Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Jak motivovat dítě
Prosím, může mi někdo poradit, jak na mého dvouletého prcka? Nechce ukazovat obrázky v knížce, pohádky mu čtu, ale nevím, jak ho mám motivovat, když ho to nezajímá 🙁 Jsem z toho už nešťastná. Koupila jsem mu úplně tu neobyčejnější knížečku s pěnovými stránkami, kde jsou na stránkách třeba jen dva obrázky, řeknu mu: ukaž boty a on nic 🙁 Prostě nechce spolupracovat, zoufám už několik měsíců a podle psycholožky mi došla zpráva, mimo jiné: dílčí pokroky zaznamenávám v porozumění (pásmo lehkého opoždění) Co to znamená? ááááách jo, pořád se tak nějak o jeho vývoj bojím 🙁 Nemáte prosím někdo s tímto zkušenosti? Také mám obavy, jak se začlení do kolektivu ve školce, jestli bude poslouchat učitelky, když ho učení nebaví 🙁
Holky moje, moc vám všem děkuji za jakékoliv rady. Já jsem z toho opravdu nešťastná a omlouvám se, už jsem s tím trapná, jak se pořád dokola ptám. Ale každá přidáte trošku do mlýna a já potom zkouším, co to dá. Já mám pocit, že kromě perfektního uklízení ten prcek neudělá nic. Všichni dr. se mě ptají, ukáže to? Udělá to? To je vážně na mrtvici 🙁
Dřevěné vkládačky mu šly a bavily ho, jen nevím, kde je sehnat. Dostali jsme to jako úkol u psychložky. Myslím v knize..no vyzkouším zase něco nového od vás..
Horempádem, prosím tě, u nás výstavy dětské knihy nebývají, dá se kniha Nauč mě mluvit sehnat i jinde? Třeba po internetu? Jěště se mrknu na knihy, co radí Ivča s Daníkem, ale nevím, co ho z toho zaujme. V obchodě ho nejvíc zajímá volný prostor a regály, než samotná kniha. Děkuju moc všem 🙂
Cori, přidávám se k holkám, nezoufej. Oni jsou někdy tvrdohlaví až až. Náš syn neměl problém s knížkami, ale některé věci taky uměl později. Když jsme chtěli, aby se zvedal na bříšku, musel si ho manžel položit na hrudník a dívat se na něj. Pohled z očí do očí ho jedině přinutil zvedat se. Sedět pořádně neuměl v roce, klátil se, i když už bravurně chodil. Do 18 měsíců žvatlal, říkal pár slůvek, po druhém roce se rozmluvil, teď povídá hodně dobře a hlavně má výbornou slovní zásobu.
Každé dítě umí něco líp a něco se naučí později. Hlavní je vybrat to, co ho baví, jak psaly holky, i když bude zatím jen přihlížet. Dej pak vědět, jak pokračujete.
Ještě mě napadá, co zkusit nějaké dřevěné vkládačky nebo pexeso? Malý rád hledal dvojice, samozřejmě že je měl obrázkem nahoru. A můžeš mu těch dvojic zkusit dát pro začátek jen pár, tři, čtyři.
Ivčo, ty knížky Na stavbě atd. jsou u nás taky v oblibě.
Ahojky Cori, předně netrap se tím. Já nevím, jestli říci bohužel, nebo bohudík nepatřím k maminkám, které by se řídily vývojovými tabulkami. Nikdy jsem nežila tím, že by dcerka byla v něčem opožděná nebo něco nestihla včas.
Když byla maličká byla takový “leňoch“ :-))) Když se ostatní děti přetáčely, tak ona to brala s nadhledem, že je čas. Když už měla chodit, tak bravurně drandila po čtyřech a chodit začala až na 14 měsících.
U barviček si ze mě dělá prču do teď :-))) Když už jsem si myslela, že je snad barvoslepá, tak jsem zkusila jinou taktiku. Postavila jsem před ní takový ten výukový stojánek s kostičkami, kam na tyčky skládáš kostičky stejných barev. Začala jsem jí první řadu a řekla, ať ona sama dá kostičky podle barev, tam kam patří a bylo to bezchybně :-)))
Děti jsou protě děti. Člověk musí rozlišovat, jestli to co dělají, dělají proto, že to jinak neumí nebo nepochopí a nebo to dělají naschvál či jenom proto, aby projevily svou osobnost 😀
Jak píše Ivča, knížky vybíráme spolu s dcerkou. Vyberu ty co mi připadají adkvátní k jejímu věku a ona si pak vybere tu svou “nej“. Hodně se mi osvědčily návštěvy výstavy dětské knihy, kde narazíš na knížky, které třeba v obchodě ani neuvidíš 🙂 Jednou z nich je “Nauč mě mluvit“. Jak by věděla, o čem teď píšu a má ji v ruce :-))) Když jí bylo okolo těch dvou let, tak nad ní strávila hodiny.
Nepřestávej tedy a vyprávěj, čti a ukazuj. Nech ho vybrat si, co ho zajímá a uvidíš, že se časem zadaří a budou z vás dobří knižní partáci. A že někdy děti mají spurné dny, těch ještě bude 😀
Corino, náš prcek je taky kolikrát zatvrzelý. Můžu po něm chtít, aby ukazoval a říkal, co to je, ale když nechce, tak prostě neukáže.
Myslím, že důležité je, aby jim člověk předčítal z nějakých knížek + samozřejmě ukazoval obrázky, co k čemu patří a vysvětloval proč. Něco je baví, něco ne. Ten náš třeba nemá zájem o určité věci, obrázky, ale když mu ukážu knížku např. se stavbou, tak by se utlouk:-)
Dělám to tak, že mu řeknu: Jdi si vybrat knížku, kterou si chceš přečíst. On nějakou přinese a v maximu je to taková, které se chce věnovat. Podobně to dělám i v knihkupectví – vyberu nějaké knížky, položím před něj, řeknu mu, která o čem je a on si vybere. Zatím vše s úspěchem.
Noa že neposlouchá – ten můj neposlouchá vůbec, podle mě to zkoušejí, co zabere, co si můžou dovolit atd:-) Takže to neřeším:-)
Takže bych to viděla tak, že se prostě chtějí věnovat tomu, co chtějí oni, ne, to, co jim ukazujeme a nutíme (obrazně řečeno) my:-)
Hodně se nám osvědčily takové tvrdé knížky velikosti A4 s názvem “Jak to chodí..“ a teď je třeba na stavbě, na policii, u popelářů atd. Už to dělám i tak, že mu předříkávám jakous takous pohádku k obrázkům, nic nečtu, tam jsou jen slova, ne klasické čtení ve větách, spousta obrázků vztahujících se k danému tématu.
No a pak třeba, když si přečteme o popelářích, tak jdeme vynést odpadky a třídit do kontejnerů, takže se na to knížkově připravíme a pak to provedeme v praxi. To prcka fakt bere. A tak podobně se vším (se stavbou atd).
Takže spojuju teorii s praxí, zatím se to osvědčilo a prcka to baví daleko víc.
Nebo jsme si například založily zážitkový deník – tam lepíme a kreslíme co jsme zažili, i zcela obyčejné věci, co se nám stali během odpoledne, nic extra, ale co se mu třeba venku líbilo (nutím ho spolupracovat, aby vybral třeba obrázek, nebo mi “pomohl“ něco nakreslit atd) a pak si vždycky prohlížíme, co tam je a on je nadšený, protože si na něco vzpomene a tak to beru taky jako spojení teorie s praxí:-)
Prosím, může mi někdo poradit, jak na mého dvouletého prcka? Nechce ukazovat obrázky v knížce, pohádky mu čtu, ale nevím, jak ho mám motivovat, když ho to nezajímá 🙁 Jsem z toho už nešťastná. Koupila jsem mu úplně tu neobyčejnější knížečku s pěnovými stránkami, kde jsou na stránkách třeba jen dva obrázky, řeknu mu: ukaž boty a on nic 🙁 Prostě nechce spolupracovat, zoufám už několik měsíců a podle psycholožky mi došla zpráva, mimo jiné: dílčí pokroky zaznamenávám v porozumění (pásmo lehkého opoždění) Co to znamená? ááááách jo, pořád se tak nějak o jeho vývoj bojím 🙁 Nemáte prosím někdo s tímto zkušenosti? Také mám obavy, jak se začlení do kolektivu ve školce, jestli bude poslouchat učitelky, když ho učení nebaví 🙁