Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Deníčky pro děti
Jako dítko čerstvě předpubertální jsem doma našla malý sešítek formátu A6, ve kterém si moje mamka zaznamenávala důležitá data v životě mém a mého bratra. Byly tam váhy, délky, očkování, první slova, posazení, stoupnutí na nožičky, první kroky a básničky. Protože jsem byla ve věku, kdy jsem si začala uvědomovat, že jsem byla někdy ještě menší, strašně se mi to líbilo a hrozně ráda jsem si to četla. Dneska ani nevím, kam se notýsek poděl, ale třeba bych ho znovu našla.
Když jsem si po letech udělala svůj první (a hned pozitivní) těhotenský test, začala jsem si psát svoje dojmy do takového deníčku. Jak přibírám, jak se cítím, co na to okolí. Psala jsem i v porodnici, doslova uprostřed porodních bolestí, aby mělo dítko jednou taky co číst. Poctivě jsem zapisovala všechno, co se týkalo dítěte po narození, nechala jsem se mamkou trošku inspirovat, je pravda, že jsem to dovedla do větších podrobností, takže vznikl deník nenarozeného a posléze narozeného prvního, druhého i třetího dítěte. Jednou jsem našla manžela, jak se zalíbením všechno čte, na jednu stranu jsem byla trošku naštvaná, protože si ze mě dělal legraci, že jsem Jirásek, ale na druhou stranu řekl, že z toho budou mít jednou děti radost, až to budou jako dospělé číst.
Co vy? Píšete si nějaké zápisky ze života svých dětí? Napadlo vás někdy, zapisovat jim deníčky, trošku jinak než jsou v pamětních knížkách, které mimochodem paralelně taky vyplňuji.
Já taky mám pro syna Deníček našeho dítěte, tam zapisuji jen to nejpodstatnější + fotky, vlásky, obtisky ručičky a nožičky. Pak mám sešit, který jsem začala psát po narození, jak roste, očkování, kdy měl teplotu, co kdy začal jíst, povídat a tak. Jen své pocity k tomu tolik nepíšu, protože někdy jsem naštvaná na manžela a tak, hned bych si tam vylila srdíčko a myslím, že až to bude prcek jednou číst, nehodí se to…
Fotíme taky, ale obdivuji všechny z vás, které máte ve fotečkách pořádek! Já se chystám, že zase nechám udělat do alba a popíšu, skončila jsem před rokem:-(
O sobě bohužel žádný deníček nemám, tiše závidím 🙂
Jo, svatební kytici mám taky schovanou.
Tak u nás má každý z kluků svůj Deníček (Naše děťátko) – s vlásky, fotečkami, mírami, váhami, očkováním atd. Pak jsem jim každému vedla vlastní deníček, kde jsem zapisovala jejich pokroky,slovíčka, výroky, nemoci (dokonce i léky, ale to jen, abych měla třeba přehled o ATB, léčbě atd.). Jenomže čím víc dětí, tím méně podrobností 🙂 a teď už taky sedám jednou za dva měsíce, beru kalendář a zapíšu to naráz, čímž tvořím deník i naší rodince. (Ale moc mě to v poslední době nebaví). Fotek mmáme taky kupu, to zas kritizuje moje mamka, že „tolik toho nikdy nebývalo“ 😮 :((( (ach jo!) – něco v albech s popisky, něco na DVD. Myslím, že je to krásný zvyk, budeme mít aspoň památku na ty naše prcínky, až vyrostou – a Deníčky dostanou jako svatební dar 🙂 Pište a foťte dál!
Já jsem na tohle vysloveně zatížená, takže Natálce vedu jak fotoalba, tak scrabooky, tak zápisky – ty zatím vedu na webových stránkách, který jsem nám založila. Chci to časem ale i vytisknout a vytvořit z toho knihu :o)
Mamka mi taky vedla kroniku – asi do mých 2,5 let a je to hrozně fajn. Kreslila mi tam, psala zajímavosti. Hodně jsem z toho porovnávala, když se Natálka narodila :o)
Myslím si, že je to nedocenitelné. Stejně tak – fotky mám v počítači, ale mám i fotoalba – protože není nad to vzít si kupu fotoalb a prohlížet a prohlížet a prohlížet….
Naše holčička (Náš chlapeček) od Heleny Zmatlíkové je stále k sehnání :-))). Také na to nemám moc buňky, ze začátku trošku, ale teď už nějak nestíhám.
No, tak to je taky jedna z věcí, na které prostě nemám buňky. Mám koupení Deníček, ale tam jen píšu podstatné – krůčky, zoubky, míry, váhy, otisk nožičky, žvatlání. Jinak točíme, stříháme videa na DVDčka a hlavně fotíme. Fotek je taky kvanta, ale do Deníčku je nelepím, i když je tam místo – máme velké speciální alba a tam píšu jen datum a místo focení.
Ten od p.Zmatlíkové máme jen o bráchovi, můj se někde ztratil při stěhování, ale musím říct, že ten bráchův se mi líbí víc než všechny ty, co jsou teď na trhu.
Téééda Lenousku, máš můj hluboký obdiv…. Já něčeho takového nejsem schopná. Mám ráda pořádek ve fotkách, každý z kluků má Deníček dítěte, kam píšu vše podstatné, nalepuji fotečky. Vše ale činím v poslední době zhruba s několikaměsíčním zpožděním, anžto nestíhám nebo nemám náladu… Vše důležité se snažím také natáčet na kameru.
Mám schovaný deníček s ilustracemi od paní Zmatlíkové, který mi psala moje maminka. Jako dítě jsem milovala čtení těchto zápisků…
Tak to musí být krásné, jednou ti tvoje děti budou moc vděčné. Já spíše všechno fotím, kluci mají hrůzu fotek, manžel si dělá srandu, že tolik fotek nemá snad žádné jiné dítě, prý v průměru na den každý aspoň 10. Všechno si pálím na CD nebo na DVD, ty nejkrásnější vyvolávám a píšu textíky k těmto fotečkám.
Teď jsem si pořídila nějaké programy na úpravu fotek a ještě hodlám pořídit další a budu dělat ještě nádhernější fotky … pokud ovšem kluci budou ochotni stát modelem. V poslední době je s nimi docela potíž, odmítají spolupracovat. Manžel říká, že to je reakce na všechny ty fotky, už toho prý mají dost. Jinak všechny důležité momenty v jejich životě se snažím zachytit taky na kameru.
Ta vetešnická krabička je Karamelko moc pěkný nápad. Jako pubertální slečna jsem měla taky takové tendence, moje máma však absolutně neuznávala právo na soukromí, takže mi vše prolezla, vyhodila jako zbytečnosti, které nemá cenu skladovat … zkrátka se ta krabička stala něčím, čím jsem pro ni byla zranitelná. Brzy jsem toho nechala a taky jsem si radši nepsala žádný deník, protože i tohoto by mohla zneužít a použít proti mě.
Svatební kytici jsem si pečlivě usušila, zalakovala a měla ji dlouhé roky v kuchyni. Když jsem přijela po druhém porodu z porodnice, nestačila jsem se divit. Manžel uklízel a vzal to opravdu poctivě – včetně mojí svatební kytky, prý je to jenom na překážení a prach …
Lenousku,jojo mám zatím jeden deníček:-)) A mám ho plný fotek a vlastních komentářů,i když původně to byla klasická kniha Deníček dítěte…mám tam míry,váhy,pokroky,první zoubky,slůvka,úsměvy,slzičky,nemoci,úrazy,jaká jídla kdy jedl….oslavy narozenin,otisky rukou a nohou..je to krásné a už se to nevrátí,moc se těším až to bude prcek zkoumat:-)))))
No a jinak má drahoušek už vlastní dvd-půjčovnu-mám 25dvd disků,kde je hlavním hercem…ale kouzlo knihy to nepřebije…a kouzlo psaných přáníček od rodičů a kamarádů-tet a strýců a od babiček a dědů….
Moje mamča tak vypisovala textíky k fotkám v albu… taky jsem to všem ukazovala a moc ráda se tím probírala….
Já jsem vlastně hodně vetešník,mám schovanou krabičku ,,pokladů“ z tanečních,pak mám svatební krabičku:-),mám svou svatební kytici-nalakovanou a uloženou:-))) K
Jako dítko čerstvě předpubertální jsem doma našla malý sešítek formátu A6, ve kterém si moje mamka zaznamenávala důležitá data v životě mém a mého bratra. Byly tam váhy, délky, očkování, první slova, posazení, stoupnutí na nožičky, první kroky a básničky. Protože jsem byla ve věku, kdy jsem si začala uvědomovat, že jsem byla někdy ještě menší, strašně se mi to líbilo a hrozně ráda jsem si to četla. Dneska ani nevím, kam se notýsek poděl, ale třeba bych ho znovu našla.
Když jsem si po letech udělala svůj první (a hned pozitivní) těhotenský test, začala jsem si psát svoje dojmy do takového deníčku. Jak přibírám, jak se cítím, co na to okolí. Psala jsem i v porodnici, doslova uprostřed porodních bolestí, aby mělo dítko jednou taky co číst. Poctivě jsem zapisovala všechno, co se týkalo dítěte po narození, nechala jsem se mamkou trošku inspirovat, je pravda, že jsem to dovedla do větších podrobností, takže vznikl deník nenarozeného a posléze narozeného prvního, druhého i třetího dítěte. Jednou jsem našla manžela, jak se zalíbením všechno čte, na jednu stranu jsem byla trošku naštvaná, protože si ze mě dělal legraci, že jsem Jirásek, ale na druhou stranu řekl, že z toho budou mít jednou děti radost, až to budou jako dospělé číst.
Co vy? Píšete si nějaké zápisky ze života svých dětí? Napadlo vás někdy, zapisovat jim deníčky, trošku jinak než jsou v pamětních knížkách, které mimochodem paralelně taky vyplňuji.