Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Manžel mě chce opustit...
Ahoj všichni,
už jsem se tu dlouho neukázala, ale možná si na mě ještě někdo vzpomene:-), jen se potřebuju vypovídat..
Už na podzim u nás proběhla krize, manžel si najednou uvědomil, že po 4 letech už to není jako na začátku a asi myslel, že mu ujíždí vlak, nebo já nevím. Taky v tom figurovala jedna slečna, ale mám pocit (a to jsem objektivní), že nebyla až tak podstatná, víceméně s ní nic neměl a on sám tvrdil, že byla spíš důsledek než příčina a kdyby se neobjevila zrovna ona, tak by to mohla být klidně nějaká jiná, která by mu “rozuměla“. Tenkrát jsem ho s těžkým srdcem vyhodila ať si rozmyslí co vlastně chce. Po dvou dnech byl zpátky, že si uvědomil, že mě pořád miluje a že si připadal hrozně sám a chce nám dát ještě šanci. Všechno jsme si vyříkali, vyřešili jsme to, překonali a mě se zdálo všechno naprosto v pořádku, možná dokonce lepší.
Ale tenhle týden zničehonic přišel s tím, že už ke mě necítí to co na začátku a že bysme potřebovali pauzu, vyčistit vzduch.Říká, že jsem se změnila, že už nejsem ta bezstarostná holka, kterou si bral.Představoval si nejspíš, že to bude celý život taková ta zamilovanost a euforie. Já jsem se jenom zklidnila, možná dospěla, přibyla mi zodpovědnost za malou, vlastně i za něj a taky přibyli každodenní starosti, ale to je přece všude, ne?Občas mám pocit, že ještě nedospěl a náš vztah jsme přeci jen hodně uspěchali.
Když jsme se seznámili, tak to byla láska jako trám, po pár týdnech jsme plánovali svatbu,po necelém půlroce jsem otěhotněla – ale podotýkám, že plánovaně, za pár týdnů jsme se brali.
Včera jsme si sedli a začali to probírat ze všech stran. Bylo by to ještě na dlouho, takže to zkrátím, skončili jsme u toho, že když chce odejít, tak okamžitě, protože se nechci chytat každého sebemenšího náznaku, že by to mohlo být v pořádku a chtěla jsem po něm, aby mi slíbil, že už se nevrátí, abych se s tím mohla vyrovnat a zvyknout si bez toho, abych marně doufala. Říkal, že to mi slíbit nemůže, sbalil si pár věcí a odešel.
Ráno napsal, že je u kamaráda, že je v pořádku, abych neměla strach.Možná nám nějaký čas bez sebe prospěje, třeba zjistí, že mu chybím… já samozřejmě pořád doufám, možná opravdu marně, ale miluju ho, i když mám strach, že když se vrátí, tak se to za pár měsíců bude opakovat.
Omlouvám se, že je to tak dlouhé, jen jsem to ze sebe potřebovala dostat..:-)
Zuu, pokud tě to bude trápit, tak vám to určitě i do budoucna bude narušovat vztah. Já na tvém místě bych s tím něco udělala. Manželská poradna je asi dost velký krok, zkusila bych opravdu v nějaký klidný moment bez dcerky probrat konkrétní věci, které mu vadily a že i tobě vadí, pokud se on takto chová. Klidně to napsat na papír a vymyslet nějaká řešení. Příklad: ztráta tvé bezstarostnosti – proč(dcera, věk, únava, co já vím, nejsem ty:-)) a řešení(hlídání, společný čas bez dcery – večeře ve dvou?, manželův i tvůj čas na sebe,…)
Vztah je křehká věc, pokud v tobě je nejistota, nemůže to dobře fungovat.
Hodně štěstí!
To víš že ano Zuu jen ho trošičku podus ať ví a ať si není tak 100% jistý že jsi mu to vše tak rychle odpustila.
Moc Vám děkuju, zatím to vypadá a i manžel se chová, jako že se nic nestalo, všechno je v nejlepším pořádku, ale já to nějak neumím přejít. Možná časem se přes to přenesu, zatím jsem obezřetná a hlídám se, abych mu hned neskákala kolem krku…:-)
Zuu, přeji ti jen a jen štěstí, myslím na tebe….
Moc vám oběma přeji,abyste našli společnou cestu, a aby to tak bylo už napořád.Hodně štěstíčka.
Zuu, moc na Tebe myslím. Abych se neopakovala – nejvíce souhlasím s Brmbulkou, Arabart a Ájíkem.
CHuť ze vztahu utéct má myslím občas každý z nás. Ale my mamky víme, že to prostě jen tak nejde, že. Asi si OBA občas zasloužíte někam vypadnout a na Tvém místě bych se snažila dát partnerovi nejen více času na sebe (sama píšeš, že ho potřebuje), ale i společného času všichni dohromady a rovněž ať je s malou občas i sám. Nejen že Ty si trochu odpočineš a nebudeš pro něj “ta jistá doma“, ale tatínek si vybuduje pevnější vztah s dcerkou.
Přeju hodně moc štěstí!!!!!
Milá Zuu, je dobře, že jsi mu řekla, aby si to ujasnil a dala mu najevo, že i ty teda cheš být sama, rozhodně by neměl dělat to, že si příjde kdykoliv s tím, že už si to rozmyslel, bude s vámi pár dnů a zase odejde se stejnou písničkou. To bude strašně psychicky zatěžovat tebe i dítě. Snad to dobře dopadne, někdy i rozvod je dobré řešení, nefunkční vztah nemá cenu udržovat – zvláště, když snaha vychází jen od jednoho z partnerů. Čeká tě nelehké období a proto ti přeji, abys to zvládla co nejlépe.
Napadlo mě totéž jako Arabart, totiž že je jaksi nezralý na takový vztah. A to kolikrát vůbec není věkem.
Jako by si myslel, že může kdykoliv odejít a vrátit se. Mít ve vás rodinu a jistotu…vždyť Ty ho nakonec vždycky ráda znovu přijmeš, že… 🙁
No, nevím, přála bych Ti, abych se mýlila.
Máš ale také možnost ho znejistit. Až budete zase spolu. Aby si nemyslel, že Tě má jistou. Aby se o Tebe taky trochu bál, aby věděl, že se chlapům líbíš.
To ale vše vychází z Tvého sebevědomí. Sama dobře vím, jak MD z holky dokáže udělat nesebevědomou ženskou…
Zuu ržím palečky a určitě bude vše ok!!!No nakonec mu to došlo to jsou ti chlapy no!Ale hlavní je že si to vše uvědomil že si to probral a došel k názoru který je správný už kvůli malé taky by si to měl uvědomit.
Zuu, budu moc moc držet palce, ať mu to vydrží… Vidíš, snad už si těch pár věcí uvědomil a budu doufat s tebou, že už doma zůstane. Jak bylo řečeno výše, užívej si teď taky trošku ty, však on se taťka postará a možná mu to dojde mnohem dřív… Je vidět, že opravdu miluje tebe i malou, jen si to prostě asi neuměl říct, dokud byl s vámi. Chlapům to někdy trvá…