Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Jsou zde i jiné maminky pubertálních dítek?
Delší dobu uvažuji o tom, že – když tady máme zápisníčky – mohly bychom si vyměňovat i rady a zkušenosti při péči o -náctileté.
Asi už to nebude o tom, kolik mají zoubků, jestli umí chodit a co papají k večeři 🙂 (i když i to je důležité 🙂 )
Moje drahá dcera, kvůli níž tento zápisníček vlastně vznikl, bude mít v lednu patnáct let. Je to šikovné děvče, hezké, ve škole úspěšné, doma mnohdy i poslušné. Jsou ovšem chvilky, kdy jakoby jí něco přeletělo přes nos, a mám tady příšeru, která odmlouvá, vymýšlí nesmysly a diví se, že ji v tom nepodporujeme. Je na ní vidět, že si myslí něco v tom smyslu „jak taková blbá matka může mít tak úžasnou dceru“, ale nahlas to zatím neřekla 🙂
Již mne ovšem informovala o tom, že VŠICHNI mohou chodit ven, kdy chtějí, a vracet se domů O HODNĚ později než ona, NIKDO si nemusí v pokoji udržovat pořádek atd atd (samy jistě znáte).
A telefon je kapitola sama pro sebe, ale o tom třeba někdy příště….
Tak jsem zvědavá, jestli se zápisníček ujme 🙂
Ahojte holky!
Já si sice na pubertu svých dětí ještě pár let počkám, ale už jsem teta několika pubertálních dětí. Jedna z mých sester si pořídila knihu, možná to byla tato:
http://obchod.portal.cz/kniha.asp?csl=6687
Třeba se inspirujete. ;o)
Jo, kluci a chození s holkama to je radost, a hlavně otázky ohledně sexu, „vím co dělám a nejsem blbej, nebo no jo“, to jsou nejčastější reakce.
Jovanko, holčičku nemám :-))) Ale asi ses ptala jak je na tom z holkama, no zapalujou se mu lejtka pořádně. Ted je docela klid, ale o prázdninách to bylo děs. Samá holka a taky mi někdy přišel se znamínkem na krku. Trochu jsem mu domluvila a on mi na to odpověděl že není malej. Já vím že není malej, právě proto. Ale říkám ted je zase docela klid. Poučila jsem ho jak se chovat a že netoužím bejt babičkou, čemuž se smál. Ale myslím že je spolehlivej a ví že na to má čas.
Tak našemu mladému je 17 a vidíme se dost málo. Kvůli škole bydlí u babičky, tak chudák tu jeho pubertu odnesla ona. Loni chodil se slečnou, tak jezdil domů jednou za 14 dní, letos si vymyslel fotbal, tak je to ještě horší. Jinak doma je pak vzornej, udělá co je potřeba a pokud jde večer courat, tak se vrací včas, někdy i dřív než si určí. Když byl mladší a čas návratu jsem určovala já, tak zásadně chodil pozdě. Jinak se nebojte, ty naše rebelky se změní v mladé dámy a jednou jako mladé paní budou dělat to samé, co jako matky děláme my. Mám doma zářný případ. V 15 byla na zabití, kouření, prášky, záškoláctví i alkohol, až to vyústilo v útěk k otci a zásadní názor, že mne už nikdy nechce vidět/zrovna dnes jsem náhodou našla znovu její dopis na rozloučenou/ a dneska je maminka ta nej a otec se s ní ani nestýká. Takže nezoufejte, někdo je na tom hůř.
Zuu, tak to bych tedy určitě doporučovala řešit, to není legrace.
Broučku.2, a co holky? 🙂
Ahoj, tak já mám sice zatím jenom 16 měsíční Nelinku, ale mám 14 letou sestru a tříská to s ní ode zdi ke zdi a naše mami už jí vůbec nezvládá. Byla s ní už i v pedagogicko-psychologické poradně, ale tam nad všemi problémy jenom mávli rukou…Nenávidí školu a učení, není schopná (ani ochotná) si zapamatovat učivo, ve škole je ta nejzlobivější, pořád nějaký problém. A doma (zatím jenom doma) krade – většinou „jenom“ sladkosti, čokolády, sušenky, ale v poslední době (protože už sladkosti radši nekupuju, když to nemá smysl) krade i Nelinky jogurty – nejlépe všechny, takže já když chci Nel nakrmit, tak zjistím, že není čím. Může se vám to zdát malicherné, ale zkuste si takový – možná bych to nazvala až teror – par let, protože tohle trvá už asi 5-6 let a my pořád jenom doufáme, že to přejde.
Tak já mám zatím jen 10-ti měsíční holčičku, ale zrovna včera jsme se s manželem bavili o tom, co bude až jí bude těch 14,15 let. Jo – protože jsme viděli v Pojišťovně štěstí, jak to tam mlátí s tou Karolínkou :o) No tak jsme usoudili, že si budeme užívat Natky dokud je maličká, protože s puberťákama je to pak daleko horší.
Takže maminky – vydržte – my jsme nebyli asi jiní :o)
Taky mám doma 14 letého kluka. Ve škole si na něj nestěžují a chválej si ho, že je pomalu jedinej z kluků slušnej.To člověka potěší:-)))) Moji příbuzný mě zas nadávaj že jsem na něj moc přísná, on si to teda myslí taky. Ale podle mě to musí bejt. Chci aby byl slušnej a v chování ho ve škole vždy chválili.
Jinak je to opravdu skvělej kluk, ale puberta s ním mlátí. Doma odmlouvá a občas je i drzej že mám chut mu jednu vrazit.:-))Taky poslouchám , oni můžou tohle a tohle. Ale prostě mu to je někdy nanic.
Delší dobu uvažuji o tom, že – když tady máme zápisníčky – mohly bychom si vyměňovat i rady a zkušenosti při péči o -náctileté.
Asi už to nebude o tom, kolik mají zoubků, jestli umí chodit a co papají k večeři 🙂 (i když i to je důležité 🙂 )
Moje drahá dcera, kvůli níž tento zápisníček vlastně vznikl, bude mít v lednu patnáct let. Je to šikovné děvče, hezké, ve škole úspěšné, doma mnohdy i poslušné. Jsou ovšem chvilky, kdy jakoby jí něco přeletělo přes nos, a mám tady příšeru, která odmlouvá, vymýšlí nesmysly a diví se, že ji v tom nepodporujeme. Je na ní vidět, že si myslí něco v tom smyslu „jak taková blbá matka může mít tak úžasnou dceru“, ale nahlas to zatím neřekla 🙂
Již mne ovšem informovala o tom, že VŠICHNI mohou chodit ven, kdy chtějí, a vracet se domů O HODNĚ později než ona, NIKDO si nemusí v pokoji udržovat pořádek atd atd (samy jistě znáte).
A telefon je kapitola sama pro sebe, ale o tom třeba někdy příště….
Tak jsem zvědavá, jestli se zápisníček ujme 🙂