Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Zlobím se..
Zlobím se na sebe, že jsem nebyla důslednější. Zlobím se na manžu, že nezadělal díry v plotě více. (Ale to se zlobím jen malounko, protože to byl prostě nadlidský úkol..) Zlobím se na všechny majitele hárajících fen z naší vesnice (i když za to vůbec nemohou). Zlobím se na našeho boxera, že toho starýho proutníka, německýho pinče – vořecha, Seťáka bláznivýho, nečapnul za krk a nepřidržel doma. Zlobím se na sebe, že jsem ho raději neuvázala na zahradě, když jsem věděla, že zdrhá za buchtama. Zlobím se na toho člověka, co ho porazil a ujel. Zlobím se na sebe, že jsem toho člověka, který Seťáka, plazícího se do vesnice s velkou dírou v boku, naložil a místo, aby jel do práce, tak s ním seděl dvě hodiny na veterině a držel mu vnitřnosti, že jsem toho člověka považovala za “nemaka“ a málem mi nestál ani za pozdrav… Zlobím se na svůj šestý smysl, který tentokrát ale vůbec nezafungoval, takže jsem se o polomrtvém psu dozvěděla až 24 hodin po nehodě.
Je po operaci. Bude zázrak, jestli to přežije. Je mu sedm let, je o měsíc starší, než naše manželství – svatební “dáreček“. Je to vztekloun, pronikavě štěká a pořád zdrhá k popelnicím, leze lidem do domů a dělá ostudu. Drží se statečně. Následujících pár dní bude zásadních. Pošlete co nejvíce pozitivní energie, kterou můžete postrádat, prosím. Zázrak by se hodil )))-:
holka zlatá už tam k vám letí co jí mám je mi to moc líto, neboj bude to v pořádku…a neobvinuj se a nezlob se na sebe nikdo neví co by kdyby a nebo co a jak aby to bylo tak jak má, něco se prostě stává bez našeho přičinění a nejde to ovlivnit…
Bramborko, je mi líto, co se stalo a držím moc palečky, aby se dal dohoromady. Nezlob se na sebe, jsou věci, které prostě neovlivníš.
My jsme byli teď na dovolené a psa nám hlídala příbuzná spolu se psy od tchánovců. Čtyři dny před odjezdem domů jsme se dozvěděli, že jí utekl a neví se kde je. Už jsem ho viděla pod koly auta, nebo že se už nadobro ztratí. Těch několik hodin, co jsme nevěděli, kde je, jsem neuvěřitelně protrpěla. Později jsme se dozvěděli, že nejspíš utekl už předchozí den, protože příbuzná neplánovaně nepřespávala v domě, jak bylo domluveno, ale odjížděla odpoledne domů. Tudíž nejspíš utekl už odpoledne.
Naštěstí si pamatoval cestu od tchánovců až k domu (paneláku) mých rodičů, kde ho druhý den našla moje mamka a to úplně náhodou. Putoval z vesnice přes celé město a prý vypadal, jako by přeplaval přehradu.
Dnes je celý nesvůj a hlídá nás jak oko v hlavě. Jsme rádi, že přežil ve zdraví a nejspíš, už ho doma samotného nikdy nenecháme.
Znovu přeji hodně štěstíčka, aby se z toho váš hafan vyléčil a dělal vám společnost ještě spoustu let.
Bramborko, držím palce vašemu pejskovi.
I zázraky se dějí, tak snad tomu palečky a pěstičky napomůžou!!!
Držte se i vy.
Bramborko, je mi to moc líto.
Držím všechny pěstičky, co mám, ať se hafánek uzdraví a ještě dlouho vám dělá ostudu….. držte se, všichni.
Bramborko :-(, posílám všechnu přebytečnou energii, která se u nás najde (a že Kubík s Tomáškem jí mají na habaděj :-).
Pejsek se určitě uzdraví!
Zlobím se na sebe, že jsem nebyla důslednější. Zlobím se na manžu, že nezadělal díry v plotě více. (Ale to se zlobím jen malounko, protože to byl prostě nadlidský úkol..) Zlobím se na všechny majitele hárajících fen z naší vesnice (i když za to vůbec nemohou). Zlobím se na našeho boxera, že toho starýho proutníka, německýho pinče – vořecha, Seťáka bláznivýho, nečapnul za krk a nepřidržel doma. Zlobím se na sebe, že jsem ho raději neuvázala na zahradě, když jsem věděla, že zdrhá za buchtama. Zlobím se na toho člověka, co ho porazil a ujel. Zlobím se na sebe, že jsem toho člověka, který Seťáka, plazícího se do vesnice s velkou dírou v boku, naložil a místo, aby jel do práce, tak s ním seděl dvě hodiny na veterině a držel mu vnitřnosti, že jsem toho člověka považovala za “nemaka“ a málem mi nestál ani za pozdrav… Zlobím se na svůj šestý smysl, který tentokrát ale vůbec nezafungoval, takže jsem se o polomrtvém psu dozvěděla až 24 hodin po nehodě.
Je po operaci. Bude zázrak, jestli to přežije. Je mu sedm let, je o měsíc starší, než naše manželství – svatební “dáreček“. Je to vztekloun, pronikavě štěká a pořád zdrhá k popelnicím, leze lidem do domů a dělá ostudu. Drží se statečně. Následujících pár dní bude zásadních. Pošlete co nejvíce pozitivní energie, kterou můžete postrádat, prosím. Zázrak by se hodil )))-: