Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Konec návštěv
Ahojky moje milé holčičky vrbičky,
včera se toho semlelo nějak moc najednou. Dopoledne jsem zjistila, že má Mariánek na spodním víčku mezi řasami miniaturní klíště a nenechal na sebe sáhnou, abychom mu jej vytáhli. Jelikož máme odpoledního pana doktora, vyrazila jsem pře 4h., abychom tam byli první. Nejen, že jsme byli první, ale zároveň jediní pacienti, jelikož našeho doktora zastupovala paní doktorka, která klíště neviděla ani s brýlemi, takže nás odvelela do nemocnice na Oční. Vyndat to miniklíště, byl nakonec docela nelehký úkol i pro paní doktorku na očním, trvalo to několik minut a Marísek celou dobu vytrvale řval, takže z toho byl chuděrka řádně opocený (to my všichni) a unavený :-(. Ihned po rozmotání z prostěradla, kde byl svázaný jak houska se na nás všechny obrovsky usmál a myslím, že to mučení paní doktorce rázem prominul :-).
Když jsem myslela, že máme to nejhorší dnešního dne za sebou, čekala nás návštěva u synovce a jeho partnerky, kteří mají stejně staré děti jako my. Ještě nikdy jsem se tolik netěšila domů, jak tentokrát, i když jsme se starší holčinou (5let) měli problémy i dříve (nadávání do zlodějek, kosanec podlitý krví, modřiny od lopatky a kyblíku,…), tak tentokrát se Magda vážně předvedla :-(. Mají opravdu maličkou zahrádku, která navazuje na garáž, takže je to taková nudlička a navíc je momentálně ve stavu budování. Magda se ráda předvádí (proti tomu nic, dělají to všechny děti), tak nám ukazovala asi 10x, jak umí vylézt na sušák a když jí mamina napomenula, že má jít domů, skočila na sušenky, které samozřejmě rozšlápla. Mamina jí napomenula, že má koukat kam skáče a místo aby se Magda alespoň omluvila, vztekle zařvala na svoji mamku: “ Tak je tam neměla nechávat“. Na to mamka: “Vidíš přeci, že mám plné ruce.“ Magda: “ Tak si to měla dávno uklidit.“…No děs, jak s ní mluvila, ale dobrý, je to jejich věc jak spolu mluví. Přišla Magdy starší kamarádka a začaly dělat hlouposti na tom sušáku, několikrát sotva minuly nohou hlavu Mariánka (17 měs.) a Adélky (21.měs.), takže Magdy maminka ji opět napomenula a že to dneska stačí, že už na to nepolezou. Magda nakvašeně odešla, vztekle řvala jak raněný lev, dupala a nadávala si cosi pod fousy. Jenže pak se začala s kamarádkou posmívat Verunce (ta starší – že má nejvíc věcí s tím a tím a že ona mezi ně nepatří, ať jde od nich, že ony jsou kamarádky, několikrát ji strčily směrem k nám – nechtěla jsem zasahovat – jenže ten náš tydýt se otočil a šla si sama hrát, mávla nad nimi rukou :-D, pak si tam něco šuškaly, ukazovali na nás dospělé i na děti a posmívaly se). Co mě ale vytočilo asi nejvíc, když jsme se zvedali, že tedy půjdeme (nedalo se tam vydržet, atmosféra byla dost napjatá), tak strší slečna stojící předemnou, ukázala na Verču: A vona už jde konečně pryč?! tomu se ještě začala společně s Magdou smát.(Já měla sto chutí jim takovou fláknout, spratkům nevychovaným :-(.) Maminka, u které jsme seděli coby návštěva jim neřekla nic (zřejmě s jejich chováním souhlasila a nebo rezignovala :-O). A to byla poslední kapka, vlastně předposlední. Poslední kapka k ukončení návštěv byl pláč naší Verunky, která to doma celý večer rozebírala, co udělala špatného, že se k ní tak ošklivě chovaly, že si s nima chtěla hrát…Ve mě by se v té chvíli krve nedořezal, když vidíte jak vaše se holčička trápí. Takže tímto skončily veškeré návštěvy, i když máme stejně staré děti, které by si mohly rozumnět.
Musela jsem to hodit “na papír“, už je mi alespoň trošku lépe.
Jak se vaše děti chovají k vám?
Kukačko, nějaké ty vzteklé výlevy bych nechala bez povšimnutí, prostě každé dítko je jiné, ale tahle skoroslečna je opravdu neskutečně drzá (světe div se, že především k mamince a “slabším“ soupeřům – případně ke “konkurenci“), několikrát jsme byli svědky, že Magda řekla své mamce: Co je ti po tom? Už jsi mi to říkala alespoň milionkrát, tak mi to laskavě neopakuj. To snad nemyslíš vážně, že to tu budeš vytahovat (vyprávění o jejím chování). Stejně si budu dělat co chci. Ani na mě nesáhneš. Bla, bla, bla… a škoda, že nemůžu popsat ten tón, jakým s nimi mluví.
Maminka ji nebije, možná by občas měla dostat nějaký výchovný políček, prý Magdě nedokáže vysvětlit, že když jí dá přes ruku, ona to svým rodičům dělat nesmí. – Nechápu, co by na tom mělo 5leté dítě nechápat :-). Jenže oni nezasahují ani slovně, jakoby to neslyšeli, nechápu to – maminka je učitelka. Nedokážu zasáhnout, když mají rodiče po boku – prostě mám blok :-(.
Lenio, tak to vám nezávidím a ani mne to nepobavilo. O to víc horší je, že se toho musely zúčastnit vaše děti :-(. Můj muž, když bydlel u rodičů, měl za sousedku podobně nemocnou paní, která ho napadala, že jí pouští plyn do bytu a že se jí proboural do ložnice,…Takže z vyprávění vím, jak moc je to pro okolí nepříjemné. Jak ji přimět k léčbě, netuším.
Piškotko, sice mě to namíchlo, ale zlomilo mě to, že to nakonec Verču takhle zasáhlo, až plakala. Ona je jinak od přírody takový pohodář, všechno má na háku, nic jí nerozhází. I když jí Majda fyzicky ubližovala, tak jen mávla rukou a řekla: “To nevadí, to určitě nechtěla udělat. A mě to stejně moc nebolelo.“ Vždycky se mi zdála být strašně silná a statečná a najednou to byl takový náš nešťastný uzlíček.
Vici (a taky Lenio), to je husté! Vici, já bych se tomu nesmála, vím, že se musím mnohdy mooooc hlídat,abych nebyla příliš ťuťu ke své dceři, protože já ji lituji vlastně ve všem, ale tohle, co píšeš, už je moc – od těch holek samozřejmě! Nenechala bych to být, i když tě chápu, jak do toho zasahovat, když se očividně nikdo nehrne, že? Já bych ty spratky bodala očima, v tomhle nemám slitování, nedělá mi problém se ostře zastat i cizího dítěte, když mu očividně jiní dělají problémy. Mrzí mě to celé, cos prožila a upřímně je mi tvé holčičky líto, čímž proti tobě nic nenamítám, spíše soucítím. Já se taky kolikrát držím proti své vůli na cizí návštěvě, kde se něco podobného odehrává…. Být tebou, už tam nejdu!
Ahojky, tak já bych to jistě tak dlouho nevydržela-zvedla bych se podstatně dřív a asi bych i zasáhla-srovnala nevychované děti do patřičných mezí. Když to neudělala jejich matka…
Proč marnit čas u takových lidí?!
Vici, nic si z toho nedělej-včera byly asi nějaké erupce na slunci…. Já měla poprvé v životě “veselý“ výstup s naší paní sousedkou, která má v diagnóze paranoidní schizofrenii, ale odmítá se léčit… Její muž na tom byl úplně stejně, ale před 2 lety (pro nás naštěstí) zemřel. Nepotkala jsem v životě zákeřnější a tak zlé lidi…Nikdo si nedovede představit, co je vedle někoho takového bydlet. Ošetřující lékař řekl manželovi, že on by se raději na našem místě odstěhoval…. proč proboha???? Já tady chci jen v klidu vychovávat naše děti a žít…..Nikomu jsem nikdy nic ¨zlého neprovedla…..
Já-nekonfliktní člověk, jsem byla včera nazvána zlodějkou (ukradla jsem jí ředkvičky-haha), dostala jsem málem klackem do hlavy a následně jsem byla poslána do pr…. To vše před zraky našich dětí…. Ty jen nevěřícně koukaly a následně hodinu plakaly, protože někdo řekl, že je maminka sv….Ještě dnes každou chvíli znovu musím vysvětlovat…
Nutno podotknout, že následoval výstup mého muže-v životě jsem ho neslyšela takhle řvát, to bylo něcíčko… nebyl sprostý, neurážel, ale madam odkázal do patřičných mezí…. Za to byl nazván “hitlerovským parchantem“… (v noci totiž chodí tajně k ní do obýváku a kouká u ní na televizi, z vojny si totiž přinesl boty, ve kterých může projít zdí-nám už to moc k smíchu není…)
O sousedce to všichni vědí, ale dokud někomu něco neudělá nebo se nebude chtít sama léčit, nedá se nic dělat….
Celou noc jsem nespala, věc už budeme řešit přes přestupkové řízení, manžel byl dnes za starostou… její děti to vědí, ale jsou pasivní, odmítají se do toho plést, s vlastní matkou se nedomluví….
Tož tak, holky-nemáte některá podobnou zkušenost? Jak se máme bránit, já jsem z toho nešťastná….
Musím říct, že naše Pája taky dělá blbosti a je někdy dost vteklá, ale vždycky ji uklidím do patřičných mezí. Tohle už mi přijde jako výchovná chyba. Každý rodič to má sice nastavené jinak, být tam já, tak řeknu něco v tom smyslu: “Takhle se mnou mluvit nebudeš“. Prostě bych to jako matka řešila radikálněji.
Ahojky moje milé holčičky vrbičky,
včera se toho semlelo nějak moc najednou. Dopoledne jsem zjistila, že má Mariánek na spodním víčku mezi řasami miniaturní klíště a nenechal na sebe sáhnou, abychom mu jej vytáhli. Jelikož máme odpoledního pana doktora, vyrazila jsem pře 4h., abychom tam byli první. Nejen, že jsme byli první, ale zároveň jediní pacienti, jelikož našeho doktora zastupovala paní doktorka, která klíště neviděla ani s brýlemi, takže nás odvelela do nemocnice na Oční. Vyndat to miniklíště, byl nakonec docela nelehký úkol i pro paní doktorku na očním, trvalo to několik minut a Marísek celou dobu vytrvale řval, takže z toho byl chuděrka řádně opocený (to my všichni) a unavený :-(. Ihned po rozmotání z prostěradla, kde byl svázaný jak houska se na nás všechny obrovsky usmál a myslím, že to mučení paní doktorce rázem prominul :-).
Když jsem myslela, že máme to nejhorší dnešního dne za sebou, čekala nás návštěva u synovce a jeho partnerky, kteří mají stejně staré děti jako my. Ještě nikdy jsem se tolik netěšila domů, jak tentokrát, i když jsme se starší holčinou (5let) měli problémy i dříve (nadávání do zlodějek, kosanec podlitý krví, modřiny od lopatky a kyblíku,…), tak tentokrát se Magda vážně předvedla :-(. Mají opravdu maličkou zahrádku, která navazuje na garáž, takže je to taková nudlička a navíc je momentálně ve stavu budování. Magda se ráda předvádí (proti tomu nic, dělají to všechny děti), tak nám ukazovala asi 10x, jak umí vylézt na sušák a když jí mamina napomenula, že má jít domů, skočila na sušenky, které samozřejmě rozšlápla. Mamina jí napomenula, že má koukat kam skáče a místo aby se Magda alespoň omluvila, vztekle zařvala na svoji mamku: “ Tak je tam neměla nechávat“. Na to mamka: “Vidíš přeci, že mám plné ruce.“ Magda: “ Tak si to měla dávno uklidit.“…No děs, jak s ní mluvila, ale dobrý, je to jejich věc jak spolu mluví. Přišla Magdy starší kamarádka a začaly dělat hlouposti na tom sušáku, několikrát sotva minuly nohou hlavu Mariánka (17 měs.) a Adélky (21.měs.), takže Magdy maminka ji opět napomenula a že to dneska stačí, že už na to nepolezou. Magda nakvašeně odešla, vztekle řvala jak raněný lev, dupala a nadávala si cosi pod fousy. Jenže pak se začala s kamarádkou posmívat Verunce (ta starší – že má nejvíc věcí s tím a tím a že ona mezi ně nepatří, ať jde od nich, že ony jsou kamarádky, několikrát ji strčily směrem k nám – nechtěla jsem zasahovat – jenže ten náš tydýt se otočil a šla si sama hrát, mávla nad nimi rukou :-D, pak si tam něco šuškaly, ukazovali na nás dospělé i na děti a posmívaly se). Co mě ale vytočilo asi nejvíc, když jsme se zvedali, že tedy půjdeme (nedalo se tam vydržet, atmosféra byla dost napjatá), tak strší slečna stojící předemnou, ukázala na Verču: A vona už jde konečně pryč?! tomu se ještě začala společně s Magdou smát.(Já měla sto chutí jim takovou fláknout, spratkům nevychovaným :-(.) Maminka, u které jsme seděli coby návštěva jim neřekla nic (zřejmě s jejich chováním souhlasila a nebo rezignovala :-O). A to byla poslední kapka, vlastně předposlední. Poslední kapka k ukončení návštěv byl pláč naší Verunky, která to doma celý večer rozebírala, co udělala špatného, že se k ní tak ošklivě chovaly, že si s nima chtěla hrát…Ve mě by se v té chvíli krve nedořezal, když vidíte jak vaše se holčička trápí. Takže tímto skončily veškeré návštěvy, i když máme stejně staré děti, které by si mohly rozumnět.
Musela jsem to hodit “na papír“, už je mi alespoň trošku lépe.
Jak se vaše děti chovají k vám?