Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
jak to probíhalo u vás?
Téma asi patří do poradny,ale černej rámeček se hodí k mým pocitům..
Je tady někdo, kdo řešil rozvod, rozchod a svěření do péče, příp.střídavou péči – když byly děti hodně malé? Kolem 1.roku a kojené?
Jak jste se dohodli na styku a těch věcech okolo s bývalým? Byla domluva dobrá nebo jak to probíhalo u vás?
Zatím tedy řešíme sami,já a ex – než dojde k soudu.
Já už totiž vážně nevím….
Měly bych být ráda,že ex se chce prckovi tolik věnovat a trávit s ním čas pravidelně, ale ty jeho argumenty!
Ty naše věčné dohady, hádky …pořád o tom samém. Jsem unavená – asi mluvím “španělsky“ že všechno co řeknu obrátí, převrátí na ruby.
Keenspeed…ne to mi nepřijde rozumné, ano, vídat malého přes týden klidně obden – když to bude proveditelné z obou stran – ale na noc, pokud je malý kojený bych ho taky nepouštěla..Ale nemám ani pocit, že bych to jeho “chtění malého na noc“ někde schvalovala…Zatím…Zase je fakt, že čím častější kontakt mu s malým umožníš, tím líp si na sebe zvknou a později bude možné provést i tu víkendovu návštěvu u něj se vším všudy…
Podle toho, co píšeš, tak trochu kopete kolem sebe oba dva, což je ale vcelku normální pokud se dva lidi rozcházejí a jeden od druhého cítí křivdu…je jedno, kdo koho “vykopnul“, prostě se rozcházíte vy dva, ale je to o to těžší, že nejste jen sami za sebe, máte i toho malého.
Až trošku opadnou emoce, zkus se nečílit nad každým jeho “výmyslem“, domluv se s ním, že vzhledem k tomu, že často mění svoje požadavky na kontakt s malým, bude lepší sepsat na sociálce nějakou dohodu, abyste předešly dohadům kdy, kde a jak dlouho malého uvidí…
A můžeš se nejdřív informovat na té sociálce sama…
Přeju ti, aby se vám všem třem život brzy nějak uklidnil a najel do nějakých řádů a těch správných kolejí. Nečekej, že to nikdy ani potom, co rozhodne soud nezaskřípe, ale záleží jen na vás dvou a na tom, jak moc chcete, aby prcek vyrůstal v klidu…
Šárka, Padmé a ost. :
Zkusím to shrnout – prostě ty problémy, které jsme měli už předtím, co se týče našeho vztahu – se teď přeorientovali do hlavní a jediné – do prcka. Nechci žádný boje, soudy, vyhrožování apod. Nechci se mstít nikomu skrze malého.
Sama vím, jaké to je, mít tátu x let na talíři – já to zažila s mojí mamkou.
Jen mi Šárko řekni, opravdu ti přijde od mého ex rozumné, logické a v pořádku, že vehementně požaduje – 10.měs kojeného kluka na celý víkend i se spaním??
On si nepamatuje, že kluka ještě 7x za 24hod kojím? Podle potřeby malého, ne podle toho, jak si jeho otec představuje.
Že si myslí, že odstříkám a malý se rád napije místo ode mě, z flašky – když to neumí??
Že ho nakrmí příkrmem a je to? Když kolikrát se chce ještě malej dokrmit ode mě?
O tohle to mi jde, netvrdím, že není schopen se postarat, jen jaksi nevidí souvislosti s tím okolo. On jen prostě CHCE.
To že předevčírem přišel a hned na mě vysypal – chci napsat dohodu (asi tak 50tou) kluka chci obden a každý víkend od pá-ne.
Přitom dělá krátký dlouhý týden. Zatím.
Když jsem mu tedy včera napsala skrze to pondělí, tak to najednou je vlastně můj nápad, ať si malého na celý den vezme, že on nic takového snad ani nechtěl. Takže ve finále tu mojí snahu otočí proti mě.
Když byl přes vánoce doma bez práce, mohl vidět kluka klidně každý den, neřekla jsem ani slovo.
Že já si domluvím návštevu na dobu, kdy on má být v práci a on najednou má volno, tak mi přikáže, já chci vidět kluka a já mám rušit všechny plány? A když to neudělám, vyhrožuje sociálkou a soudem?
Ano vím, že má kluka rád a chybí mu – jenže když byl doma, byl schopen celý den sedět u počítače a na něj se jen občas podíval a pár minut pohrál. Teď aspoň vím, že když přijde na 2hod, opravdu je stráví s klukem.
I když si u toho pouší televizi nebo film na počítači.
Kvůli jeho zvláštnímu, jinému pohledu na společný život, závazky a ost. Kvůli jeho lhaní – a lže pořád a bude i dál..protože jsem mu nemohla, přestala věřit jako partnerovi, tak i proto je to těžké.
Chci mu syna dopřát, ale ne pod psychickým tlakem a osočováním.
Bavilo by tě řešit ty samé otázky 3x týdně? S žádným výsledkem.
Dva dny jsme spolu v pohodě, pak mu střelí a přijde s právníkem a že mi peníze nedá a jiné nápady.
Pak zase dobrý, chce ode mě dokonce pomoc a podporu a druhý den mě obviní z toho, že mám chlapa – celou dobu, a že tady už nějaký s námi bydlí apod. Což jsou holé nesmysly.
Takže asi tak.
Zapomněla jsem se podepsat, omlouvám se…Šárka
Lien, kdybys´ale s přítelem normálně žila…jak bys´to řešila, kdyby byl nemocný? Vyhnala bys´ho na pár dní z domova a přijala ho zpátky až bude zdravý? Tomu moc nevěřím..
Jak můžeš vědět, že u mě to bylo o něčem jiném než u keenspeed?…psala jsem jen, že si našel jinou, nepsala jsem, co zároveň probíhalo..a svůj pohled na celou záležitost nevnucuju, jen nabízím…právě proto, že jsem si tím prošla už dávno…s velkým časovým odstupem a vidím to jinak.
Šárko, nevím, ale ani já bych nepustila nemocného člověka ke svému dítěti, zaléčeného nebo ne, prostě nepustila a nevidím v tom tedy žádnou mstu nebo něco divného. Spíš je divné, když si to dotyčný neuvědomí sám a dožaduje se návštěvy.
A navíc tvoje zkušenost je zkušenost jednoho člověka, nemusí platit na x dalších žen, myslím, že u keenspeed je to o něčem jiném než to bylo u tebe.
Z čeho usuzuješ, že není otec od přírody? Proto, že si nikdy nic nepřečetl o miminku…nebo proto, že ho brzy přestalo zajímat koupání a krmení…?To je totiž ryze mužský přístup, jak je mrně moc malé, není s ním nijak velká zábava, ale až povyroste a bude běhat a bude s ním možný nějak smysluplně “blbnout“, tak se to většinou změní a tahle větší “mimina“ je začnou bavit..
Každopádně je to na tobě a na něm, jak se budete spolu snažit komunikovat o výchově, o návštěvách…Šárka
Keenspeede, tohle je ošemetná záležitost a nemohu Ti napsat, jak to probíhalo u nás – tedy nemohu Ti napsat vlastní zkušenost neb ji nemám (zaplať PánBůh). Chtěla jsem jen nabídnout jiný úhel pohledu – můj manžel našeho syna velmi miluje a velmi na něm lpí, neumím si představit, že by byl bez něho, že by se neviděli. Když byl malý na výletě se školou (s přespáním), choval se manžel úplně stejně nemožně jako já, mobil stále u sebe “kdyby něco“, večer chodil z místnosti do místnosti a pořád brblal: tady je prázdno, tady je smutno, co ten můj kluk dělá…
Tím chci říct, že pokud tam ten vztah je (že má syna rád), musí to pro něj být těžké – to odloučení. A asi to bude chtít čas a trpělivost, aby si to tzv. sedlo. Jestli jsem to pochopila správně, je to u vás čerstvé a třeba ještě neměl dost času na to, aby to “strávil“.
Jinak nevím, nemůžu říct, neznám ani Tebe, ani jeho, jen mě napadlo tohle…
Holka zlatá, držím palečky, ať to jde hladce.:-)
šárka: p.s. v těch 5dnech byli i 3dny kdy měl být přes den v práci – tudíž jsem chtěla odjet na návštěvu, a najednou byl zdráv a měl volno.. takže jsem si jistá, že můj naschvál to opravdu nebyl.
Šárka : 🙂
že je hodný, snaživý KLUK… to je prostě fakt
to že je bájný lhář a vymýšleč mi došlo až pozdě, to že zapíral dluhy, věčné dohady o financích,že chudák nemá na pivo – což bylo to poslední , co mě zajímalo při našich platbách, celé prohádané těhotenství – ano , dítě jsme chtěli,jenže ono chtít a mít představ,co to všechno obnáší je velký rozdíl.
Jako by pořád někomu něco musel dokazovat. Svému otci, mně, všem okolo. A kope kolem sebe.
Já mu fakt snahu neupírám, ale když jsem mu nemohla věřit jako partnerovi, nedůvěra holt zůstává dál i jako k otci. Kor při jeho podivné argumentaci.
On není otec od přírody – ani si nikdy nic nepřečetl o těhotenství, miminku apod.
Někdy se péče účastnil, později už nějak nejevil zájem o koupání, krmení a já mu to pořád “vnucovat“ a přimomínat nechtěla.
Vím, že by malýmu nikdy vědomě neublížil, ale aby se nesnažil tak moc dokázat, že na to má, aby pak v tom dokazování právě něco zbytečně nepo…
A jak jsem psala, na tom že malýho 5dní neuvidí, jsme se původně dohodli oba dva.
A vím, že nás čeká ještě spousta třenic, ne že by to bylo moje přání, mě to dost ubíjí, ale on někdy opravdu poslouchá kolenem a ne ušima.
A má dost špatnou paměť. 🙂
1. nemám co dodat
2. souhlasím
3. tady si nejsem tak jistá, když budeš mít třeba angínu, tak přestože kojíš, budeš muset dodržovat nějaká pravidla i ty jako matka…pusinkování, olizování lžičky, atd., a pokud byl na těch ATB, tak si pořád myslím, že malého aspoň vidět mohl…
4. jaký byl, když jste se poznali? ..předtím ti tohle na něm nevadilo nebo to nedělal?…
Promiň, ale fakt to teď vidím s velkým odstupem… a v něčem, bohužel, jako přes kopírák… Šárka