Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Vzpomenete si co jste dělali přesně před 20 lety?
V souvislosti s dnešním státním svátkem mě napadlo, zda si pamatujete, co jste dělali 17. listopadu 1989?
Mě bylo čerstvých 10 let a jela jsem s mamčou od dědy z Krkonoš. Byli jsme v 17.00 v Praze na Flórenci, všude hrozný zmatek a hluk, my absolutně netušili,co se děje. Přijeli jsme domů, tam to vyprávěli, nikdo samozřejmě o ničem neměl ani páru.
Já jsem byla na škole v přírodě u Vranova nad Dyjí. Pamauju si, že nám učitelka rozdala trikolory a my jsme ani nevěděli, proč je máme mít připnuté na bundách. O tom, co se doopravdy dělo, jsem se dozvěděla až po příjezdu domů.
Tak já vím :)… byl to stropro pátek, den jako každý jiný…. ráno jsme měli besedu se svazáky (ale musím říct, že to byli milí kluci) a já do nich docela drsně ryla – asi i proto, že byli takoví otevření a přístupní, chudáci 🙂 Večer jsme měli zkoušku v kostele – zpěv. Ráno bylo všechno jinak – první ohlášení nepokojů a následných stávek a shodou okoloností to ráno zemřela na astma má kamarádka, s kterou jsme se ještě ten večer 17. bavily a smály… bylo jí 14 let 🙁
No a pak už to hezky “jelo“…. vzpomínám si, že jsem měla ohromnou radost, prožívali jsme to i s kamarády z kostela, jezdili jsme po demonstracích a užívali si nastávající svobody slova 🙂
Musím říct, že ve škole byli vstřícní a hodně s námi o těch událostech mluvili.
No, tak mám hezkou představu, kolik nám všem vlastně je…:-)
Mě bylo sladkých sedmnáct a zrovna ten osudný pátek jsem hned brzy po škole odjížděla s turistickým kroužkem z SSM na lesní brigádu na Libavou. Parádně jsem si to tam užila a když jsem se vrátila, bylo všechno zmatené a rozjeté:-)
Mě rodiče doma nikdy nic nevysvětlovali, ve škole se nic řešit nesmělo, takže když to “bouchlo“, nic jsem nechápala. Ale hned další víkend jsem jela sama do Prahy, kde jsem měla srazík se známými a nazpátek se vracela plná dojmů a euforie, s kupou tisku, který se tam všude rozdával a povaloval a který mám do dneška schovaný jako vzpomínku, i když teď netuším, kde bych ho našla…
Vzpomínám, jak nám na ekonomce házeli klacky pod nohy, jak se nemohli smířit se změnou, která nastala, jak jsme se dovolávali informací na profesorech a nikdo se s námi nechtěl bavit. Nesměli jsme stávkovat a chodit na demonstrace během školní výuky. A ze začátku nás nechtěli pouštět do školy s trikolórou, než jsme ji začali nosit opravdu všichni a všude, pak už jim to asi docvaklo, že s tím nic nenadělají… A všude po chodbách hrál Karel Kryl z kazeťáků… A vzpomínám na mou babičku, jak nerada viděla v televizi pana Havla a pořád nadávala, že je to liška ryšavá ulhaná…
No tak já si pamatuji velmi přesně, co jsem dělala. S mým tehdejším přítelem jsme vedli pod hlavičkou pionýra oddíl karate v jedné vesničce poblíž našeho města. No a právě ten víkend (17.11. byl tehdy opravdu pátek) jsme byli na školení pionýrských pracovníků, neb naše vedoucí se rozhodla, že i když s klukama jen lítáme a sportujeme, měli bychom i my mít nějaké to vzdělání. Tak jsme jeli. Byla to super akce, žádná vymývačka mozků, měli jsme tam různé hry včetně nočních bojovek atd. Jen si vzpomínám na jednoho pana soudruha, který nám tuším v neděli přijel povědět, že v Praze v pátek pár študákům “rozbili hubu“, ale nic významného to nebylo…..
No a v pondělí nám na škole prý visela pozvánka na odpolední demonstraci na náměstí, někdo ji strhnul, takže se to pak šířilo ústním podáním, takže ten první den jsem vyrazila s mamčou, to ještě nic moc velkého nebylo, ale pak jsme se s holkama ze školy (samozř ne všemi) zapojily do studentských akcí a bylo to suuuuuper! Jsem moc ráda, že jsem to všechno zažila a hlavně že to dopadlo dobře :-)))
Včera mi dcera říkala, že by se taky ráda nějaké revoluce zúčastnila, ale zatím to asi nevypadá :-))
A nepamatuju se, že by někdo z nošení trikolory měl problém. Ono šlo dost o to konečně překonat ten strach “co kdyby něco“. Mimochodem, nesnáším píseň “naši mi vždycky říkali nehas, co tě nepálí“ atd…. – to si myslím, že je ostuda jako prase (omlouvám se za to slovo).
Lussy, tak to já si absolutně nepamatuji, co jsem dělala před dvaceti lety 🙁 Jen vím, že byl všude nějaký zmatek, plno lidí, v televizi zprávy…nic mi to neříkalo, bylo mi to fuk, i když jsem dítě nebyla 🙂
Nošení trikolory bylo tehdy v pohodě. Nebo jsme to se spolužáky na gymplu prostě neřešili. A rodiče taky ne.
Víc strachu měli, když jsem o rok dřív, 21.8.1988 – čili v den 20. výročí příjezdu spojeneckých vojsk – vyrazila na schůzku s kamoškama v modré košili. Modrá prý byla symbolem… Naši šíleli hrůzou, jestli to někdo nevezme jako provokaci a jestli se vůbec vrátím.
Já to začala brát jako revoltu, až když to začali řešit rodiče.
No jo, sladké mládí….
Náhodou tenkrát to taky chtělo kus odvahy nosit trikoloru, dokud ještě nebylo jistý jak to dopadne. Jednou mě kvůli tomu napadl jeden chlap a vykřikoval jestli chápu co to všechno znamená a uvedl nějaká cizí slova ( nevím přesně která, je to už dlouho) ale fakt je že jsem se taky moc o politiku nestarala , proč taky,doma se o politice nikdy nemluvilo vše jsem se dozvídala spíš přes křestanský sbor a to byl hlavní důvod proč jsem měla radost že se komunismus hroutí.
Taky jsem byla v osmičce. U nás se o politice mluvilo hodně, poslouchala jsem Svobodnou Evropu, i když jsem samozřejmě nechápala podrobnosti. Ale v zásadě jsem dobře rozuměla tomu, o co jde.
Hodně jsme to prožívali, byl tehdy dost teplý podzim, po revoluci jsme občas chodily s mamkou po Brně, četly si hesla na plakátech. Koupila jsem si Krylovy desky, které jsem dřív měla na kazetách jako padesátou šumící kopii. Bylo to velké nadšení, člověk tenkrát opravdu věřil, že lidi budou svornější a vůbec lepší. Určitě v tom byl kus naivity třináctileté holky.
já byla v osmičce a nějak mě to minulo, nic mi to neříkalo, včera jsem se ráda juknula…..ale vadilo mi jak se to meldovalo pořád dokola a všude :-))
Lussy včera jsme se s manželem dívali na TV a taky vzpomínali:-) Já tehdy byla v osmé třídě na ZŠ a vzhledem k tomu,že u nás doma se o púolitice před dětmi nemluvilo,tak jsem z počátku nechápala nic..až pak najednou učitelky co tvrdně vyžadovaly “soudružku“ zase tvrdě vyžadovaly “PANÍ učitelku“ chudácí prvńáci tenkrát.A mě osobně revoluce přinesla,že jsem se mohla přihlásit na střední školu,do té doby třídní učitelka apelovala na moje rodiče ať si vyberu nějaký pěkný učňovský obor,když jsem z dělnické rodiny(jestli to nebylo tím,že do té doby zdravka byla výběrová škola a naši nebyli nikde angažovaní)
No a manžel byl op něco starší a ten byl spíše zklamaný,že se nehrály žádné hokejové zápasy:-(
Katys myslím,že podle trikolóry se to moc poznat nedalo,někdo to nosil aby nevybočil,někdo proto,že to nosili všichni…