Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
rozvádím se
Tak, moc se tu teď neobjevuju, mám jiné starosti. Ve stručnosti. U facky nezůstalo, vyřešila jsem to dost ostře – policie, vykázání, trestní stíhání. Tak tu teď tak přemýšlím, jestli nejsem moc drsná. Ale na druhou stranu, jak by to pokračovalo, když čas od jedné facky k napadení (jo a to jsem nebyla vůbec hubatá) byl tak krátký.
No, kdo můžete, držte mi palce, nevím vůbec jak co bude, donedávna jsem plánovala společný život a koukala “skrz prsty“ na ty hrozné samoživitelky, tak se teď přiřadím k nim. Teď jsem ve stavu, že mi to ještě připadá jako nějaká věc, co se děje mimo mě, tak doufám, že až to docvakne, že se nezhroutim.
Každá píše něco jiného, protože každá do té situace promítá svoje zážitky, svoje životní zkušenosti – a svoje představy na Lien a její rodinu.
Každý má svou pravdu a ty, Lien, musíš teď tápavě hledat tu svou správnou cestičku. Nejvíc ti přeju, ať ti aspoň někde v dohledu bliká nějaké světýlko jako označení toho správného směru, ale jinak ti, myslím si, nemůžeme nikdo pomoct víc než vyjádřením podpory. Uchovej si svou odvahu a sílu, protože pochybnosti přijdou, je to závažné rozhodnutí a za variantu ať už odejít nebo zůstat bude třeba nést toho rozhodnutí důsledky. Uvažuješ za dceru, ale nejen za ni, ty jsi taky důležitá. Podanou žádost o rozvod jde stáhnout vždycky, takže si dopřej dost času k přemýšlení a raději ještě o něco víc za tvou dcerku. Přes to, co popisuješ, je to rozhodnutí o další existenci rodiny a to je pro dítě stěžejní.
Nehájím nikdy fyzické násilí, ale pozadí znáš jen ty a jsou situace, kdy je fyzický výpad zkratem. Být v podobné situaci já, hledám pomoc důvěryhodného psychologa. To je moje jediné vyjádření a přeju, ať se se svou zkouškou popasuješ jak nejlíp to zvládneš.
Je těžké k tomu něco nyní napsat, nikdo z nás neví, co předcházelo, víme pouze o facce a pak to bylo zase v pořádku.
Lien,chtělo by to napsat víc/ pokud ti to je nepříjemné, tak to nepiš/.
Takhle ti jedna píše slepit vztah, druhá rozvést, ono se to píše, když nikdo nemá potuchy, čí je to vina a co tomu předcházelo.
Lien, bylo mi to líto. Pak lítost přešla v hrdost. V hrdost, že jsi dokázala změnit, co jiné nedokážou. A pak jsem četla diskuzi…
Chyba není jen na jedné straně, ale může být i v tom, že si nesedíte. Třeba by jiný chlap snesl tvoje silné poznámky. Třeba by sis to k jinému nedovolila.
A tak jsou dvě možnosti:
– Odejít od otce svého dítěte a hledat toho pravého, protože “na každý zámek existuje klíč“ anebo
– Zůstat a čekat, co se stane. Protože nikdy už to nebude jako dřív. Já osobně bych na rozvodu trvala. Někde už jsem to tu psala – příklad mé sousedky a kamarádky. Její muž měl potřebu zvyšovat si jejím bitím svoje sebevědomí, po rozvodu spolu dál žijí a ačkoli to není ideální partner, snaží se a ruku už na ni nevztáhl. Možná je to ten majetnický pocit, co dovolí mužům bít svoje ženy. Je oddací list list vlastnictví?
Tak přeju, ať už to dopadne jakkoli, aby to dopadlo dobře. Nejvíc dobře by to mělo být pro vaši holčičku.
Tahad, myslím, žes to pěkně shrnula, zhruba tak nějak to cítím.
Taky nevím, co se u vás odehrálo a předpokládám, že to nebylo nic malicherného, když ho policie vykázala z bytu. Nevím, kdo na tom má větší podíl viny, ale když už se ve vztahu dějí takové věci, nemá smysl v takovém “vztahu“ pokračovat….. ať je na vině od nebo ty. Taky jsem si teprve teď přečetla to o té facce a musím přiznat, že bych si to co ty nedovolila říct ani bývalému manželovi, ani agresivnímu expříteli ani svému současnému příteli…. ani svým synům, se kterýma to tříská neskutečným způsobem a takový slovník velmi často používají….
Nedávno jsem dala facku 19letému synovi za to, že se mnou mluvil podobným způsobem jako ty s manželem a já neviděla jinou možnost, jak ho srovnat….. je pravda, že tu jde o nevyzrálého puberťáka a musím přiznat, že té facky nelituji. Ale taky je pravda, že jsme to potom spolu v klidu probrali a domluvili se, že tahle teda ne. Taky ho mám, samozřejmě, ráda, je to můj syn, ale nedovolím mu, aby se ke mě takhle choval a jestli to udělá zas, dostane znovu.
Tím nechci říct, že tě má tvůj muž srovnat tím, že tě napadne, to vůbec ne. Jen mi připadá, že nejste ani jeden z vás dostatečně vyzrálí – proto to srovnání s puberťákem. Nejste zralí na udržení vztahu, takového vztahu, kde si bude vážit jeden druhého, jeden druhému pomáhat, zastat se ho a být tomu druhému oporou…. a takový vztah opravdu nemá smysl dál udržovat. Třeba opravdu časem budete schopní spolu vycházet dobře, domluvit se bez nějakých negativních emocí a útoků. Ale teď to vidím jinak.
Pokud to došlo tak daleko, vážně si myslím, že děláš správně a nemáš jinou možnost. Pokračovat v tom by neprospělo nikomu z vás.
Piškotko, asi je problém, že jsem sem napsala určitou výseč ze svého vztahu a ještě k tomu tu hodně nešťastnou, takže těžko někdo tady může posoudit, co a jak se u nás dělo. To vím skutečně jen já a můj muž. V tom máš pravdu.
Chtěla bych do budoucna slušně vycházet a nevylučuji ani možnost znovu zkusit žít spolu, protože byly doby, kdy jsem byli skutečně dobrý pár, ale teď je rozvod nejlepší řešení, jaké vidím. Je pravda, že jsem s manželem od té doby vůbec nemluvila, takže nevím, jak se staví k celé záležitosti on a nejspíš se to ani nedozvím, nevím co by se ale muselo stát, abych to vše vzala zpět a pokračovala nadále v tomto vztahu.
Uf, tak tady musím taky reagovat. Prvně, nevím, zda si Lien vzpomeneš, jak jsi mě v jedné diskuzi poslala zamést si před svým prahem. :o) Už se nezlobím, nicméně nebudu popírat, že pod tvou přezdívkou vidím dvojího člověka:o) Po přečtení tvého posledního příspěvku je mi víc než jasné, že máš i problém se sebevědomím, nemyslím to ve zlém. Za tvou tvrdou skořápkou může být skrytý velice citlivý člověk. Musím říct, že Radka to napsala fakt trefně, i když typicky “po svém“, ale já prostě víc než souhlasím. Chci říct: mrzí mě, že to dospělo až k rozvodu, ale pravdou Lien zůstává: to, cos mu řekla, bylo hodně daleko za hranicí slušnosti a respektu k druhé osobě (natož té milované), ale stalo se. Ze všeho nejdřív si to musíš uznat, né tady před námi, ale v sobě. Pokud Radka řekla, ať začneš u sebe, myslela tím zcela jistě to, abys netrvala na tom, že chyba toho incidentu jednoznačně začíná tam,kde padla facka. To je hrubý omyl. (Lien, buď zatím v klidu, já jsem taky “držka“ nevymáchaná), tady jde hlavně o to uvědomit si, co jsem udělala a jak by bylo mně, kdyby mi toto někdo řekl. Jak bys reagovala? Uhodit tě neměl, a jestli se to pak stalo zas (myslím,že nezůstalo jen u facky, pokud jsem dobře četla), tak jen ty víš, jestli a proč tomu tak bylo. Co tomu předcházelo. Mluvili jste o tom? Promiň, jestli jsem nečetla všechno.
Musím říct, že v mnoha diskuzích tě opravdu poznávám jako člověka, co nemůže mít přátele (prosím neber to za urážku), já ti jen chci říct, že ač mám přátel spousty, jsem rovněž mimořádně složitý člověk, často jsem si stála za svým názorem a nešlo s tím pohnout, snažím se ale teď o sobě více přemýšlet…. Člověk naseká v životě chyb, ale mám trošku pocit, že ty je vůči druhým nechceš přiznat, prostě “Jsem taková a jsem na to hrdá“, tohle z tebe je cítit, opravdu je.
Já ti Lien asi rozumím, pokud jsi měla špatný rodinný vzor, já z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že to se na člověku podepíše víc než hodně – a to celoživotně! Nebudu rozebírat své dětství, ale bylo strašné a ztrátou obou rodičů v příliš brzkém věku (a ještě navíc do té doby dost nepříkladných) se na mně dost citově podepsalo…. Když jsem pak žila do svých skoro 20 let v děts.domově, přesně tehdy bych svou povahu přirovnala tak trochu k té tvé…. Já ale věřím, že máš dost síly na to to změnit, pokud chceš. S mužem nebo bez něj…
Pokud ale ještě nejsi v tom rozvodu tak daleko a pokud bude snaha i ze strany tvého muže to všechno změnit, abyste dál mohli být rodina, zvaž to ještě, zvlášť, jestli ho ještě dokážeš mít ráda, někdy musí jít hrdost stranou. Neznamená to ani náznakem, že TY jsi ta špatná a celé je to kvůli tobě, je to o tom respektu k druhému, jestli jsi s ním třeba takhle mluvila často, musel se fakt cítit strašně, opravdu jen TY a ON víte, jak jste se k sobě chovali a proč to přestalo klapat….
Corino, v pořádku, já vím, že Radka má pravdu, nepřu se s ní.
Radko, to jsem nemyslela zrovna na tebe.
Tak jsem v noci přemýšlela, cos mi všechno napsala a musím se tě zeptat, jak to vlastně myslíš. To, že je pro dítě důležitá především pohoda a oba rodiče, to je jasné. Co mi tím ale teď chceš říct, abych se nerozváděla, to znamená právě žít v nepohodě, sice s oběma rodiči, ale za jakou cenu! Ten začarovaný kruh se musel nějak přetrhnout a pak je možno začít stavět základy od znova, ne už jako partneři, ale alespoň jako otec a matka, k tomu ale musíme vybřednout ze stavu, ve kterém jsme teď.
Další věc, tvé názory na vliv rodičů na dítě, s těmi také souhlasím. Jen nevím, proč (a to narážím na poradny) to najednou ve 13 letech přestane platit a tam už najednou jsou rodiče svatí a dítě zmetek, co si za vše může sám. Mám totiž velmi podobnou zkušenost, i různí terapeuti jsou ve shodě, že za moji současnou situaci může především silný rodinný model, který nejsem schopna tak snadno překonat. Ze své podstaty jsem člověk slušný, laskavý a přející, to je ale zakryto nánosy toho, jaká podle někoho jiného jsem nebo mám být + samozřejmě ukázka rodičů, jak se k sobě chovat. U nás taky nikdy nikdo neupředňostňoval mého bratra (ačkoli to viděla a řekla i náhodná návštěva a mnoho dalších), naši do teď tvrdí, že přistupovali k oběma stejně a já jsem zkrátka špatná povaha. No, to by bylo nadlouho, co chci říct, říkáš dvě odlišné věci, tak kde a jak si tedy stojíš?
A další. Moje představy o tom, jaký život bych chtěla žít nemusí mít nic společného s tím, jak opravdu žiju. V některých oblastech jsem schopná splniti své ideály na jedničku a jinde prostě propadám. Ve škole děti taky chtějí mít jedničky a někdy to nevyjde a jsou třeba jen průměrní. To ale neznámená, že bych to měla vzdát a říct si, tak teď, když jsem propadla, tak se přestanu snažit ve všem, nebo své názory nebudu říkat. To by asi ve finále neříkal nikdo nic, protože každý v nějaké oblasti má slabiny. Tak to k těm plenám apod.
Také jsem se zamýšlela nad těmi kamarády a zjistila jsem, že jednoho dva takové lidi znám. Je pravda, že je v noci neobtěžuji ani je nijak zvlášť nevyhledávám, ale to je dáno tím, že si myslím, že si to nezasloužím, ne tím, že by ti lidé neexistovali. Takže pro mě byla tahle debata plodná v tomto směru. Díky
Lien, normálně mezi dvě diskutující nezasahuji a udělám to poprvé a naposled, ale Radka má pravdu. Nikdo se mezi vás dvě neplete, jak vidno, ale o tom to není. Já si opravdu myslela, že svůj vztah udržíš a vážně jsem si to přála. Ale asi se budu opakovat, to co jsi řekla svému manželovi, bych já v životě chlapovi neřekla, i kdyby mě nas..nevím jak. Také jsem hubatá, ale tohle bych si prostě nedovolila. Všimla jsem si toho, že jsi zmínila, že kamarádky nemáš, napadlo mě, že musíš být buď hodně náročná nebo hodně komplikovaná osůbka. Možná se do mě po přečtení pustíš, nebo tady někdo z VD, ale nemyslím to zle, spíš je mi líto, že si asi vážně neumíš udržet vztah právě díky své bojovné povaze. A díky tomu nemáš ani kamarádky, myslím ty skutečné, což je v životě dost podstatné.
ale lien, to není o tom, že tě “nemusím“…