Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
rozvádím se
Tak, moc se tu teď neobjevuju, mám jiné starosti. Ve stručnosti. U facky nezůstalo, vyřešila jsem to dost ostře – policie, vykázání, trestní stíhání. Tak tu teď tak přemýšlím, jestli nejsem moc drsná. Ale na druhou stranu, jak by to pokračovalo, když čas od jedné facky k napadení (jo a to jsem nebyla vůbec hubatá) byl tak krátký.
No, kdo můžete, držte mi palce, nevím vůbec jak co bude, donedávna jsem plánovala společný život a koukala “skrz prsty“ na ty hrozné samoživitelky, tak se teď přiřadím k nim. Teď jsem ve stavu, že mi to ještě připadá jako nějaká věc, co se děje mimo mě, tak doufám, že až to docvakne, že se nezhroutim.
Radko, není žádným tajemstvím, že nemám, to jsem psala v mnoha příspěvcích. A nečekala jsem pozitivní reakce, vím, že jsou tu lidé, kteří mě nemusí. Myslím, že co jsmě měly už jsme si pověděly, nepíšeš mi žádné novinky.
lien, tady na vd můžeš čekat hlavně pozitivní reakce, a to víš. proto jsi to sem napsala.já ale jsem prostě taková, že píšu, co si myslím. a myslím si, že máš problém hlavně ty. upínáš se k “náboženství“ pratelných plenek, neočkování, bio stravy, života bez televize a ostatních vymožeností (na odbourání netu jsi ale měkká) apod… ne proto, že bys byla o tom přesvědčená, ale proto, že se chceš zařadit někam jinam, než je manžel a ostatní zbytek světa. máš velký problém, ale sama se sebou. až to uznáš, a nebudeš řešit to tvé – jak ON to vyřeší…co má sakra řešit? že jeho žena je na něho sprostá a snaží se ho ponížit? jeho jako chlapa? máš nějaký přátele? existuje někdo, komu bys mohla o půlnoci zavolat, že máš píchlý kolo? pokud ano, pletu se, pokud ne, je to zlý.
Radko, nic z toho, co píšeš nepopírám, jen ten proces (psychologové apod.) už hodně let probíhá a přináší výsledky, i když tobě to může z tvého úhlu pohledu a tvých životních zkušeností připadat, že ne. Máme zkrátka každá jinde startovací čáru, musím hodně moc udělat abych byla tam, odkud někdo vychází. Teď na tom nejsem nijak extra dobře, už ale ani tak, abych si myslela, že mé problémy jsou věcí někoho jiného.
Když jsem sem tuhle zprávičku i ten článek dávala, byla jsem připravená na mnohem více negativních názorů, ale zase mi přišlo fér, napsat taky něco jiného, než, že jsem dokonalá matka, jak to může dost často vyznít.
víš lien, mě na tom všem nejvíc nesedí ta tvoje víra (ano, je to víra) ve štěstí (štěstí v tvém pojetí), v to, jak dítě nepláče, pokud má dobrou mámu, že jí nechceš ubližovat očkováním i třebas proti smrtelným nemocem,v to, jak jí pomůžeš pratelnýma plínkama apod…ale věř mi nejdůležitější je psychická pohoda, láska (od obou rodičů a i rodičů navzájem)a ne matka, která provokuje otce jen aby zkusila, jestli “vydrží“. já už jsem holt taková, že napíšu, co si myslím. a teď si myslím (a myslela jsem si to už asi nejméně před čtrnácti dny)že hlavně TY potřebuješ psychoanalitika, aby tě naučil žít mezi lidmi, aby to nebylo to tvoje JÁ….
nic ve zlém, ale myslím, že zrovna ty zkousneš i negativní názory.
BTW:můj nynější muž (11 let) si přečetl příběh i tuhle debatu, a zcela upřímě mě řekl, že pokud bych na něj takhle sprostě hnusně vyjela, tak by asi taky nevydržel a vrazil by mi, nebo by si odplivl, že s takovou…..rádobyženou by nebyl. a věř mi, je to cholerik a přesto se mě nikdy ve zlém nedotkl, ani klíče nelítaly. prosím tě začni u sebe, život máš před sebou, tak si ho (a hlavně dceři) nezmrš.
Peťko, děkuju, máš samozřejmě pravdu, jsem si toho vědoma.
Lien, nereagovala jsem z důvodu nedostatku času, ale četla jsem…
Rozhodně držím palce, pokud už rozvod opravdu musí být. A to víš jen ty sama a tvůj manžel.
Ono i rozvést se, jako lidi, jako rodiče, nebude snadné.
Ano, bude, nic lepšího jí teď nabídnout neumím a sobecky jsem ráda, že na světě je. Víš, já jsem do toho nešla s tím “ty hajzlíku, teď se ti pomstím“, ale jako do poslední a jediné (kterou vidím) možnosti a to jsem jich vyzkoušela mnoho, jak jí otce dát, ne jí ho vzít.
A díky za tvůj názor, i přes tvojí tvrdost, jsi jedna z lidí, které tady ráda vídám.
osamělá matka by mohla být vzorem, kdyby nebyla tak vulgární a sebestředná:-(
byt obecní, fajn, přidělen až za trvání manželství? pak mu asi nezbyde, než se sbalit a jít jinam.
a že bude dítku lépe bez otce? možná ano, dle tvých příspěvků jsi velice zatvrzelá ve tvých názorech (např. když si manžel pořídil tv a dvd, očkování, štěstí…) a holka to bude mít těžký. ne s tebou, budeš milující matka (podle tvého budeš dělat to, co je pro ni nejlepší), ale v budoucnu se vztahama:-(
Radko, byt je obecní, to jsem ti tedy fakt nepomohla, viď?
Chápu, co mi chceš říct a vím, že máš pravdu, z tvého úhlu pohledu. Nezáleží mi na tom, jestli přizná vinu, to, že má něco dělat on, jsem myslela spíš tak, že má něco dělat s tím, jakým způsobem to řešil. Ale ani to pro mě není nijak klíčové, to je jeho věc. Radko, každý má nějaké podmínky, ze kterých pochází a nějakou cestu, kterou prošel. Já dělám, to, co je v mých silách a jak nejlépe to umím a vím, že pro člověka, který je na tom jinak to může vypadat jako že nedělám nic. Ale to mě zase může připadat v nějakých jiných situacích u někoho jiného. Věřím, že mě, dceři i jemu se děje to, co se dít má, s mým přispěním, nebo bez něj. To co mi píšeš o tom jak jí bude chybět vím také a rozebírám to už dlouho ze všech možných stran. Došla jsem k názoru, že lepší než takový rodinný vzor je osamělá matka. Kdybych nabyla opačný dojem, nic z toho bych nepodnikla. Takže, to, že mi to teď napíšeš těžko něco změní nebo mi něco osvětlí, jak jsem psala, teoretické znalosti o tom, jak se mám mít ráda a mám si sebe vážit jsem četla v mnoha knihách. Nikde mi však nenapsali, jak to udělat. Poradíš mi ty?
a ještě něco. v tvých příspěvcích je až moc často JÁ já já…dělej se sebou něco, takhle nikdy nenajdeš partnera, budeš vychovávat dcerku sama a nepomůže, že má pratelný plinky, není očkovaná, nekouká na telku atd atd…to NEJdůležitější jí bude chybět a odrazí se to na ní mnohonásobně víc, než podle tebe “špatná“ strava, plínky, očkování a ostatní…
já to vidím tak, že ty čekáš, co on, kdy uzná svoji vinu a na to čekáš. začni u sebe.