Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
komplikovany vztah k mame
Chtěla bych slyšet vaš nazor-Moje vlastni mama se o nas moc nestarala a v osmi letech me odebral soud a byla jsem dána do pece tatovi.Devet let jsem ji nevidela pak jsem se snazila navazat k ni nejaky citovy vztah,ale vse zkazila svym chovanim a svym zpusobem zivota jaky zila Ve svych ctyriadvaceti letech jsem s ni prerusila veskery kontakt.Nemam na detstvi a na ni dobre vzpominky,presto jsem ji ted po necelych deseti letech potkala a chce se mnou opet navazat kontakt.Nevim,neco mi rika,treba se zmenila a neco dalsiho ve me mi radi zase ti ublizi nema to smysl.Nevim jak se rozhodnout ted ve svych skoro ctyriatriceti letech mam tri deti a naprosto spokojene manzelstvi a nevim jestli mam chut ji poustet ke me do zivota.Mam ze sebe pocit ze k ni nemam sebemensi vztah ja ji videla jen nekolik malo let z meho zivota a na ty dobre nevzpominam.Myslite,ze to muze byt ted jine?
Bamisko, i já jsem to tak chtěla napsat, že mi to připomíná Poštu pro tebe, já ji sleduji a téměř vždy bulím 🙂 Někdy je to fakt smutné.
Pavco, to co mezi vámi bylo, víš jen ty. Já bych jí druhou šanci dala a uvidíš, co se změnilo. Máš pravdu v tom, že děti mohou prozatím zůstat stranou. Na pocit, že se nezměnila, nedej, spíše se přesvědč. Držím palce.
Pavčo, chápu, to ale na tom, co jsem napsala nic nemění. Je jasné, že nezapomeneš, stačí odpustit. 🙂 Držím vám oběma palce.
ono to má dvě strany moooožná se poilepšila a opravdu chce sekat latinu, ale příjde mi trochu absurdní, že když byla už dospělá a měla dítě které ji nejvíc potřebovalo tak to nešlo a ted najednou……je to divný pocit, musíš si to stejně rozhodnout sama….ono lidé se nemění vidím to třeba na svém otci, nemoc ho změnila v příjemného dědu jen na chvíli a už je zase ve svých kolejích….nějak bych tomu nevěřila, tak nějak mi to připomíná poštu pro tebe kde si ty lidé odpustí a je to ok myslím, že tak to nefunguje, je to někde uvnitř a to musíš překonat pokud chceš a sama bych se bála toho aby mi zase znovu neublížila …….hodně štěstí
Mariko uvidim,ja mam takovy pocit totiz ze se moc nezmenila nedokazala to za cely ty let meho zivota co ji znam.Uvidim mozna to zkusim,ale zatim do toho nebudu zatahovat me deti.Nevim jeste si to rozmyslim,je to hrozne tezky
Pájo, já jsem taky pohřbila všechny city k otci, ale jak už jsem psala, vše jsem odpustila, jsem dospělá a ti mají mít už rozum:)
Pokud ti způsobila tolik bolesti, tak se na ní vyprdni, at v tobě neprobudí vzpomínky na dětství:)
holky jsem na jednu stranu rada,ze si muzu o tom s nekym popovidat a slyset na to nejaky nazor.Diky za to.
lien matka je jen jedna,ale to co ona zpusobila a jak se o nas nestarala tak,ze musela prijet socialka a odebrala nas tak na to se moc zapomenout neda.A prave ona uz jednou sanci mela prave tu kdyz jsem ji videla po decviti letech.Bohuzel jsem se zklamala.Po pravde receno ja k ni nemam cit jako k mame,vice citim k zene meho taty,ktera me pak posleze vychovavala i kdyz to tam take nebylo jednoduche,tak ji beru jako sveho rodice.Nicmene jestli ode me tu sanci dostane,tak ji uz nemuzu brat ani jako mamu,je to hnusny,ale chci rici,ze ve me zabila veskery cit k ni
Zaujmi postoj – to je ta hodná paní sousedka. Nečekej nic víc, nic míň a možná budeš příjemně překvapená. (!!Sousedkám se peníze ani movitý majetek nepůjčuje!! to jen tak na okraj…)
Na to ti těžko odpoví někdo jiný, než ty sama. Matku máš jenom jednu a krev není voda.
Pájo, tak tvoje dětství mě moc mrzí:((((
Ale já bych se přikláněla k tomu, že se aspon trochu polepšila:)
Víš, já jsem od patnácti let neviděla svého otce, protože se s mamkou rozvedli a odstěhovali jsme se pryč:)
10.let jsme se neviděli, žádný kontakt a pak zničehonic jeho sestra, moje teta se mnou navázala kontakt, bydlí s mým otcem na jednom gruntu:)
Od té doby se stýkáme, píšeme si, prostě je to ted báječné:)
Nemohla jsem otce vystát, byl alkoholik a řezal nás, ale vše jsem mu odpustila a máme ted rovnoprávný vztah:)
Víš, někteří rodičové změní názor na své dítě, až poté, co mají svou rodinu, děti, prostě jejich dítě se stalo dospělým jedincem, jako jsou oni sami:)
Akorát ted všichni litujeme promarněného času, co jsme se neviděli:)
Ale dej na radu tvého srdíčka, zkus to jednou a pokud to nebude ono, tak to nechej tak, jak to bylo doposud:)
Držím palečky:)))