Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Studená sprcha
Holky, zajímal by mne váš názor na tohle: Někde jsem četla, nebo slyšela, že když dítě má záchvat ale myslim, že brečí, nechce zrovna nic dělat, neposlouchá a prostě řve, že se má dát ihned do vany a polít studenou sprchou i v oblečení? Jaký máte na to názor a už jste to dělaly? Díky Pavla
A ještě k té koupelně – Terezce trvá delší dobu než „přepne“ z jedné činnosti na druhou a v mezidobí nevnímá. Když se stane, že jí potřebuju trochu sklidnit (pokud nevnímá a běhá po bytu a řve déle, než je pro nás únosné), tak jí řeknu, ať se jde uklidnit do koupelny – a ať se tam rozhodne, co teď budeme dělat. Nezavírám jí tam, jen prostě nemá možnost běhat a začne se soustředit na jinou činnost.
Já vím že jsem zcela odbočila, omlouvám se, jen jsem nechtěla, aby to vyznělo, že se chovám jako chladnej stroj…
Tak jsem si to po sobě ještě přečetla – píšu rychle, občas vyzní celkový dojem jinak, než bych chtěla….
Terezku mám moc ráda. Má ADHD s poruchou pozornosti a já se opravdu snažím být trpělivá, neřvat… Slovem „zatlačit“ myslím to, že trvám (klidně, bez řvaní) na převlečení a úklidu oblečení předtím, než si začne Terezka hrát, že má sedět u stolu při jídle, že se má jít vykoupat… Tohle je pro Terezku „tlačení“.
Většina našeho dne se skládá z různých pravidel a rituálů, vadí mi to, ale nedokážu s tím nic udělat. V některých dnech, kdy je Terezka přepjatá (a většinou se to den ode dne stupňuje), ani rituály nefungují. To že je náladová, plačtivá, výbušná patří k ADHD, já to chápu, ale nemůžu jí ustupovat jen aby nedostala záchvat.
Dnes s tou sponkou v autě – v druhé ruce jsem měla Honzíčka a toho jsem nemohla pustit, protože by okamžitě běžel na mokrej písek. Jindy by Terezka řekla ať jdu, že přijde…..
Terezka se vyjadřuje ve vzteku moc dobře 🙂 Ale nedokáže se uklidnit a hlavně mě nedokáže v tu dobu vnímat. Pak se zeptám, jestli už „je to dobrý“, ona odpoví že jo a popovídáme si :-).
Peťko, pokud to jde, tak samozřejmě řeknu také, aby si dokončila, co dělá, ale pokud začala hrát před 10 minutami novou hru, nemůže jí dokončit. Budík používám kvůli tomu, že jinak Terezka argumentuje „Že to byla krátká chvíle a že nevěděla, že to bude tak brzo“. Tady o tom není pochyb – minutku má vedle sebe a může si ověřit kolik času ještě zbývá. Právě díky minutce se teď už od počítače zvedá celkem bez protestů.
„Až zazvoní, jdeš ihned od počítače, máš 10 minut“ – tohle jsem napsala celkem drsně… Chtěla jsem to jen trochu zkrátit, abych nemusela rozepisovat pět vět :-)) Vždycky si ověřím, jestli mě Terezka pochopila.
Vlaďko, nám nyní na vzekání pomáhá, když se k malé skloním a v klidu jí řeknu, aby použila slova. Aby mi řekla, co ji trápí. Většinou to pomůže, začne komunikovat a je po vztekání.
Jinak s tou minutkou mi to přijde kruté. Mě někdo vyhodit od rozdělané práce tak…U nás to řeším tak, že přijdu a řeknu, aby si dokončila to, co zrovna dělá, že budeme končit. Pak teprve ( po cca 2 – 3 min. )trvám na ukončení a odchodu.
„a to stačí ji vzít od pc“
Obzvlášť PC a televize u nás funguje spolehlivě jako spouštěč toho kňourání a provokování. Mám to vypozorováno. Já natáhnu minutku, řeknu „Až zazvoní, jdeš ihned od počítače, máš 10 minut“, pokud i pak je nějaký výstup, má dalších 10 minut v koupelně „na uklidnění“ Celkem to funguje.
Ale ve dvou letech nevím, co by pomohlo….
Jsem tu dlouho nebyla :-))
No. Tak třeba dnes…. Byla plačtivá už od vyzvednutí ve školce. Brečela, protože jsem jí radila při oblékání a nakonec jsem jí i oblékla (protože to byly fakt neděle), brečela, protože jsme nešly k babičce, brečela, protože jsme nešly na nákup… Pak se zase za chvíli smála a provokovala. Takhle se prostě chová – jednou za čas a nepomůže nic, můžu být trpělivá, můžu odvádět pozornost, můžu jí dávat úkoly a práce, ale většinou to jen oddálím. Včera jsme spaly u našich (chcíplo mi auto) – tak to možná byla změna režimu… To by fakt člověk musel být robot, kvůli ADHD 🙁
Když jsem vystupovala z auta, tak Terka zase začala natahovat, že tam ztratila sponku a že jí musí nutně najít, ale nechoď pryč… Řekla jsem, že buď vyleze hned, nebo jdu – a šla jsem.. Stačilo to :-)) Už jsem pak akorát slyšela jak tam ječí :-))
Stejně bych se tomu nevyhla, to bych na ní nemohla dnes vůbec „zatlačit“ a ono to prostě bez toho nejde… Takhle přišla, slzy v očích, ale pak už byla ok, ulidila mi i hračky po Honzíčkovi a bez protestů :-))
Chápu, že každé dítě „funguje“ jinak, my to máme takhle :-)) Prostě jí nechám vybuchnout a je to s ní jednodušší.
TaHad:
Terka měla tyhle noční krize taky, ale bylo mi vysvětleno, že nebyla „při vědomí“ a že jsem měla jít na neurologii :-)) No a pak to měla kolem dvou – tří let po odpoledním spánku… 15 minut ječela jak pominutá – než se probrala.
Taky mám někdy milion chutí toho mého dvouletého vzteklouna „hodit“ pod sprchu,ale zatím jsem to nikdy neudělala a asi k tomu ani nedojde,nemám na to…I když..nikdy neříkej nikdy :))
TaHad-pochopila jsem že jsi třískla něčím a né že si bila malého.
aspon nejsi pokousaná jako já.
(ježíši zase sem se zapoměla předtím podepsat)
jana
Ježíši, teď si to po sobě čtu a „něčím jsem třískla“ neznamená, že jsem třískla jeho, ale něčím jsem bouchla o něco, aby to udělalo ránu (někdy jsem se sama lekla)
Tý brďo holky, to je tedy síla (mimochodem výraz tý brďo teď s oblibou používá náš 22m Jeníček 🙂 Takhle drsné to tedy u nás naštěstí nebylo. Musí to být o nervy…