Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Zase mě včera naštval:-(
Dobrý den, tak já bych se chtěla zeptat, proč ten můj chlap, není schopný, když se někde zdrží mi napsat nebo zavolat?? Včera šel z práce ještě na melouch, půl desáté a ho nikde, v deset hodin jsem mu tedy napsala sms, ještě že máme telefony:-) samozřejmě, že hned volal, že je do čtvrthodiny doma, také tomu tak bylo, omlouval se už ve dveřích…Jak mu mám vysvětlit, že nepotřebuju, aby se omlouval, ale aby mi prostě dal vědět, že se zdrží?? Jak to dělají vaši chlapy?? Teď myslím samozřejmě vás holky:-)
Ahoj, zcela s tebou souhlasím, mám to doma taky.jen by mě zajímalo- to oni o nás takový strach nemají a proč?
Manžel je taxikář, takže ten strach mám na místě,ale on to ne a ne pochopit, že když řekne, že jede tam a tam a najednou jsou 3h pryč a on nenapíše ani tu blbou sms, že vše o.k. a ještě se ohradí, že vždy nemůže napsat a pak ještě dodá, že byl s ostatníma na kávě(takže ten čas má na kávu, ale sms ne?)
Nezvykla jsem si na to a měl taky takový komfort, že věděl proč se ozvat ranní sex a podobně, ale…. prostě mu to nepřijde důležité napsat, že se zdrží a já doma trnu.
Naty
Vicikovko, gratuluji, že vám to tak pěkně funguje! A těch hrůzných scénářů se dá zbavit, jen to nefunguje na lusknutí prsty. Je to na dýl, ale stojí za to si o tom aspoň něco přečíst.
Ahoj Mankaš a ostatní stejně „postižené“ :-), můj muž mi taky nepošle SMS i když ho požádám těsně před odchodem – případným odjezdem na motorce. A i když mě to vždcky nehorázně naštve a doma pak chodím jak tygr v kleci, vžycky mě odzbrojí tím svým chlapeckým výrazem: Tak se o mě tolik nesmíš bát! No a jak to mám jako udělat, to už mi ten můj stárnoucí rocker neřekne :-D.
Ahoj Vladimíre, sama ze své zkušenosti vím, že ten tvůj návod nefunguje. Důsledkem toho byl jen fakt, že moje úžasná polovička si dělala co chtěla, já si hrála na vlídnou manželku, trpěla jsem jako zvíře a po čase jsem byla tak vynervovaná, že to přešlo do manželské krize. Manžel samozřejmě chápe, že o něj mám strach, ale nezavolá mi proto, že jednoduše zapomene. Nicméně vím, že se snaží a naschvál mi to nedělá, holt má jen krátkou paměť.
Vím, že my ženy jsme obdivuhodné v tom, že si vytváříme hrůzné scénáře 😀 – nebo já alespoň mezi ně patřím a že ty naše obavy o partnery jsou dost často přibarvené našimi emocemi. Snažím se být tolerantní ženou a prostě to občas neklapne 😀 a pak musí být můj muž opravdu hodně dobrý diplomat, aby obhájil svůj průšvih, který jsem si já vlastně vybájila :-). Ale to on naštěstí je.
Milá Mankaš, jsem rád, že ses pobavila. S úsměvem jde celý život líp. A taky bych tu nerad moralizoval. Rád bych nabídl svůj pohled a nejlíp nějak zvesela.
Jsi úžasná, že dokážeš přejít to, co ti způsobuje tak nepříjemné pocity a strach. Musíš na to být dost silná. A určitě se neboj toho, že by se tvému muži něco zalíbilo moc. Věř mi, že se ti to vyplatí a že nakonec se tobě zase zalíbí něco, co udělá on pro tebe. Láska je právě o tom s radostí dávat a nečekat za to okamžitou odměnu.
Třeba mi i nevěř, ale zkus to. 😉 A neboj se to dohnat do úplného extrému, kdy ho odměníš za cokoliv, co udělá (i neudělá). Uvidíš, jak nejdřív bude totálně zmatený, pak bude chtít hodit pomatení smyslů na tebe a nakonec se ti probudí a bude přesně takový, jakého jsi ho chtěla.
Děkuji za krásnou odpověď…na začátku jsem se fakt zasmála:-) Musím říct, že se svým strachem bojuji už víc jak deset let a ten boj ne a ne vyhrát…ale to už je na úplně jinou poradnu:-) to že mám tátu ještě pohostit, za to že mi nedá vědět, že se zdrží, tak to je jasné, že to by se mu líbilo:-) ale to bych spíš zase řekla, aby se mu to nezalíbilo až moc…Já jsem to tentokrát přešla, jen jak se mě v půl jedenácté zeptal, jak jsme se celý den měly, tak jsem se musela smát…trochu mám pocit, že pokud bych začala měnit já sebe, že by to znamenalo pro náš vztah velkou změnu, nevím jestli v každém směru dobrou…
Milá mankaš, děkuji za pěkný dotaz. Pokud ale chceš vědět, proč ti tvůj milý nezavolá, zeptej se jeho. 😉 Já se jen můžu domýšlet… Možná je to tak, že ta SMS, co tobě přijde vtipná, mu moc veselá nepřijde a proto se blokne (nezapomínej, že jsme pořád jak malí kluci) a just se neozve. Když ty jsi na něj taková, tak si to „vyžer“. Ale může to být třeba i úplně jinak. Nechci dělat mluvčího někomu, koho neznám.
Pokud chceš poradit, jak se zbavit strachu, že se tvým blízkým něco stane, je to pro mě snadnější. Těžko ti pomůže někomu vysvětlovat, co má dělat. Když se sama naučíš tento svůj strach zvládat, nebudeš vystresovaná a budeš moct věci řešit jinak, než „vtipnou“ SMS. Milého radostně přivítáš, řekneš mu, jak ses na něho těšila, budeš mít pro něho připraveného něco, co ho po návratu potěší. On pak časem pochopí, že nemá cenu s tebou bojovat, že nemá odezvu na svou „hru na schovávanou“, že se po něm nebudeš hned shánět, nebudeš posílat SMS a řešit, kde je. A sám ti pak dá vědět, kde je a kdy se vrátí. A když někdy zapomene, nebo se nebude moct ozvat, nebude to pro tebe žádný problém.
Vyzkoušej to a pak mi napiš, jestli to pomohlo. Uvidíš, že se svého strachu můžeš zbavit sama a že můžeš mít se svým chlapem ještě hezčí vztah než doteď, i když nebudeš měnit jeho, ale jen sebe. Věřím, že to dokážeš. A kdybych ti s tím mohl jakkoliv pomoct, napiš.
Přeji krásný víkend!
To máš těžký…co my ženský berem jako samozřejmost / napsat,že jsme dojely,všechno v pořádku / Ti chlapy to berou nějak mimo.Pro ně je normál,že dojeli,vše v pořádku a že my trneme hrůzou,/hlavně v tomhle provozu silničním/ je jim jedno…
Teda na toho mýho si v tomhle ohledu stěžovat moc nemůžu,ale i stane se,že musím psát první. Řekla bych,že chlapy někteří nemaj zdání čím procházíme a bereou to,že máme přehnaný požadavky.
Matildo, tak snad také nebudu někdy psát, že už to mám za sebou:-) Náš taťulda je také rodinný typ, každý den mi volá z práce také jak se máme a podobně, ale z toho mi dvakrát do roka udělá tohle, kolikrát ho sama někam posílám ven, ale on nikam nechce a z toho se nám tak zapomene:-)ale přesně jde o to, že já mám vždycky takový strach, bojím se že se někde něco stane, člověk nikdy neví…dneska vím, že mě bude nosit na rukou, bude se omlouvat, přitom jde prostě jen o to se ozvat…
Ahoj Mankaš 🙂 Tohle jsem zažila s bývalým manželem, nebyl schopný mi dát vědět, že se zdrží, kdy dorazí, kde je… Často jsem umírala strachy, jezdil pracovně i do zahraničí a byl pro něj problém poslat zprávu, že už je na místě, že dojel v pořádku. Vždycky mi říkal, že špatné zprávy přicházejí dřív, než dobré, takže bych se dozvěděla včas, kdyby se mu něco stalo… Co já se natrápila… Šel třeba večer venčit psa, jen tak v trepkách, někoho potkal a já ještě ve čtyři hodiny ráno šílela, kde je… protože si nechal mobil doma, že… 🙂
Ještě že tohle mám už za sebou, teď mám našeho taťuldu, je to rodinný typ, každý den mi píše, že už se blíží k domovu a je rád, když na něj čekám a já si takových maličkostí hodně vážím, takže se doplňujeme… A teď mě zajímá ten mužský pohled 😀
Dobrý den, tak já bych se chtěla zeptat, proč ten můj chlap, není schopný, když se někde zdrží mi napsat nebo zavolat?? Včera šel z práce ještě na melouch, půl desáté a ho nikde, v deset hodin jsem mu tedy napsala sms, ještě že máme telefony:-) samozřejmě, že hned volal, že je do čtvrthodiny doma, také tomu tak bylo, omlouval se už ve dveřích…Jak mu mám vysvětlit, že nepotřebuju, aby se omlouval, ale aby mi prostě dal vědět, že se zdrží?? Jak to dělají vaši chlapy?? Teď myslím samozřejmě vás holky:-)