Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Hokejista
I u našeho syna nadešel čas najít pro něj vhodný sport. Nepočítali jsme s tím, že by ho okamžitě nadchl hned první sport, který se nám pro něj zdál vhodný. Jelikož je to kluk, který se vůbec nebojí rány, nebrečí při každém pádu a naše rodina se o hokej docela dost zajímá, tak mě napadlo zkusit hokej. V bazaru jsme koupili brusle, ve sportu chrániče na kolečkové brusle, syn vyfasoval ještě cyklistickou přilbu, mikinu a tepláky a tradá na první trénink. Trenéry jsem upozornila, že Ráďa na bruslích nikdy nestál. Jen co ho postavili na led, Ráďa okamžitě ležel. Trenér ho jako první naučil vstávat, poté dostal židli a po 3 hodinách už bruslil úplně bez opory. Když si na tyto začátky vzpomenu, když ho vidím, jak se teď po 3 měsících prohání po ledě s hokejkou, nechce se mi věřit, kolik on se toho za tak krátkou chvíli naučil. Museli jsme koupit výstroj – naštěstí nám klub něco půjčil, zbytek se mi podařilo koupit přes inzeráty na internetu. Hokej ho zatím baví, tak my poctivě o víkendech vstáváme před šestou, aby syn byl v 7 hodin na ledě a máme radost z toho, že ho to baví. A tak máme doma Ústeckého lva.
No Rádi je fakt kus. My začali chodit koncem října 2007.
Želvíčku, tak jsem dneska byla na tréninku a jukla na Ráďu…proti našemu Martinovi je to kus chlapa…Vy jste začali chodit letos? Těším se na příště…
No Ráďa občas nedává pozor, tak neví co má dělat, a podle toho to taky vypadá. Včera to teda nevěděl, snad nikdy, dnes už to bylo o trošku lepší. Příští víkend jsem v práci, tam bude s Ráďou Radek, já budu v práci, ale budu tam 16. a 17. února. tak až uvidím maminku s holčičkou, tak zavolám Cvrčku.
Želvíčku, když mám s sebou Elišku, nemám moc šanci sledovat pokroky našeho prvorozeného…Elí je éro, které neposedí a nejvíc se jí líbí ty příkré schody, ze kterých se tak pěkně padá – takže musím být pořád u ní, aby mi nevylezla až ke střeše a pak odtud nespadla.
Že byla vedle nás v kabině Olinka, se kterou se znám ze základky, jsem si všimla, ale kdo seděl z druhé strany, to opravdu nevím. Na Ráďu se v sobotu mrknu – jak mu to jde…a s Tebou se ráda poznám!!!
Brmbulko, svět je vážně malý. Teď mi došlo, že Cvrček s Martínkem byli včera v kabině vedle nás :-))).
jak je ten svet maly ze:)
Cvrčku a včera jsi Eliškou podlézala zábradlí uprostřed schodů v hledišti? Pak jste chodili okolo kluziště? Ráďa má číslo 35 a světle fialovou přilbu, je docela dost na ledě vidět. Já mám červenou bundu.
Želvíčku, máme doma úplně stejně starého Ústeckého lva. Dneska jsem s ním zrovna byla na tréningu. Jmenuje se Martin a má číslo 18…Když s ním chodím já (většinou v sobotu), mám s sebou ještě naší 2,5-letou Elišku. Tak jestli tam taky chodíš, přihlaš se ke mě. Mě podle Elišky 100% poznáš…
Virenko, určitě to zkuste, nic za to nedáš, a Tom bude šťastný, a to za to stojí. Dej vědět, jak jste dopadli.
Tak se asi dojdem na zimák zeptat, poptávka po malých adeptech tu je, uvidíme, co nám k tomu, že vidí jen jedním okem, řeknou. Přece jen, levé zorné pole na tom je hůř, no, jako u slepého oka. Díky za rady 🙂