Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Škola z pohledu rodičů
Brmbulka nadhodila, že by se rodiče mohli zapojit do debaty, co je o škole zajímá? Co se jim na škole líbí, co ne, co by se mělo zlepšit…..
Takže tady je prostor:o)
Učitelek je nás tu dost, rodičů ještě víc;o), takže očekávám, že tato debata bude občas asi ostrá, občas velmi inspirující, ale hlavně doufám, že se každý dozví to, co by vědět chtěl nebo potřeboval.
Třeba to nedopadne tak, jak má napsáno na svém CD pan Donutil: „Ptejte se mě, na co chcete, já na co chci odpovím.“ ;o)
Toto mi dnes došlo mailem. No není to nádhera (a kus pravdy?):
Jsem učitelka a jsem kráva. Z několika důvodů
Glosa
Jsem učitelka a jsem kráva. Tak to jsem se dočetla v jednom z příspěvků do čtenářské diskuse na internetu, která se rozpoutala kvůli stávce učitelů. Když tak o tom přemýšlím, tak má autor tohoto tvrzení pravdu.
Možná vychází ze své vlastní zkušenosti ze školy, kdy se ho z dopolední letargie snažila vyučující vytrhnout nějakým výkladem nebo možná i zkoušením. Zvláštní je, že mluvíme o krávách, nikoliv o volech. Asi to bude tím, že mužů ve školství mnoho nepracuje. Několik mladých volečků se nám ve školství pohybuje, ale ti jakmile zjistí, že při jejich vysokoškolském vzdělání a znalosti cizích jazyků se dá jinde vydělat víc, rychlé opouští společná stáda. A tak nám ve školách z řad mužů zbývají jen staří voli, a to jsou buď vzácné druhy, nebo ředitelé.
Stát se krávou, to chvíli trvá
Stát se krávou chvíli trvá a vyžaduje to určité úsilí. Vysvětlíte svým žákům nebo studentům novou látku, procvičíte jí, zeptáte se, zdali výkladu rozuměli a zadáte domácí úkol. Příští hodinu tři čtvrtiny třídy úkol nepřinese a jako omluvu nebo spíše výmluvu řeknou, že látce nerozuměli. A tak vysvětlujete znovu a jinak, malujete obrázky, vytváříte po nocích grafy a přehledné tabulky, hrajete studentům scénky, děláte barevné nástěnky, procvičujete a procvičujete, když už to vypadá, že studenti chápou, zadáte další domácí úkol a co myslíte? Ano, úkol přinesou, celá třída. Při jejich opravě zjistíte, že se jedná o 29 kopií jednoho úkolu, který vypracoval třídní šprt. Tak své třídě „pohrozíte“ testem. Třída se hroutí a už jste kráva, která to pořádně nevysvětlí a chce psát test.
Učitelky se stávají krávami nejen ve chvílích výuky, ale i v okamžiku, kdy si koupí nové tričko ve stejném obchodě jako jejich studentky a jsou ještě většími kravami, když v něm chodí déle než jeden měsíc. O nic lépe na tom nejsou ani jejich kolegyně, které tak často svůj šatník nemění a měsíce nebo i roky nosí stále stejné tesilové kalhoty po babičce. Jako učitelka jste dále posuzována a souzena podle typu mobilu, auta nebo vašeho účesu.
A je také pravdou, že učitelka si sama občas připadá jako honěný dobytek. Ráno vypraví svou rodinu, pak přiběhne do školy. V kabinetě rychle z počítače vytiskne připravené testy na první hodinu, tedy pokud se k počítači dostane, neboť se o něj musí dělit s více kolegy a ti také mají hotové své přípravy. A se zvoněním běží do třídy, tam nesmí zapomenou zapsat do třídní knihy, pokud tam třídní kniha je a studenti jí někde předešlý den nezapomněli. Prvních deset minut ještě zapisuje pozdě příchozí žáky a pak už vesele může učit. Zazvoní zvonek a učitelka běží do kabinetu, aby si vyměnila učebnice a přípravy pro jinou třídu.
Celý proces se opakuje pětkrát až sedmkrát za den. Během toho musí sledovat, jestli ve svých volných hodinách někde nesupluje a o přestávkách dozorovat na chodbách. Když je jí osud během dne příznivě nakloněn, dojde si na toaletu, nebo dokonce i na oběd.
Odpoledne, pokud nemá odpolední výuku, nebo snad i nějaký ten dramatický, ekologický nebo jazykový kroužek, spěchá domů, aby se postarala o své děti. A večer, když manžel spokojeně sleduje v televizi fotbal, opraví těch sto padesát slohových prací, jde si lehnout a v noci se jí zdá příšerný sen o tom, jak jí studenti na chodbě nasadí na hlavu odpadkový koš.
To se ráno budí s křikem a říká si: „Proč já kráva, to za těch 15 tisíc čistého dělám“.
Jsem učitelka a jsem kráva, v současné době na mateřské dovolené, a tak mám čas mezi kojením takovéhle zamyšlení napsat. A snad i díky tomu kojení se cítím k učitelkám -krávám nějak blíž. Vždyť jsou to velmi užitečná zvířata.
smich.. ja si maturu z cj odzpivala:)
Já šla vždycky do všeho po hlavě, fakt! Třeba předsedu maturitní komise jsem oddělala úsměvem, ten byl tak paf, že i když jsem si vymyslela nový zákon o DPH, nedokázal odporovat, prostě jsem ho ukecala.
Jako předškolák jsem se do školy těšila, dokonce jsem chtěla být učitelkou, dneska jsem ráda, že nejsem, neměla bych na to nervy, proto před vámi, děvčata, smekám.
lenousi…po kom to to dite ma:)
On když už dojde na lámání chleba, tak to přežije bez újmy, neutíká a podobně, ale dopředu ví, že to bude špatné, ví, že si nenajde kamarády, ví, že mu to nepůjde a podobně. Prostě takový očekávání plný optimista…
jeee..to znam….ja mam ve tride hosika ktery kdyz nejsem ve skole…utika ucitelkam pryc….strasne spatne si zvyka…i kdyz je nekdo cizi ve tride…treba studentky…minule rekl reditelce kdyz prisla na hospitaci at jde pryc ze ji tam nechce:)
Já jsem si naivně myslela, že se syn bude po loňském zápisu bude do školy v září těšit. On konstatoval, že to bude nuda, protože písmena už zná, psaní ho nebaví a jestli bych ho nemohla mezi svými ostatními povinnostmi učit doma. Pak z něj vylezlo, že se vlastně bojí, protože tam nebude nikoho znát, ale po dvou dnech, kdy se mu tam v září nechtělo vracet je v pohodě. Jinak: zápis, i když zazářil, obrečel. Nevěděl, co ho čeká a to on nemá rád, dopředu se bojí a chce couvnout.
No jo, tam se probíralo, kde se kam má jít, já jsem měla na mysli spíš, jaké byly dojmy z již proběhlých zápisů. Možná časem někdo napíše, jak se líbilo a kdo už se těší do školy;o)
Pavli, o zápisech je článek „Strašák aneb Zápis do první třídy. Je tam hodně komentářů, koukni na to. L.
A jak vlastně probíhají ty zápisy? Měla jsem dojem, že hodně maminek tady psalo, že se chystají k zápisu…