Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
První kilo dole
Tak holky, opravdu jste mě inspirovaly k nezlomnému rozhodnutí se sebou něco udělat a šla jsem do toho po hlavě. Je nad moje síly nedat si sladké kafíčko a k němu čokošku nebo sušenku nebo buchtičku, takže jsem se rozhodla jít pouze cestou pohybu. Minulý týden na prodlouženém víkendu na horách jsem chodila a chodila a navzdory bolavému kolenu jsem se potila do kopců a cítila, jak se rozpouštějí špíčky. Tenhle týden jsme jezdili s Vojtou na kole a cajdali po lese a já si pak s klidným srdcem dala opečenýho buřtíka a pivko. Žádné výčitky, jím cokoli mě napadne, ale vím, že to musím zároveň vypotit. Honím Vojtíška po lesích, na zádech mám krosničku a když klouček nemůže, naložím si ho na záda a valím dál :-))) Výsledek: Vojta daleko líp večer usíná a já mám první kilo dole!!!!
Super Tamino – veliké gratulace. Vysportované kilo je totiž to nejlepší co může být.
Já se teď tak měsíc nebudu vážit. Byli jsme s manželem na dovolené na chalupě a o dietě se opravdu mluvit nedalo. Takže od zítřka vlastně jakoby začínám – začnu s pozdravem slunci – už jsem na to jukala a zkoušela to a je to příjemné a fajn a budu jezdit na rotopédu :o) Takže snad teď už to opravdu půjde…
Taky gratuluji, to kilo si poslala na dálku určitě mně, včera jsem se vážila a je tam.
Moc gratuluji a jen tak dál! Já také bohužel ještě nějak nezačala!Stejně sedím doma s naraženou páteří.
Tak to jsi dobrá a gratuluju!!! Já jsem totiž ještě nezačala:-( Ach jo! Pořád hledám nějaké významné datum nebo co, od kterého začnu…a nic! Ale možná bych mohla od září, synek bude baštit ve škole, manžel potřebuje taky nějaké to kilčo dolů a pro malou musím vařit zdravě..takže…se svezeme oba s ní a nebudu muset tolik vyvářet, navíc začnou starosti s vozením syna na tréninky ( třikrát týdně) a pokaždé auto mít nebudu, tak musíme trolejbusem a pak pěšky…no, myslím, že to rozhýbu a pak už se snad chytím :-)))) Držím palce, ať ti vydrží pevná vůle:o)
Tak holky, opravdu jste mě inspirovaly k nezlomnému rozhodnutí se sebou něco udělat a šla jsem do toho po hlavě. Je nad moje síly nedat si sladké kafíčko a k němu čokošku nebo sušenku nebo buchtičku, takže jsem se rozhodla jít pouze cestou pohybu. Minulý týden na prodlouženém víkendu na horách jsem chodila a chodila a navzdory bolavému kolenu jsem se potila do kopců a cítila, jak se rozpouštějí špíčky. Tenhle týden jsme jezdili s Vojtou na kole a cajdali po lese a já si pak s klidným srdcem dala opečenýho buřtíka a pivko. Žádné výčitky, jím cokoli mě napadne, ale vím, že to musím zároveň vypotit. Honím Vojtíška po lesích, na zádech mám krosničku a když klouček nemůže, naložím si ho na záda a valím dál :-))) Výsledek: Vojta daleko líp večer usíná a já mám první kilo dole!!!!