Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Vánoce, čas lásky
Nechce se mi moc do těchto vánočními přáními protkaných vzkazů tohle napsat, ale nemám se komu a kde ulevit.
Myslím, že jsem vcelku tolerantní člověk, i tu trpělivost bych měla na rozdávání, ale některé věci jsou na mě dost silná káva a kor, pokud se udějí o vánocích.
S manželem jsem nějakou tu desítku let a protože ho znám lépe než své botky, tak občas z některého jeho chování vyčenichám něco, co tam nepatří. A je to snad poprvé co nevím, jak se zachovat.
Protože vím, co se děje, tak nemám potřebu ho sledovat nebo mu lustrovat telefon, protože stejně vím, na co narazím. Ale večer, včera večer, když se koupal, chtěla jsem ještě dodatečně popřát některým známým k vánočním svátkům a nebyla jsem si jistá, komu všemu jsme rozesílali sms, tak jsem prošla svůj tel a pak i jeho, abych někomu nepsala dvakrát. A jak krásně na mě vykouknul vzkaz jakési krásce k vánocům, kterou by chtěl ještě někdy obejmout.
Takže nevím co dál. Bylo..je tu mnoho plánů a ztracím do nich chuť. Nebaví mě to, čelit tu a tam těmto překvapením. Jsem už dost stará, abch tohle musela snášet. Jsem tak znechucená, že se snad ani neumím rozčílit. Chtěla bych utéct někam hodně daleko, minimálně tak daleko,aby mě důsledky toho všeho nikdy nedostihly.
Jsou vánoce a chtěla bych být milá, ale nejde to. Chtěla bych být vstřícná, ale nemůžu. Snad najdu řešení a doufám, že brzy.
Jinak všem milenkám přeji šťastné a veselé, neb my manželky je máme díky nim také velmi šťastné a veselé :-))))))
Vím, že to sem nepatří, ale (jak píše Pamina)- vy by jste ťaly, nebo neťaly? Jsem asi moc zvědavá, tak za sebe, nedovedu si představit, že bych neťala, ale netvrdím, že je to pro každého správné řešení.
Jojo, Zava to pěkně utřídila. Zbývá jen “dopovyřešitů“, co s tím. Zda tít či netít… Každopádně držím palce.
Ahojky,je to šok,ale nějak mi to v celku nesedí….
uvaž,zda chápu:našlas SMS /taky by mě porazila/,ale kde je jistota,že byla myšlena vážně????
Já vím o takových věcech by se nemělo žertovat,ale kolikrát v práci s kolegama si píšem po emailu blbosti,které by tomu mýmu vzali dech /oslovení broučku-normál/a přísáhám,že mezi náma nikdy nic nebylo a nebude!
Je pravda,že chlapy potřebují jednou za čas mít pocit,že jsou ty nej… a schopný ještě “okouzlit“.
Nevím jak Vy,ale i já někdy zalaškuju na hraně a vůbec nepřemýšlým v tu chvíly,že bych tomu mýmu zahnula a nebo mu svým chováním ublížila.
A nakonec:kdyby něco bylo s jinou tak vážné,že by jí chtěl ještě obejmout,jezdili by jste vybírat dům,plánovali budouctnost v novém,řešili problémy,které se na Vás nakupili????
Říkám: NÉÉÉ.
Netrap se,vím co píšu.Jsem svobodná matka dospělých dětí s minulostí s kterou se není co chlubit….
Jsou muži, kteří se potřebují neustále utvrzovat o tom, jak jsou u žen žádaní, že je o ně stále zájem a tu svou “samičku“ si dovedou ještě pořád ulovit.
Doma tvůj muž potřebuje zázemí a ženu pevnou jako chlap. Máš pravdu – chlapi už nejsou, co by měli být. Přesto by chtěli, aby ženy byly stále na nich svým způsobem závislé. Nevím, jestli jsi některou z těch dotyčných alespoň viděla nebo slyšela o tom, jaké jsou. Možná by ti to pomohlo celou věc si ujasnit.
Máš dvě možnosti:
– vzít jako fakt, že tvůj muž je “sukničkář“. Potřebuje to a pokud plní svou funkci v rodině, je třeba smířit se s tím. Jsou ženy, které s takovými muži žijí. Jen si tě milá HP v takovém vztahu neumím představit. S tvým temperamentem a životním elánem. No, znám tě jen přes písmena.
– druhá možnost je radikální rozchod spojený se všemi důsledky
Samozřejmě, je ještě třetí možnost. Doufat v nápravu hříšníka. Jenže pokud se to už jednou (nebo víckrát?) přihodilo, asi bych tuto možnost vyloučila.
Docela jsem si i myslela, že by pomohlo trošku zeslepicovatět (tedy stát se malinko slepicí – aspoň naoko), ale po tom, co píšeš, že tvoje služby a servis i v mužských oblastech vysloveně vyžaduje – tady nebude zakopaný pes.
Nemůže mít i komplexy z finanční stránky? Nevyděláváš víc než on? Vzdělání?
Brrr, jak to po sobě čtu, mám chuť to celé vymazat. Nemám žádné právo ti něco radit!! Ani ti radit nechci. Spíš jsem si to pro sebe takhle ujasnila v písemné podobě. Moc ti přeju, ať to rozlouskneš ke spokojenosti tvé i dcerky (doufám, že se nepletu – máš holčičku?). A ať se tím dlouho netrápíš.
Virenko věř, že i když jsem psala, že tomu snad ani rozumět nechci, že tomu tak opravdu je. Ale prostě se mi nedaří pochopit a porozumět tomu proč to dělá.
Nejde o to, že by tu byly nějaké jednstranné plány nebo sny. Vždy jsme vše plánovali společně a vše je a bylo po dohodě, tak aby obě strany byly spokojené. Ten dům už do mě hustil skoro rok. Cháputo, žil v domě od mala, tak mu to chybí. Mě se život na venkově líbí a tak s tím nemám problém. Chtěli jsme tím vnést do života jiný náboj a více klidu. Proto zrovna nechápu, proč zase laškuje s jinou.
Občas mi připadá, že chce najít cestu, jak ode mě pryč. A věř mi, že když to z jeho chování nebo vyjadřování vyzní, tak se s ním o tom napřímo bavím. Nepřehlížím to ani neházím do kouta, takže má sto a jednu možnost mi říkat co cítí nebo co si myslí, ale nedělá to.
Už tenkrát jsem se z něj snažila dostat, proč to dělá, co mu chybí nebo jestli jde o něco, co se mu v tomhle vztahu nedostane, ale nic jsem se nedozvěděla.
Myslím že i já bych mohla mít spoustu důvodů k nespokojenosti ve vztahu, taky není žadný Don Juan, ale prostě pracuju s tím, co mi život přináší.
No nic, snad se jednou dozvím pravé důvody a pak se uvidí, jestli se s tím dá nebo nedá něco dělat.
Horempádem, jen chci napsat, že mě nenapadlo, že takovou zprávu sem píšeš ty.
Nikdo nechce přijít o své sny. Ale tady se něco otřásá v základech. Máte sny společné? Víš, jaké sny má on? (Určitě by o ně taky nechtěl přijít.) Píšeš, že nerozumíš tomu, proč to dělá a ani snad rozumět nechceš. Já vím, bolí to, ale já myslím, že právě tomuto porozumět je klíčem k tomu, jak s tím naložit. Něco ho vede vyhledávat jiný vztah, v něčem ho váš společný vztah nenaplňuje. Pokud odpověď na to dostaneš nebo pochopíš, rozhodně ti to velmi nepříjemně a bolestně nastaví zrcadlo, dozvíš se něco, co bys sama o sobě nikdy slyšet nechtěla. Ale jinak to nemůžeš ani začít měnit.
Druhá věc je, že se jeho konání může jevit v mnoha směrech neoprávněné a nesprávné. A to možná i je. Jenom, opakování i špatného chování MUSÍ mít nějaký smysl, cíl. Pokud se to pokusíte řešit s tímto mužem, možná to nebudeš muset jednoho dne řešit s někým dalším, jak už to tak bývá.
Píšeš, že z tebe sám stvořil silnou osobu. Nedá mi to, jestli máš chvilku klidu, popřemýšlej znovu, jak se ti v tomto zdá jeho maminka a vůbec vztah jeho rodičů. To je jeho vztažný bod, který doma dostal a od toho se bude jeho myšlení ve velké většině odvíjet.
Přeju ti hodně síly, nůši klidu a přemýšlej pomalu a opakovaně, tohle neuspěchej, ono to nemá kam utéct a myslím, že od prvního rozhovoru se bude hodně odvíjet. Drž se, kamarádko, je to jen zkouška a máš z ní vyjít posílená. To je cíl.
Padmé, to všechno už je ozkoušeno. Bohužel žijeme ve světě, kde už žena není tou pravou ženou a muži zase těmi pravými muži.
Už jsem zkoušela nebýt tou, co všechno zařídí. Ty věci, nebo zařizování, které byly jen výlučně na jeho straně jsem mu přenechala a ráda. Ono ale to nemá žádný efet. Sám mi kolikrát řekně “udělej to prosím, ty jsi na to lepší, umíš líp mluvit apod“.
Pokud jde o to být trošku tou, co si občas pofňukne, jak si s něčím neví rady, tak to ho vyloženě odpuzuje. Nebo spíš asi v mé osobě. Jakmile jsem někdy dala najevo slabost, že si s něčím nevím rady, nebo mi vyhrkly slzy, tak se spíš začal rozčilovat , žádné obejmutí, já jsem tu pro tebe.
Sám ze mě stvořil osobu samostatnou a natolik odolnou, aby mě nic neporáželo, ba naopak abych byla tou, co to všechno zase urovná.
Proto jsem chtěla i ten dům. Je řemeslník, v bytě se nudí, tak jsem myslela, že tam by konečně našel své místo a uplatnění, tak aby mohl být hrdý sám na sebe. Ale k čemu mi to je, když sama nevím, jestli já jsem tou, co to má sdílet s ním.
Nechápu a nevím proč to dělá. Nerozumím tomu a snad ani nechci rozumět. Chtěla bych, aby se takhle přestal chovat, ale myslím,že to už není v mých silách to všechno změnit. Tedy pokud on sám nebude chtít. Jak jsem psala uvidíme, až hodíme na tohle téma řeč. Ráda bych měla jasno, abych věděla jak dál.
Horempádem, tak trochu jsem tušila, že bys ta “anonymní“ mohla být Ty, ale jistá jsem si nebyla, takže Ti děkuji za vysvětlení (i za odvahu se odtajnit). Je mi jasné, že to pro Tebe musí být těžké.
Víš, napadla mě ještě jedna věc, tedy spíš několik věcí…
To, že Tě Tvůj manžel nemá rád tak, jak Ty by sis přála nebo představovala, ještě neznamená, že Tě nemá rád.
Každá máme nějaká očekávání, přání, touhy, potřeby a pak přijde ta realita… Víš, mám na mysli, jestli třeba není příliš velký rozdíl v tom, co bys chtěla a co je Ti schopen dát.
Jsi silná, energická a temperamentní žena, jestli on si nepřipadá (vedle Tebe) tak trochu ztracený a zbytečný – ve smyslu, že Ty všechno zvládneš, všechno zařídíš a on by si třeba v skrytu duše přál, abys ho potřebovala a “volala o pomoc“. Někteří mužský přiznávají, že chtějí mít ženu, vedle které se budou cítit jako silní chlapi – ochránci (jako že má být ženská někdy za ufňukanou bambulku a jim to udělá dobře).
Každá rada drahá. Já vím. Neznám ani Tebe, ani jeho tak dobře, abych Ti mohla napsat: udělej to tak a tak a ono to pomůže. Ráda bych Ti pomohla…
Snad už pomáhá to, že tu s náma probíráš.
Přeji Ti pevné nervy a trpělivost.
A hodně štěstí.
Díky holky. Virenko ty jsi vždy tak úžasně trefná, až mě to děsí 🙂
Jo je pravda, že mě málo co doslova porazí, až sama si kolikrát říkám, kde na to stále brát sílu,ale díky bohu mi jí bylo do vínku dáno velmi mnoho, tak snad ji použiju správným směrem.
A priority?, je to složitý. Strašně nerada si dávám brát své sny. Hlavně je mi líto, že můj manžel neumím používat tu svou energii tím správným směrem. Nevím, v něčem mi připadá chlap se vším všudy a v určitých ohledech jako děsný puboš, který neví co vlastně chce, ale hlavně proč to chce.
Nejsem usedlý typ a myslím, že dokážu být i akční a přizpůsobivá, ale on toho nevyužívá. Zkrátka jsem spadla do fochu “jen manželka“ a šmitec.
Už to tu někdo psal, ano můj manžel pracuje a umí být víc než pracovitý, nehraje automaty, není alkoholik ani nefetuje. Stará se o chod domácnosti v určitém ohledu. Jenže to jak to šolíchá s naším vztahem je prostě na mě moc nepochopitelný, abych to dokázala do nekonečna vstřebávat.
Stejně tak nechápu, proč mě v tom nechává tápat a proč se k tomu nějak nepostaví. Pokud má pocit, že své city potřebuje přelívat jinam, tak proč mě do toho pořád interesuje. V tomhle bych ocenila chlapský přístup a aby mi řekl, co tím vším sleduje a kam se hodlá ubírat. Ne mě nechat dál plánovat, zařizovat, vyřizovat a co pak jako? 🙁 Mu mám koupit jedna jedna a ať se přestěhuje. Já nevím. Musím si to nechat rozležet. Zítra nebo pozítří jde dcerka na pár dní k babičce, tak hodím s ním na tohle téma řeč a uvidíme, co z toho vyplyne. Nemám v úmyslu vyšilovat nebo hysterčit, ale prostě bych ráda od něj konečně slyšela nějaký postoj, co s tím vším budeme dělat.
Horempádem, sešlo se ti to, jak se to někdy lidem schází – všechno příjemné naráz :-(((.
Na tohle jednoduché rady nejsou, nikdo nejsme ve vaší kůži a neznáme vás tak, jak se znáte vy dva. Jen mě upoutává, že to tu už jednou bylo – dům a potíže s mužským… Lekce jakoby nebyla tehdy ukončená a teď tedy plynule navazuje.
Nedivím se, že cítíš, jak ti to podkopává životní energii, na druhou stranu, s tvou silou si neumím představit takový kopanec, který by to opravdu dokázal. Nezbyde než srovnat svoje životní priority, jestli mezi ně patří vztah s mužem, potažmo vztah s otcem Eli. Pokud ano, nutno zapátrat po jeho životních prioritách, protože i po vzájemném kompromisu by měl každý z dvojice mít některou svou důležitou prioritu ve vztahu trvale obsaženou. Dohodnout se lze, pokud bude vůle obou stran, snad se to ještě neztratilo.
No, čeká tě dřina, protože práce na vztahu je dřina podobná kopání základů pro dům. Nelituj, že jsi to pochopila o vánocích, na tohle zjištění není žádný čas dost vhodný. Snad to přišlo včas a svoji energii a úsilí, které jsi schopná vyvinout, budeš mít velmi kde použít. Přeju hlavně výdrž, to je často těžší než stále začínat nové věci. Tohle bude potřeba dotáhnout do, doufám vítězného, konce.