Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Zvláštní stav duše
Holky moje, momentálně nestíhám, proto jsem v posledních dnech radši ani nenahlížela, abych si pak v zoufalství, že nemůžu na nic reagovat, nekousala nehty:-)
Ale zrovna teď, během pečení cukroví, jsem si uvařila čaj s troškou slivovičky a zvláštně naladěna vám musím povykládat o včerejšku.
Včera byla neděle. Starší holky byly na víkendu u táty, kdo už mě trochu zná, ví, že jsem rozvedená a děti z prvního manželství si jejich táta pravidelně co 14 dní bere na víkend. No a poněvadž naše Kačka byla na pondělí ráno objednaná k paní doktorce na kineziologii a mého bývalého toto “cvičení“ dost zajímalo, udělal si volno z práce a požádal mě, za prvé jestli může jet k paní doktorce s námi a za druhé, když už teda ty děti doveze domů v neděli večer a v pondělí je “den D“, tak jestli může u nás tu jednu noc přespat, aby se neštrachal těch sto kilásků tam a zase ráno zpět.
Se zvláštním pocitem na srdíčku jsem souhlasila, připadalo mi to logické a navíc jsem byla ráda hlavně za to, že mám zajištěn na pondělí odvoz do 20km vzdáleného města a zpět domů.
Vím, jak to teď zní a už dopředu vám říkám, nečekejte ke konci žádnou senzaci ani partnerskou tragédii, nic takového.
Exmanžel přivezl děti o půl sedmé večer a od začátku se choval, jako že je s námi doma, jakoby tu bydlel. Vybalil s nimi věci, Káču strčil s Vladoškem do vany, vykoupal ji, umyl jí vlásky, zatímco já jsem drhla Vladánka a kolem nás vládla pohoda a tolerance. Můj současný mužíček o tom samozřejmě věděl a těsně před tím přijel taky z práce, takže se toho všeho zúčastnil. Už chápete? Byla jsem ten večer obklopená dvěma nejdůležitějšími muži svého života a bylo mi fajn. Exmanžel přivezl určitě ze sentimentálních důvodů láhev našeho kdysi oblíbeného červeného vína, kterou jsme večer otevřeli a u Superstar si hezky povykládali a láhev si vychutnali. Chlapi si dokázali bez problémů povykládat a já jsem se nemohla vynadívat na to, jak se můj bývalý stará o děti, o které kdysi moc nejevil zájem. Jak je ukládá, jak si s nimi vykládá a hraje si, vypráví pohádku, jak si užívá ten pocit, že tam v tu chvíli může být a bylo mi jasné, že ho mrzí, o co kdysi svým nezájmem a nevěrou přišel.
Večer uplynul, šli jsme spát, a možná že nejen já jsem pak před spaním musela přemýšlet o svém životě, o tom, jakou cestu jsem ušla za ty poslední tři roky a hlavně, jakou ušel můj bývalý. Jak se z hejska, který neměl zapotřebí doma trávit jedinou volnou chvilku, stal tak svědomitý a milující táta. A s jakou láskou, nevím, jak ten cit nazvat jinak, se dnes dívá na mě. Jak říká, že si nemohl přát lepší mámu pro své děti, čímž mezi řádky míní, byl jsem blázen, že jsem nežil ani trochu pro zítřek, jen pro současnost, že mi v tu chvíli nedocházelo, jak moc své rodině ubližuji. Dnes je to na něm znát. Přibylo mu vrásek, ač bydlí stále s “onou“ slečnou, tak se hlavně upíná na víkendy s dětmi, a ten večer v našem domě pro něj hodně znamenal. A jak se s každým pohledem na mě mlčky omlouvá. Jsem na něj pyšná. Láska mezi mužem a ženou, která nás kdysi spojovala, je už dávno pryč. Ale cosi pevného a krásného v mé dušičce stále zůstává. A všechno zlé jsem mu už dávno dávno odpustila.
Píšu vám to proto, abyste věděli, že ne všichni manželé, co se rozvedou, jsou schopní na sebe jen kydat špínu a plivat zlost a přenášet to na své ubohé děti. Ten večer jsme se shodli na tom, že i když jsme se bohužel zařadili do statistik rozvodovosti, zvládli jsme vše s čistým štítem a naše děti si do budoucna ponesou z toho trauma co nejmenší, možná žádné.
Tak, hrneček dopit a já odcházím. Díky všem, co ten román dočetli až do konce. Jste skvělé. M.
Virenko, Jovanko, ahojte holky:-)
No, můj exmanžel je zrovna ten typ, co se zajímá o “to éterično“, takže to spíš během našeho společného života přenesl on na mě. Astrální tělo, podvědomí,aura a podobné “neviditelnosti“, numerologie, výklad z karet, jóga, to byly naše zájmy. Takže ke kineziologii jsme oba naprosto otevření a o ničem nemáme pochyb. Toto sezení bylo tím pádem dost nabito energií a paní doktorka sama se pak vznášela v euforii a zatímco jsem byla s Kačenkou na záchodě, tak si ještě dlouze s bývalým vykládala. Bylo to moc fajn, na druhou stranu hodně vyčerpávající, co se energie a psychiky týká. Ale Kačka dělá opravdové pokroky, takže ta zvolená cesta je dobrá.
Jovi, slivovičky ubývá, ale čajík s tebou, co bych za to dala:-))) Neboj, je to v plánu -taky pozdravuj:-))
Martinko, to jsem moc ráda, že to máte doma taky takové. Nám se to naštěstí taky vcelku podařilo, i když můj ex u nás zatím ještě nespal 🙂 Ale jinak si spolu chlapi taky jsou schopni normálně povykládat.
Gratuluji Tobě i oběma Tvým nejdůležitějším mužům :-))
Pozdravuj holky a těším se, až si dáme čaj se slivovičkou i spolu 🙂
Matildo, to je moc dobře, že jste to prožívali jako pohodu. Určitě je přínosem přítomnost otce i pro kinezioložku. Jak na to sezení bývalý reagoval?
Přeju, ať to tak vytrvá a vydrží do dalších let. Lidi se mění, snad to býv. manžela pod vlivem příštích let zase neopustí. Věř, že trauma z rozchodu rodičů je pro děti dostatečné, i když spolu rodiče vychází velmi dobře. Není potřeba jim nějakými rozmíškami přidávat a to se vám nyní daří, jen tak dál 🙂
Jsem ráda, že jsem se svými slůvky vmístila i do vašich dušiček, já jsem se s tak důležitým životním okamžikem musela podělit.
Padmé, na oplátku mě hřejí u srdíčka tvé milé větičky, ostatně jako vždy.
Blani, když jsem psala ten článeček, vlastně jsem tam chtěla vyzdvihnout i to, jak velkou zásluhu na našem nynějším životě má i charakter obou mých mužů. Jsem ráda, že jsem ve svém životě našla právě takové dva nekonfliktní chlapy, kteří dokáží vše rozvážit s chladnou hlavou a s nadhledem a možná nejvíc rušivý a temperamentní element v tomhle trojlístku jsem asi já:-)
A právě díky tomu, že jsou to oba dva kliďasi, často bych použila i označení flegmatici (což mě ale v určitých situacích dokáže pěkně vytočit:-)), se u nás tak často nějaké bouře nekonají a všechny problémy se řeší s rozvahou.
Danielo, jsem ráda občas tvým balzámem, i když ne moc často, ale všechno je tak, jak má být, člověk by se jinak asi brzy všeho růžového přemlsal a ničeho si nevážil.
Ježečku, to je fajn, že jsem ti ukázala život i z jiné stránky:-) Teď víš, že se to neděje jen v amerických dojácích:-)))
Nuninko, Lussy, dík i vám za milá pozastavení – určitě to nejsou jen růžové brýle, protože už to trvá tři roky, za tu doby by se dávno rozplynuly:-)
Ještě malý dovětek, než se zase vrhnu do víru adventního poklidu:-)
Včera večer dojel můj mužíček z práce a když jsme uložili děti a tak jsme si seděli v klidu u čaje, tak mi začal vykládat, jak hrozně divný pocit měl ráno v těch šest hodin, když odjížděl do práce a zanechával svoji milovanou ženu samotnou v domě s jejím bývalým manželem. Prý mu to vrtalo jako červíček v hlavě celý den a nedařilo se mu na to nemyslet. Rozumem věřil, že ta myšlenka je iracionální, ale prostě v srdíčku se mu to uhnízdilo, a vůbec ho netěší, že se můj bývalý život prolíná do toho našeho současného, ale ví a je rád, že se žádná jiná dramata nekonají, pořád lepší, když se lidé dokáží normálně domluvit, než kdybych doma pofňukávala nad neustálými konflikty. Protože bohužel o jeho vztahu s jeho bývalou ženou se moc růžově mluvit nedá a to, co se z jeho strany prolíná do našeho nynějšího života, zrovna moc pohodové není. Takže i já si to zažívám z té druhé ošklivé strany a tím víc jsem ráda, že Anička s Kačkou nemusí poslouchat a řešit nějaké ošklivosti mezi mámou a tátou.
Tož tak. Posílám ještě trochu pohlazení. Mám na rozdávání:-)))
To je moc pěkné Matildo, pohladito to u srdíčka. :-))
Marti, tohle patří k životu jen některých!!! Je krásné, že se to stalo právě tobě a víš, že jsi moc štastná.
Přečetla jsem to jedním dechem. Abych se přiznala, tak jsem teda na konci čekala nějakou hádku, protože takhle to znám já ze svého života, ale to je fakt příjemné číst! Ale na druhou stranu mě ani jednou nenapadlo, že by to mohlo skončit taky jinak…ehm…:-D
Měj se krásně *
Matildo, většina zpráv od tebe mě dokáže povzbudit a vždycky si připomenu, že záleží na mně, jaký bude svět kolem. Samozřejmě ne na sto procent, ale na hodně procent. Díky, takový balzám jsem potřebovala.
Matildo, taky mě to zahřálo na dušičce. Je fajn, žes dokázala všechno odpustit – tím to bude. Ale také na tom má svůj velký díl tvůj současný mužíček – myslím, že málokterý by to překousl. Těší mě, že jsou lidé, kteří se dokáží normálně a v klidu dohodnout. Já se svým bývalým nekomunikuji, už jsem to vzdala. Ale jsou i páry, kteří neustále mezi sebou bojují a odnášejí to hlavně děti (což jsem zažila u svého EXpřítele).
Matildo, zbývá jen popřát, ať to tak je napořád. Zasloužíte pochvalu všichni tři. A je fajn, že se na svět díváš optimisticky. Hodně štěstí… jen tak dál.
Já jsem si říkala, je tu dlouhé psaní, od kohopak je? Když jsem zahlédla “Matilda“, řekla jsem si, spaní na chviličku poodložím… to si musím přečíst…
Matildo, škoda, že mě teď nemůžeš vidět…
Navodila jsi mi také “zvláštní“ stav duše. Tak by to mělo být, dítě by mělo být nepřetrhnutelné pouto navždy, dítě by mělo ty dva (maminku a tátu) spojovat navždy, ať se stane, co se stane (mezi nima, mezi dospělýma).
Matildo, sama dobře víš, že život je samý kotrmelec nebo spíš jak jízda na horské dráze, takže holčičko: ať Ti to tam nahoře vydrží co nejdéle, nasávej kladnou energii, užívej života a ukládej to hezké do paměti.
Papa, přeji Ti vše dobré.
Hezky jsi to napsala.
Zahřálo to u srdíčka.
Tak to má být.
A jsi dobrá v tom, že jsi na to špatné zapoměla a myslíš na to lepší:)))))
Protože odpouštět jde hrozně ztěžka:))))
Ale zase to s tím odpočíváním nepřeháněj, to si já dovolit nemůžu, to by musela být školka do pěti:)))))