Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
... Tak jsem si parádně zařídila :o))))
Holky, no musím tu napsat zas něco pozitivního, tááákže: v pátek 31.07. jsem si s malou naplánovala krásný víkend. Moje kamarádka je Slovenka a už jsem u ní párkrát byla, takže jsme se dohodli, že poslední dny dovolené strávíme na Slovensku. Oni jeli svým autem, já, Sára a kamarád jsme jeli mým autem:o) V plánu byla Oravská přehrada a plavba parníkem, dále nádherné Šútovské jazera poblíž města Martin (kdo zná, určitě ví, co za krásu představují). Cestu tam jsme se dohodli vzít přes Polsko, že se podíváme na Žywiecke jezero a oni potřebovali koupit něco v Bielsko-Biale. No a jelikož manžel té kamarádky (můj kámoš) je velký dobrodruh, tak cesta s ním, která by jindy trvala pouhé 2h, se natáhla na neuvěřitelných 9 hodin! 9 hodin v autě bez klimatizace, kámoš, co jsem ho vezla totálně upečený, já naštvaná až hrůza, no, nakonec jsme teda dojeli “večer“ na to slíbené Slovensko (oni to mají kousek od polských hranic, čili bylo jedno kudy pojedeme, proto i to Polsko). Takže cesta tam strašná! Manžel kamarádky je navíc absolutně neukázněný řidič, přejížděl z pruhu do pruhu, všude možně zdržoval a zastavoval, v Polsku kolony jak hrom, tu spotřebu bych nikomu nepřála, no jako začátečník jsem teda zažila pořádnou školu :o)
V sobotu jsme si vyjeli na ten parník, výlet nádherný! Malá nadšená, já šťastná (stále ještě jsem vstřebávala mé řidičské zkušenosti a ta Boží ruka je možná nade mnou stále, protože když si zpětně promítám, kudy všudy jsme jeli a jak příšerný provoz v Polsku byl, tak si opravdu třásám rukou, že jsem to vůbec zvládla, aniž by mi Felinka (Felicie) jedinkrát “chcípla“….
Večer v sobotu jsme grilovali rybičky a kuřátka a ještě se šli povozit klasickou loďkou po Oravě.
V neděli byl od rána plánovaný výlet na Oravský podzámok a Šútovské jazerá. Vyjelo se podle plánu, ale v podzámku jsme se zdrželi. Slovák vlastnící vory na sjíždění řeky Oravy nás všechny naložil do auta a za pakatel nám věnoval 45 minut na sjíždění té řeky. Vezli jsme i Skoty, takže paráda zážitek. Pak odpoledne to Šútovo. Holky, zatopený lom s blankytně modrou vodou, no prostě romantika a nádherně ukončený výlet, který trošku pokazil jen šok z příšerně zalidněného místa (od září do jara tam nevkročí ani noha, přes léto děs!) No všem doporučuji výlet tam!
Poté jsme se vydali domů, tentokrát na Žilinu, Bytču, Makov a Rožnov pod Radhoštěm! Celé jsem to řídila sama! Musím říct, že jsem na sebe opravdu pyšná, protože takové zácpy, co jsme zažili v tom Polsku, už bych zcela jistě nikdy nejela. Dorazili jsme v naprostém pořádku a ač nesnáším srovnávání dětí, nedá mi to podotknout, že Sárinka je úžasné dítě na cestování, ani jedinkrát v autě nezakňučela, zatímcojejich děti se chovaly příšerně neukázněně a to jsou v Sářiných letech. Až na tu nejmenší (9měs.), která chudinka zápasila s tím celodenním pobytem v rozpáleném autě, byli ti dva (3,5 až 5 let) opravdu “oříšek“ – jak v restauracích, tak kdekoliv na parkovišti – vřeštění, kňourání, vzájemné žduchání…. no ale jsou to děti. Jinak jejich syna jsem vlastně celou dobu měla v autě já, tam si se Sárou hráli v pohodě, tak si říkám, proč se jinde chovat umí a s rodiči ne….
No, a to je celý můj zážitek :o) bylo prostě skvěle!!!
…nebo my za váma…
Když vybereš nějaké pěkné místo srazu s dobrou možností parkování… to mě pořád lehce nervuje.
;o)
Jarmuschko, taky dobrý!!! :o) To můžu někdy za tebou přijet;o) Jinak, já na tom Slovensku pak z toho sobotního grilování vezla jednu paní s dětmi do sousedního Námestova (večer a potmě) a řeknu vám, že ta bydlela na samém kopci, odkud je výhled na Oravskou přehradu a takové kliky háky zatáčky, to jsem se modlila, ať pak trefím zpátky, no na to, jak špatný orientační smysl mám, jsem se trefila napoprvé a díky Bohu nebyl moc velký provoz. Sárinka usnula v sedačce, takže jsem se cítila strašně sama, ale dopadlo to na jedničku, no fakt mám jistotu, že nade mnou muselo cosi být, protože jsem zázrakem celé to Polsko i Slovensko odřídila bez problémů, za což jsem fakt ráda.
Já si asi dva měsíce po oprášení řidičáku naplánovala cestu do Brna (v původním plánu bylo dojet ještě kousek dál), po dálnici, i s holkama.
Někteří mě předem odrazovali – že jsem tak trochu hazardér. Víc ale bylo těch, co mi to schválili.
Asi týden před touto delší cestou jsem se vypravila k rodičům, už taky po dálnici – ovšem tuto trasu znám jako spolujezdec – takže v pohodě.
I cesta do Brna dobrá, v pohodě – ani předjíždění mi nečinilo potíže (spíš jsem se chvílemi musela krotit, abych nepřekračovala rychlost).
Pak jsem si shodou okolností vyzkoušela jízdu v noci, opět z Olomouce. Sice po objížďkách, takže ne zcela po známé trase, ale dobré.
No a dovolená – jednu chvíli hrozilo, že ji budu muset odřídit sama, k čemuž nakonec nedošlo. Jen jednou jsem nás musela v noci neznámými cestami dopravit od ZOO do místa ubytování – no, jsem začátečník. Jela jsem hodně opatrně, naštěstí v tu noční dobu moc aut nejelo, tak jsem snad moc neprudila.
;o)
A pak jsme jeli z Vrchlabí do Harrachova. Cesta kolem řeky, poměrně úzká, dost klikatá. Říkala jsem si, že tam bych asi měla problém a jela bych lehce “připo….“
Můj respekt k řízení opět trochu stoupl.
Ale je mi jasné, že jen praxe dělá mistra. A není možné jezdit jen nacvičené trasy.
Všem řidičkám přeji tolik odvahy, aby se volantu nevzdávaly. Ale tolik pokory za volantem, aby dojely vždy bezpečně.
;o)
Jsi třída…. já bych se asi předem domluvila, kde na sebe počkáme…. tohle musí být šílené – stíhat jiného řidiče, který se ke všemu moc nedrží předpisů.
Já si řidičák zrovínka dělám a jsem natěšená, že si taky konečně pořádně zajezdím.
A Sárinka taky zaslouží velkou pochvalu.
Děkuji holky, ono ani nevadí jet tak daleko jako čerstvý řidič:o) ale spíše je na tom nejhorší to, že člověk musí stíhat “piráta silnic“, který se sice snažil jet tak, abych ho stále před sebou viděla, ale to přejíždění z pruhu do pruhu v kolonách, to mě fakt mnohdy nas..al a pak mi jen s úsměvem řekl, jak ve zpětném zrcátku viděl, jak se zlobím, no co byste mu řekli? Musela jsem dělat stejné přestupky jako on, abych mu stíhala, ikdyž moc jich nebylo;o))) spíše šlo třeba o rozjezd na “STOPCE“, kdy se on napojoval z nějakého parkoviště na hlavní cestu a já bych správně po něm měla na té stopce zastavit taky a až pak jet, ale to už bych ho nikdy nenašla;o) takže jsem se okamžitě na něj napojila a jeli jsme tak vlastně spolu. No, jsem ráda, že teď už si v pohodě zajedu i tu mou Ostravu :o))) které jsem se tak bála:o)
Piškotko, teda taky smekám. To bych si fakt netroufla.
Já mám řidičák rok a pořád se svým strachem zápasím.
Ale je pravda, že když se cesta nějak zkomplikuje, tak to zvládnu a pak jsem na sebe taky patřičně pyšná. Ale oproti Tobě jsem teda šumaař. 🙂
A klobouk dolů i před Sárinkou. Je to zlatíčko, že tak hezky vydržela tak dlouhou cestu.
Piškotko, jsi jednička! Taková cesta a ty, jako čerstvá řidička! Hmm, dobrý! 🙂
Piškotko, tak to jste si museli parádně užít :))
Moc ti to přeju a smekám před tvými řidičskými schopnostmi – na to, že máš čerstvý řidičák, jsi vážně třída 😉
Z takového hezkého zážitku pak člověk zas nějakou dobu čerpá, viď? 😉 Tak si ten pocit ještě patřičně vychutnej 🙂
Piškotko, paráda :-))) Z toho jak nadšeně píšeš jde poznat, že bylo opravdu super.
Teda Piškotko,dobrý!!!!!Na to jak čerstvá jsi řidička tak smekám,jet tak daleko s dětma a ještě neztratit dobrou náladu a optimismus:-)
A taky každopádně děkuji ta tip na prázdninový výlet:-)))