Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Vem si MĚ
Včera večer, když jsem šla spát (přítel předtím odešel na noční), jsem našla na nočním stolku tyčinku VEM SI a vedle toho přítel dopsal MĚ….. pak mi ještě poslal SMSku: …. milovaná květinko, chtěl bych Tě mít u sebe ve své vázičce 🙂
Zdá se, že se náš vztah začal ubírat jiným směrem, něco se začíná měnit, možná, že ty mé problémy nakonec povedou k něčemu opravdu lepšímu. Snad už konečně budeme spolu na plný úvazek. I když vím, že to nebude ani trochu jednoduché. Kluci s tím souhlasí, když jsem jim naznačila (zatím jsem nic neslibovala), že bychom mohli jít bydlet k němu.
Blani, a není možné, že má nějakou, třeba lehkou, psychickou poruchu? Tohle dělá můj otec, mamka s ním nemá lehký život, ale když ona byla u psychologa, tak ten jí řekl, že otec by se měl léčit….
Tak mě to jen tak napadlo. Třeba je prostě jen hysterka. To je můj manžel taky, řekne mi kde co a pak se mi za 15 min omlouvá. Hlavně po ránu – to se s ním nebavím. Řeknu mu, ať se nejdřív pořádně probere a pak se mnou mluví a odejdu. Když jsem k tomu začala přistupovat takto, tak jsme opět v pohodě – já se netrápím, protože mu k těm výlevům vzteku nedám příležitost 🙂
VlaďkaP
No, on je vlastně takhle milý a pozorný pořád, pořád je to romantik, pořád chce být se mnou a já s ním….. a najednou prásk a zničehožnic bouchne a jako by to byl někdo úplně jiný….. vždycky je to nečekané, vždycky mě to překvapí a srazí na kolena…. nevím, jestli se na to dá zvyknout, jestli se s tím dá něco dělat….. snad jen se schovat, vypnout a nevnímat ho… dokud ho to nepřejde…. protože tenhle stav u něho trvá chvilku (mě to ale vykolejí na dlouho) a pak zas blik a je to zase ten, kterého miluju…
Nechci k němu jít, že by to bylo levnější, to určitě ne. Ale vystěhovat se budu muset a jediné řešení kromě stěhování k němu je (zatím)přestěhování k mámě (30km) a to by znamenalo najít si jinou práci, zbavit se všeho co máme, protože by se to k našim nevešlo….. pak teprve bych mohla hledat nové zaměstnání a bydlení. A při směnách mého přítele by to byl konec. Začínat znovu v Plzni a pak se vracet, to už by nešlo…. takže je to BUĎ A NEBO: buď zůstanu s ním u něj, nebo půjdu pryč a už nebude kam se vrátit…. asi už bych tady ani nenašla práci. A já bych ráda byla s ním a hlavně kluci by taky raději zůstali. Je to hrozně těžké…… doufám, že už nebude hůř.
No Blani, tak stojíš opravdu před nelehkým rozhodnutím. Rozhodně bych nepolevovala v ostražitosti. Teď možná změnil taktiku, říká si určitě, že trochu romantiky nazaškodí. Otázka je, aby ti po čase nezačal vyčítat ty změny, ke kterým by muselo v jeho domácnosti dojít. Navíc by si s tebe udělal hospodyňku a vyplácení „bejvalky“ by šlo částečně i z tvých peněz. Možná už to má dobře spočítané. Je mi jasné, že byste se o provoz domácnosti dělili, otázkou ale je, jakým poměrem. Pokud do toho stěhování opravdu půjdeš, tyhle věci si konkrétně dohodněte radši předem, abys předešla nějakým nepříjemnostem. Ty ale stejně příjdou, buď na ně pečlivě připravená … (hlavně, aby ti nedělal výčitky hlavně kvůli tvým dětem, kolik zabírají místa, že na ně taky doplácí …). Přeji, ti, aby se tvá situace zlepšila, ale mám pocit, že jen přeskočíš z bláta do louže. Snad umíš dobře plavat.
Gratuluju 🙂 Rozhodni se podle sebe, držím palce, aby to bylo rozhodnutí správné 🙂
Blani, moc bych ti přála konečně už štěstí, ale osobně jsem spíše pesimista a myslím si, že váš vztah je postavený na prapodivných základech…. Ráda bych se pletla…
Blani, to bylo opravdu hezké – ale, už jak píší i holky, kdyby tomu nepředcházelo to všechno, o čem jsi nám psala….
Taky bych zkusila nejdříve bydlet sama a rozhodnout se pro něj proto, že ON za to stojí, ne proto, že by to bylo levnější.
Hodně štěstí!
Já si uvědomuju, jak moc by to bylo těžké, teď se jen rozhodnout. Myslím, že dostal strach, že zmizím, protože tady u nás žádná jiná možnost bydlení není. Ještě nikdy předtím mi společné bydlení takhle nenabídl. Vždycky jen tak mimochodem podotkl, že bysme mohli jít k němu, ale hned začal zas něco plánovat, co by se s námi uskutečnit nedalo. Má malý starý domek, na něm dluhy, protože splácí střechu, musí ještě vyplatit bývalku….takže v dohledné době žádná rekonstrukce (i když plány by byly). Má dva pokoje a kuchyň….musel by se zbavit nějakého nábytku, z obýváku udělat obýv.ložnici, druhý pokoj uvolnit klukům. Já bych do toho klidně šla, ale taky se bojím. Táhneme dvě domácnosti a společně už by to bylo o moc snažší, ale ztratil by svoje soukromí. Teď záleží na něm, jestli chce zůstat sám, nebo obětovat své pohodlí, něco obětovat pro to, abysme mohli být spolu.
Blanko, mám ráda romantiku jako z pohádky, jestli to bylo myšleno upřímně, bod pro přítele, moc bych Ti to přála. Uvidíš, čas ukáže, jestli je to sklon správným směrem. Každopádně posuzuj s chladnou hlavou, poděkuj, projev radost, ale nevypínej radar…
Hmmm, Blani,taky se to ve mně boxuje :), jak to přítel vlastně myslí… Asi bych taky ještě raději počkala, aby to nebyla jen snaha zase tě k sobě tak nějak podivně připoutat… Rozhodnout se musíš sama, přeji ti k tomu hodně sil, odvahy a štěstí – a samozřejmě držím všechny palce!
Oceňuji jeho nápad a vtip. Každopádně mám z toho rozporuplné pocity, ale těžko soudit, blíž ho neznám. Ale chci věřit, že si snad uvědomil zpětně vše a snaží se o nápravu a nový začátek. Rozhodnutí je na tobě a (myslím, že už jsem ti to jednou psala) ať se rozhodneš jakkoli, přeju ti hodně štěstí i trpělivosti a držím ti palečky.