Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Bouračka
Tak ještě teď se klepu jako osika. Představte si, sluncem zalitá silnice, dvě děti vzadu připoutané v sedačkách, kopec, krytý posypem – sjížděla jsem ho dolů, dostala jsem se do levotočivé zatáčky, na můstek. Já, koza, jsem si trošku přibrzdila, dostala jsem smyk, auto letělo na jednu stranu, letělo na druhou stranu na zábradlí můstku. Pak se s nárazem odstavilo do škarpy. Děti vzadu brečely, já hysterický výraz v obličeji. Vystoupila jsem, uklidnila děti a šla prohlédnout škody. Museli nade mnou stát všichni andělé z celého nebe, auto ani škrábanec, asi jsem do obrubníku drcla kolem, to byl ten náraz, přistání do škrarpičky bylo už měkké a nebyla ani nijak hluboká. Takže jen šok, můj i dětí. Měla jsem jet ještě se všemi do 15 km vzdáleného města na angličtinu nejstaršího syna, ale po tomhle zážitku zůstaneme doma.
Fuj, musela jsem vám to napsat, abych se uklidnila, navíc auto je tchyňky, a bylo by mi líto jí ho rozmlátit a navíc pomlátit sebe a děti.
Je to fakt hrozný, člověk je v pohodě a stačí jen malá chvilka….Já jezdím do školy už čtvrtým rokem do Hradce Králový, jezdila jsem i jako těhu a je fakt, že v zimě jsem měla několikrát dost velký strach, mám ho i teď, doma malý mimko, no hrozný představy, že by se něco mohlo stát.No a taky člověk může jet sebe opatrněji a najde se nějakej…., kterej tu bouračku zaviní a jaký jsme byli. A že jsem jich při těch cestách po dálnici zažila.
No, tak hlavně, že jste v pořádku, člověk si to pamatuje a něco mu to určitě dá pro příště.
Přimlouvám se – dětem taky něco sladkého na nervy;o)
Hlavně že jste v pořádku, dnes už zůstaň u kafe a oni andílci si ty křídla zregenerují:o)
Taky v tomto počasí nerada jezdím, je to o nervy.
Ti moji mají dneska úplně ušoupaná křidélka, fuj a ještě jednou fuj. Kafčo jsi jdu uvařit, dám si něco hodně sladkého a naprosto bez výčitek…
Nezapomenu ten pláč dětí…
Tak my jsme s mužem oba neřidiči, takže já nekriticky chválím a hlavně -obdivuji – všechny, zvláš´t kamarádky, které jezdí. Lenousku, hlavně že jste všichni vpořádku a nikomu se nic nestalo! Jo, andělé strážní mají někdy s námi pěknou šichtu… ale ještě že jsou :))) Uvař si kafe, hoď nožky na stůl a brzy se vzpamatuj!
Hlavně že se vám nic nestalo a že jste vyvázli i bez škrábnutí (ono se pak špatně někomu vrací auto se šrámy :-D, co?).
Já jsem řízení v tomto nečase úplně vzdala. Jsem sice docela schopná řidička, ale v zimě jsem klasická podprůměrná ženská 🙂 nebo to tak prostě cítím. Nejsem si za volantem už tak jistá, hlavně od té doby co máme malou a teď ještě ke všemu s pupíkem.
Tak ještě teď se klepu jako osika. Představte si, sluncem zalitá silnice, dvě děti vzadu připoutané v sedačkách, kopec, krytý posypem – sjížděla jsem ho dolů, dostala jsem se do levotočivé zatáčky, na můstek. Já, koza, jsem si trošku přibrzdila, dostala jsem smyk, auto letělo na jednu stranu, letělo na druhou stranu na zábradlí můstku. Pak se s nárazem odstavilo do škarpy. Děti vzadu brečely, já hysterický výraz v obličeji. Vystoupila jsem, uklidnila děti a šla prohlédnout škody. Museli nade mnou stát všichni andělé z celého nebe, auto ani škrábanec, asi jsem do obrubníku drcla kolem, to byl ten náraz, přistání do škrarpičky bylo už měkké a nebyla ani nijak hluboká. Takže jen šok, můj i dětí. Měla jsem jet ještě se všemi do 15 km vzdáleného města na angličtinu nejstaršího syna, ale po tomhle zážitku zůstaneme doma.
Fuj, musela jsem vám to napsat, abych se uklidnila, navíc auto je tchyňky, a bylo by mi líto jí ho rozmlátit a navíc pomlátit sebe a děti.