Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Mamííí,ja chci zvířátko!
Zajímalo by mě,jak je to u vás s dětmi,když prosí a naléhají o nějaké to zvířátko domů.Dcera začala prosit ve dvou letech,začali jsme tedy morčátky,ale vždy po půl roce umřely,tak jsme to zkusili s andulkama,ale skončily ve venkovní voliéře kvůli křiku. Před narozením dcery jsme měli doma i kocoura,byl v pohodě do té doby,než dcera začala chodit a zlobit ho,takže po pár škrábancích musel na dvůr.Nyní má želvičku,která je pro ní si myslím celkem ideální,akvárko má v pokojíku a ráda se i o ní stará,což u předchozích zvířátek skončilo po pár dnech.Máme i pejska na dvoře,ale toho jen zlobí,je to ještě štěně,takže pořád chodí s křikem,že jí tam škrábl,tam sebral hračku…… Jaká zvířatka mají vaše děti a jak se o ně starají?
My máme psa i kočku, ale oboje venku – jednak kvůli alergiím starších kluků, jednak kvůli tomu, že by mi v bytě vadily chlupy a zvířátka válející se všude. Pejsek má zděný kotec s dřevěnou chráněnou boudou uvnitř – ale je horkokrevný, dovnitř si zaleze jen v mrazech. Kočka má pelíšek ve sklepě u kotle, ale většinu dne je venku. Kluci je mají moc rádi – malí se mazlí hlavně s kočkou. Nejdřív je taky trápili, ale to jsem rázně utla hned v začátku. Teď často najdu Davídka, jak sedí s kočkou na klíně a dlouho a soustředěně ji hladí. Psa milují spíš ti starší kluci, je trochu divočák, tak z něj malí mají respekt, i když neublíží.A já sama za sebe taky raději kočky 🙂
takze ja volam detiiii ja chci pejska. 🙂
tak jak jsem psala nize ze pejska poridime tak za 3az4 roky tak uz bude ted v zari. 🙂 Ne na popud deti ale muj,ja jsem mela pejska od mala a jiz osm let pejska nemam a nejak se mi zastesklo tak si udelam radost. 🙂
Máme 3 děti, dnes již dospělé. Ale také samozřejmě prošly obdobím, kdy chtěly nějaké to zvířátko. Protože bydlíme na vesnici v rod. domku se zahradou, tak tím pro mě bylo horší odmítat. Tak jsem vymyslela: pokud měsíc udrží samy svůj pokoj v pořádku, tak o tom začnu uvažovat. Nikdy to nevyšlo.
Možná mě některá z vás odsoudí, ale v té době jsem si nedokázala představit, že k zaměstnání, dětem a 75-tiletému dědovi budu mít na starosti další zvířenu, kromě té, co se pohybovala po dvoře -slepice, králíci,kachny, krůty. To mi nečinilo problém, o tuhle havěť se starat, protože za tím byla vidina jídla=ušetřené peníze za nakoupení masa. Manžel se často jako řidič profes. vracel domů večer, takže jsem opravdu tvrdošíjně trvala na svém.
A do dneška nemáme žádné zvíře, kočky se nám tam objevují cizí, což mě dost vytáčí a psa nemusím.
Takže takhle to bylo u nás.
Jarka
No, já už kočky měla, dva kastrované kocoury. Jeden byl jak píšeš, moc živý a druhý mazlík, takový polštářek, záleží na povaze, ale teď je asi ještě opravdu brzy. Z postele ani odjinud jsem je nevyháněla, mě to nevadilo, že tam jsou. Nejspíš to posuneme o rok, možná i dva, ale já už bych tááák moc chtěla. Musela jsem je udat kvůli otěhotnění, dala jsem na babské rady. Když nechce děcko do domu, tak musí kočka z domu, ale obrečela jsem oba dva. Naštěstí jsou u hodných lidí.
Ahojte holky,děkuji za příspěvky, stím pejskem budem muset u dcery rázně zakročit,aby ho tolik nezlobila,ale znáte to,zakážete to,otočíte se a je to znova. Kočku bych domů už nikdy nechtěla,už jen kvůli těm chlupům všude a podestýlka na výkaly byla taky všude,i když to měl se stříškou,tak na drápkách vždy něco ulpí. Když byla dcera malá,tak jí neubližoval,jen pozoroval zpovzdálí a myslel si něco o novém vetřelci v jeho teritoriu. Z postýlky jsem ho vyháněla pořád a z postele taktéž,tak jsem to řešila přehozy. Kočku ano,ale na dvorek. O králíčkovi jsem taky uvažovala,ale zkusíme to,až bude dcera větší a postará se o něj. Rybičky máme taky,ale ty jsou moje a nejsou náročné. Myslím si,že želvička jí prozatím stačí,někde se se zodpovědnosti začít musí a želva je nenáročná. Jinak dcera si přeje koně a já jí říkám a kam ho jako dáme? Její dětská hlavička povídá,no přeci na dvorek a ten je velkej 8 m2,zahrádka 40 m2,ale tam by být nemohl,tam máme kytky a bazén,takže žádnej kůn!:(
Lien, taky jsem obr milovník koček. Jsem do nich blázen. Doma jsem ještě žádnou neměla, ale vidím to u známých a příbuzných. Jsou to zlatíčka. No nesporná výhoda oproti psovi je, že se nemusí venčit :-))))
Ale ani teď když dcerce jsou tři, tak bych si netroufla pořídit kotě. Jsou to nesmírně mrštná a hravá zvířata. Viděla jsem to u kamarádky. Té manžel pořídil perskou modrou, krátce po tom co se jim narodila dcerka. Chudák kamarádka nevěděla, kam dřív skočit a to si ji moc přála – myslím tu kočku 🙂 Neustále ji vybírala holce z postýlky a musela ji krotit, aby na ní z pozarohu neskákala, když si hrála s hračkami, které vydávaly nějaký zvuk.
Trvalo jim rok, než se číča zklidnila a soužití se dalo považovat za harmonické 🙂
Určo si nějakou pořídím, až nebude pes a holka tím pádem bude větší. Budu na ní mít víc času a hlavně nebudu jak stíhačka, abych dohlížela na to , že si vzájemně neublíží. O dcerku se nebojím, že by jí ubližovala, ale kotě je prostě kotě a chce si hrát, takže by to doma asi bylo pěkné kongo :-))))
Ahojky, já jsem zvířátkový člověk, takže dcerka v tom vyrůstá. Už před jejím narozením jsme měli psa, kterého máme i teď a s jejím chováním vůči němu není problém. Prostě ví, že pejsek je zvíře, ne hračka a podle toho se k němu musí chovat. Ví, že když nemá náladu na hru, tak ho nemá nutit a pokud si s ním chce hrát, jsou tu jasná pravidla.
Máme i rybičky, ale to byla opět moje iniciativa. Takže co bych poradila. Jde o to, že pokud si pořizuješ domů zvíře a to ještě malému dítěti, tak musíš počítat s tím, že to hlavní gro bude na vás jako rodičích. Ty můžeš dítě vést k tomu, aby se na starání se o zvířátko podílelo, ale ty jsi ta, která to musí vše hlídat. Tudíž, pokud chceš pořídit dcerce zvíře, tak s vědomím, že víš, že se o něj budeš schopna postarat a ukočírovat to.
Co je pozitivní na soužití dětí a zvířat je to, že rodiče mají možnost naučit své děti se dobře chovat ke zvířatům.
Taky mám v plánu pořídit králíčka. Tuhle jsem viděla pěkný dokument o těchhle zakrslích králíčcích, jak vymysleli pro ně sportovní disciplínu – skákání přes překážky. Dokážu si představit, že to by dcerku nesmírně bavilo. Ale zase, je tu chuť i z mé strany, tudíž pokud dcerka v péči o toto zvíře poleví, tak tu musím být já.
Pokud jde o soužití dítěte a zvířecího mláděte (kotě, štěně) musíš počítat s tím, že budeš vychovávat oba. Dítě, aby vědělo, co si může k zvířeti dovolit a že musí dávat pozor na zuby nebo na drápy. No a pak i ono mládě, aby se naučilo chovat k malému členovi rodiny. Tak to prostě je a jednostranně to nejde.
Mluvím ze zkušenosti, takže vím, o čem je řeč. Dcerka taky přichází do styku se zvířaty u příbuzných, ale prostě zná své meze a ví, co se může stát. Takže jde kotě nebo štěně si pohladí a tím to zkončí nebo pro ně oba vymyslím nějakou bezpečnou hru.
S naším psem jsou nerozlučná dvojka a mají hezký vztah a jsou jí 3 roky. Jenže že bych mohla říci, že teď nebo za rok bude schopna se o toto zvíře sama postarat, tak to určo ne 🙂 Řekla bych, že plnou odpovědnost za zvíře může převzít až tak školní dítě, v dřívějším věku je to jen o zábavě a hře, maximálně pomoci s péčí o něj.
Takže když to shrnu pořizujte dětem zvířata, ale s vědomím,že vy budete ti, kdož se o ně budou muset postarat v případě nezájmu dítěte. V případě psů nebo koček je to rozmezí 10-20 let. Tudíž myslete na to 🙂
Ahoj,dcera dostala k patym narozeninam zakrsleho kralika a stara se o nej vzorne.Ma ho vycvicenyho jak pejska a krmi ho a i cisti sama.Stale ji to bavi a mame ho jiz trictvrte roku,tak na jare chcem zkusit aby mela male kraliky a na to se moc tesi. A az bude chodit do skoly a i mladsi syn tak poridime pejska cca 3-4roky. 🙂
tak my mamevodní želvy,staram se oně já.pak psa,staram se taky já.onise s nim holkyjen občas mazlí(toho sem chtela já,proste sem si ho jednou odvedla z návštevy).
a k tomu máme od června morčatka,staram se já,holka se s nimi mazli a chová je.nejdřív sem je nechtela ale ted sem z nich uplne paf.