Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Nácek v rodině
Jsem smutná. Píše se tu o umírání, rozcházení, rozvádění… Můj synovec, kterého mám/jsem měla ráda, byl vždycky trochu “enfant terrible“. Asi před rokem dospěl k tomu, že si koupil zbraň a pořídil zbrojní pas. Asi před měsícem se přidal na Facebooku ke skupině vyjadřující nevoli vůči cikánům(už jsem tu někde vysvětlovala, proč a že mi označení Rom příliš nesedne). Dnes jsem našla na Facebooku oznámení, že se přidal k jedné nejmenované fašounské straně. Je mi, jako by umřel. Nepřeháním. Za týden má být u nás na návštěvě, nedovedu si představit, že bych se na něj byť jen podívala, natož se s ním bavila nebo mu podala ruku. Jeho mámu mám moc ráda, jeho ségru taky dost. Nechtěla bych nikoho z nich ztratit. Ale s fašisty se kamarádit nebudu. Díky za přečtení, vrby zlaté..
Pamino, to je mi líto. Ale podle toho, co píšeš, měl v rodině docela dobrou průpravu. I když takhle zvrhnout se tedy nemusel….
A nedá se s ním mluvit? Že bys mu to jako vymluvila? Jsem možná naivka, co?
Je mu asi 22. Což je u některých ještě věk telecí, ale i tak… A o narušení vztahů: já jsem schopná to říct naplno. Že se s nácky bavit nebudu. Jaká bude pak reakce rodiny to nevím. A navíc, švagr byl vždycky brbla proti všemu, tak jsem zvědavá, jak dobře vychovali jeho rodiče jeho. Oni vůbec v rodině trpí komplexem chudáka pracujícího na ty hajzly ostatní(omlouvám se za výraz, oni mluví mnohem hruběji). Ať už se jedná o ty ve vládě nebo ty nepřizpůsobivé nebo kdovíkohoještě. Takový čecháčkovský syndrom – nejsem schopen se vypracovat, ale můžou za to ti ostatní. Je to smutné, ale takhle extrémní to zatím nebylo.
Dle všeho na to předvánoční setkání nepřijede, ale někdy se s ním stejně uvidím.
Horempádem, já bych s ním žádný vztah mít nemohla. Fašoun – zavřené dveře. V rodině jsme neměli nikoho v lágrech, ale já tu hrůzu vyhlazování stále cítím a podobné lidi prostě neberu.
Pamino, to je hrozné, nechápu, co k tomuto hnutí lidi táhne…. podle mě jsou to zmagořenci. Nevím, jak bych se k němu chovala. Děsí mě to. Napiš, jak ta návštěva dopadla, budu na tebe myslet… hlavně přeji, ať je to jen úlet a ať dostane co nejdřív rozum.
Pamino, to je teda nezáviděníhodná situace… Nevím, co napsat, tak snad jen – tobě, ať návštěvu ustojíš a nenaruší to tvoje vztahy s ostatními členy rodiny, no a synovci rychlé prozření…
Pamino, kolik je mu let? To už asi nebude jen mladický úlet, co? Bohužel, to je jedna z těch strašných věcí – i když to ničí nás i ty okolo, nemůžeme s tím nic udělat. Myslím na tebe.
Právě kvůli takovým parchantům,málem zemřela malá Natálka.Ale jak si ho vychovali tak ho mají
Právě kvůli takovým parchantům,málem zemřela malá Natálka.Ale jak si ho vychovali tak ho mají
Pamino, naprosto tě chápu. Bohužel se občas stane, že někdo z našich příbuzných či známých má tento postoj k životu a myslím, že je na místě vyjádřit náš postoj k nim.
Když budu mluvit za sebe, tak občas jisté věci v tomto ohledu vidím dost emotivně, ale to ještě neznamená, že bych se přidala k extremismu. Extremismus v jakékoli podobě u mne také nemá místo. Všeho s mírou , ale hlavně s lidskostí.
Věřím, že tvůj vztah k synovci to určitě naruší, ale nemyslím, že by to mělo znamenat rozkmotření se zbytkem jeho rodiny. Hodně štěstíčka a hlavně pevné nervíky 🙂
Jsem smutná. Píše se tu o umírání, rozcházení, rozvádění… Můj synovec, kterého mám/jsem měla ráda, byl vždycky trochu “enfant terrible“. Asi před rokem dospěl k tomu, že si koupil zbraň a pořídil zbrojní pas. Asi před měsícem se přidal na Facebooku ke skupině vyjadřující nevoli vůči cikánům(už jsem tu někde vysvětlovala, proč a že mi označení Rom příliš nesedne). Dnes jsem našla na Facebooku oznámení, že se přidal k jedné nejmenované fašounské straně. Je mi, jako by umřel. Nepřeháním. Za týden má být u nás na návštěvě, nedovedu si představit, že bych se na něj byť jen podívala, natož se s ním bavila nebo mu podala ruku. Jeho mámu mám moc ráda, jeho ségru taky dost. Nechtěla bych nikoho z nich ztratit. Ale s fašisty se kamarádit nebudu. Díky za přečtení, vrby zlaté..