Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
komplikovany vztah k mame
Chtěla bych slyšet vaš nazor-Moje vlastni mama se o nas moc nestarala a v osmi letech me odebral soud a byla jsem dána do pece tatovi.Devet let jsem ji nevidela pak jsem se snazila navazat k ni nejaky citovy vztah,ale vse zkazila svym chovanim a svym zpusobem zivota jaky zila Ve svych ctyriadvaceti letech jsem s ni prerusila veskery kontakt.Nemam na detstvi a na ni dobre vzpominky,presto jsem ji ted po necelych deseti letech potkala a chce se mnou opet navazat kontakt.Nevim,neco mi rika,treba se zmenila a neco dalsiho ve me mi radi zase ti ublizi nema to smysl.Nevim jak se rozhodnout ted ve svych skoro ctyriatriceti letech mam tri deti a naprosto spokojene manzelstvi a nevim jestli mam chut ji poustet ke me do zivota.Mam ze sebe pocit ze k ni nemam sebemensi vztah ja ji videla jen nekolik malo let z meho zivota a na ty dobre nevzpominam.Myslite,ze to muze byt ted jine?
Slepenino to je prave to,ze kdo to nezazil ten zmatek v dusi tak to asi nepochopi.dotedka se premlouvam ,jdi za ni a zkus to s ni,ale neni to tak jednoduche.Koukam,ze si prozila neco podobneho,tak urcite me chapes,ze to neni jen o tom dat nekomu sanci.Ona se k nam fakt chovala hnusne,zajimali ji jen chlapy a chlast.Me a o dva roky mladsiho bratra jeste ke vsemu odebrali za asistence socialky a policie bylo mi osm a pro me nezapomenutelny zazitek.Bylo to pro me sice da se rici vysvobozeni,ale te duse uz…..A mas naprostou pravdu v tom,ze opny si to nepriznaji,kdyz jsem ji dala ve svych 17 druhou sanci tak mi take porad tvrdila jaka se ji stala krivda,jak jsme se u ni meli jak v bavlnce.A nejhorsi pro me je, ze mam pocit,ze me cely zivot srovnavaji s ni a ja si sebou nesu celozivotni mindrak a neustale se vsem snazim dokazovat,ze takova nejsem.Nevim teba se clovek muze zmenit,ale moc tomu neverim.No kazdopadne vam dam vedet,jestli chcete jak to dopadlo.
J8 tuhle zkušenost mám taky a matka mi pořád nabourává chod moji rodiny a to jsme početná rodina, ona přede všemi dělá jak je dokonalá a mě se chtěla ve 13 letch zbavit a dát do dětského domova, protože moje setra v 16 otěhotněla, nakonec se mě ujala babička, matka od tatínka a nikdy ji už nemůžu vrátit to jak se ke mě chovala, dokázala pochopit mé problémy vždy mě naslouchala, prostě zlátá, já se ji to pokoušela vrátit ve stáří, že jsem se o ní starala, nyní když matce řeknu, že moje máma byla babička tak jen odvětí, no to máš dobré tak jsi měla dvě maminky, ale to není pravda a hořkost ve mě zůstává a i když se snažím tak v zápětí mi zase vrazí nějakými řečmi nůž do zad. nemám sílu dělat, že mi hrozně ublížila, ona jen dokáže říct-zapomeň já také zapomněla, jenže ono to nejde a spíš s věkem je to horší.
Já jsem na to, co dělal můj otec nezapoměla, ale byla jsem tak statečná, že jsem odpustila, někteří za to nemůžou, jací jsou, je to v lidech:))
Dejte mamce šanci.Sejděte se na neutrální půdě.Dejte si kávu a popovídejte si.
Tak tentokrat ti Lien musim dat za pravdu s tim odpustenim
Jen s jedním nesouhlasím, jen o to odpustit, ono to není JEN, je to to nejtěžší a bez toho se s ničím vyrovnat nelze.
Danielo, souhlasím, takových nevyrovnaných tady běhá.
Pavco, tak dotřetice všeho dobrého.
Pavčo, já bych asi byla opatrná. Ona se určitě cítí sama a chce mít někoho blízkého, ale to nemusí znamenat, že se změnila. Na druhou stranu teď už ti tak ublížit nemůže, jsi dospělá, máš svoji rodinu, svoje zázemí a oporu.
Pokud jde o setkání, určitě bych se s ní napřed sešla na neutrální půdě, držela bych si odstup. Časem se uvidí.
Lien, pokud někomu zásadním způsobem ublíží rodiče, poznamená to celý jeho život víc, než kdyby to byl strýček nebo i sestra. Nejde jen o to odpustit, ale člověk se s tím asi jen tak raz dva nevyrovná.
Ja uz ji prave druhou sanci dala v tech sedmnacti,ted uz by to byla treti sance