Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Konec návštěv
Ahojky moje milé holčičky vrbičky,
včera se toho semlelo nějak moc najednou. Dopoledne jsem zjistila, že má Mariánek na spodním víčku mezi řasami miniaturní klíště a nenechal na sebe sáhnou, abychom mu jej vytáhli. Jelikož máme odpoledního pana doktora, vyrazila jsem pře 4h., abychom tam byli první. Nejen, že jsme byli první, ale zároveň jediní pacienti, jelikož našeho doktora zastupovala paní doktorka, která klíště neviděla ani s brýlemi, takže nás odvelela do nemocnice na Oční. Vyndat to miniklíště, byl nakonec docela nelehký úkol i pro paní doktorku na očním, trvalo to několik minut a Marísek celou dobu vytrvale řval, takže z toho byl chuděrka řádně opocený (to my všichni) a unavený :-(. Ihned po rozmotání z prostěradla, kde byl svázaný jak houska se na nás všechny obrovsky usmál a myslím, že to mučení paní doktorce rázem prominul :-).
Když jsem myslela, že máme to nejhorší dnešního dne za sebou, čekala nás návštěva u synovce a jeho partnerky, kteří mají stejně staré děti jako my. Ještě nikdy jsem se tolik netěšila domů, jak tentokrát, i když jsme se starší holčinou (5let) měli problémy i dříve (nadávání do zlodějek, kosanec podlitý krví, modřiny od lopatky a kyblíku,…), tak tentokrát se Magda vážně předvedla :-(. Mají opravdu maličkou zahrádku, která navazuje na garáž, takže je to taková nudlička a navíc je momentálně ve stavu budování. Magda se ráda předvádí (proti tomu nic, dělají to všechny děti), tak nám ukazovala asi 10x, jak umí vylézt na sušák a když jí mamina napomenula, že má jít domů, skočila na sušenky, které samozřejmě rozšlápla. Mamina jí napomenula, že má koukat kam skáče a místo aby se Magda alespoň omluvila, vztekle zařvala na svoji mamku: “ Tak je tam neměla nechávat“. Na to mamka: “Vidíš přeci, že mám plné ruce.“ Magda: “ Tak si to měla dávno uklidit.“…No děs, jak s ní mluvila, ale dobrý, je to jejich věc jak spolu mluví. Přišla Magdy starší kamarádka a začaly dělat hlouposti na tom sušáku, několikrát sotva minuly nohou hlavu Mariánka (17 měs.) a Adélky (21.měs.), takže Magdy maminka ji opět napomenula a že to dneska stačí, že už na to nepolezou. Magda nakvašeně odešla, vztekle řvala jak raněný lev, dupala a nadávala si cosi pod fousy. Jenže pak se začala s kamarádkou posmívat Verunce (ta starší – že má nejvíc věcí s tím a tím a že ona mezi ně nepatří, ať jde od nich, že ony jsou kamarádky, několikrát ji strčily směrem k nám – nechtěla jsem zasahovat – jenže ten náš tydýt se otočil a šla si sama hrát, mávla nad nimi rukou :-D, pak si tam něco šuškaly, ukazovali na nás dospělé i na děti a posmívaly se). Co mě ale vytočilo asi nejvíc, když jsme se zvedali, že tedy půjdeme (nedalo se tam vydržet, atmosféra byla dost napjatá), tak strší slečna stojící předemnou, ukázala na Verču: A vona už jde konečně pryč?! tomu se ještě začala společně s Magdou smát.(Já měla sto chutí jim takovou fláknout, spratkům nevychovaným :-(.) Maminka, u které jsme seděli coby návštěva jim neřekla nic (zřejmě s jejich chováním souhlasila a nebo rezignovala :-O). A to byla poslední kapka, vlastně předposlední. Poslední kapka k ukončení návštěv byl pláč naší Verunky, která to doma celý večer rozebírala, co udělala špatného, že se k ní tak ošklivě chovaly, že si s nima chtěla hrát…Ve mě by se v té chvíli krve nedořezal, když vidíte jak vaše se holčička trápí. Takže tímto skončily veškeré návštěvy, i když máme stejně staré děti, které by si mohly rozumnět.
Musela jsem to hodit “na papír“, už je mi alespoň trošku lépe.
Jak se vaše děti chovají k vám?
vicikovko, už je vážně těžké pročítat všechny příspěvky, nevím, co ti kdo napsal, jen jsem zběžně prolétla reakce, ale ta Magda musí být podle mě píšerné dítě, ani se ti nedivím, že jsi byla rozzlobená 🙁 a definitivně jsi zavrhla nějaké návštěvy 🙁 Takové chování bych v životě netolerovala!
Já mám dceru drzou, ale je v pubertě, to ji “omlouvá“. Ona nebývala jako malá vůbec drzá, ale nevím, co mě čeká s malým, bojím se, že svou vzteklou povahou bude mít v kolektivu problémy 🙁
Je mi líto Verunky, která se obviňovala z toho, že udělala něco špatně :-(, ale ty jsi jí to vysvětlila, viď žejo
Fakt se hodně usmívám :o)
Ale má poslední reakce:
takže když ty píšeš perem třeba dopis, tak je v pořádku, že dojde kolegyně, pero ti z ruky vezme a začne s ním psát ona. Usměješ se a popřeješ jí, ať se jí dobře píše :oDDD
Fajn, jsi hodně tolerantní :o)
To je totiž to samé, jako když si dítě hraje s vláčkem, dojde jiné a ten vláček mu vezme. Hm, chudák, ani se nestihne ohlídnout, natož aby se na “zloděje“ usmálo, takže rovnou začne řvát.
Tak to se hodně pleteš, že pokud to tak nechám já, musím to tolerovat jiným. To je právě o těch hranicích, každý je má jinde, tak musí každý zasahovat sám, tam kde mu to vadí. Mě by tedy nedělalo problém říct dítěti, aby malou nepíchalo do očí, protože mi vadí když jí to dělá, ale když jí někdo vezme hračku, tak tam nezasahuju. Ale nevadí mi, pokud to někomu není příjemné, že mojí malé řekne, neber mu tu hračku. To si přece musí hlídat každý sám a ne chtít po mamině toho druhého, aby telepaticky vycítila, že mu něco vadí. A když jsou hračky společné, nevím proč a podle čeho bych je měla rozdělovat, ať si každé dítě vezme, co chce. Nikdy problém nebyl. Nejspíš se stýkám s tolerantnějšími lidmi a jak vidím, i když jsem si to nemyslela, i já jsem dost tolerantní. A hlavně, když neumím otevřít pusu a říct co mi vadí, tak se nemůžu divit, že se dějí i věci, které mi nevoní.
Myslím to přesně tak, jak to píšu. Žádné dvojsmysly nepoužívám.
Napsala jsi, že když tvoje dítě sebere hračku jinému, tak je to jeho problém, protože tvoje je živější.
“U nás na pískovišti a tam kam chodím s malou na cvičení jsou hračky společné, takže to beru tak, že co si kdo ukořistí, to má a usměrňovat to nehodlám.“ – citace.
Proto jsem ti to tak napsala… Pokud to tak necháš ty, tak to musíš tolerovat jiným. Ale můžu ti říct, že kdybych tě potkala na pískovišti, tak by byl obr problém… Pokud má hračku jedno dítě, tak mu ji jiné nebude “ukořisťovat“.
A v tomto se neshodnu já s tebou.
Pavlinka,
Na druhou stranu by měl člověk…(21. 8. 11.28).
Nevím proč mi tedy píšeš, že až bude moje dítě brečet, že nemám zasahovat. Nechápu jak to myslíš. Já si naše hranice hodlám hlídat, ale kdyby ne, nebudu z toho potom obviňovat někoho jiného. Kdyby se tak choval každý, nemusí žádné dítě brečet v koutě.
Ájíku, bohužel, v tom se neshodneme. Mě nezajímá, co si myslí všichni, ale co cítím já.
Lien, i temperamentní dítě se dá slušně vychovat :o) Temperament je daný “od Boha“, slušnost musíme v dětech pěstovat my.
Až tu hračku někdo sebere tvému děcku a to bude řvát v koutě, tak prosím tě nezasahuj, protože to dítě je holt temperamentnější než to tvoje.
Vicikovko, je mi líto, jak se tvoje beruška musela cítit. Já jsem to už jednou taky rázně vyřešila – též jsem zrušila návštěvy. Moje malá totiž, když bere jinému dítěti hračku, tak je poučena, že se má dovolit…
A to co ty cácory předváděly, to byl vyloženě psychický teror Verunky. Já bych asi vylítla…
Lien, ano, s tím, co si o mně myslí druzí, máš jistě pravdu… to, co si myslí tak důležité není a nikdy se nezavděčíš všem. Ale nejde ani tak o to, co si myslí, spíš jde o to, abych svým chováním nezasahovala druhým do jejich soukromí, do jejich osobního prostoru… a nevím jak ty, ale já nechci, aby mé děti byly permanentně zařazovány do kategorie nevychovaní fracci, kteří si sobecky dělají jen to, co se líbí jim. Pokud si to myslí jen někdo, fajn, jeho problém. Ale pokud si to myslí VŠICHNI, pak už asi nebude problém jen v těch druhých, nemyslíš?
Já mám právě pocit, že tak jednoduché to není. Každý má tu hranici, kde už je mu zasahováno do jeho svobody jinde, nejen děti. Takže já mám poznat, kdy je to u mě, to bych určitě měla, u mého dítěte, no dobře, asi bych to mohla poznat, u dítěte cizího, i kdybych to poznala, tak co a ještě i u jeho maminky, no to už je moc. Nemám pocit, že bych měla určovat jiným lidem, kde mají mít hranice. Na druhou stranu by měl člověk zasáhnout, když jsou mu ty jeho narušovány, ne sedět mlčet a divit se, že to za něj někdo jiný neudělá.
A k paní sousedce. No, moje maminka se mě snažila vychovávat podle toho co si kdo myslí. Tak děkuji pěkně, tudy cesta nevede. On si totiž každý myslí něco jiného, takže to se člověk nezavděčí NIKDY.
Lien, já myslím, že je to jednoduché… přece poznáš, kde už tvé dítko zasahuje do soukromí a svobody toho druhého… zkus se vžít do pocitů toho dítěte a přeber si, jestli by ti to bylo příjemné. Platí to oboustranně – jak vzhledem k tvé dcerce tak k tomu dítěti. Nikdo nemá mustr na výchovu dětí, protože je každé jiné a věř, že u každého ze svých dětí jsem řešila něco jiného… Rozhodně se necítím na to tvrdit, že můj způsob výchovy a mé rady jsou ty jediné správné, to ani náhodou, necítím se způsobilá někomu říkat – jedině tak je správné vychovávat dítě.
Ale to, jestli je dítě jen temperamentní nebo už nevychované, to přece poznáš – stačí se vžít do toho druhého a pro ten moment odsunout pocit, že “ten agresor“ je tvé dítě.
Neber to osobně, je to jen obecná rada, jak to poznat. Hezky to vyjádřila má sousedka ke svému vnoučkovi – když už je svým chováním protivný i mně, jak se na něj asi musí dívat druzí :))
No a to je právě ono, to co jeden považuje za temperament, druhý může považovat za nevychovanost. A kdo má tedy pravdu??