Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Děti narozené na jaře a v létě 2005
V rámci úprav na VD byla většina příspěvků z původní rubriky Zápisníčky přesunuta právě sem do diskuzí. Mezi ně patří i zápisníček, který v červenci 2006 založila Pomněnka pod názvem Batolátka a který byl určen především maminkám dětí narozených na jaře a v létě 2005.
Veškeré příspěvky z tohoto zápisníčku najdete nyní právě v této diskuzi.
Věřím, že tato úprava přispěje k tomu, aby se maminky tehdejších batolátek zase našly a mohly probrat, jak jim ty děti neuvěřitelně rychle rostou 😉
Vím, že je to nezdravé, ale kouřim, a chodím na balkon tak, aby mě moje dcerka neviděla, jelikož potom za mnou chodí a přelézá parapet.
Vždy, když mě hledá, ví, že mě najde na záchodě..A tentokrát jsem tam ale nebyla, stál jsem na balkoně a najednou je po bytě ticho, jdu se kouknout kdepak je, a na seděla u dveří u zachída, měla je otevřené(nejspíš jsem je nedovřela)…Tak jí říkám „Kristýnko, tys mě hledala?“ a ona natáhla ruce a krásně se usmála…Je jí 10 měsíců:-)Vlastně za 2 dny 11:-)
No jo, Ty už jsi to zažila – jsi zkušená matka.
Ale to víš, já jsem matkou poprvé, tak mě to překvapuje. A přivádí k úsměvu.
A jestli to dělali moji synovci a neteře (jsem několikanásobnou tetinou), tak si to neuvědomuji nebo nepamatuji (no, někteří jsou už ve věku, že by pomalu už ze mně mohli udělat pra-tetinu…)
Tak naše malá se tento týden naučila říkat i „já neumím“ – buď se u toho tváří strašně nešťastně, nebo se rozčiluje. Oboje vypadá tak kouzelně 🙂
Jaruško, to je normální. Moje dětičky to taky tak dělají. Když už to umí, tak ten můj „úkon“ vrátí na začátek a pak to udělají samy. Vždyť to přece už umějí, ne? :-))
eliško Ty jsi teda podšívka:-)))) ale moooc šikovná holka…jojo přece se nebudeš předvádět zrovna když to Máma chce…ale když se rozhodneš sama to je jiná:-))))
Tak, za pár dní mi budou dva roky, rozhodla jsem se, že mámu šokuju a přes to, že téměř nemluvím, občas vypustím nějaké složité slovo, které by máma nečekala…například v sobotu pršelo a nechtěli mě pustit ven a babí pořád opakovala, že prší…už mě to fakt štvalo, asi si myslela, že jí neslyším, tak jsem řekla: PRŠÍ (no, dala jsem si záležet, aby mi bylo rozumět). Cestou z krámu jsem dneska mámě udělala radost a místo mého oblíbeného hafhaf – na psa, jsem řekla – PES (byla jsem maminou nucená to několikrát opakovat – asi si myslela, že špatně slyší). No a pak jsem zase chvíli mlčela a to největší překvapení jsem si nechala po večeři, přišla jsem za mámou a povídám: UKAŽ! (zase naprosto bez šišlání) Mámě málem vypadly oči z důlků, hned popadla telefon a volala babí, že jsem potvora, že mluvit umím, ale nechávám si to pro sebe – konečně to pochopila…
Ale myslím, že slova stačí a věty – to je pro mě zbytečná věc, protože stačí říct jedno slovo a ukázat nebo zakňourat…
No nemám pravdu?
Pápá Eliška
No, naše Lu je expert.
Když se třeba náhodou zapomenu a obuju jí a zavážu papučky, tak je schopná si je zase vyzout, jen aby to mohla udělat sama.
A vůbec je takhle důsledná – že se prostě „vrátí“ do okamžiku či situace, aby zamýšlenou akci provedla celou skutečně sama.
Jo, a Any občas pronese „sama maminka“ – to když se jí něco nechce dělat a naopak vyžaduje 100% pomoc maminky.
jj, jsou to potvůrky:-)). Malý si teď oblíbil slovo „sam“, „tavej“ – vstávej, „putiš? ktka“? – pustíš krtka? nebo „putiš? auta“? (Jinak buď brečí nebo mluví, i když řeč ještě není nejsrozumitelnější, ale už taky skloňuje a spojuje slova)
Když dělá něco zakázaného a načapu ho tak se začne „falešně“ smát. Nebo když se mu nechce spát, tak vždycky příjde s úsměvem a říká „hoj“ (párkrát jsem ho už spát neposlala, ale když vidím, že je unavený tak jo, když ho šel odvést tatínek, tak malý s brekem volá „mamííí“ – je mi to vždycky líto, ale musí)
Jednou jsem ho poslala spinkat po obědě, chvíli si tam něco mluvil a pak najednou ticho, říkala jsem si, že je fajn, že už spí, asi za pět minut jsem se šla podívat a malý ležel na bříšku pod postýlkou a vesele si tam na zeď kreslil voskovkou autíčka (musela jsem zachovat přísnější výraz v obličeji, řekla jsem, že se to nemůže, ale ve skutečnosti mi cukaly koutky jak jsem se chtěla smát:-))
Jinak až na to, že máme teď období vzdoru (kdy se povětšinou vzteká, že mu něco nejde nebo spadne)tak si celkem dlouho dokáže hezky hrát.
No a taky je nějak moc společenský, nikoho se nebojí, třeba když jsme venku, klidně si sedne k úplně cizím lidem a začne si s nima vykládat, culí se nebo se začne předvádět (třeba začne tancovat). Jednou se natahoval k jednomu staršímu pánovi, když jsem ho nechtěla vzít na ruce, klidně by se od něj nechal nosit. Ten pán mi potom říkal, že si mám dávat pozor, ať mi ho někdo neukrade – cítila jsem se docela trapně, protože já ho hlídám. Myslíte, že je to normální (asi by bylo blbé říkat mu ve dvou letech, že jsou i zlí lidi).
Jinak má kamarádku ve stejném věku, vždycky se na ni těší, hrajou si spolu, honí se a už se dokonce i „pohádali“ o auto:-)
Slovo „moje“ patří taky k oblíbeným. Všechno je teď její :-))
Nádherně zní „můůůj táta“ – to máme skoro slzy v očích, jak to zní překrásně. Jen „moje máma“ zatím nic…. 🙂
Slovo „moje“ patří taky k oblíbeným. Všechno je teď její :-))
Nádherně zní „můůůj táta“ – to máme skoro slzy v očích, jak to zní překrásně. Jen „moje máma“ zatím nic…. 🙂
Jé, to je zlatý věk, tahle batolátka!
Už nejsou miminka, a jsou tak rozkošní! :o))