Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Píšete?
Ahoj a dobrý den Vám všem,
zajímalo by mě, co si myslíte, ev. jaký máte názor na psaní příspěvků, komentářů, svých vlastních zážitků a postřehů ke článkům uveřejňovaným tady na hlavní straně VD.
Proč se ptám? Nemohu nějak přijít na to, proč je některé z Vás vidět jen minimálně (mně se totiž líbí, když Vás vidět JE, takže mi tak nějak chybíte).
A stejně tak nemohu přijít na to, proč jsou tu takové, které píší jen negativní postoj (a ještě ten svůj názor třikrát zopakují; ještě jsem si nevšimla, že by někdo zopakoval kladný příspěvek dvakrát nebo vícekrát ;-))
Píšete komentáře nebo nepíšete?
V případě, že píšete, chválíte nebo haníte?
Pokud nepíšete, chtělo by se vám zformulovat “proč“? Jestli to je z nedostatku času, ze studu … atd.
Vaše zvědavka obecná
:o)
Padmé,děkuji za přivítání,vážím si toho:)
Ahojky, celou diskusi jsem nečetla-nemám čas, ale souhlasím s Makineou… Mám to stejně-u mně je to hlavně nedostatek času. Na stránky VD nakouknu teď o prázdninách sice častěji, ale stejně nestíhám (nebo nemám chuť) psát, tak více čtu….
Nejvíce chodím na stránky Tam-Tamu, nakouknu do diskutárny, do poradny…. Občas projdu hlavní stránku a články na ní…..
Padmé, pěkné téma. Já nestíhám přečíst všechny názory, jen za sebe odpovím – na VD vletím několikrát za den, rozkouskuji si své oblíbené úseky, které rychle přeletím, s reakcí na ně je to už pak horší, protože jako mnoho z vás trpím nedostatkem času. Začínám diskutárnou, pak Tamtamem, pak poradny, končím přeletem nad článečky a soutěžemi. Moc mě to všechno baví, vstřebávám kupu informací, soucítím s vašimi starostmi a mám s vámi všemi radost nad každou maličkostí.
V diskutárně se většinou vyjadřuji ke všemu, co mě osloví, hůř už jsem na tom s Tamtamem, protože tam už pak stíhám jen vše v rychlosti přečíst, slíbím si, že večer napíšu aspoň pár vět pro útěchu nebo pochvalu, ale pak mě večerní sounáležitost s rodinou tak semele, že se už téměř k ničemu nedostanu.
K článkům se taky snažím vyjádřit, pokud je to téma mně (mě? :-))blízké, ale všechny se snažím přečíst a poctivě oznámkovat.
Nejhorší je, když mám pár dní skluz. Pak mám stavy, že se mi tak nějak vnitřně k počítači ani nechce, protože za prvé vím, kolik času mi zabere se jen dostat zpět “do obrazu“ a za druhé, na reakce pak už žádný čas nezbývá. No a dopadne to tak, že si udělám kafe, uložím malého a vyčlením si na PC čas třeba půl hodinky, kterou ukradnu z důležitých domácích činností – no ale, odpočinek na VD je vlastně taky důležitá domácí činnost, no ne? 🙂
Jen u sebe sleduji jeden zásadní problém: když už začnu psát a k něčemu se chci nutně vyjádřit – není to jen pár slov či jedno souvětí:-) Pak si říkám, když to po sobě čtu – kurňa, to je zase Marťo román, nemohlas to trochu zkrátit? :-)))
Mariko, všechny jsme tu někdy byli nové a neznaly jsme zase ty původní stálice, které se znaly. To, že někdy narazíš na někoho, kdo ti nepadne, že někdy napíšeš něco co si špatně další vyloží a dostaneš “spršku“, s tím musíš trošku počítat. Prošla si tím skoro každá z nás. :-)))
Padmé, jak to říci. Já jsem VD pojala jako spásu a možnost se vykecat, když to potřebuji 😀 No to byla hodně nadsázka.
Hodně tady čtu. Snažím se čerpat ze zkušeností ostatních a pokud je to v mých silách, tak i ráda poradím, pokud jsem se s danou věcí setkala.
Dost se tu dozvím a hodně mi to utřiďuje myšlenky, nebo naopak tady pouštím svůj mozek na špacír 🙂
I když to tak možná vypadá, tak úplně všechno zde neventiluji. Jsou věci, na které mi ani svěcená voda nepomůže 😀
Na článečky musí přijít inspirace, nějak mi jen tak na povel prostě nelezou. Pokud se nějaký povede a je čtený, tak jsem za to moc ráda, že až takové bludy jsem nevypustila.
Příběhy a zkušenosti ostatních mi hodně dávají a snažím se oplácet.
Tam kde mám potřebu se vyjádřit “diskutárna, tam-tam, poradna, článečky“ , tak tam se vyjádřím. Snažím se reagovat kladně nebo i povzbudivě, ale ne vždy se zadaří.
Pokud mě něco vyloženě popudí, tak raději ignoruji. Písmenková rozhořčená debata je dle mého bezesmyslu.
Všechny se kterými se tady pravidelně setkávám mám ráda. Manžel mě už nazval i závislačkou 😀 a pořád se ptá, co to tu mám tak zajímavého, že mě to sem táhne. Holt potřeba vypustit myšlenku je silnější, ale to chlapovi nevysvětlíte 😀
Mám občas problém se skousnutím některých lidiček, ale holt to je život. Tyto stránky jsou moc fajn a jsem ráda za tu hromadu (převážnou většinu) fajn lidiček, kteří se tu potkávají a dávají tomu dušičku.
Mariko, vítej mezi námi a ať se Ti tu líbí.:-)
Vůbec nic si nedělej z toho, že jsi nová, za chvíli se tu zabydlíš a za pár měsíců už budeš “stará“ :-)))) Hupni do toho (do psaní komentářů) – stud není na místě.
Makineo, děkuji za odpověď. Dělám to hodně podobně jako Ty s jediným rozdílem, vždy se “zaseknu“ na hlavní straně, jinak taky vždycky nakouknu do Tam-Tamu a do diskutárny (do poraden už moc “nechodím“).
Petro, dííky za příspěvek, někdy mě fakt děsíš – jako bys mi četla myšlenky… Ty máš telepatické schopnosti??
Vnímám to hodně podobně, v mnoha ohledech to cítím stejně.
Holky, já to vidím stejně jako Petra, i když někdo připíše pod příspěvek “Pěkné.“, určitě to stojí za to. Pisatel/pisatelka příspěvku se tak dozví, kdo to četl a jestli se mu to líbilo, navíc pochvala vždycky ohromně potěší a má to ještě jeden pozitivní vliv – tomu člověku se pak chce psát dál.
Záleží na tématu – někdy chce pisatel pobavit, rozesmát, někdy se chce podělit o starosti a potíže, někdy ze sebe potřebuje setřást ošklivý zážitek… Od toho se pak samozřejmě odvíjí komentáře.. Ono někdy stačí napsat: “Chápu, rozumím.“ a ten človíček hned ví, že není sám.
Bez těch “pisálků“ by tady asi bylo dost smutno, ne? Tak což je malinko podpořit?
To je můj úhel pohledu – nevnucuji – nabízím…
Já to teda s těma komentářema vidím stejně jako Lussy – první, co mě napadlo při čtení příspěvku Petry bylo, že než takové šílenosti, jako se objevují na Rodině, tak to raděj “nic“ :o)
Taky mi tady ty diskuse připadají mnohem pohodovější a “mírumilovnější“. Nevím, čím to je, ale na jiných webech už to opravdu občas zachází do urážek a napadání diskutujících, což se tady stává absolutně minimálně a to už tady taky trošku pamatuju :o)
Sice jak se nedávno obnovila diskuse o mooncupu, tak už mi některé komentáře lezly dost krkem a ačkoliv je to mnou založená diskuse, tak jsem vůbec už neměla chuť reagovat, ale pořád to nebylo takové “maso“, jak by asi vzniklo jinde…
Dokud jsem nebyla v práci, tak ze mě občas i nějaký článek vypadl, teď už jsem jaksi “marná“ ;o)
Petro, a proč bys vlastně chtěla, aby bylo komentářů víc?
Jo, a s tím, že když je někdo nový, tak musí prudit, aby po něm někdo vystartoval, já teda nemohu souhlasit. Po mě tady “vyjelo“ spousta lidí a to jsem se jen zeptala. Ale zase, kdyby to bylo jinak, třeba by mě to sem nepřitáhlo. Ty jo, nebo jsem prudič a ještě o tom ani nevím.
Mariko, taky sem nechodím dlouho, to jen tak působí takovým dojmem, že se ostatní znají. Já zrovna u tebe mám pocit, že už sem chodíš pěknou dobu a vidíš, ty píšeš, že jsi nová.
Petro, jestli nebude ten problém prostě v tom, že tady je toho zajímavého moc 🙂
Když např. mrknu na jiné stránky, tak tam je třeba jeden nový článek denně a kolikrát je to téma, které mě nezajímá, tak to vůbec nečtu.
V poradnách – byť kvalitních – jsou odpovědi třeba nové jen jednou za měsíc, takže stačí nakouknout opravdu tu a tam.
Jenže sem přijdu a nevím co dřív a chtěla bych všechno, ale prostě nestíhačka. Tak to tak nějak prolítnu a říkám si, že se vrátím…
Je to i o těch komentářích.
Přijde mi to, že když je nepřečtu, tak jakobych nedočetla ten článek. Zajímají mě, ale není čas, tak si zas , že se vrátím…
TAk je to u mě.
Ale budu se teda snažit víc. Ale až od zítřka. Dnes už se mi vážně zavírají oči 🙂
Petro,
mě to celkem vyhovuje, že těch komentářů není tolik. Než jsem objevila VD, hledala jsem rady na rodině a ještě pár webech, ale tam bylo pod článkem třeba 500 reakcí, ale byly to samý přiblblý smajlíci nebo urážky mezi těma holkama. Takže jsem si přečetla článek a tím to skončilo.
A právě reakce typu: S tím ti neporadím, to doma neřešíme nebo krásný článek mě přijde naprosto zbytečné psát. Prostě ztráta času. Když neumím poradit tak mlčím a když mě článek osloví, tak napíšu víc než jen tu dvouslovnou pochvalu.