Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Tatínkové
Nevím, jestli tady už diskuse na toto téma neproběhla, ale zkusím to. Než se malá narodila, představovala jsem si, že manžel bude ten tatínek, co jí rád vykoupe, přebalí, prostě takový ten starostlivý. Realita je, bohužel, jiná. Tatínek si s ní rád akorát tak pohraje, ale to ještě jen když on má náladu, ne když potřebuju, nebo chce malá. Dnes chtěl malou vzít na zahradu, že ať si odpočinu, tak mu balím pleny, pití, přesnídávku a on co to jako je, jíst, to, že vydrží, pití teda holt jo, a plenu nepotřebuje, když bude mít jednorázovku, tak jí přece NEMUSÍ PŘEBALIT ANI KDYŽ SE POKAKÁ. No to mě odrovnalo. A ještě si na tom pořád trvá, to jsou představy mého manžela o péči o dítě. A co vy?
Lien,u nás to není tak hrozný, když potřebuju, tak to jde, ale jakmile se malý začne vztekat nebo protivně mrčí či zuřivě řve, náš tatínek odchází.nemá na to nervy.
Vicikovko, tak koukám, že nejsme sami s tím oslovováním:-) Domča říká Mami i taťkovi:-)
Milá Lien,myslím,že to vidíš moc černě.Oni ti chlapi nebudou a ani nemůžou být jako my matky.to by asi nebyl zas tak velký rozdíl mezi mámou a tátou:-))A děti potřebují i tu naši starostlivou mamminkovskou péči i tu ,,drsnější“ tatínkovu.A vzhledem k pojetí ta jejich přichází právě až s vyšším věkem těch našich prďolek.Víš u první dcery se taky manžel bál toho malého uzlíčku a já to pojala tak jak holky,co by sis počal,kdyby se mi něco stalo atd..takže koupal,přebaloval,vozil,krmil…Teď máme druhého prcka a nedělá to tak často jak u dcery a ani to moc nechci,protože jsem ráda,že když se malý narodil,tak se v těch chvílích staral o dceru.Já přirozeně na ni neměla tolik času jako dřív a nechtěli jsme ať se cítí nějaká odstrčená.takže jsem si mimčo obstarala někdy sama,někdy všichni společně..Teď už nemáme miminko,Míša už bude mít 1,5 roku,takže si je oba vezme a jdou na dlouhou procházku,ale protože už jí i pije skoro vše nemám strach,že mu nedá,on si sám ,,řekne“:-))
Něco jiného je,když někam jedeme,manžel se obleče a už přešlapuje u auta co mi tak dlouho trvá..a nějak mu nedochází,že Míša potřebuje náhradní oblečení,plínky atd as taky já se musím obléci,tak to řeším tak,že mu to prostě MUSIM říct,ať ho jde obléknout a mezitím se nachystám já.Oni mají prostě takové ,,mužské“ myšlení.Ale zase kdyby úplně stejní jako my,tak by to nebylo takové pestré:-))
Jak to chodí u nás?
Buď mám malé nároky a nebo šikovného manžela :-).
Skoro každou neděli dopoledne mám pro sebe, manžel chodí na 2-3 hodinové procházky s dětmi. Nabalím jim pití, sušenku a plínky. Obvykle se vrací se vším co jsem jim dala (jen vypitá pitíčka), ale jsou spokojení – i já :-D. Pokud jsem odjela a nechala ho s dětmi samotného doma, postaral se výtečně, přebalování, koupání, krmení mu nedělá problémy. Jediné co nezvládne na 1 je oblékání (dcera to naštěstí již zvládne sama) – místo tepláčků, chodil Mariánek ve spodku od pyžamka :-D, případně má strakaté tepláky a k tomu ještě strakatější tričko :-).
Mariko81, tak u nás je na prvním místě Mamíííí a tak oslovuje i tatínka, který je z toho značně rozladěn.
No, Lien,už jsem to tu jednou psala.. Když bylo naší starší asi devět měsíců (tvrdě jsem trvala na “zdravé stravě“, žádná čokoláda, žádný lepek, a já nevímkolik hovadin ještě jsem měla v té době vyčtených, ale bylo jich asi milion), manža se fakt snažil toto všechno dodržovat a i byl ochoten to všechno taky číst a mé “teorie“ před příbuzenstvem tvrdě hájit. Já jsem v té době byla již po druhé těhu a dostala jsem střevní chřipku. Hnusnou. A nutně jsem se potřebovala vyspat, neb dítko vstávalo v noci co dvě hodinky (zajímavé je, že ta mladší má nyní deset měsíců a taky se budí “furt“, chjoo,myslím, že spavá miminka jsou jen v pohádkách…). Manžel se rozhodl, že mi uleví. Že si s malou vyrazí na výlet. “Tatínek se nám zamiloval“ myslím, se jmenuje ten článek.. No, zkrátím to. Vzal ji do hospody. Měl tam známé, tak mu otevřeli už před otvíračkou, kdy tam nikdo nebyl. Hospoda je pod prudkým kopcem ve čtyři km vzdálené vesnici (tam se jde samo, zpátky, ouvej(((-. ). Krmil ji ohřívanýma párkama a gumovýma rohlíkama, čajík jí vařila hospodská a když se začali trousit kouřící hosté, přemístil se s ní ven, na zahrádku,aby nebyla v tom smradu. Měli s sebou plínky, svačinky, pitíčka….bla, bla, bla… Slečna vším, až na jednu čistou plínku pohrdla a domů se připlácali až za pět hodin (!) (byl velmi teplý začátek března!!!!!), parádně unavení, takže jsem je “oba“ jen vykoupala,nakrmila, a společně jsme chrupkali všichni tři dál… O jeho pedagogických postupech jsem se dozvěděla prakticky okamžitě – hned se chlubil,jak to zvládali, ale oběma tak svítila očka, že jsem nenašla žádný důvod, který bych jim mohla vytknout. Holt, někdy, my maminy, prostě musíme být zticha, aby ti naši broučkové měli alespoň ŠANCI ZAKUSIT, CO JE TO PRAVÁ OTCOVSKÁ LÁSKA (((((((-:
Ach jo, Jarko, já tedy na vrcholu ženské diplomacie rozhodně nejsem, budu se muset hooooodně snažit.
Lien, když se to nestane pravidlem, že by zůstala malá pokakaná, tak to jednou vydrží. A potom mu můžeš ukázat, jak má začervenalou prdýlku, protože v tom byla moc dlouho. A z lásky k ní, to taťka příště překousne, přece nenechá svoji holčičku s červeným zadečkem. Jenom ho hlavně neodstrkuj stylem-ukaž, já to udělám, jsi neschopný.
Chlapi mají rádi pochvaly a vrchol ženské diplomacie je ten, že tvůj nápad předneseš takovým způsobem, že to bude vypadat, jako by na to přišel on (prověřeno léty manželského života nejen mého, ale i matek, babiček i prababiček. Praprababičku jsem nezažila).
Časem přijdeš na to, že i ostatní to umí udělat stejně dobře, než ty. Já měla stejný problém v době školní docházky, kdy jsem se domnívala, že se manžel s dětmi tak dobře nenaučí, jako já. Jenže při 3 dětech se to dost dlouho vydržet nedalo a musela jsem mu svou pozici trochu přepustit a ejhle, ono to šlo. Čím dřív na to přijdeš, tím dřív se zklidníš, budeš mít trošku víc času na sebe, budeš i odpočinutější. Ale musíš mu důvěřovat, že to, co dělá, dělá fakt jak nejlépe umí a v zájmu dítěte. Oni chlapi na to jdou opravdu jinak.
Jarka
Tak já mohu říct, že můj manžel je pravý opak. Když se nám narodila první dcera, tak by ji snad i kojil, jak se o nistaral. Jak vyrůstala, z é doby má nejvíce fotek. Při druhé dceři to by úplně stejné, jenom již nefoti,l tu první, ale tu druhou. Nejlepší péči a starost však měl, když se narodil syn.
Lien, takové starosti nás maminek jsou normální. Náš tatínek je taky v něčem svéraz. Malé se začal z gruntu věnovat, až když přestal pracovat v dáli a byl doma častěji. Tím pádem stačil okoukat dceřiny zvyky a to co si žádá a není problém. To jak to udělá, už holt nechávám na něm, jak píšou holky 😀 Moc si s tím vrásky nedělám, ona je prostě ráda s ním a tak jestli jí sváču dá, když u je čas nebo až když ho začne tahat za rukáv se slovy, že už by jako jedla, nemůžu hrotit :-))) Oni to prostě dělají jinak, ale taky správně. Holt někdy se musí usměřnit, když se začnou chovat jako “Herodes“ (Jak dostat tatínka do polepšovny) :-).
Příklad. Dáváme dohromady tu chalupu a tentokrát byly nařadě takové ty ženské uklízecí práce, tudíž tatínek se točil venku okolo dcerky a já v chalupě. Bylo teplo, takže jsem dcerce napustila bazén vlažnou vodou, aby tam mohla být dlouho jak se jí zlíbí. Najednou přes okno slyším “neeee to je studenýýýýý“. Vykouknu a on jí leje do bazénu vodu přímo z hadice studenou jak pes 🙂 Když se ho ptám co dělá, tak mi odpověděl, že to bylo moc teplé, že jí to neosvěží a že chtěl, aby tam bylo vody víc. Tak jsem se ho zeptala, jestli tam s ní sedí pořád. Řekl, že ne, že poklízí okolo baráku. Tak jsem mu vysvětlila, že když jí tam dá víc vody (do té doby ta 10 čísel) tak jí bude muset víc hlídat, aby si nelokla při nějaké bejkovině , kterou vymyslí. Uznal, že to je fakt. No a s tou studenou jsem se ho zeptala, jestli ho nenapadlo, že když se bude ráchat v studený , že jí bude muset co chvíli brát z bazénu ven a to se jí nebude líbit. Tak jestli není lepší tam mít vodu vlažnou, aby si tam pobyla bez našich obav do sytosti.
Vidiš, taky to někdy nemám lehké :-)))) Ale vše se dá řešit dohodou 🙂
Lien, taky je rozdíl u nás, které máme chlapa doma každý den a u tebe, když byl donedávna pořád pryč. Prostě se nestihl zajet ten správný stereotyp.
Manželovi nedělalo přebalování problém, ale čistit látkovky se mu zrovna taky nechtělo. Jenže prostě každý děláme něco.