Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Tatínkové
Nevím, jestli tady už diskuse na toto téma neproběhla, ale zkusím to. Než se malá narodila, představovala jsem si, že manžel bude ten tatínek, co jí rád vykoupe, přebalí, prostě takový ten starostlivý. Realita je, bohužel, jiná. Tatínek si s ní rád akorát tak pohraje, ale to ještě jen když on má náladu, ne když potřebuju, nebo chce malá. Dnes chtěl malou vzít na zahradu, že ať si odpočinu, tak mu balím pleny, pití, přesnídávku a on co to jako je, jíst, to, že vydrží, pití teda holt jo, a plenu nepotřebuje, když bude mít jednorázovku, tak jí přece NEMUSÍ PŘEBALIT ANI KDYŽ SE POKAKÁ. No to mě odrovnalo. A ještě si na tom pořád trvá, to jsou představy mého manžela o péči o dítě. A co vy?
No, když tak čtu ty zkušenější maminy, tak asi bude ten problém spíš v tom, že já bych chtěla, aby to dělal jako já, ale on to tak dělat nemůže, protože je to chlap. Budu si muset zvyknout a neposuzovat všechno a všechny jen podle sebe, že? Hlavně když to malá přežije. Díky za zkušenosti.
Lien, já jsem ráda za každé hraní táty s prckem 🙂 Oni ti chlapi vážně přemýšlejí trochu jinak. Nač jídlo? Vždyť to vydrží 🙂 Musím se pousmát, protože jsem měla doma to samé.
Můj mi dokonce jednou volal, když jsem musela do města, že se malý pokakal. 😀 Dostal instrukce a holt musel 🙂 I když si dovedu představit, jak sháněl po bytě nějakou roušku
Já bych, být tebou, byla ráda, že se tvé holčičce, v rámci možností, věnuje. Aspoň něco. Se staršíma dětma se i líp spolupracuje a hraje. Tak hodně štěstí
No, můj muž je taky skvělý táta. Od malinka mu přišlo naprosto samozřejmé, že se uměl o kluky postarat – přebalit, pochovat, pohrát si, vykoupat…. Později i krmil, mohla jsem v klidu třeba na dvě hodiny odejít a věděla jsem, že jsou miminka v těch nejlepších rukou. Akorát přebalování pokakaných plenek hůře rozdýchává 🙂
Udělá to, mimčo by v pokakaném nenechal, ale když jsem byla nablízku, dělala jsem to já – neboť jsem se bála, že se tatínek poblinká 😉 Prostě někomu výkaly nedělají moc dobře.
Jinak zvládnul a zvládne kolem dětí všechno, ale je fakt, jako u Kukačky, že hodně věcí dělá tak nějak po chlapsku. A hodně věcí je učí dost brzy, aby to zvládli sami a jemu ubyla práce 😉 Ale to je zas jen úhel pohledu – zvládá to a kluci jsou s taťkou moc rádi 🙂
Přítel je s prckem jak jen to jde. Chápu jeho pracovní vytížení a že nepřijde domů v pět odpoledne, chodí až tak na sedmou i později. Ale i tak, přijde a hnedka si jde s prckem číst, hrát atd..Blbnou spolu, samozřejmě jinak, než já s Domčou, je to chlap:-)Pak ho koupe, tvrdí, že já to flinkám:-)
Chodí s ním ven, myslím na kratší procházky beze mě, nevím, třeba pro rohlíky, vynést odpadky, roztřídit odpadky do kontejnerů atd..
Když jedeme autem všichni tři, musím řídit já, aby seděl s Domčou vzadu a celou cestu si čtou, koukají ven, co kde a tak:-)
Myslím, že se dost snaží.
Pravdou je, že když se pokaká, dodnes ho nepřebalí, vždycky musí přijít máma:-)
No, oni asi chlapi takový jsou – já taky balím vždycky na cestu kamkoli jídlo, pleny, lékárničku a ten můj se mi jen směje. Ale zase vím, že by ho nenechal trpět hladem nebo tak. prostě to bere jinak:-)
Rozhodně jsem ho nevychovávala či neponaučovala, nepřikazovala – prostě to chtěl sám a baví ho to. Každý chlap je jiný a myslím, že si chlapi spíš vyhrajou s trochu většíma dětma, až tak od jednoho roku, do tý doby se jich tak trochu “bojí“. CHlapi berou výchovu po svém….
Lien, já si taky myslím, že u některých tatínků se to někdy po roce hodně změní.
Já musím říct, že můj manžel je v tomhle skvělý.
Začalo to vlastně tím, že mi po porodu operativně vyjímali placentu, takže jsem dostala narkózu a manžel byl odeslán s novorozeným synem do pokoje. Tam si povídali a telefonovali babičkám a tetám. Překvapilo mě, že neměl vůbec problém, a to si fakt nevzpomínám, že by kdy před tím držel v náručí miminko.
Stará se prostě úžasně. Já malého ukládám do postýlky, čtu pohádky, manžel ráno vstává, dřív ho vždycky umyl, přebalil. Nevím ale, od kolika měsíců to začalo, určitě ne od začátku, to jsem po něm přebalování ani nechtěla. Ale když bylo třeba, udělal všechno.
A hodně si s ním od malinka hrál. Hlavně jsem mu byla vděčná za to, že se s ním syn vyřádil. Na ty prudčí klučičí hrátky mi většinou nezbývala energie.
No, to jsem ráda, že nejsem úplně sama, trochu jsem se bála, že mi tady všichni budou psát, že jejich manželé jsou s dětmi pečení vaření. Taky si myslím, že až bude malá větší, tak se to zlepší. Možná má jen strach, že neví, tak dobře jako maminky, co zrovna potřebuje, když mu to ještě neřekne. Je jí deset měsíců a něco. Také to bylo hodně tím, že celou dobu co je malá na světě jezdil z práce jen na víkend, tak to si těžko zvyká a učí, teď už je doma, tak se to snad zlepší. Hlavně mu nesmim nic vyčítat. Jinak to slova táta, taky umí a hlavně když se objeví ve dveřích, tak se celá třeše a směje a natahuje ručičky a píská radostí, rádi se mají a to je hlavní.
Ahoj,opravdu chlapa si musíš vychovat,doposud byl hýčkán on a když přijde miminko,jde chlap trochu stranou.Zkusila bych to s ním prodiskutovat,rozvrhnout si co bude dělat on a co ty ohledně malé a uvidíš,jak se zapojí a možná bude mít dobrý pocit jak vše zvládá.
Mám už větší děti-14 a 5let.Když se dcera narodila,spočátku vůbec nepřebaloval,měl docela odstup,když se narodil syn,tak už to bylo vpohodě.Dneska se na něj mohu 100% spolehnout,děti obstará,uvaří jim,vezme je ven apod.No dnes už spíš syna,dcera je slečna a má docela jiné zájmy,ale to už je o něčem jiném.
Tak ti přeji hodně štěstíčka a trpělivosti.
Lien, nevím jak starou máš holčičku. Můj manžel si nejdříve s dcerkou neuměl moc hrát, většinu věcí jsme dělali spolu – koupání, procházky s kočárkem, občas ji přebalil…. Ale od 1 roku, od 1,5 roku se vše změnilo. Moc hezky si spolu vyhrajou, strašně moc ráda s ním jezdí do supermarketů nakoupit, ráda poslouchá, když taťka čte knížku, dělají spolu “blbiny“, je to teď prostě fajn. Ale zezačátku ho musela vždy čapnout za ruku a odvést si ho ke hračkám. Holt můj manžel patří k tatínkům, kteří čekají, až jejich děti trochu odrostou……..
Tak u nás je to tak na půl,u dcery se snažil,krmit,přebalovat,koupat,ale u druhého se najednou bojí pokakaných plínek,nakrmit to už vůbec ne,procházky jednou za čas,pouze ho umyje ve vaně. Nevím v čem nastal ten zlom,ale jak se narodil říkal,že to nebude dělat,že se bojí,že by mu těma svýma velkýma rukama ublížil. U dcery jsem mu musela i kázat,že at to dělá,protože,když šel třeba k vaničce,kde se koupala,začala neskutečně ječet,jak kdyby se ho bála,pomalinku začínal,až si dcera na něj zvykla. Ale u syna to prostě nejde,já mu tolikrát říkám,co kdyby se semnou něco stalo? Co potom? Vždyt nevíš ani to,kdy chce malej papat,spinkat aj. Ale co už,syn bude mít za 3.měs.rok,tak snad už to bude lepší. Někteří chlapi prostě začnou svým dětem rozumět víc,až začnou chodit,mluvit,to je doba pro naše tatínky. Celkem mě to mrzelo,ale manžel je i celkem pracovně vytížený,takže chce mít i klid a já mu nyní ten klid dopřávám,ale u prvního jsem tak tolerantní nebyla. A víte,co mě štve nejvíc? Že my s dětma trávíme na mateřské veškerý čas a nevím,jak u vás,ale u nás bylo první slovo “táta“.
Lien, hlavu vzhůru, třeba se to časem změní, upraví, zlepší.:-) Můj manžel malého (jako miminko) občas vykoupal a občas ho vzal na procházku (spícího v kočárku), nepřebaloval – vždycky mi ho přinesl…
Já jsem na něm viděla (na svém muži), že ho miluje (našeho syna), jak se na něj dívá a jak je na něj pyšný. Nechala jsem tomu volný průběh, časem – jak malý začal chodit, mluvit – se to začalo zlepšovat, začal s ním trávit víc času a hrát si s ním, no a teď už jsou nerozluční.:-)))
Já samozřejmě nemohu tvrdit, že to bude stejné u vás, protože Tvého muže neznám. On to má asi každý tatínek trochu jinak… ten vztah k malému dítěti… Jestli je to jeho první dítě, tak třeba ta zkušenost prostě chybí a některé věci ho prostě nenapadnou…
Asi budeš muset být víc trpělivá, hodně vysvětlovat a někdy třeba i trochu “přitlačit“.