Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Máme je!
Tak po necelých třech týdnech napjatého očekávání je to tady. Ještě včera před polednem jsem kamarádce říkala, že my pořád nic, a o 10 minut později, když jsem vyzvedávala Majdu ze školky, jsem zjistila, že už to není pravda 😉 První flíček jsem viděla hned, jak vylezla ze třídy. No a další nebylo potřeba hledat nějak extra složitě a dlouho. Sice to byly zatím jen růžové puntíky, ale i paní učitelka mi potvrdila, že jsou to ony – neštovice. Majda už byla jedna z posledních u nich ve třídě, kdo pořád odolával.
Tak se mi vlastně i celkem ulevilo, že už je to tady, když už jsem s tím stejně počítala, a Majda to bude mít aspoň odbyté.
Sice mám tento týden nabitý různými povinnostmi, starostmi a vyřizováním víc než obvykle, ale ono se to nějak zmákne, něco se holt bude muset dohnat dodatečně a svět se kvůli tomu určitě nezboří.
Navíc jsem si znovu uvědomila, jak moc fajn lidi kolem sebe mám. Kamarádka, která má děti ve stejných třídách ve školce, jako jsou naše holky, se mi hned nabídla, že mi Aničku ze školky vždycky vyzvedne a vezme ji i na cvičení, kam chodí i její holčička. S další kamarádkou, která má stejně staré děti jako Majda (a taky mají neštovice) a bydlí u nás v baráku, jsme domluvené, že si podle potřeby navzájem děti pohlídáme – kvůli nákupu apod. No není to štěstí v dnešní době?
Do toho mi tu Majda pouští koledy v nějaké disco úpravě 😉 a volá na skládání puzzle. Tak prchám, mějte se fajn.
Když jsem si přečetla máme je, myslela jsem si, že vši 🙂
My nešovice neměli, tak ani nevím průběh, atd..
Petro,
to je teda radost 🙂
A je super, že máš okolo sebe dobré duše, co pomohou.
Tak přeju, ať je průběh mírný a brzy je to za Vámi.
Já když je měla, tak jsem měla snad stovky pupínků, i v uších, nose, v přirození, no hrůza. Dodnes si pamatuju, jak mě máma strašila,ať si to neškrábu a ono to tak šíííleně svědilo. Hlavně tam dole 🙁
Tak to úplně chápu. Já jsem se “radovala“ před 2-ma lety. Byli jsme se nakazit, protože jsem věděla, že pak půjdu do práce a byla by to mnohem větší komplikace. Celkem jsme s neštovicemi strávili doma 6 týdnů (2 děti po třech týdnech).
Tak přeji málo svědění a žádnou teplotu!
Petro, tak to gratuluji, aspon to budete mít za sebou:)
Mě to ještě čeká, ale kdy??? Už jsem měla tendenci dceru nechat nakazit od souseda, ale vzdala jsem to, ted je velká a bude to, si myslím horší, než když je dítě menší:)
Přejí brzké uzdravení a ty se moc nehon a věnuj se pupínkům:)))
Tak nevím, jestly bych se radovala. Ale u nás by zrovna v tuto chvíly byly strašně nevhod.
Jinak jsme je ještě neměly a doufám, že do prosince se nám vyhnou :-)) Pak mi to už vadit nebude :-))
Ve škole zatím taky nic není.
Říká se, že čím dříve, tím lépe :-))
Ať je máte brzy za sebou a hlavně bez komplikací a nepříjenmostí :-))
Hm, gratuluji.
Lu dostala neštovice hned první rok ve školce.
Any odolává už třetí rok (zato teď lehla s hnusným kašlem).
Tak ať to máte brzy za sebou, bez zbytečných nepříjemností a komplikací.
A taky říkám, že mám kolem sebe spoustu skvělých lidí…
Normálně je třeba není až tak vidět, ale jak je potřeba, “vyplují“.
;o)
No když není zbytí je lepší je dostat, čím dřív tím líp.
Přeju jí,aby jí to moc nesvědilo,tobě co nejmíň pudru po bytě a rychlé uzdravení:)
Tak po necelých třech týdnech napjatého očekávání je to tady. Ještě včera před polednem jsem kamarádce říkala, že my pořád nic, a o 10 minut později, když jsem vyzvedávala Majdu ze školky, jsem zjistila, že už to není pravda 😉 První flíček jsem viděla hned, jak vylezla ze třídy. No a další nebylo potřeba hledat nějak extra složitě a dlouho. Sice to byly zatím jen růžové puntíky, ale i paní učitelka mi potvrdila, že jsou to ony – neštovice. Majda už byla jedna z posledních u nich ve třídě, kdo pořád odolával.
Tak se mi vlastně i celkem ulevilo, že už je to tady, když už jsem s tím stejně počítala, a Majda to bude mít aspoň odbyté.
Sice mám tento týden nabitý různými povinnostmi, starostmi a vyřizováním víc než obvykle, ale ono se to nějak zmákne, něco se holt bude muset dohnat dodatečně a svět se kvůli tomu určitě nezboří.
Navíc jsem si znovu uvědomila, jak moc fajn lidi kolem sebe mám. Kamarádka, která má děti ve stejných třídách ve školce, jako jsou naše holky, se mi hned nabídla, že mi Aničku ze školky vždycky vyzvedne a vezme ji i na cvičení, kam chodí i její holčička. S další kamarádkou, která má stejně staré děti jako Majda (a taky mají neštovice) a bydlí u nás v baráku, jsme domluvené, že si podle potřeby navzájem děti pohlídáme – kvůli nákupu apod. No není to štěstí v dnešní době?
Do toho mi tu Majda pouští koledy v nějaké disco úpravě 😉 a volá na skládání puzzle. Tak prchám, mějte se fajn.