Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Zvláštní stav duše
Holky moje, momentálně nestíhám, proto jsem v posledních dnech radši ani nenahlížela, abych si pak v zoufalství, že nemůžu na nic reagovat, nekousala nehty:-)
Ale zrovna teď, během pečení cukroví, jsem si uvařila čaj s troškou slivovičky a zvláštně naladěna vám musím povykládat o včerejšku.
Včera byla neděle. Starší holky byly na víkendu u táty, kdo už mě trochu zná, ví, že jsem rozvedená a děti z prvního manželství si jejich táta pravidelně co 14 dní bere na víkend. No a poněvadž naše Kačka byla na pondělí ráno objednaná k paní doktorce na kineziologii a mého bývalého toto “cvičení“ dost zajímalo, udělal si volno z práce a požádal mě, za prvé jestli může jet k paní doktorce s námi a za druhé, když už teda ty děti doveze domů v neděli večer a v pondělí je “den D“, tak jestli může u nás tu jednu noc přespat, aby se neštrachal těch sto kilásků tam a zase ráno zpět.
Se zvláštním pocitem na srdíčku jsem souhlasila, připadalo mi to logické a navíc jsem byla ráda hlavně za to, že mám zajištěn na pondělí odvoz do 20km vzdáleného města a zpět domů.
Vím, jak to teď zní a už dopředu vám říkám, nečekejte ke konci žádnou senzaci ani partnerskou tragédii, nic takového.
Exmanžel přivezl děti o půl sedmé večer a od začátku se choval, jako že je s námi doma, jakoby tu bydlel. Vybalil s nimi věci, Káču strčil s Vladoškem do vany, vykoupal ji, umyl jí vlásky, zatímco já jsem drhla Vladánka a kolem nás vládla pohoda a tolerance. Můj současný mužíček o tom samozřejmě věděl a těsně před tím přijel taky z práce, takže se toho všeho zúčastnil. Už chápete? Byla jsem ten večer obklopená dvěma nejdůležitějšími muži svého života a bylo mi fajn. Exmanžel přivezl určitě ze sentimentálních důvodů láhev našeho kdysi oblíbeného červeného vína, kterou jsme večer otevřeli a u Superstar si hezky povykládali a láhev si vychutnali. Chlapi si dokázali bez problémů povykládat a já jsem se nemohla vynadívat na to, jak se můj bývalý stará o děti, o které kdysi moc nejevil zájem. Jak je ukládá, jak si s nimi vykládá a hraje si, vypráví pohádku, jak si užívá ten pocit, že tam v tu chvíli může být a bylo mi jasné, že ho mrzí, o co kdysi svým nezájmem a nevěrou přišel.
Večer uplynul, šli jsme spát, a možná že nejen já jsem pak před spaním musela přemýšlet o svém životě, o tom, jakou cestu jsem ušla za ty poslední tři roky a hlavně, jakou ušel můj bývalý. Jak se z hejska, který neměl zapotřebí doma trávit jedinou volnou chvilku, stal tak svědomitý a milující táta. A s jakou láskou, nevím, jak ten cit nazvat jinak, se dnes dívá na mě. Jak říká, že si nemohl přát lepší mámu pro své děti, čímž mezi řádky míní, byl jsem blázen, že jsem nežil ani trochu pro zítřek, jen pro současnost, že mi v tu chvíli nedocházelo, jak moc své rodině ubližuji. Dnes je to na něm znát. Přibylo mu vrásek, ač bydlí stále s “onou“ slečnou, tak se hlavně upíná na víkendy s dětmi, a ten večer v našem domě pro něj hodně znamenal. A jak se s každým pohledem na mě mlčky omlouvá. Jsem na něj pyšná. Láska mezi mužem a ženou, která nás kdysi spojovala, je už dávno pryč. Ale cosi pevného a krásného v mé dušičce stále zůstává. A všechno zlé jsem mu už dávno dávno odpustila.
Píšu vám to proto, abyste věděli, že ne všichni manželé, co se rozvedou, jsou schopní na sebe jen kydat špínu a plivat zlost a přenášet to na své ubohé děti. Ten večer jsme se shodli na tom, že i když jsme se bohužel zařadili do statistik rozvodovosti, zvládli jsme vše s čistým štítem a naše děti si do budoucna ponesou z toho trauma co nejmenší, možná žádné.
Tak, hrneček dopit a já odcházím. Díky všem, co ten román dočetli až do konce. Jste skvělé. M.
Holky, dík.
Lien, mít slivovičku s čajem, tak takový román nezplodím, to si piš:-))) Tím, že jste pochopily, co jsem chtěla napsat, je to utvrzeno:-)
Růžovky na očích… No nevím. Je jasné, že to vidím subjektivně. Protože jinak to nejde. Jo, můžu ho kopnout do zadku, můžu neustále vzpomínat na ty probdělé a proplakané noci. Ale k čemu mi to bude? Odrazila jsem se od toho a teď si žiju tak šťastně, jak to jen jde. Polemizovat o tom slově zase spolu nebudeme, viď? A že žiji v romantické knize? Věř mi, že tyhlety románky typu Harlekýnek a Daniel Steel jsem vždycky nesnášela, byly tak přeslazené… Nemyslím si, že je můj život podobný těm hrdinkám. Spíš se snažím vzít si ze špatných zkušeností příklad a podobné chyby už neudělat. A možná jako jedné z mála mi to momentálně prostě vychází. A tobě to přeju taky, z celého srdce.
Nedokážu se na něj zlobit a neustále se hrabat v minulosti. A tím, že jsme se oba snažili zachovat si lidskou tvář a naše přátelství, stali se z nás lepší lidé, myslím si.
Mari, potěším tě:-) Dneska odpoledne, po špenátu a pečených brambůrkách, když malý chrněl, jsem totálně zalomila na gauči. Vzbudila jsem se o půl čtvrté a do čtyř jsem se snažila prcka vzbudit. Nakonec se mi to povedlo. Bylo asi něco ve vzduchu:-) No, a teď se snažím to dohnat.
Pamino, Peťko, PaKo, Piškotko, díky za díky:-)
Marti,
to je moc fajn čtení.
Jak tak o tom přemýšlím, tak kromě tvého “případu“ znám už jen jeden, kdy jsou po rozvodu schopni spolu normálně komunikovat a bavit se i o normálních věcech.
Kamarádky bývalý manžel si našel milenku už když jejich dceři bylo 6 měsíců, kamarádka mu to 2 roky tolerovala a pak se rozvedli. On se vykašlal na ženský a kvůli dceři (dnes je jí 13 let) by se rozkrájel. Platí nadstandartní alimenty, platí dovolené, výlety a s kamarádkou mají vztah jako 2 výborní přátelé.
Tak ať to tak dlouho vydrží, a jestli jsou to jen růžové brýle, jak píše Lien, tak ať ti dlouho drží na očích 🙂
Matildo ahoj:))))
Ty jsi mě tímhle úpně dostala, přečetla jsem to jedním dechem a mám ohromnou radost, fakt, jsem z toho nadšená, že ty máš radost:)))
Je moc hezké, když spolu manželé po rozvodu vycházejí, děti mají tatínka aspon jednou za 14.dní………….a že pozdě přišel na plnění úlohy otce???? Bohužel, tak už to bývá, že člověk si svou chuybu uvědomí, až je nejhůř a po všem:))))
Takže jen tak dál a ty odpočívej!!!!!!!!!! Nebo si tě přijedu zkontrolovat:)))))
Matildo, a neměla si spíš slivovičku s čajem? :o))
Ba ne, to víš, že je to krásné, taky bych chtěla, aby se nám to povedlo alespoň tak jako vám. Hezký “dárek“ k vánocům jsi dostala. Jinak už jsme o tom někdy diskutily, zase mi připadá, že máš růžovky na očích, nebo nežiješ v tomhle světě, ale v romantické knize. Budiž ti to přáno.
Krásná neděle a přeju Ti takových co nejvíc…
Msildo, to je úžasně napsané, díky za to!!! Tak to má být!
Matildo, to je zpráva skoro do růžového rámečku. Já jsem vždycky ráda, když dva lidé, kteří prostě zjistí, že spolu už být nemůžou, tak se dovedou rozejít slušně a hlavně tak aby jejich rozchod nepoznamenal děti, které za nic nemohou a spoustu věcí nechápou. A pokud se jim povede, že děti stále mají maminku i tatínka, je to krásné. A vám dvěma se to prostě povedlo a k tomu vám gratuluju.P.
Matildo, ze zájmem jsem vše pročetla až do konce.
Na jednu stranu je to, co jsi napsala až neskutečné, zvláštní a přitom příjemné.
Dobře, že jsi to tak krásně napsala, opravdu je vidět, že někde se dospěláci dokážou rozejít jako lidé.
Matildo, děkuju, bylo to pohlazení. I celá ta zpráva je jako dobré víno 🙂
Holky moje, momentálně nestíhám, proto jsem v posledních dnech radši ani nenahlížela, abych si pak v zoufalství, že nemůžu na nic reagovat, nekousala nehty:-)
Ale zrovna teď, během pečení cukroví, jsem si uvařila čaj s troškou slivovičky a zvláštně naladěna vám musím povykládat o včerejšku.
Včera byla neděle. Starší holky byly na víkendu u táty, kdo už mě trochu zná, ví, že jsem rozvedená a děti z prvního manželství si jejich táta pravidelně co 14 dní bere na víkend. No a poněvadž naše Kačka byla na pondělí ráno objednaná k paní doktorce na kineziologii a mého bývalého toto “cvičení“ dost zajímalo, udělal si volno z práce a požádal mě, za prvé jestli může jet k paní doktorce s námi a za druhé, když už teda ty děti doveze domů v neděli večer a v pondělí je “den D“, tak jestli může u nás tu jednu noc přespat, aby se neštrachal těch sto kilásků tam a zase ráno zpět.
Se zvláštním pocitem na srdíčku jsem souhlasila, připadalo mi to logické a navíc jsem byla ráda hlavně za to, že mám zajištěn na pondělí odvoz do 20km vzdáleného města a zpět domů.
Vím, jak to teď zní a už dopředu vám říkám, nečekejte ke konci žádnou senzaci ani partnerskou tragédii, nic takového.
Exmanžel přivezl děti o půl sedmé večer a od začátku se choval, jako že je s námi doma, jakoby tu bydlel. Vybalil s nimi věci, Káču strčil s Vladoškem do vany, vykoupal ji, umyl jí vlásky, zatímco já jsem drhla Vladánka a kolem nás vládla pohoda a tolerance. Můj současný mužíček o tom samozřejmě věděl a těsně před tím přijel taky z práce, takže se toho všeho zúčastnil. Už chápete? Byla jsem ten večer obklopená dvěma nejdůležitějšími muži svého života a bylo mi fajn. Exmanžel přivezl určitě ze sentimentálních důvodů láhev našeho kdysi oblíbeného červeného vína, kterou jsme večer otevřeli a u Superstar si hezky povykládali a láhev si vychutnali. Chlapi si dokázali bez problémů povykládat a já jsem se nemohla vynadívat na to, jak se můj bývalý stará o děti, o které kdysi moc nejevil zájem. Jak je ukládá, jak si s nimi vykládá a hraje si, vypráví pohádku, jak si užívá ten pocit, že tam v tu chvíli může být a bylo mi jasné, že ho mrzí, o co kdysi svým nezájmem a nevěrou přišel.
Večer uplynul, šli jsme spát, a možná že nejen já jsem pak před spaním musela přemýšlet o svém životě, o tom, jakou cestu jsem ušla za ty poslední tři roky a hlavně, jakou ušel můj bývalý. Jak se z hejska, který neměl zapotřebí doma trávit jedinou volnou chvilku, stal tak svědomitý a milující táta. A s jakou láskou, nevím, jak ten cit nazvat jinak, se dnes dívá na mě. Jak říká, že si nemohl přát lepší mámu pro své děti, čímž mezi řádky míní, byl jsem blázen, že jsem nežil ani trochu pro zítřek, jen pro současnost, že mi v tu chvíli nedocházelo, jak moc své rodině ubližuji. Dnes je to na něm znát. Přibylo mu vrásek, ač bydlí stále s “onou“ slečnou, tak se hlavně upíná na víkendy s dětmi, a ten večer v našem domě pro něj hodně znamenal. A jak se s každým pohledem na mě mlčky omlouvá. Jsem na něj pyšná. Láska mezi mužem a ženou, která nás kdysi spojovala, je už dávno pryč. Ale cosi pevného a krásného v mé dušičce stále zůstává. A všechno zlé jsem mu už dávno dávno odpustila.
Píšu vám to proto, abyste věděli, že ne všichni manželé, co se rozvedou, jsou schopní na sebe jen kydat špínu a plivat zlost a přenášet to na své ubohé děti. Ten večer jsme se shodli na tom, že i když jsme se bohužel zařadili do statistik rozvodovosti, zvládli jsme vše s čistým štítem a naše děti si do budoucna ponesou z toho trauma co nejmenší, možná žádné.
Tak, hrneček dopit a já odcházím. Díky všem, co ten román dočetli až do konce. Jste skvělé. M.