Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
jak to probíhalo u vás?
Téma asi patří do poradny,ale černej rámeček se hodí k mým pocitům..
Je tady někdo, kdo řešil rozvod, rozchod a svěření do péče, příp.střídavou péči – když byly děti hodně malé? Kolem 1.roku a kojené?
Jak jste se dohodli na styku a těch věcech okolo s bývalým? Byla domluva dobrá nebo jak to probíhalo u vás?
Zatím tedy řešíme sami,já a ex – než dojde k soudu.
Já už totiž vážně nevím….
Měly bych být ráda,že ex se chce prckovi tolik věnovat a trávit s ním čas pravidelně, ale ty jeho argumenty!
Ty naše věčné dohady, hádky …pořád o tom samém. Jsem unavená – asi mluvím “španělsky“ že všechno co řeknu obrátí, převrátí na ruby.
Keen, záleží, co na tom papíru, který jsi podala na soud je napsáno, v případě, že je tam dohoda rodičů o péči o dítě, tak soud to jen shrne, zeptá se, zda oba souhlasíte a tím to končí. Pokud je tam jen tvůj návrh, tak od toho se to pak odvíjí jinak, ale pro klidný průběh byste měli být opravdu oba předem dohodnutí, jinak je to pak celkem hrůza a může se to táhnout i déle… Kamarádka se takhle tahala o děti skoro dva roky…
Naštěstí u nás soud proběhl do měsíce a půl od podání. Tak držím palce.
A jak píšeš – nejlepší je se nehádat. Ať si vyskakuje on jak čertík z krabičky, ale ty buď v klidu. Pokud navrhne pro určitý okamžik něco rozumného, tak to klidně spolu napište, ať pak pro příště ví, že co je psáno, to je dáno. A hotovo.
Ještě dodatek : na soudě žádost o svěření do péče mám, to se musí za každých okolností. Jenže je to “teprve“ 2měsíce poddané, a tady to trvá tak půl roku než přijdeme na řadu. Ale budu tam volat dřív , abych se optala , jak to vypadá.
Spíš mě napadlo tohle, ted prostě se pokusím,po asi 150x abychom se nějak dohodli,i do budoucna určitě bude důležitá naše dohoda…. ale až budeme u soudu, tak je nejdřív požádám, aby soud řekl, jak by určil styk s otcem – aby ex viděl, co je v danou chvíli reálné – a pak teprve dodám, že kromě vymezených termínů soudem, jsme do budoucna schopný se dohodnout.
Jen prostě, aby to ex slyšel z nezávislé strany, když má pocit, že já dělám problémy.
A ano, pevně doufám, že časem bude líp, protože si neumím představit, tytéž dohady pravidelně každý rok, jak bude malý odrůstat….a chodit pokaždé k soudu, by mě asi kleplo.
šárka: právě , že udržet emoce nad jeho výmysly je dost těžký… když se s ním radši ani nebavím, je zle, když se bavíme o všem, pohádáme se a tak jediný téma který zatím zvládáme, dokonce s úsměvem je exův otec 🙂
Keen, já si dovolím vstoupit.
To, co zažíváš, je hrozné období, ale ze svého – troufám si tvrdit – více objektivního pohledu – to shrnu.
Otce pro své děti si vybíráme samy, většinou dobrovolně. Záleží jen na naší vyzrálosti, věku a zkušenostech, jestli otěhotníme s mužem svých snů ještě dřív, než nám spadnou růžové brýle totální zamilovanosti. Pokud se tak stane, nemůžeme se pak divit, po určité době a prozření – co že to s námi vlastně bydlí za člověka. To ber jen jako filozofické odbočení, ne jako útok proti sobě.
Otec tvého dítěte, ať už udělal co udělal, má se svým synem krevní pouto, zná ho od narození a najednou si opravdu nedokáže představit život bez něj. To, že máte mezi sebou problémy a oba kopete kolem sebe v nutné obraně před tím druhým, je normální stav a už to tu bylo tolikrát psáno. Keen, tohle fakt nemá cenu. Protože on, ačkoliv si tu cestu zvolil dobrovolně, tak ví, že o syna a jeho každodenní soužití s ním přichází a podvědomě proti tomu bojuje, plácá nesmysly, dělá ti ze života peklo a každou dohodu převrací na ruby. Prostě je to typ člověka, který jinak jednat neumí, když je nějak přitlačen ke zdi.
Já, když jsem se rozhodla, že se rozvádím, ještě v ten den jsem šla na sociálku a s jejich pomocí sepsala žádost o svěření dětí do péče. Můj manžel tehdy taky začal plácat nesmysly o střídavé péči. Věděl, že kdyby na tom trval, dosáhl by svého, nikam bych se neodstěhovala a radši bych zůstala s ním, než se takto nesmyslně tahat o malé děti…
Ale když přišlo pozvání k soudu, už jsme byli v klidu dohodnutí, co a jak. Má děti co 14 dní na víkend a svátky a prázdniny po naší dohodě. Do té doby mu prostě vychladla hlava a bylo mu jasné, že když neměl na rodinu čas do teďka, tak teď si ho na tak časově náročnou péči o děti při zaměstnání najít prostě nemůže. To byl první důležitý krok – jednat, vychladnout, nechat to uležet a projít soudem.
Tvá pozice je o to horší, že prcek je opravdu ještě miminko. To je jasná věc, o tom žádná. O kojení až tak nejde, jsem přesvědčená o tom, že žádný soud by v případě tak maličkého děťátka nesouhlasil se střídavou péčí, která je u nás pořád ještě v plenkách a v mnoha případech i u větších dětí sebou nese spíš zápory než klady, zvlášť pokud rodiče bydlí od sebe dál. Dítě pak má pocit, že nemá nikde svůj domov, zázemí, pocit bezpečí – a čím menší dítě, tím jsou tyto věci pro něj důležitější.
Keen, radí se to těžce a ještě hůř se to uskutečňuje – jednej za každou cenu s chladnou hlavou. Vzpomínám si na náš rozvod – docela pohodový, pokud se to dá o rozvodu říct – a dneska po těch pár letech ti řeknu, že každá hádka a vyostření komunikace bylo zbytečné. Odneseš to svým zdravím a malý pije stresové mlíčko, není to dobré pro nikoho z vás. Nenech se zatahovat do zbytečných blábolů, kdy něco řekne a pak řekne něco jiného a tvrdí, že nic neříkal – já ti úplně rozumím, vím, jak je to na palici, jaké je to psycho…. Trvej na původní domluvě a opakuj mu to klidně a vytrvale jako mantru. Zajdi co nejdříve na sociálku, ať se věci hýbou a ať už je to vyřízeno soudně. A do té doby – jak se říká – uchovej si svůj věneček čistý – tím myslím, že vše, co jednou vyřkneš, už nikdy zpět nevezmeš. Vyjdi z toho s čistým štítem, nenadávej, nevztekej se, buď co nejvíc nad věcí. Řeš s ním jen to nejnutnější, pokud on bude plácat kraviny, jak tu píšeš, nebav se s ním.
Každý chlap, který své dítě miluje, měl by si vážit i jeho matky jako ženy, která se o něj stará, i když pouto mezi nimi je už zpřetrháno. A to spočívá i v tom, že by si měl uvědomit, že kojené dítě od matky žádný soud neodtrhne, že to, co požaduje, je prozatím prostě neuskutečnitelné.
Na druhou stranu – neberme děti jejich tatínkům. Pokud to nejsou narkomané, notorici, gambleři a jiná verbež, pokud mají zájem být s dětmi co nejvíc, oprostěme se od toho, že si našli na cestu životem někoho jiného, a nehažme jim klacky pod nohy, že chtějí být se svými dětmi. Já bych mu návštěvy u malého co nejvíc umožnila, je to ve prospěch i toho dítěte a navíc, pokud přijde a vezme si ho na dvě tři hodinky odpoledne ven, na rovinu – co bych za to dala, mít třeba dvakrát v týdnu čas jen pro sebe, jít si zacvičit, zajít na kafe za kámoškou, udělat práci, co mi doma stojí…
Keen, představ si, že by tvůj muž měl tolik financí na to, aby si najal opravdu dobrého drahého právníka a u soudu přes všechnu možnou logiku by dítě dostal do péče on… I takové případy se dějí, peníze dneska dokážou divy… Dovedeš si představit tu hrůzu, co bys cítila? Tu prázdnotu, že svého chlapečka neuvidíš každý den vstávat? Možná mě za to roznesete na kopytech, ale stejně tak se může cítit táta, kterému dítě strašně chybí, na to nemáme patent jen my maminky, ty city jsou sice jiné, ale můžou být stejně silné.
Chtěla jsem ještě dodat, že v tom všem, co tu holky píšou, nejvíc rozumím Šárce, ona s nadhledem řekla přesně to, co bych řekla i já. I když se to většině z vás nelíbí.
předoobraz pro každého člověka opravdu nejsem a ani jsem to nikde netvrdila, jen se v životě opakují určité vzorce chování v určitých situacích…Š.
Šárko, pak jsi tedy asi jiná Šárka než ta, která psala, že si její manžel našel jinou ženu. To přeci znamená, že od té dosavadní odešel, určitě tedy ve svém srdci. A to je pro mě podstatné, ne to, kam se hýbe tělo. Ještě tedy jednou – to, že ty jsi dělala ex mstu a naschvály neznamená, že to dělá každá žena/muž, nejsi předoobraz pro každého člověka.
Lien, vedle…odešla jsem já od něj do podnájmu i s malým, protože on k ní odejít nechtěl, nastěhoval si ji k sobě potom, co jsem odešla…každopádně cítím, proč jsi víc na straně keenspeed…momentálně prožíváš čerstvě něco podobného…budu se opakovat, ale v určité době bych mluvila stejně, teď už jsem daleko za tím a moc mi záleží na tom, aby byl můj syn “v pohodě“ Š.
Šárko umíš si to představit v realu já teda né a to bych na to ani nepřistoupila a myslím, že ani většina z nás tady …. tak si to jen představ nikam obden nemoct a nic si neplánovat, spíš muset všechno plánovat aby zrovna nebyl čas…..nevím máme v tomhle rozdílné názory, znám hodně rozvedených a nikde to nefunguje jinak než ty víkendy a to prostě funguje….tohle co předvádí její ex je podle mě kopání kolem…
Šárko jiné je to právě v tom, že od tebe odešel on, zatímco Keenspeed “odešla“ od něj. A pokud by byl nemocný kdyby…., tak na kdyby nehraju – on s námi nežije, tudíž je návštěva a ta sem nemocná nepůjde. Znovu napíšu, že mi to připadá od nemocných lidí dožadujících se návštěvy u mimin jako nehorázná neomalenost, ať je to ex, babičky nebo kdokoli jiný.
Keenspeed, udělej si v tom pořádek soudně, handrkování přestane, ty nechceš dělat husto se soudem a paradoxně ho právě tím, že to nevyřešíš napevno děláš, nebo tedy necháš dělat.
Víceméně souhlasím s Bamiskou, teprve pokud jsou věci jasně dané, můžete se na něčem dohodnout nebo ne, ale takhle se budete jenom dohadovat o ničem.
Bamisko, jen malá poznámka…obden se nemusí dítě “handrkovat“ k tátovi na celý den, ale kdyby měl možnost si ho vzít třeba na hodinu dvě na procházku, myslím, že by to nemusel bát zas takový problém…Š.
no po tom co jsi tu zas napsala…vstávají mi vlasy hrůzou kdyby se dítě mlo obden handrkovat od mámy k tátovi….nech to na soud a asi bych do toho šla co nejdřív, já z toho prostě mám pocit že toje jen jen´ho deptání tebe a nic jiného za to že jsi ho vystrčila ze svého života….soud rozhodne co a jak a nenech se zneužívat, jakej by jsi měla život čekat na telefon, kdy zrovna jemu se to hodí a zaskočí…máš svoji domácnost tak si ho tam zas tak nepouštěj jinak toho bude zneužívat a tebe jen deptat…nikdo mu jeho práva otce nebere jen musíte dát hranice ono tímhle to nekončí a jdi přes soud za tím si stojím a je mi jedno jak mě to tu kdo za to ukamenuje….také by mě nebavilo se pořád dohadovat o nesmyslných věcech a stejně je nemít vyřešené…drž se…