Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Jak jste se seznámily s partnerem?
Ahojky holky, včera jsem četla tento zajímavý článek, viz. nadpis. Některé příběhy byly romantické, některé neobvyklé. Myslím, že i mé seznámení se současným partnerem bylo neobvyklé. S prvním manželem jsem se jako osmnáctka seznámila na diskotéce. S druhým přítelem jsme se poznali přes inzerát. Když jsem se rozváděla, hledala jsem v inzertních novinách bydlení a zabrousila i na seznamku. A tam mezi všemi jeden jediný mě upoutal. Jít na rande s člověkem, kterého znáte jen po hlase nebo po SMS bylo hodně zvláštní. Ale hned poprvé jsme si padli do oka. Ať je co je, jsme spolu dodnes. Na podzim to bude sedm let. Když tak porůznu pročítám časopisy, je těžké si najít partnera. Nebo naopak, muži dlouho hledají vhodnou partnerku. Čím to je? Mají snad lidé přehnané požadavky na protějšek?
My se poznali na xchatu:)
My se poznali v kostele – chodili jsme spolu zpívat a asi rok jsme se znali a kamarádili… pak nás jednou šlo víc v neděli odpoledne ven, my dva jsme si “zbyli“ 🙂 – celou cestu jsme prokecali a zjistili jsme, že máme hrooozně moc společného – podobné názory, podobné vidění spousty věcí… přeskočila jiskřička – a už to bylo 🙂 Jsme spolu od té chvíle 18 let ( 14 manželé) – a je to čím dál lepší 😉
Corino, máš pravdu. Pětistovka byla docela velká hodnota. Musela jsme mít nějaké “zatmění“ či co, že jsem ji podala úplně neznámému klukovi. Pravdou zůstává, že půjčka se mi vyplatila. Jsme spolu 14 let a máme 2 děti.
Další “bombonek“ našeho vztahu následoval při oficiální žádosti o ruku u mých rodičů. Nejdříve přijel nečekaně na návštěvu strejda s mojí babičkou. Když konečně odjeli a my se začali chystat na žádost o ruku a na oznámení datumu naší svatby )mimochodem bylo stejné jako datum mých rodičů), tak pro změnu vypnuli proud. Můj budoucí manžel stál u prostřed obýváku s kytkou růží a při svitu svíček žádal moje rodiče o ruku. A zároveň prohlásil, že už v životě o žádnou ruku žádat nebude.
My se seznámily “pracovně“, jestli se tomu tak dá říkat:-)
Už to bylo v červnu 12 let, to to teda letí:-)Spíš láska na první pohled bych řekla ze současného hlediska….
Ale ano, myslím, že lidi mají občas přehnané nároky, až moc. Například můj bratranec (je mu skoro 40) hledá a hledá a pořád nic. Když se s někým seznámí, tak by nejradši, aby mu dotyčná přinesla kompletní zdravotní výpis a nevím, co všechno…Pořád dělá nějaké propočty a výpočty….Už jsem mu to taky říkala, že takhle moc daleko nedojde, ale nedá si říct. Jinak je to naprosto skvělý chlap, ale má asi smůlu na ženský….
Ahoj Corino, jo je to těžký-já můžu vyprávět… S otcem dítěte nejsem asi 3 roky a od té doby jsem měla 3 partnery, já vím řekneš si- to holka přeháníš když už máš dítě, ale já si vždycky myslela že on je ten který mě neopustí…Sliby lásky, jak mě miluje a za pár týdnů mi řekl že mě nemiluje…Další se ukázal jako alkoholik a třetí gambler. Známí mi říkají jak je tohle možný-taková smůla, vždyť jsi pěkná ženská…A já? Já nevím co se to děje..Jsem zmatená a už to vzdávám-odmítám všechny nabídky na rande..
Jéé, holky to jsou krásné příběhy, že? Jeden si tak nostalgicky zavzpomíná, jaké to bylo 🙂 to poprvé..
Zaujal mě příběh frančice, kdyby se jednalo o malý peníz, ale pětistovku? Frančice, tobě se půjčka vyplatila 🙂
wolfíku, ty jsi na to šla taky fikaně, takové osudové setkání je jako vzpomínka moc pěkné..:-)
Děkuju za vzpomínání všem…
To je krásné téma :-D.
My jsme se seznámili před 5 lety na 100leté diskotéce. Je to taková “komančovská diskotéka“. Hrají se většinou staré, ale i novější šlágry, ale žádné tuc tuc. Asi po hodině je vždycky krátká přestávka a končí se kolem jedné ráno. Je to super zábava, tenkrát mi bylo 26 let a myslím, že jsem tam byla nejmladší.
Nám se staly osudným vrakové závody :-). Mě bylo 16, jemu 18 a i přes různé “překážky“ (bývalá kamarádka, vojna, děti :-D) jsme spolu letos 13 let (z toho 7 let manželé).
Tak my se seznámili prostřednictvím mé kamarádky. Měla jsem na víkend volný byt, rodiče byli pryč, a ona chtěla strávit společnou noc se svým přítelem :-))). Řekla jsem jí, že u nás můžou klidně být, ale ať s sebou přivezou kamaráda, abych jim nedělala křoví. Padli jsme si do oka, teď už jsme spolu 7 let a máme 2 dětičky :-)))
Už jsem to tu jednou psala. Měla jsem čerstvý řidičák, táta mi ač nerad půjčil auto a jela jsem za kamarádkou. Musela jsem natankovat benzín a u pokladny stál takový ramenatý, hezký kluk a ukrutně zdržoval, protože nemohl najít peněženku a opravdu ji zapomněl doma. Nevím, co mě to tenkrát napadlo, ale vyndala jsem z peněženky pětistovku a podala mu ji. Neznámému klukovi. Vzal si telefonní číslo a adresu, že mi ty peníze přinese. Nějak se s nimi nehrnul a já už se s pětistovkou rozloučila. Potom mi šéfová vyřizovala, že mám na vrátnici návštěvu. Stál tam s kytkou a pozval mě na večeři a do kina. A byla tak nějak ruka v rukávě. Jak říkávala moje babička.