jsem otěhotněla – ale podotýkám, že plánovaně, za pár týdnů jsme se brali.
Včera jsme si sedli a začali to probírat ze všech stran. Bylo by to ještě na dlouho, takže to zkrátím, skončili jsme u toho, že když chce odejít, tak okamžitě, protože se nechci chytat každého sebemenšího náznaku, že by to mohlo být v pořádku a chtěla jsem po něm, aby mi slíbil, že už se nevrátí, abych se s tím mohla vyrovnat a zvyknout si bez toho, abych marně doufala. Říkal, že to mi slíbit nemůže, sbalil si pár věcí a odešel.
Ráno napsal, že je u kamaráda, že je v pořádku, abych neměla strach.Možná nám nějaký čas bez sebe prospěje, třeba zjistí, že mu chybím… já samozřejmě pořád doufám, možná opravdu marně, ale miluju ho, i když mám strach, že když se vrátí, tak se to za pár měsíců bude opakovat.
Omlouvám se, že je to tak dlouhé, jen jsem to ze sebe potřebovala dostat..:-)
Zuu, budu ti držet pěstičky, aby manžel “udržel kurz“ směrem k další dospělosti. Jak tu čtu některé reakce, zdá se mi, že zbytečně rychle házíme muže do pytle nezralců. Z toho, co píšeš, mi nepřijde, že by tvůj muž byl nějak nezralý, spíš možná nezraje stejnou rychlostí jako ty. Tomu já se nedivím, většina péče o dítě leží v tradiční rodině na mamce a určitě každá z nás v prvních letech s dětmi zjistila, že muž za námi v něčem zaostal. (V něčem, co bývá méně vidět, je často zase před námi.) Váš vztah se dostal do fáze změny a muž to musí zpracovat “mužským“ způsobem, rady a porady bez osobního prožitku nejsou často k ničemu. Mně je sympatické, že se vrací, a to rychle, neutíká před tou situací. Určitě pomáhá, že z tvé strany necítí nátlak, to zase nezvládne mnoho žen. Já bych využila radu Brmbulky, trochu víc mu předávat malou, aby neužíval jen chvíle hry, ale musel se trochu postarat, a tobě chvíle volna můžou vytáhnout na světlo tu jiskřičku bezstarostnosti, kterou teď tvůj muž nevidí. Když ho miluješ, oba to spolu můžete zvládnout. :-))
Zuu, právě jsem dočetla jaký máš teď trápení. To je mi opravdu moc líto. Trošku to vyjadřuje nezralost tvého manžela, ale co by člověk chtěl od chlapa, že? Ale přišel na to, že mu chybíte docela brzo, tak snad to bylo opravdu jen nějaké zatmění. Možná mu přišlo, že mu něco utíká. Možná potkal svodobného kamaráda a trošku mu záviděl, že je bezstarostný, kdežto on už má závazky. Držím palečky, ať už je to dobré. Odstup to chvíli samozřejmě chce udržet – musíš ho trošku vytrestat, ale zase to nepřežeň :o))) CHlapi jsou ješitní :o)))
Zuu….no drzim palce..kazdopane mu ted davej casteji malou na hlidani a ty se venuj sobe…at pozna ze staorsti a odpovednost obcas cloveka meni
Ahoj holky,
moc Vám všem děkuju za podporu, opravdu mi to moc pomohlo. Manžel žádnou ženskou nemá, to vím určitě,on by to neuměl utajit, prostě už je takovej, to by mi to radši řekl, než aby mi lhal, tím jsem si jistá. Do hospody nechodí, vlastně nikam moc nechodí, a jak mi řekl jeden můj kamarád, tak to taky není dobře, každý potřebuje občas vypnout a od všeho si odpočinout, vyčistit hlavu. Každopádně jsem počítala, že bude pryč aspoň pár dní a on se dneska ráno vrátil. Moje první reakce byla:“Co tady děláš?“:-)a vlastně jsem vůbec nebyla ráda, že se vrátil tak brzy. Ale on mi tvrdí, že mu to stačilo k tomu, aby si uvědomil, že bez nás být nechce, že jsem měla pravdu, že to zbytečně řeší a že mu došlo, že takhle ten vývoj prostě je. Tak uvidíme, zatím se snažím si držet odstup a vím, že budu opatrná, příště už ho zpátky nevezmu, na to se mám moc ráda.
Ještě jednou moc moc všem díky za názory a za příjemná slova, vážně jste mi pomohly.
a jeste neco…nenechavej ho tak odskakovat….bude to tak delat porad….a ty se budes jen trapit
jelikoz nechci bty ovlivnena prispevky…napisu ti svuj nazor..mozna se budu opakovat…ale mozna ne…pokud muz jednou odejde….uz to nebude nikdy takove jako bylo…at jsi dozrala ty nebo on…ja si vzdy rikala co udelam kdybych zjistila ze mne manzel podvadi….po 11 letech jsem to zjistila a neudelalo to se mnou vubec nic…v klidu..i kdyz jsme meli dve deti jsme se rozesli….s dohodami co s detmi atd…sebrala jsem dve kola a zacala bydlet uplne nekde jinde nova prace…novy muz…po sesti letech dalsi svatba a nejlespi manzel na svete…neni dobre byt spolu kvuli detem…deti dorostou…odejdou…ale tobe uz bude treba o 10 – 15 let vic a bude tezsi si budouvat treba vse znova s nekym jinym….lepsi budouvat ve 35 nez ve 45…je to tezke…kazde odlouceni je tezke…ale nikdo z nas tady nevi co mezi vami je…to vite jen vy dva….budte dospeli…sednete si ty rekni sve duvody..on svou predstavu a pokud jste rozumni vse je na domluve….ja se svym byvalym manzelem i po seti letech funguji normalne prave kvuli detem…spolecne dovolene a vikendy…i s nasimi novymi partnery….pri rozvodu bylo klukum 5 a 12….ted je jim 11 a 17….a ja se od starsiho syna dozvedela jak si na s OBOU vazi za to ze jsme mu nesebrali jednoho z rodicu….ze vse co se deje kolem deti resime po spolecne dohode i s nasimi novymi partnety…vse se da vyresit….jen je treba resit to v klidu…nemstit se…mylůst na to ze deti dorostou a budou soudit…a hlavne budou mit v nasem chovani priklad…TY I ON JSTE RODICI….A BUDE A MELO BY TO TAK BYT STALE….byt ten rodic bude bydlet jinde a s nekym jinym
No, Bělásku omlouvám se jestli jsem se tě nějak dotkla, prostě jsem to přečetla a hned psala reakci. Když jsem se pak nad tím zamýšlela, máš asi docela pravdu. Došlo mi, že známá je na tom v podstatě stejně. Taky věří že se ten její prostě změní, dokonce si dává za vinu že když se vrátí z hospody dost nalitý, že na něho asi moooc vyjela, že mohla být na něho víc milá. Jenže je to stejný, on v hospodě, ona sama se dvěma dětma, ted čeká třetí, kolikrát mu volala a on jí telefon nebral a ještě se ohromě bavil, že ta káča-ted jsem použila slušnější výraz má o něho takový strach. A jiná ženská v tom není, je to jen o tom pití-slušně řečeno. Takže z pohledu chlapa, něco na tom bude, jak píšeš.
Justyno,to co jsem napsal,je realita.V současné době do stejného pytle nepatřím,neboť žiji již mnoho let opuštěn !!
Zuu, to je vždycky hrozně smutný, když se něco takovýho děje. Já jsem takový optimista (u ostatních 🙂 ), že jsem vždycky přesvědčená, že se to nějak urovná. Je strašně těžký radit, když do toho vztahu člověk nevidí, takže radit nebudu, ale moc ti držím palce a přeju vám, abyste si opravdu jen mezi sebou vyčistili vzduch (někdy je to fakt potřeba) a trochu se oklepali a zase se k sobě vrátili, pokud to ještě bude možný. Drž se !!!!!
Zuu, zkus se zeptat manžela, co mu konkrétně schází. A co s tím může sám udělat, ty udělat. Držím vám všem palce, ať to moc nebolí a dobře se to vyřeší. My, když jsme se s manželem poznali, chodili jsme spolu a s kamarády do hospody, teď s dětmi to samozřejmě nejde. Ale povídáme si i tak:-).