Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Tatínkové
Nevím, jestli tady už diskuse na toto téma neproběhla, ale zkusím to. Než se malá narodila, představovala jsem si, že manžel bude ten tatínek, co jí rád vykoupe, přebalí, prostě takový ten starostlivý. Realita je, bohužel, jiná. Tatínek si s ní rád akorát tak pohraje, ale to ještě jen když on má náladu, ne když potřebuju, nebo chce malá. Dnes chtěl malou vzít na zahradu, že ať si odpočinu, tak mu balím pleny, pití, přesnídávku a on co to jako je, jíst, to, že vydrží, pití teda holt jo, a plenu nepotřebuje, když bude mít jednorázovku, tak jí přece NEMUSÍ PŘEBALIT ANI KDYŽ SE POKAKÁ. No to mě odrovnalo. A ještě si na tom pořád trvá, to jsou představy mého manžela o péči o dítě. A co vy?
Lien, muž měl k tomu od začátku skvělej přístup, ale v něčem si prostě musíš chlapa vychovat… Nespoléhat jen na to, že všechno ho napadne a že všechno zvládne sám… zkus některé úkony provádět nejdřív s ním, pak jen kouknout a pak je nech, však oni to zvládnou…no a k tomu, co je normální, stačí říct “ale taťko, tobě by se v špinavý plíně taky nelíbilo, to dítko je jen malinkej človíček, jinak cítí stejně jako my. Kdyby uměla mluvit, snadno ti to řekne, ale je zatím odkázaná na nás a náš úsudek, tak pro příště…“ ale v klidu, ať si to nezprotiví
No, kukačko, je pravda, že jsem asi moc úzkostlivá, možná bych ho měla nechat, a viděla bych, jak si poradí, ale mě to nedá, radši ještě počkám, až bude starší. Dewil, malá má tatínka taky mooooc ráda a on jí určitě taky, jen ta péče je podle mých představ trochu pozadu. Někde jsem četla, že když tatínky maminky nenechají nic udělat po svém, tak ať se potom nediví, že tatínkové nepomáhají. Tak to může být i tím, ale já prostě pokakanou malou nechat v hovínkách jen proto, že tatínkovi to připadá normální, nemůžu. Ty máš fakt štěstí.
Jo, musím podoktnout, že naše děti už nejsou miminka, je jim 3,5 a skoro 5.
Můj muž je taky fajn táta, ale je fakt, že hodně věcí řeší jako ti tátové z filmu S tebou mě baví svět. Ale už to nějak neřeším, prostě odejdu, a přicházím s vědomím: Přežili, je to dobrý! 🙂
Tak to mám štěstí na tatínka. Muž se na Rozinku moc těšil, povídal si s ní přes bříško, šťouchali do sebe, hrál jí na saxofon… Po porodu se sice bál s ní manipulovat, přišla mu droboučká, ale zvykl si. Přebalování sice nemusí, ale 5x do týdne jí přebalí, umí i krmit, hraje si s ní denně…malá ho má moc ráda, pořád volá táta,tati,táti a jak se k němu mazlí :-D. Teď zrovna se koupou… Mám pocit, že většinu chlapů už dnes tatínkování baví a nestydí se za to,ne jako dřív…
Nevím, jestli tady už diskuse na toto téma neproběhla, ale zkusím to. Než se malá narodila, představovala jsem si, že manžel bude ten tatínek, co jí rád vykoupe, přebalí, prostě takový ten starostlivý. Realita je, bohužel, jiná. Tatínek si s ní rád akorát tak pohraje, ale to ještě jen když on má náladu, ne když potřebuju, nebo chce malá. Dnes chtěl malou vzít na zahradu, že ať si odpočinu, tak mu balím pleny, pití, přesnídávku a on co to jako je, jíst, to, že vydrží, pití teda holt jo, a plenu nepotřebuje, když bude mít jednorázovku, tak jí přece NEMUSÍ PŘEBALIT ANI KDYŽ SE POKAKÁ. No to mě odrovnalo. A ještě si na tom pořád trvá, to jsou představy mého manžela o péči o dítě. A co vy?