Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Pitomý den
Milé internetové kamarádky,
poslední dobou se toho na mě navalilo nějak moc a tak se tady moc neangažuji.
Dodatečně a dopředu tedy přeji všem oslavenkyním a oslavencům všechno nejlepší k narozeninám a svátkům.
Dnešní den je tak s prominutím “pitomý“…
Nejdřív ráno volala mamka, že její kočička, která byla před několika týdny na operaci už vypadá hodně špatně. 2 nohy bezvládné, oči zakalené, nežere… V podstatě chtěla slyšet: ano, jdi k vetrináři, aby jí uspal, jen se trápí. Tak jsem jí to řekla a večer jí volala, co a jak. Šimlinka je po smrti.
V půl páté jsem pak šla s Tomáškem na endokrinologii na kontrolu s nesestouplými varlátky. Má za sebou 3 dávky hormonálních injekcí. Pan doktor nejdříve zkontroloval pravou stranu a hurá! Prý to je v pořádku. Pak přišlo na řadu levé varlátko. Bohužel, na pohmat nic, ale na ultrazvuku je vidět v bříšku – v červenci nebylo vidět vůbec. “Bude muset jít na operaci, aby mu ho stáhli dolů.“ Krve by se ve mně v tu chvíli nedořezal. Moje miminko budou trápit! Pan doktor mě utěšoval, že to je absolutně bezproblémová operace, ale strach mám tedy hrozný, pořád je to operace. Nikdo v mém okolí s tím nemá zkušenosti, tak ani nevím, co nás vlastně čeká.
Ale ve mně stále hlodá…mohla jsem v těhotenství zrovna tohle nějak ovlivnit???
Evičko, holka zlatá, netrap se. Opravdu není důvod. Znám a vím. Oni si s tím doktoři poradí, neboj se, v mém okolí to prodělalo několik kloučků a všichni jsou v pořádku (a všechno mají tam, kde to má být). Nic převratného a ohromného nečekej – půjdeš s malým na předoperační vyšetření a odběry krve, před narkozou musí vydržet nejíst a nepít – to zvládnete, uvidíš.:-) Zákrok sám o sobě není nijak drastický ani rozsáhlý, takže opravdu – nemuč sama sebe naprosto zbytečně dopředu.
Víš, Evi, zkus si sama pro sebe říct: Je to nepříjemné, ale náš problém MÁ řešení, malý bude pár dnů ukňouraný a protivný, ALE bude zdráv a v pořádku. Co mají dělat ty maminky, jejichž problémy s dětmi nemají řešení?
A malý? Ten bude ´vcajku´ než se rozkoukáš. Tihle malí broučkové se zotaví raz, dva. Za týden nebude o ničem vědět a za dva týdny na všechno zapomene.
Posílám Ti pohlazení a víru – to bude dobré, uvidíš.:-)
Evo, neřeš, ber to jak to je:-). Dej si do hlavy, že to bude dobrý a bude. Můj syn měl teď zánět mozku(možná pak napíšu článek), nejsem z toho ani na práškách ani v blázinci. Dej se sama do klidu. Operace je nepříjemná, jsou horší věci. Opatrujte se. 🙂
Evi, to je nemilé, vím jak jsem se já nemohla smířit s tou Sářinčinou zbytnělou mandlí a ještě teď je mi úzko při té vidině, jak mi ji takovou droboučkou odváželi na nemocničním lůžku na sál, byla strašně statečná! Děti zvládnou všechno, i když přesně vidím, jak se v nás perou ty otázky: “Proč zrovna to moje?“
Nesestouplá varlátka měl i syn v mé au-pair rodince, jemu tedy bylo o dost víc, ale byla to prý fakt banalita, za pár dní běhal, jako by na žádném zákroku nebyl. Moc ti držím palečky, aby byl brzy Tomášek v pohodě.
Souhlasím s holkama, to se snad ovlivnit nedá!
Evi, asi si teď užíváte :-(( Držím ti palečky aby jsi to zvládla :-)) Jestli doktor říkal, že to je bezproblémová operace, tak to tak určitě bude.
Drž se holka, bude to dobré :-))
Určitě dej vědět co a jak a jak to zvládáte.
Zdravím dětičky a Tomíkovi držím palečky :-))
Ahoj Evi, chápu, já v poslední době mám samé tvým podobné dny, ale my se s tím už nějak srovnáme že ?!
K tomu Tomáškovi, zrovna tak jako vicikovka, tak si myslím, že tohle zrovna se ovlivnit nedá. Budu ale držet palečky, ať to malý zvládne v naprosté pohodě a jste brzy doma. Hodně štěstíčka.
Evi, umím si představit ten strach jaký máš, držím palečky ať to oba zvládnete :-). Myslím, že jsi to nijak ovlivnit nemohla, tak se tím zbytečně nestresuj, jo? Zdravím Tomíka i Kubíka.
Milé internetové kamarádky,
poslední dobou se toho na mě navalilo nějak moc a tak se tady moc neangažuji.
Dodatečně a dopředu tedy přeji všem oslavenkyním a oslavencům všechno nejlepší k narozeninám a svátkům.
Dnešní den je tak s prominutím “pitomý“…
Nejdřív ráno volala mamka, že její kočička, která byla před několika týdny na operaci už vypadá hodně špatně. 2 nohy bezvládné, oči zakalené, nežere… V podstatě chtěla slyšet: ano, jdi k vetrináři, aby jí uspal, jen se trápí. Tak jsem jí to řekla a večer jí volala, co a jak. Šimlinka je po smrti.
V půl páté jsem pak šla s Tomáškem na endokrinologii na kontrolu s nesestouplými varlátky. Má za sebou 3 dávky hormonálních injekcí. Pan doktor nejdříve zkontroloval pravou stranu a hurá! Prý to je v pořádku. Pak přišlo na řadu levé varlátko. Bohužel, na pohmat nic, ale na ultrazvuku je vidět v bříšku – v červenci nebylo vidět vůbec. “Bude muset jít na operaci, aby mu ho stáhli dolů.“ Krve by se ve mně v tu chvíli nedořezal. Moje miminko budou trápit! Pan doktor mě utěšoval, že to je absolutně bezproblémová operace, ale strach mám tedy hrozný, pořád je to operace. Nikdo v mém okolí s tím nemá zkušenosti, tak ani nevím, co nás vlastně čeká.
Ale ve mně stále hlodá…mohla jsem v těhotenství zrovna tohle nějak ovlivnit???