Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Zimňátka 2005
Protože už se začalo více mluvit o zápisníčích a Pomněnka už vytvořila jarní a letní miminka 2005, tak já vytvářím zimňátka 2005. Zmíním zde, co už umí Natálka – jak jsem již tady někde psala, bylo jí v pondělí 17.7. 8 měsíců, to znamená, že se narodila 17.11.2005 (pro ty, co mají potíže s počty :o)). A co už tedy umí?
Co se týká pohybu:
– před 3 týdny začala lézt – takže leze jak o závod, od včerejška se už skvěle staví u ohrádky nebo v postýlce. Je už opravdu super pohyblivá – umí lézt, posadit se, ze zad se překulí na bříško a hned na všechny čtyři a „mami – chyť si mě“ :o).
– obléknout Natálku je v současné době docela nadlidský výkon – kroutí se a otáčí a řve a prostě se jí to nelíbí a přitom, když byla maličkatá, tak se převlékala ráda.
Co se týká toho ostatního:
– tak žvatláme – dada, baba, jéjé, bůbůbů, apod.
– hezky se umí vztekat – jako teď, když je unavená a nemůže usnout, protože by mohla o něco přijít
– naše hraní spočívá v tom, že boucháme kostičkama o sebe, sundaváme kroužky ze stojánku, Natálka všechno ožužlává, blbneme spolu tím, že jí lochtám a pusinkuju na bříšku a u toho se hrozně chechtá
Ještě bych mohla napsat naše míry a váhy:
– tak porodní váha – 3310 g a míra 50 cm
nyní máme 8050 g a 70 cm
(teda, když to takhle napíšu, tak mě to až překvapilo, jaký to je skok)
Ha, ještě jídlo:
– tak s tím bohužel válčíme. Oběd docela baštíme – vařím jí mrkev, brambor a masíčko, nebo brokolici s rýží, květák s bramborem apod. Vždycky něco sní, ale pak jí to jakoby přestane bavit a je konec. S jídlem jsme začali v 6-tém měsíci. K večeři dávám ovocnou kaši – nejlepší je banánová – to včera snědla dokonce rekordních 150 ml. S ostatním jídlem – tím myslím svačiny – se moc nechytám. Občas jí dám ke snídani dětskou sušenku nebo piškot (takové ty dlouhé) a to většinou tak nějak ožužlá, něco z toho sní, ale spíš je to všude okolo ní. S přesnídávkami či jogurtem se nechytám. Z čerstvého ovoce se maximálně ujmu s melounem – ráda ho ožužlává, pak ho ukousne dásničkami a chvilku žužlá a pak vyplivne. Polykání jí moc nejde.
– k jídlu patří zuby – tak ty ještě nemáme – ani jeden a to od 3. měsíce mi kamarádka říkala, že už jí určitě rostou – protože malá pořád hrozně slintala a slintá dodnes.
Ráda bych tedy věděla, jak jsou na tom ostatní zimňátka z loňského roku, i když už něco vím o Šárčiný Anežce a Pavlinkav Janulce, a doufám, že tu je víc stejně starých dětí. :o)
Víš, buď v klidu, my s kámoškou (taky učitelka:o))) vždycky říkáme – kdyby tak srovnávali, jak umí skládat Megabloky nebo vkládačky….ale někteří pořád musí srovnávat, jak jsou velcí, kolik váží a jak mluví…přitom to je úplně zcestné, vždyť to je geneticky dané a člověk to neovlivní….Ale holt pro některé maminy je to to nejdůležitější….
Naše malá kupříkladu nemluví, ale perfektně na slabiky umí opakovat melodie – ale to nikoho neudiví, protože ho ani nenapadne se na to zeptat a já se nechlubím, co už zase umíme nového, nemám to ve zvyku ;o) Když se moc nudí na kole v sedačce, tak zásadně vyrukuju s „Janičko, zazpívej Ovčáky, Pejska, Halí…“ a malá nadšeně zpívá. Musí na nás být ale pohled:o)))
Ahoj tak to si mě potěšila, někteří lidi jsou fakt odporní, pořád o někoho něco poslouchat, jak to že neumí to nebo ono.Je to snad jedno:)Však oni se nám rozmluví až nás budou uši bolet,vůbec se o to nebojím.PS:Ale jinak si žvatlá ukázkově,jen mu rozumím jen já:)
Téro, teď jsem v poradně četla tvůj příspěvek ohledně mluvení-nemluvení a moc jsem se pobavila. U nás je to totiž to samé:o) To svoje žvatlání máma, táta, bába, děda, volá na nás mamííí, tatííí,babíí, dědýýý, pak takové ty zvuky zvířátek, auta atd., ale tím končíme. A na hloupé dotazy odpovídám podle toho jednoho vtipu: „všechno je v pořádku, není potřeba mluvit“:o)
(Pokud vtip neznáte:
Při osmnáctých narozeninách naloží na talíř maminka synáčkovi jiný druh zmrliny než chtěl a on na ně spustí, jak si to představujou, kazit mu narozeniny, zrovna když je plnoletý atd. atd…..všichni na něj koukají, protože doteď nemluvil a mysleli si, že je němý. A na to hošík odvětí:“Až dodnes bylo všechno v úplném pořádku“.)
Tak asi tak:o)))
Ahoj holky, ahoj pavlinkav, jsem ráda,že jsi to zdárně přečkala a tiše zavidím dovolenou bez malé.Zatím jsem se od malého nehla ani na den:)Nějak mi to nikdo neumožnil,ha,ha.No možná budu na to muset nějak vyzrát.Jinak před dvěma dny jsme začali chodit sami konečně na nočník(předtím jsem vysazovala a úspěšne)jen tedy čůrat,ale u nás pokrok to tedy je:)Ven jsem to ještě nezkoušela jen malý kousek třeba ke kámošce pár metrů,ale nevím jak to udělat on si sám neřekne, takže ho zatím budu muset dávat jako doma a ptát se.No ono to přijde.Jinak s tím jídlem u nás je to čím dál horší už fakt nejí vůbec vařený, prostě z hola nic, žádný polévky, žádný maso,brambory,rýži nic,jsem z toho fakt zoufalá, říkám si,že bude mít určitě problémy s růstem a zubama vždyť to není normální.A´t už se to zlomý nebo mě fatk odvezou je to k ze šílení.Tak holky mějte se Téra a Paťa
oprava: …..celý týden jsem si jaksepatří užila:o)
Ahoj holky, tak se po nějakém čase hlásíme zase zpátky. Téměř ve zdraví jsme přežili Tatry,odjížděli jsme s teplotou a aftózní stomatitidou, dr. strašila, ať nikam nejezdíme, že to bude ještě horší a přidají se horečky, že to bývá i na antibiotika, ale naštěstí se její slova nevyplnila a malá byla za dva dny relativně v pohodě. Jenže celé Tatry nám propršely, takže jsme jenom jezdili po městech, muzeích, nákupech a váleli se „doma“. Takže jsme to zabalili o den dřív. Možná to bylo znamení osudu, protože jsem měla o den víc na sbalení se do Francie. Odjezd se neobešel bez slz (samozřejmě mých, malá jen kostatovala „máma pá“), ale rychle jsem se otřepala a celý den jsem si jaksepatří užila! Smutek na mě vůbec nepadl, manžel s malou a s babičkou po ruce to zvládli absolutně na jedničku a já jsem si skvěle odpočinula. Měli jsme za těch 6 dní 4 velké koncerty a 1 zkoušku, takže nám vyšlo hodně volna, chodili jsme po horách, užívali si koupání dole v údolí….nádhera.
Zato návrat domů byl těžký – zpátky do reality:o) a povinností. Z malé se stává vztekloun, sice krásně jí a je bez plínek (jen na noc ještě necháváme, i když je většinou už suchá), ale občas to hodné dítko nepoznávám. Běda, jak není po jejím! Sveze se klidně mezi rukama na podlahu a vzteká se. V tu chvíli odcházím se slovy „tak se vztekej, vzteklino“. Ale když se člověk někam vypravuje a madam prohlásí, že nikam nejde, tak je to na šlaka. Ach jo, máme si ještě užít…..
A jak si užíváte vy?
Ahoj Šárko děkuji za přivítání, ten nočník přijde nám to taky trva, však si počkáme.No u vás to jídlo je na jedničku to zase zavidím já vám, hrozně mě to ničí, ještě spíme, jak se probudí mám pro něho super zeleninovou polívečku s nudlami,tak zase čekám,že z toho nic nebude.Byli jsem dneska na oběde v restauraci, tak jsem zkoušela jídlo tam polívku a zapečený brambory,ale ječel na celou restauračku a nic jsem do něho jako vždy nedostala,vždy si říkám ,že třeba nemá rád moje vařený jídla,ale tím to fakt nebude.Takže šel hladem spát a teď čekám co zase bude jak se probere už spí skoro 3 h, to zas bude ponocování:( S dudlíkem to máme podobné,čím starší tím víc ho chce, říkám si,že už bych ho měla vzít,ale nějak na to nemám dovhau, taky ho hledá ve dne, začínám ho schovávat a když ho nevidí,tak je to lepší,ale k večeru ho vyžaduje.Na noc je to samozřejmost, ale vyplivne ne ho jak usne a pak ječí,když se probere a nemá ho.Jinak jsme tři týdny přestěhovaní,tak jsem malýho začala dávat do pokojíčku,ale včera jsem ho vrátila do ložnice.Máme jen jedno dítě zatím,tak s tím ještě počkáma zkusím to zase za pár měsíců.On se mi hodně budí a je to hrůza lítat přes celý byt, když je v ložnici a mluvím na něho tak to někdy pomůže se zase usne a ja ho nemusím hned brát do postle.Jak jsem naivně čekala,že jak přestanu kojit bude spát celou nco tak zatím to u nás prostě nejde,zase to chce asi čas.Jěště máme problém s pitím čaje v noci nebo spíš k ránu vypije i celou flašku 250 ml a pořád by chtěl ještě jinak ječí a ječí probere se vyleze z postele jde do kuchyně a ječí dokud mu ho nedám.Máte někdo s tím zkušenosti?Dřív to tak nebylo,až tak poslední 3 měsíce, nedá si říct a ječí a chce.Navíc pije hodně i přes den, teď jsme mu zebrala pře den flašku s dudlíkem jen pítko nebo flašku od jupíka tak to trochu omezil,ale na noc má flašku s dudlíkem.Tak mu prostě nemám dát ,když má žízeň?Nevím, co s tím.Jinak teď se probudí vipije celou flašku a bude spokojeny, jdu mu ulít a zkusím do něho dostat tu polívku.Tak se zatím loučím a písnu jak jsme válčili,ahoo Téra
Ahojky ženy, tak nejdřív zdravím Téru s Paťulou a omlouvám se, že jsem dlouho nic nenapsala, ale zato čtu poctivě, co je nového u vašich prcků:o)
U nás : zuby už máme kromě dvou všechny, problémy s jídlem nemáme, jenom do malé nemůžu dostat víc druhů ovoce…baští jen jablka, hrušky, banány a nově teď i borůvky…jahody, maliny, hroznové víno, melouna nechce:-( Taky zelenina jí nejede, jediné co sní, je malá okurka nakládačka přímo utržená ze zahrádky…klasickou salátovku taky nejí, rajčátka ani cherry nejí, mrkev nejí…ale třeba mléčné výrobky baští všechny co jí podstrčím … Takže kromě klasických jogurtů baští pribiňáky, termix, pudinky…a mléko pije ráno k snídani plnotučné.
S nočníkem jsem načas vzdala boj, protože měla období, že když jsem ji na něj chtěla posadit, tak spustila neuvěřitelný řev, takže zatím prostě obojí potřebu dělá do plenek:-( Na dovolené sice bývala často bez plenky a vyčůrala se tam, kde to na ni přišlo…a zahlásila, že dělá “ čí“…ale tím to taky skončilo. Doma prostě nechce ani nočník, ani na záchod s jejím malým prkénkem…takže ještě počkáme..
No a se spaním jsme na tom podobně jako Leňule s Nikčou…malá už nespinká v postýlce s námi v ložnici, ale s bráchou v pokojíčku na velké posteli. Večer tam usne, ale v noci se vzbudí kolem půlnoci ( když je dobře zatuhlá, tak až ve dvě ráno )a hejká do té doby než ji vezmu k sobě a to dospinkává až do půl sedmé…
A mluvení…to jí jde:o)) Už se naučila spojovat slova i do delších vět, takže třeba když prší, tak volá : Honééé pešíííí, utíkééé, kovááááát..( V překladu: Honem prší, utíkej se schovat!)…Její nejčastěji používáná slova jsou : papat, pitíko ( pitíčko ), poáky ( pohádky), kocika ( kočička )sou hačí( spolu si sednout ), ke ně ( ke mně …to když chce na ruku ), ci pápá ( chci jít ven ), ale úžasně čistě řekne “ děkuje “ ( místo děkuju :o) ) a „posím“ ( prosím )….slovníček má docela bohatý, občas mi z ní třeští hlava, protože mele a mele…
No a největší potíž teď momentálně řešíme s její závislostí na mě:-( Jak se někam hnu, tak ječí a běží za mnou, v golfkách ji musím vozit jen já nikdo jiný, když zjistí že ji veze třeba tatík, tak ječí a ječí než ji vezmu já…a taky přestože dřív měla dudlík jen na spaní, tak teď ho vyžaduje občas i přes den a je to od té doby, co jsme byli na dovolené v Chorvatsku…Asi na ni působila změna prostředí..nevím…ale od té doby pozoruju, že toho dudlíka hledá i přes den…
Takže, suché plínky a plné nočníky vám tiše závidím, holky 🙂
To Niki taky nespí celou noc-budí se co chvilku na pití a hlavně co je bez plenek (na noc ještě jo),tak se budí a chce čůrat a nebo kňučí ze spaní,jak ji to čůrání tlačí a ona do plínky čůrat nechce.Když to kolikrát celou noc vydrží,tak ráno máme načůranej celej nočník a plínku suchou.
Takže u každýho dítěte je něco jinýho-u nás je to noční buzení a taky spaní s námi.Plánujem teď druhý mimi tak ji to musím nějak odnaučit,ale nevím jak.Usíná u nás v posteli,pak ji přenesem a spí někdy do půlnoci,někdy až do dvou u sebe v postýlce,pak se vzbudí a dokud ji nedám k nám,tak je vzhůru a brečí.Takže kdybyste měl někdo taky nápad na odnaučení,tak dejte vědět.Já nemám sílu ji nechat v noci brečet celou noc (už z ohledu k sousedům).
Ahoj holky, jsem ráda,že už zase můžu být zde a radit se.Jak jsem ho odstavila ve 13 měsících,tak nepije vůbec žádné mléko,zkoušeli jsme úplně všechny, proste nic,jednou za čas mu dám,že to jen zkusím a zase nic.Jogurty nám jí i sýrečky, chleba,pečivo, občas těstoviny,okurek zavařenej i syrovej, rajčata,žádný maso, rýži, brambory začne ječet a nic.Jinak jíme všichni společně všechny jídla.Sedneme si ke stolu a jíme.Od mala nám neujídá z talířů i když mu nabízíme, prostě nechce, jen si to porýpe ale do pusy by si to nedal,je to hrozný boj,aby něco snědl:(
Jinak jíme pečivo, buchty,ale většinou nenamazaný nebo jen ze sýrem.S ovoce jí veškeré přesnídávky,ale v syrovém stavu tak jablíčko nebo hrušku, má rád hrozny,to je tak výčet co jí,je to nic moc.Nejí zádný maso,polívky…jěšte občas sní šumku.No polívku zkouším obden a tak 1 do měsíce si vezme ,ale další den nic.Žádný omáčky prostě nic, jednou mě z něho šlehne:)Čekáme až jednou konečně sní kus masa a nebude u toho řvát a bude jíst jak normlání děti.Je to boj tak doufám,že je to přechodné,jelikož snad někdy jíst musí.Musím mít trpělivost,která mi dochází jakmile nastane jídlo, ach jo,jen aby byl můj brouček zdravej to je nejdůležitější.Jinak jěšte ke všemu nemluvíme, říkáme:máma,táta, bácc,,čiči,baf.máme 12 zubů.Jinak si myslím,že je moc chytrej, všechno chápe a domluví se.Jinak je to moje štěstíčko a šikulka.Nespíme celou noc,budíme se tak 1-2 krát za noc, spí sám v pokoji,to je tak všechno co mě teď napadlo.tak pa a díky