Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Vztah mezi sourozenci
Dobrý den pani doktorko,prosím, jaká by byla vhodná reakce ze strany rodiče vůči staršímu ze sourozenců: máme dvě děti – Amálie 3,5 roku, Tadeáš-půl roku,Amálie se však vědomě nechová k Tadeášovi hezky,cíleně ale skrytě a nebezpečně ubližuje. Tadeáše musím doslova chránit a stále nad nimi bdít a v případě nutnosti zasáhnout. Vysvětlování nepomáhá.Jako rodiče se jí snažíme maximálně věnovat,aby se necítila špatně kvůli příchodu sourozence na svět.Jak správně reagovat tak, aby cítila potřebu jej mít ráda, neubližovat mu, co při dalším ataku říct?Nechci ji stále „buzerovat“.Děkuji. Lenka Lesova
je samozřejmě nemožné toto provádět – a proč? protože mu ubližuje a to je špatné. ty se prostě bráníš tomu říct, že ubližovat jinému je špatné. místo toho řekneš nemožné. ale proč je to nemožné? to to dítě zamotá ještě víc.
Řekla bych jí, že to musí být pro ní opravdu hrozné, chtít sestřičce tohle dělat, že jsem opravdu moc ráda, že mi to řekla a že je samozřejmě nemožné toto provádět živému tvorovi, takže jsem opravdu velmi šťastná, že to dělá hračce a že jí miluju, že není nic špatného na tom takové věci cítit, jen je potřeba je dělat tomu, koho ¨nebolí, např. panáčkovi, polštářku….
Já mám pořád divný pocit, že si myslíš a nejen v této diskusi, že Maruška může cokoli a je to v pořádku, ale tak to není, v pořádku jsou „jen“ její pocity – jakékoliv.
A k tomu nucení aby brášku milovala, to byla reakce na dotaz paní, ona tam přímo píše, že by chtěla, aby dcerka měla potřebu mít brášku ráda. To nebyla reakce na tebe.
ale já bych nenutila dceru aby milovala brášku, ať si ho klidně i nenávidí, jen aby pochopila, že ubližovat druhým je špatné a prostě se to nesmí. a z tvého příspěvku jsem pochopila, že -teď smyšlený příklad který obě musíme pochopit stejně-když by maruška schválně řízla nebo bodla lauru nožem, tak bys jí taky neřekla že se to nesmí? nějaký přesměrování na neživej předmět beru, ale když neřekneš u toho když bude rvát panáčkovi hlavu a bodat do něj nůžkama že tohle prostě ne, tak co?budeš čekat že to pochopí sama dřív než zabije ségru?
Někomu, kdo cítí nenávist vysvětlovat, že jí cítit nemá, že má naopak cítit lásku, je jako chtít, aby slunce nesvítilo ve dne, ale v noci, nejde to, nikdo nemůže rozumově takovou věc provést, ani dítě. Změnit se to dá jedinou cestou – prožitím.
Je ale jasné, že kvůli tomu, co dcera cítí /a co cítí je správné, protože to cítí/, nemůže ubližovat jinému živému tvorovi. Proto moje rada zní přesměrování na neživý předmět, tam ji nechat vybít, prožít své bolestné emoce, myšlenky a tím by měly začít i odeznívat.
Jakékoli potlačování, vysvětlování = nepochopení, nepřijetí bez podmínek, povede pouze k větší, skrytější agresi vůči synovi, popř. k sebeagresi, a určitě za to nebude moci ona.
no jo, ale ona ubližuje bráchovi, živému tvorovi.
ano, viníci neexistují,
ale já jsem neuvedla, že si má koupit jiné miminko, ale panáčka, jestli to není někomu jasné, tak panáček je neživá věc, pro upřesnění, pokud se to zdá složité.
Panáček = neživá věc
kotě = živý tvor.
lien, takže když dítě třeba chytne šutr a zabije kotě nebo nějaký jiný bezbraný zvíře, tak mu ani nenaznačíš, že je to špatné?? spopusta vrahů, pedofilů apod. po zatčení říká, že „si nemohli pomoci“. takže jsou podle tebe nevinní?
Přesměrovat – náhrada za brášku, kupte jí panáčka a to co píše paní poradkyně, až bude mít chut ublížit, at přijde s panáčkem a ukáže vám, co by s bráškou nejraději udělala (pompci jí zpočátku když uvidíte, že mu ubližuje, přinést panáčka, postupně by se mohla naučit sama). A%t je to cokoliv, nehodnotte jí, i když ho bude chtít třeba zabít, vyvarujte se říkat, zda je to dobré nebo špatné, protože ona to tak prostě cítí a nemůže si pomoci.
Dobrý den, ano rozumím vám, pro některé děti je to velmi těžké vyrovnat se s příchodem sourozence a pro rodiče je to velmi složité to doma ustát. Zapojení do péče může u někoho fungovat, zkuste to. Je však možné si s dcerkou promluvit a vysvětlit jí její chování, které ona zatím dělá „nevědomě“. Říct jí, já vím, že ty ubližuješ Tadeáškovi, protože mám strach, že tě nemám ráda. Chci abys věděla, že tě mám moc ráda a kdykoliv se budeš chtít pomazlit, tak můžeš přijít.“ Nebo jí vyloženě když ji nachytáte vzít do náručí a říct jí: „ty se potřebuješ pomazlit, že? ty jsi smutná a tak mu ubližuješ. Víš, nelíbí se mi, když mu ubližuješ a přesto tě mám moc ráda.“ Zkuste si spolu domluvit jak budete tyto „ubližovací“ situace v budoucnu řešit. Třeba i říct, že když ji „napadne“ mu ublížit, tak že má nejdřív přijít k vám a společně tu „myšlenku“ odeženete. Zkuste si s tím „hrát“. Někdy mohou dětem k vyrovnání se s touto situací pomoci homeopatika nebo Bachovy esence. Jde o to vydržet a pomoci jí se s tím vyrovnat – a nějak toto období zvládnout ve zdraví. Držím palce!
Sice nejsem psychlog, ale určitou zkušenost mám. Děti jsou v podobném věku, také starší holčička a mladší chlapeček. Jednou jsem třeba dcerku přistihla, že syn ležel na podlaze a ona nad něj postavila dětskou stoličku, aby se nemohl otáčet. Jindy zase nutně musela ochutnat kapičky co malý dostával, aby o něco nepřišla. Rada mojí tchyně (mimochodem bývalé p.užč. z MŠ) zněla – Zapoj dceru do péče o synka. A tak se o něj staráme spolu. Řekly jsme si, že o něj budeme pečovat společně, protože nás potřebuje obě a já zase potřebuji její pomoc. Aby se necítila odstrčená. Takže to vypadá tak, že mi pomáhá a je u toho hrozně důležitá a hlavně spokojená:-) Snažím se vyvarovat vět typu: Teď musíš počkat než udělám s malým to či ono, ale řeknu, tak pojď nejdříve malého spolu přebalíme a pak si půjdeme spolu hrát.Všechno chce svůj čas a ten starší si vždycky musí zvyknout, že už není středobodem vašeho vesmíru, ale, že už prostě máte ty středobody dva:-)