Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Vaše zkušenosti s výchovou dětí
Maminky,tuhle diskuzi jsem musela založit po další malé roztržce s mým mužem-nehádáme se, spíš si vyměňujeme názory ohledně výchovy naší 3,5leté dcery.Můj muž je spíš razantní-hned se vztekne,zakřičí nebo prostě dojde a plácne ji po zadku(když jí třeba řekne ať si jde uklidit hračky a malá ho neposlechne-řekne jí to jednou a pak hned jde a šup po zadku) já jí to řeknu dvakrát a po třetí k ní dojdu v klidu na ni promluvím upozorním ji že byla 2x napomenutá a ona bud poslechne a uklidí si to nebo ne a pak jí dám po zadku taky.TAk je to ve všem-já to řeším v klidu a na několik způsobů a manža řeší všechno hned.Jenže pak to vypadá že ji všechnodovolím a žeji rozmazluji -to tvrdí manže.Mě přijde zbytečné hned křičet a vztekat se.Já spíš zakročím když už je to akutní-dělám chybu?nevím jestli jsem to tady správně popsala-jak to máte vy doma? rovnoprávnost nebo převažuje jedna strana?díííky
Zuzi, to počítání do tří funguje i u nás:)))
Tak u nás je to spiš naopak:-)já jsem ta ,,přísnější“ maminka a s tatínkem je aspoň sranda:-))too jsou slova mé předpubertální dcery..a taky mami,po kom ty seš,že chceš ať je furt uklizeno???
No a teď vážně….fyzické tresty se u nás nepěstují,teď už by neměly smysl..když byla dcera mladší,naučila jsem ji,že počítám do tří a pak tedy na zadek,spíš za takovéto zlobení-skákání,neposlechnutí..stačilo to párkrát dodržet,pak už si ze mě dělala legraci a počítala sama,ale s tím,že už se zvedala a šla to udělat,to už jsme se smály obě:-))
K manželovi si možná párkrát dovolila víc než ke mně,ale ne nějak bez respektu,takže se ti upravilo tak nějak samo.Malý má ze mě taky větší vítr,ale to je tím,že jsem s ním doma a taťka,když už doma je,tak si s něma hraje:-))
snažím se vcítit do dětské duše a když vidím že je malý nevyspaný a pak je tedy i zlobivý a opravdu s ním není k vydržení-řeknu si jak bych se chovala já?Kdybych byla nevyspaná?a pak se podle toho chovám-nekřičím na něj ani to nejak nehrotím.Sanžím se prostě uvažovat takhle..
Příklad s těma hračkama – a co třeba zahrát si hru – uklidíme hračky spolu, já sesbírám kostičky a ty to ostatní (např.) a kdo to bude mít dříve uklizené. Udělat takto párkrát, brát to jako hru, ne jen říkat “ukliď si to“ apod. Děti rozkazy moc neberou, spíš pak naopak neposlouchají…
Přítel je kliďas, ani jeden neuznáváme fyzické tresty nebo řvaní na dítě, jakékoliv. Souhlasím, že to chce trpělivost, s dětmi to ale jinak nejde:-)
Myslím, že by to chtělo si s manželem pořádně promluvit a ujasnit si pravidla.
My dospělí chceme, aby nás děti poslouchali, aby poslouchali naše pravidla, která jim vytváříme.V tom případě ale i my dospělí musíme mít mezi sebou také pravidla, jinak je z toho začarovaný kruh a nikam to ve výchově nevede. A děti velmi dobře vytuší situaci a dokáží jí “zneužívat“.
Děti potřebují příklad/y, jak bysme to udělali my, my je něco učíme. Jen tak říkat “udělej tohle a tamto“…kdepak….My je naučíme tomu, jak se oni sami budou chovat ve svém dalším životě…..
A pak děti mají rádi hry, a pravidla se dají naučit právě hrou. Kdože to o té “škole hrou“ mluvil už hooodně dávno:-)Takže za všechno může Komenský:-)
Ty jo, tolik chyb???
Pán bůh mě obdaroval hodně živými dětmi:))
Doufám, že už je to v pořádku:)
Oh, chyba, můj manžel je stejný, jak tvůj, ne jak ty:)))
Mysko ja to taky radeji resim v klidu i kdyz jak kdy ja jsem malinko cholericky povaha.Manzel ten je pohodar ten nejak moc nerve spis pak zakazuje ja mam 11 15 let a ctyrmesicni mimco,ale na to se to jeste nevztahuje to je milacek.U nas je spise problem ve me ja bych potrebovala byt vice duslednejsi manzel zakaze ja se pak primluvim zadonim a povoluju,kdyz me pak ten vztek prejde a je mi jich pak taaaak lito a oni ty mrsky to vedi ze je maminka takova mekota a zneuzivaji toho teda spise ta starsi.A hlavne mam i pak na sebe vztek,ze manzovi tak trochu podryvam autoritu.A pak taky dny kdy jecim jak hysterka a je mi to stejne k nicemu a pak se snazim jim vysvetlovat a to oni me neposlouchaji a je to porad dokola
Myško, jsem úplně stejná a co se týče manžela, tak je stejný jak ty:)
Má vždycky nervy na pochodu, když ho děti neposlechnou, trpělivost nulovou a já to pak řeším a on mě řekne, ty jí dovolíš, ty jí nenadáš, tobě je to jedno, tak mu říkám, že se snažím vše vyřešit v klidu a najít komprosis:)
Mám hodně železné nervy, ale pokud má trpělivost přeteče s dětmi, tak dostanou i po zadku:)
Od toho ty děti máme, aby i zlobily a pokud na to nemáš nervy, tak jsi si ty děti neměl pořizovat:) Tohle mu připomínám jednou za čas:)
A to máme hodně zlobivé děti, no jo, ale stejně je milujeme neskutečně:)
Pán bůh mě totiž o
Maminky,tuhle diskuzi jsem musela založit po další malé roztržce s mým mužem-nehádáme se, spíš si vyměňujeme názory ohledně výchovy naší 3,5leté dcery.Můj muž je spíš razantní-hned se vztekne,zakřičí nebo prostě dojde a plácne ji po zadku(když jí třeba řekne ať si jde uklidit hračky a malá ho neposlechne-řekne jí to jednou a pak hned jde a šup po zadku) já jí to řeknu dvakrát a po třetí k ní dojdu v klidu na ni promluvím upozorním ji že byla 2x napomenutá a ona bud poslechne a uklidí si to nebo ne a pak jí dám po zadku taky.TAk je to ve všem-já to řeším v klidu a na několik způsobů a manža řeší všechno hned.Jenže pak to vypadá že ji všechnodovolím a žeji rozmazluji -to tvrdí manže.Mě přijde zbytečné hned křičet a vztekat se.Já spíš zakročím když už je to akutní-dělám chybu?nevím jestli jsem to tady správně popsala-jak to máte vy doma? rovnoprávnost nebo převažuje jedna strana?díííky