Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Prosím uklidněte mě
Ufff, jak začít.
Dceři je 14 měsíců a nechodí. Od 3 do 9 měsíců jsme 4x denně 3/4 hodiny cvičili Vojtovu metodu. Očistec. V 9 měsících lezla a neurolog řekl, že vývoj dohnala, cvičit nemusíme, že lezení je moc důležité a teď půjde všechno samo. Že samostatná chůze je běžná do 18 měsíců. Pouze pokud by do 18 měsíců nezačal sama chodit, máme přijít a zase bysme začaly Vojtit.
Těsně před 1.narozeninami se postavila, asi 14 dní udělá pár krůčků podle nábytku. Tlak okolí je ŠÍLENÝ. Podotýkám, že jí nesmíme vůbec pomáhat, žádné vodění za ruce, nic takového. Měli jsme výbornou fyzioterapeutku, která k nám jezdila i domů a byla perfektní. Pořád váhám jestli jí mám zavolat, ať malou přijde omrknout. Pak si zase řeknu, že má ještě 4 měsíce čas. Pak jí kritických okem pozoruju a vidím, že se staví jen tak, je nakročí pravou nohou a levou přitáhne. A tak v polovině případů na té levé nestojí pořádně, spíš na špičce. Tak si zase říkám, že to je špatně. Pak se zase uklidňuje, že se to prostě naučí.
No a dneska jsem zase nahlodaná. Děsně mě bolí záda a kyčle a dokopala jsem se k rehabilitační doktorce. Povídali jsem si, říkala jsem,že mám skoro 11 kg dítě, které pořád tahám atd. Tak jsme zavedli řeč, a ona se do mě pustila, že jsme v 9 měsících neměli přestávat cvičit, ať malou přivedu, že se na ní podívá. Ať si uvědomím, co to bude za dřinu, jestli se do 18 měsíců nerozchodí a začneme znovu cvičit atd.
Toho se právě bojím, co to bude dřinu. Když byla malá, byla hodně ubrečená, takže to, že probrečela celé cvičení jsem prostě brala jako fakt, čím víc rostla, měla větší sílu a já se s ní prostě prala a bylo mi jí víc líto, už to nebylo miminko,ale byla spokojená, hrála si, a já jí 4x denně svlíkla, a na kuchyňksý lince jí mordovala. Ale viděli jsme výsledky, tak jsem to překonala a nepolevila. Ale teď si to prostě neumím představit, úplně se mi chce brečet, když si představím, že v 1,5 roce se tohle bude opakovat. Už je “velká“, povídá si se mnou, děláme blbosti a pro mě by to bylo utrpění. Vím že by jí to pomohlo, vím že by to ani netrvalo dlouho, vím, že jiné děti jsou na tom mnohem mnohem hůž,ale stejně….
Prosím, holky zlatý, uklidněte mě, že Vaše děti taky šmajdali než se rozchodili, že to bude dobrý,že…
Lussy, holky Tě snad už trochu uklidnily 🙂
Já bych zavolala té fyzioterapeutce. Určitě nebudeš první ani poslední, kdo je na pochybách. A pokud chodila i k Vám domů, nebude to žádná můra.
Hodně štěstí!!! Neboj, bude to dobré 🙂
Lussynko, já jen přidám, že mám v okolí dvě kamarádky, jejichž dětičky začaly chodit až kolem 18.měsíce. Dokážu si velice dobře představit, jak tě musí vysilovat “kecy“ okolí, hlavně těch dříve narozených… Těžko se člověk nad tím povznáší. Jsi strašně šikovná a úžasná maminka, žes dokázala nepolevit a cvičit s malou. Pokud tě to uklidní, fyzioterapeutce zavolej, já bych pro klid duše udělala to samé, a neboj, určitě to malá zvládne!!! Moc držím pěstičky!!!
Lussy, moje holčičky se narodily předčasně.
Objektivně neměly žádné problémy, ale “preventivně“ nás poslali na neurologii a na rehabilitaci.
Cvičila jsem s holkama Vojtovku asi od 2,5 měsíců do roku, kdy jak neuroložka, tak rehabka konstatovaly, že jsou holky v pořádku a je jen otázkou času, kdy začnou samy chodit.
Jo, začaly se stavět (to bylo zpočátku řevu, než se nožky vytrénovaly), chodit kolem ohrady. Ale samy chodit nechodily.
V jejich 18 měsících jsme naklusaly zpátky na rehabku.
Sestřička je znovu prohlédla, zacvičila a konstatovala, že objektivně jsou v pořádku, jen je vidět, že musí posílit záda. A že jsou viditelně velké pohodářky. Navíc jsme se dostaly k mé a manžově anamnéze – že jsme s chůzí taky nikam nespěchali.
V úterý jsme byly na rehabce, v pátek nám Anynka odešla z bytu na chodbu. Lu to trvalo ještě další čtyři měsíce – konečnou motivací jí bylo barevné odrážedlo sousedovic holčičky.
Jo, tehdy ještě rehabka řekla, že Lu, ač chodí “vzpřímeně“ – jen s oporou, vlastně stále “leze po čtyřech“ – protože tu oporu rukou potřebovala velmi pevnou.
Jestli máš pochybnosti, domluv se na konzultaci s fyzioterapeutkou, ale jinak je skutečně normální, že dítě začne chodit až v roce a půl.
Dobrý večer Lussy,
bud v klidu, já s dcerou prožívala to samé od 7m cvičíme( spíš jen balanční na míči) dlouhé měsíce se plazila, na roce se postavila, pak zase dlouho lezla a obcházela a týden před 18m. se rozešla sama a ani potom to nešlo rychle, jak všichni říkali a dnes na 21m chdíme už i na krátké procházky:-))vím,je to únavné,to co jiným dětem trvá měsíc, jí trvalo několik měsíců:-(
A pokud víš, že je malá zdravá, dej jí čas, ona nato přijde sama.
A okolí si nevšímej, obrň se trpělivostí, já taky slyšela, že už si mysleli, že ani chodit nebude “no to by byla ostuda“ a podobné chytrosti.
Přeju pevné nervy a neboj určitě Ti začne brzo běhat, jde si jen vlastním tempem 🙂
Jo a můj syn začal chodil ve 14 a půl měsících…. a taky sámmm, ono to nějak přijde…. my tenkrát jeli na víkend na chatu na hory a on ten pátek začal chodit….
prostě se rozešel.. V pátek ještě dost pajdal, napadal jakoby na jednu stranu, právě tu pravou nohu tak “pajdal“…. ale den ode dne to bylo lepší….
ale jinak staré otřepané pravidlo… Pokud se Ti něco nezdá, tak zavolej té rehabilitační……
Lussy, já taky chodila se synem na rehabilitace, my jsme ale nevojtili, jenom nějaké motivační cviky, spíše jak mu pomoct, aby si na to přišel sám….., jak ho motivovat… a jednu dobu jsem “tejpovali“ nožičky – jestli to znáš….
a trochu tě uklidním, že když se začal stavět, tak si stoupal vždy přes levou nohu…. Já ho nutila stoupat i přes rpvou nohu, když jsem ho držela anepovolila, tak si přes pravou stoupl, ale sám NIKDY, sám jenom přes levou… My potom an rehabilitace taky už nechodili, já taky váhala, jestli se mám sama ozvat, protože opravdu by si měl stoupat přes obě nohy a střídat to…. No, už teD´používá obě stejně…. Jo, potom, jak jsme začali chodit do schodů, tak taky nahoru chodil jenom levou nohou… tak to jsem s ním dlouho chodila tak, že jsem mu musela já rukama prostě tu pravou nohu přistršit, aby ej střídal…Připadala jsem si jako “pakoš“, ostatní děti chodily automaticky, a já vždycky za ním a pravou nohu jsemmu tam dávala…. Potom se to zlepšilo, tak pootm stačilo už jenom lehce “sloubnoutů za kolenem a šel sám pravou, potom už zase stačilo jenom upozornit, že má nohy střídat…potom začal chodit sám dobře….
A přiznávám, že se schodů ale zase vždycky chodil naopak pravou nohou..ale to já neřešila, protože ji normálně používal méně, tak sjem byla ráda… tak jsem si pak říkala, jestli to není zábradlím, protože chodil a držel se zábradlí vždy na obrácené straně, než kterou nohou šel….tak sjem ho právě začala vodit za ruku po schodech tak, abych ho držela z opačné strany, enž byl zvyklý na zábradlí…..
A jestli chceš, tak té fyzioterapeutce zavolej. Třeba jen pro to uklidnění. Jestli byla tak fajn a máš k ní takovou důvěru, tak by to podle mě za to stálo. Pro klid Tvé dušičky.
Lussy,naše starší začala chodit až po třináctém měsíci a to jsme nikdy žádnou Vojtovku cvičit nemuseli… Myslím, že jste velké šikulky, zvládnete to. Zkus jí po bytě rozmístit nějaká lákadla a nech ji u toho samotnou,aby neměla pocit, že jí pořád někdo dýchá na záda… Bude to OK. Na tlak okolí se vyprdni, TY jsi s malou cvičila,NIKDO jiný. Nevědí, co to je mordovat dítě čtyřikrát denně, tak ať si škubnou, což?((-:
Lussynko, neboj, určitě to bude dobré a nějak to zvládnete. Věřím, že to malá vypiluje sama.
Já tomu ale až tak nerozumím a nepovím Ti, jestli to co pozoruješ je problém nebo ne. Mám sice dvě holky, ale ani jednu jsem takto detailně nepozorovala, jak moc došlapuje na kterou nožku, jak kterou posunuje… Takže Ti ani nemůžu napsat jak to dělaly. Prostě si jednoho dne stouply, pak začly sem tam nějaký úkrok, pak víc kroků, všelijakých, až se to vyvinulo v naprosto profesionální chůzi kolem nábytku.
Atd.
Chápu, že když jste měly problémy,tak ji sleduješ hrozně dopodrobna a máš strach.
Osobně bych tomu dala nějaký ten čas a volný průběh. Opravdu znám několik dětí, které začly samy chodit až kolem toho 18. měsíce. Byly naprosto zdravé, jen k tomu dospěly později. Já bych fakt viděla, že ty čtyři měsíce jsou dlouhá doba a když už malá začla dělat krůčky kolem nábytku, tak to půjde i dál.
Vím, že je to hrozně těžké, ale na okolí nedej. Přeju v tomto hodně vnitřní síly, protože si umím představit, co posloucháš… že ještě nechodí, a ať jí to ukážeš a naučíš za ty ručky atd. Zkus takovéto rady pouštět jedním uchem dovnitř a druhým ven.