Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
rozvádím se
Tak, moc se tu teď neobjevuju, mám jiné starosti. Ve stručnosti. U facky nezůstalo, vyřešila jsem to dost ostře – policie, vykázání, trestní stíhání. Tak tu teď tak přemýšlím, jestli nejsem moc drsná. Ale na druhou stranu, jak by to pokračovalo, když čas od jedné facky k napadení (jo a to jsem nebyla vůbec hubatá) byl tak krátký.
No, kdo můžete, držte mi palce, nevím vůbec jak co bude, donedávna jsem plánovala společný život a koukala “skrz prsty“ na ty hrozné samoživitelky, tak se teď přiřadím k nim. Teď jsem ve stavu, že mi to ještě připadá jako nějaká věc, co se děje mimo mě, tak doufám, že až to docvakne, že se nezhroutim.
Je to tvrdá realita, ach jo. Budu ti držet palce. Za pět let už budeš úplně “někde jinde“ a tohle intermezzo bude dávno za tebou. Tak, s chutí do boje. Život máš jenom jeden. Drž se, kočko.
Ahoj Lien,
co to??? Vy jste to nakonec neustáli? Nedávno jsi psala, že se blýská na lepší časy, potom jsi napsala příběh o jedné facce, už tehdy jsem si říkala, to není dobré 🙁 a potom čtu Rozvádím se? Není to příliš rychlé? Nejspíš jste měli problémy ve vztahu dlouhodobě, po jedné neshodě by jsi jistě žádost o rozvod nepodala. Nicméně, můj dojem je, že by u první facky nezůstalo.
Co ta policie? Vykázání? Muselo snad dojít k fyzickému napadení 🙁 Lien, promiň, já se vyptávám jako idiot, ale jsem z toho hodně v šoku jako všechny ostatní 🙁
Škoda, moc jsem ti přála, aby jste krizi ustáli, měla jsem dojem, že na záchraně pracuješ, tak ti můžu popřát jen to, aby jsi všechno zvládla, máš malou holčičku, navíc kojíš, pokus se co nejméně stresovat se, aby jsi nepřišla o mlíčko..Já vím, lehko se radí..ale přeji ti hodně štěstíčka a dej, budeš-li chtít, vědět, jak jsi na tom.
Lien, tady není důvod váhat a rozhodnutí je správné. Holka, to se ví, že tě to dostihne, ale buď silná a dotáhni to do konce. Já jsem před rokem taky utíkala od agresivního přítele, pořád jsem odpouštěla a vracela se k němu až už to bylo neúnosné, vzepřela jsem se z posledních sil a vůbec toho nelituji. Je fakt, že jsem s ním neměla děti, tak to bylo o moc jednodšší, ale už kvůli dětem jsem přesvědčená, že děláš dobře. Já byla na pokraji zhroucení, myslela jsem si, že není úniku a podléhala jsem čím dál víc. Už jsem to vůbec nebyla já, nechala jsem ze sebe udělat trosku. Ukonči to, dokud je čas, čím déle se necháš trápit, tím hůř se z toho budeš dostávat. Nenech si ubližovat. Nevím, co předcházelo tomu všemu, ale násilím se nic nevyřeší. Přeju ti hodně sil.
TaHad
Lien je mi líto čím procházíš:-( vždycky,když se dozvím,že se rozvádí manželství s tak malými dětmi,tak mi nedá se nezamyslet nad tím,jestli byly problémy už dříve nebo se objevily s příchodem miminka,kdy se s rodičovskou rolí nemůže sehrát jeden nebo oba manželé.Znám hodně případů kdy nastaly potíže v tom,že se žena soustředila jen na dítě,nebo táta zjistil,že tátou být ještě vlastně být nechtěl:-(
Ty důvody proč se to stalo u vás, víš jen ty,ale po pravdě-jen z toho co jsi tady na tebe prozradila,mi tak přišlo,že se u vás nevytratila nejen láska,ale hlavně úcta k tomu druhému.Možná to byl extrém,to s tou fackou a co tomu předcházelo,ale pokud spolu nedokážete slušně mluvit a taky řešit konflikty asi by se to stupňovalo..Neznám povahu tvého muže,vlastně ani tvoji ani nevím co vás spojilo na začátku,ale přeji ti z celého srdce ať se rozhodneš správně.Vůči sobě!ne kvůli malé nebo že manžel bude chvíli ,,sekat dobrotu“.Z druhé strany vím,že někdy druhá šance vyjde.Ale jestli je to dobré pro vás zase budeš muset rozhodnout ty sama.Držím ti moc palce a věř,po každé bouřce se rozzáří sluníčko:-)
Pravdu má Marika.A kámošky máš přece tady,ale chtělo by to jednu s kterou bys mohla pokecat osobně,nějakou s prckem,aby bylo o čem kecat kolem dětí a né jen rozebírat trápení…
A každá jsme prostořeká-jsme ženský a je nám to dáno!
Lien, já bych tu prostořekost nebrala tak tragický, já jsem taky taková, ale vždy to obrátím v dobrý žert.
A opravdu nemáš žádný kamarádky? Ono, jak se člověk nemůže někomu svěřit je špatné, já když v sobě strašně dlouho něco dusím, tak pak vybuchnu jak sopka, jsem naštvaná na celý svět, s nikým nekomunikuji a odnese to manžel, ale opravdu jen, když už nemůžu.
Takže jsem ráda, že mám jednu přítelkyni, které vše můžu říct a já jí taky vždy vyslechnu.
Jinak ten princ dojede, všechny rány se na srdíčku zacelí a nabídneš srdce dalšímu, který tě bude mít rád takovou, jaká jsi.
Hlavně nám sem hodně piš, at se ti uleví, jo a papej, malé by dieta nesvědčila:)
Mám tu pro Tebe naději ze života mý kámošky.
Doma měla taky dusno /to mi připomělo při tvé odpovědi/,před koncem jí začal nadávat,podezírat,když po mateřský nastoupila do práce,chtěl aby zůstávala doma.jednou z ní vypadlo,že jí zmlátil.
Podala žádost o rozvod,dokonce si našla přítele.Vydrželo to pár měsíců-byl od ní z práce,bydleli s dítětem v podnikové ubytovně.Začly problémy s ním,tak od něj odešla ke mě.Uděla to nejlepší co mohla-stejně to nemělo budouctnost.
Po měsíci díky malýmu se s ex manželem dali dohromady.
To víš začátky nebyli lehký,několikrát jí to předhodil,že měla chlapa.Tak si spolu jednou sedli a dohodli se,že jestli mají zůstat spolu nechají minulost minulostí a žačnou znova.
Nevzali se,ale už spolu žijí asi 8let.Pořídili si dalšího kluka a ikdyž to tam něky skřípe /jako všude/jsou spolu.
Z okolí znám i případ,že se vzali 2x a po třetí né a snad ten pocit,že jsou bez “papíru“ä ten druhý může kdykoliv odejít jim to klape.
Nechci dávat naděje,to né.Ale kdoví.Snad ta žádost o rozvod pomůže.Když uvidí,že to jde do krajností přehodnotí své chování.A tím co projdete při rozvodu Vám může pomoct pochopit,kde se stala chyba a napravit to i bez toho slůvka ANO v dobrém i zlém.
lien,nevím, jestli máš přerostlé ego,ale rozhodně ti možný rozvod nezávidím. ale máš pravdu, že můžete fungovat jako otec a matka zvlášť.
píšeš,že nečekáš prince a neumíš si nejspíš udržet vztah, no ona ta tvoje pusa prořízlá hodně konplikuje život asi všem, někde jsi psala,že nemáš ani kamrádky, takže jsi podle mě dost silná osoba, ale vnitřně se sebou nevyrovnaná,mů názor facky do fungujícího vztahu nepatří hodně štěstí s dítětem marcela
No, Marcelo, jestli silnou osobností myslíš přerostlé ego, pak jistě, to je příčinou mnohých mých problémů.
Hanino, mě dost mrzí, že kdyby můj muž nebyl vulgární hrubec, tak v jiných oblastech byl úplný ideál. Pracovitý, štědrý, finančně nás zabezpečoval výborně, co jsem potřebovala obstaral, spravil i na malou vždy myslel aby měla nějaké vyžití apod. No, uvidíme, jak se situace vyvrbí. Neumíme fungovat jako manželé, tak snad budeme fungovat jako matka a otec, doufejme. Zvláštní je, že k němu ani teď nechovám žádnou zášť, spíš stále doufám, že to bude nějak řešit.
Mariko, díky, ale já snad už ani žádného prince nechci, nějak ty vztahy neumím, nebo co.
Lien, taky jsi mě šokovala.
Ale jakuž bylo řečeno pod tvým článkem o facce, udělal to jednou, může to udělat i podruhé.
Hlavně se nesnažte to látat, dítě by to odneslo, už kvůli ní musíš ted být statečná a dívat se dopředu na budouctnost tvou a její a uvidíš, bude jen líp.
I když mi je líto dětí, které nemají tatínka, ale radši žádnej, než mít doma násilníka, který bude bít maminku před dítětem.
Bud statečná, držím palečky, at to zvládneš a nezoufej, on se ten pravý prostořeký princ na bílém koni určitě objeví!!!!!!