Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Oči pro pláč...
Děvčátka moje, píšu vám, protože v tuto chvíli už si ani nemůžu pomoct jinak… Jen potřebuji vrbu, protože večerní události nabraly ošklivý spád a i proto, že nevím žádné podrobnosti, mě to ještě víc deptá.
Nejdřív to začalo tím, že mužíček přijel z práce a povídá, že se už narodilo miminko jednomu z jeho zaměstnanců, říkejme mu třeba Petr. Těhulka měla pár dní po termínu a všechno vypadalo ok, tak je jasné, že už jsme byli ve vesnici všichni napjatí, jak to dopadne.
Avšak narozené miminko museli okamžitě převážet do 80km vzdálené fakultní nemocnice, protože – jak bylo sděleno tatínkovi, prý vdechl plodovou vodu a má nějaké slepené plíce. Těhulka odjela do porodnice už včera, ale protože se Petr necítil na to s ní strávit porod, tak se sebral a odjel domů. Prostě ji tam nechal, já to nechápu.
Takže nikdo vůbec nevíme, co se vlastně stalo, mimčo se narodilo dnes o půl 9 ráno a mamince tu smutnou zprávu byli ochotní oznámit až odpoledne, celou dobu ji napínali a nechtěli jí nic říct. Maličkého po porodu vůbec neviděla a Petr samozřejmě taky ne, když tam nebyl, že…
Teď si rve vlasy v hospodě, brečí, že je to jeho vina, že tam měl s ní být, že vůbec neví, jak co probíhalo, jestli v něčem lékaři nepochybili, prostě je z toho na mrtvici.
Když mi to můj muž vyprávěl, neubránila jsem se slzám, oni se tak na prcka těšili, často chodili k nám a hráli si s naším malým a těšili se na stejného zbojníka…
A teď vůbec nic nevíme, Petr je na tom psychicky špatně, ani nevím, zda byl vůbec schopný do té fakultky aspoň zavolat, jak se malému vlastně daří… Po pravdě, vím o tom veliké prd, a to mě strašně štve, je mi jasné, jak musí teď mamině být, když ani neví, kdy ho vlastně uvidí a může se vůbec spolehnout, že jí řeknou pravdu, když jim tak dlouho trvalo, než se vůbec vymáčkli, že malý už je dávno v jiné nemocnici? Jak je to vůbec možné, že jí hned po porodu neřekli, jak se věci mají, prostě malého popadli, odnesli s tím, že si má odpočinout, prostě ji nějak uchlácholili a mezitím ho bez jejího vědomí transportovali někam jinam?
Asi to dramatizuji a démonizuji proto, že o tom nic nevím, ale tohle mi připadá zcestné.
A ještě ke všemu jsem pak s mužíčkem nad účetnictvím zjistila docela vážnou chybu, která nás bude asi stát dost těžce vydřených peněz a to už mi fakt bylo šoufl, protože je to jen má chyba, že jsem ty věci flákala a nehlídala… Ale to nic, mužíček mě utěšoval, když nejde o život, jde – však víte, o co….
Martinko, sluníčko, vidím, že se to valí ze všech stran :(((
Tento podzim je vůbec nějaký divný, i v našem okolí to sleduji a některé věci se ani nedají napsat, přitom mě trápí tolik a velmi….
Chápu, že zvláště když jde o miminko, je to velmi bolestné a někdy si říkám, že horší než hotová věc je nejistota. Ta v tuhle chvíli rodiče jistě deptá nejvíc.
Taťka (Petr) má ponaučení, že příště určitě zůstane s rodičkou, na druhou stranu si nejsem jistá, jestli by byl k čemu platný, miminko mělo potíže a tudíž by s tím stejně nic neudělal. Z toho, co píšeš, si myslím, že asi museli jednat rychle, ale mamince to jistě říct měli a mohli, kdo jiný má větší právo vědět než ona……
No a ty penízky – no jo, zvláště před vánocemi je to tedy ťafka 🙁
Holčičko zlatá, držte se, ať to nějak ustojíte, no a rodičům mimíska i drobečkovi přeji hodně sil a ať všechno dobře dopadne!!! Posílám veliké pohlazení, opatruj se a zkuste kamarády podržet nad vodou a být s nimi…. myslím na vás!
No tak to vidíte, nakonec z něj ještě já udělám takové párátko – holky, samozřejmě, že tam mělo být 3,135kg. Dík za opravu, já už jsem se k textu nestihla vrátit, abych to po sobě ještě četla a vždycky se mi to vymstí:-)
Matildo, zdravím Tě, až teď jsem se dostala na VD a tak to tu pročítám… Jsem ráda, že to přes ty nervy a strachování dobře dopadlo. Maličký je opravdu takový drobek (1,135kg)? Nebo ses jen upsala? Hlavně ať jsou oba v pořádku – maminka i miminko. Dej vědět.
K tomu účetnictví: hlavu vzhůru. Peníze byly, jsou a budou…
Jsou důležitější věci na světě, mohla bych Ti vyprávět…
Tak to je fajn, sice asi hubeňour, ale hlavně že je živý.
Je o fajn vidět to i z vašeho pohledu…
Já nevím, je to přítel, ale jsem na něj naštvaná, protože jsem sama máma, vím, co to je těžký porod, uznávám, každý chlap tu sílu nemá, pro tohle ho neodsuzuji, ale od svého partnera já osobně očekávám, že se mnou bude v těžkých chvilkách, takže když tam byla tolik dlouhých hodin, měl jí dělat oporu a ve chvíli samotného porodu třeba odejít ven, nezlobte se na mě, ale i pochybení lékařů se občas stane a tím, že tam nebyl, své ženě vůbec nepomohl… Prostě vidím to subjektivně, pak je jednoduché seřvat všechny kolem a propadat lítosti a zoufalství a flašce alkoholu…
Novopečená maminka mi psala na mobil před chvílí, míra 52cm, váha 1,135kg. Že je maličký už z nejhoršího venku, infekce se nerozvinula, hodnoty z odběrů jsou dobré, riziko je zažehnáno, zítra tam za ním už může jet. A dodává, že ta hrůza a nejistota z toho, jak malého rychle odnesli a nic neřekli, byla fakt strašná. Takže já trvám na tom, že se má mamince říct hned, co je nutné s miminkem udělat a proč. Jen má teď smíšené pocity, jak to bude s kojením, protože dojíždět takovou dálku s odstříkaným mlíčkem nemůže, tak doufá, že ji tam přijmou, než malého pustí.
Jsem tak ráda, moc se mi ulevilo, teď už můžu přemýšlet nad dárečkem pro malého broučka:-)
A ještě k tomu účtu – ta chyba tam fakt je, nezlobte se, nechci o tom moc psát, strašně mě to štve…
Matildo, je to smutné, ale já bych to viděla tak, že pokud je dítě v ohrožení života, lékaři mnohdy nemají čas domlouvat s maminkou, zda souhlasí či ne. Čerstvá matka “rozhozená“ z porodu a k tomu hnedka jí vysvětlovat nějaké nepříjemné zprávy – on čas opravdu může hrát velikou roli a na vysvětlování prostě hned čas není, v tomto bych souhlasila s postupem lékařů. Záchrana života je rozhodně přednější.
Nemyslím, že by mamince nechtěli nic říct, ale spíše čekali, až budou vůbec mít nějaké info o stavu novorozence, kdy se k tomuto stavu mohou lépe vyjádřit, než mlžit…
Co se týká tatínka – nemá cenu ho odsuzovat. Ani za to, že nešel k porodu. Prostě každý chlap na to není a ani odsuzovat za to, jak jednal. On stres udělá divy a každý pak jedná jako blázen. Myslím, že by s ním měl někdo promluvit, aby si ujasnil situaci, určitě je z toho taky mimo a pak se v klidu vypravil za manželkou.
Matildo…je toho teď nějak moc najednou..ale od jisté doby mi připadá,že ten podzim přímo přivolává nějaký smutný události..:-(
Malému miminku,jeho mamince i tatínkovi přeji ať se všechno v dobré obrátí a ten špatný start si vynahradí hezkým žitím plným štěstí:-)
Chápu,že tě chování taťky naštvalo,ale každý má hranice pro zvládání stresu jinde..co ty zvládneš levou zadní neznamená,že to zvládne každý a nemusí to být zrovna špatný člověk.Petr má asi velké výčitky,i když upřímně ne každý chlap má na to,aby zvládnul porod svého dítěte,tak to prostě je a i když si to teď vyčítá,tak nemyslím,že by v tu chvíli byl schopný rozpoznat jestli to co dělají lékaři,je to správné rozhodnutí..v tu chvíli je to na lékařích…a věř mi,že ani pro lékaře není lehké oznamovat mamince,že její miminko není O.K,hlavně když nemají ani oni skoro žádné informace hned.Věř mi,že když se přijme dítě na JIP nebo ARO není čas sedět na telefonu a volat každou ordinaci co zrovna podali a jak dítě reaguje a to,že ho přeložili na odbornější pracoviště je pro něj plus,protože s prázdnýma rukama se těžko pomáhá.
Věř,že vše bude dobré..posílám pohlazení:-)
P.S k účtům..není možné,že pod vlivem stresu si to špatně spočítala?
Díky moc za povzbuzení…
Po pravdě, doufala jsem, že po ránu mi bude líp, většinou to tak mívám, že platí – ráno moudřejší večera. Jenže pořád nevím nic víc, manža šel večer Petra hledat po celé vesnici, nenašel ho, akorát v hospodě mu povykládali, že odešel asi deset minut před ním, prý se tam popral, rozbil někomu mobil, možná sobě, a úplně grogy odešel kamsi, nikdo neví, kam.
Snažili jsme se mu dovolat celý večer, protože jsme ho chtěli donutit, ať ráno jede s chlapama do práce, protože shodou okolností se teď pracuje ve stejném městě, jako je ta fakultka, kde leží miminko, takže by ho vysadili u nemocnice. Ale spojit se nám s ním nepovedlo, tak jsme jen psali zprávu, že ráno má za každou cenu počítat s tím, že mu bude auto troubit před barákem.
No, nevím, chová se jako srab, prostě – když je všechno vpořádku, tak se chlap schlastá s celou hospodou a oslavují, jaký je to chlapák. A když je něco špatně, tak se dokáže jen litovat a ještě ke všemu je agresívní. A jak se má asi cítit ta maminka, která se nemůže hnout z porodnice…
Já vím, jak to myslíte, že doktoři měli dost práce, aby zachránili malého, ale berte to i z druhého pohledu, mě prostě vadí, že v tu chvíli absolutně přebírají odpovědnost za to dítě, přitom zákonným zástupcem je pořád ta maminka, která ani neví, co se s prckem v tu chvíli děje. A ať se jedná jen o hloupé kojení, kdy vám vozí dítě přecpané sunarem a vůbec se vás neptají, jestli si to přejete, nebo jako se to stalo i mě, že mi malou přivezli po porodu jen jednou, pak už mi ji přestali na kojení vozit a tvrdili mi, že má jen zvýšenou teplotku, že to nic není, jen ji radši mají na pozorování. A po dvou dnech, kdy jsem neustále žádala sestřičky, aby za mnou poslaly lékaře, který neměl pořád čas, za mnou v noci přijde k posteli úplně cizí paní doktorka a šeptá, maminko, pojďte se rozloučit s miminkem, my ho musíme odvézt na Jipku, vaší holčičce není vůbec dobře… A na ztichlé potemnělé chodbě vidíte opuštěný inkubátor a v něm to svoje malinkaté chůďátko napojené na hadičky, kterému přece nic není a má jen mírně zvýšenou teplotku…
Já se přikláním k tomu, že horší je stres, když nevím, co se děje, než když mě někdo krok po kroku seznámí citlivě se situací a já se s tím můžu už smiřovat a netrápit se nevědomím.
Ta chyba v účtě, no máte sice všichni pravdu, jde jen o malé věci, ale řeknu vám, to tak nas..e, když jste pořád v jednom kole, snažíte se toho stihnout tolik a pak zjistíte takovou botu… Ale v souvislosti s nemocným dítětem to je opravdu prkotina, prostě člověk si dá příště pozor, jde spíš o to, že to přišlo včera úplně najednou, a do toho ještě psal mejlíka kamarád, o kterém už jsme nějakou dobu nevěděli, že se psychicky zhroutil ze stresu v práci a skončil na psychiatrickém oddělení, tak snad už je z toho venku… To je teda konec roku, doufám, že už se nic horšího nedovíme…
Toto je pro každou matku noční můra 🙁
Je to moc smutné. Snad bude miminko v pořádku a s maminkou.
Matildo,
tohle přesně se stalo mé kamarádce před 10 lety, manžel byl doma s malou dcerkou a když volal do porodnice,tak mu řekli, tatínku slavte, máte kluka jako buka,sice císařem, ale jsou s maminkou v pohodě. A on ležel v Motole a bojoval o život :-(. kamarádka se probrala z narkózy a taky jí oblbovali až do druhého dne a pak přiznali, že je pryč. CHtěla za ním, dovolili jí to až za týden, naštěstí si odstříkávala mléko,tak pak mohla kojit. Malý se začal při porodu dusit, doktroři zvorali co mohli, měl pak srdeční vadu a do tří let byli pořád po doktorech,dneska je mu 10 let, je to přidrzlej puberťák 🙂
Tak moc přeju, ať tenhle příběh má taky dobrý konec.
A to účto – já ho manželovi taky dělám a vůůbec vám to nezávidím 🙁